h r o u d o k a p s
střípky z (nejen) rádiového orientačního běhu (nejen) v Brně a okolí

Textové zprávy zaměřené na výše uvedené; nepodepsané příspěvky jsou z vlastní bedny. Kdo chce odtud cokoli přejmout, nechť tak volně činí (slušný člověk cituje zdroj). Nenajdete-li zde to co hledáte, zkuste to u konkurence:
ardf.cz – český ROBFox-klub PrahaRadioklub OK1KYP PrahaRadioelektronika ChebTJ SZTM ROB LiberecSK ROB PardubiceSK Radiosport BíloviceJakub ŠromPavel Krejčí – fotogalerieROB ve světěorientační běh – ČSOSO-news – zpravodajství z OBLOB – lyžařský OBMTBO – cykloorienťákhorský OB & rogainingtrail orienteering

9. 9. 2018
Ohlédnutí za koncem prázdnin: na východě Čech tradiční CVČ, na západě pak už také tradiční West Cup. "Rodinné" třídenní pro pět stovek lidí, první etapa sídlištní sprint, další dvě už klasicky lesní. Krušnohorský terén s pořádnými kopci, hlavně smrčáky s borůvčím (po letošním létě i tady docela proschlým), místy kamenité - žádná extra houbařinka, závody hlavně na fyzičku a volby postupů, závěrečný free order i na volbu pořadí kontrol. Vložený sobotní nočák se úplně nepovedl a není asi důležité, jestli tam ta kontrola fakt nebyla nebo byla tak zarochaná v náletu, že ji nikdo nenašel, ale vlastní tři etapy v pohodě a myslím že jinak vládla spokojenost. I pro pár set lidí (a přímo v kempu to vypadalo, že je jich tak polovina) se vyplatí občerstvení po celou dobu se sladkým hned po ránu a teplým jídlem přes den, co víc si přát. Bruslení na přilehlém zimáku jako třešnička na dortu. :o)
Plusové body za připravené tréninky - přímo v místě s různými variantami (plná mapa, bez cest, vrstevnice, výřezy), pár kiláků vedle si člověk mohl zaskočit na paměťák. Tréninky byly k dispozici už od čtvrtka, po celé čtyři dny až do neděle, takže si člověk mohl zaběhnout co chtěl a kdy chtěl. Tomu říkám ideální přístup - pořadatele to tolik nestojí (roznést předem terčíky na místa kontrol a natisknout nějaký počet map), člověk si toho může zaběhnout kolik chce, když už sem jede - a kdo nechce, tomu stačí každý den jedna etapa. Výsledky a další informace jsou na ORISu, mapy s tratěmi tady: trénink + E1 (240 kB), E2 (460 kB), E3 (377 kB).


Už je to nějaký pátek, co jsem v cíli občas ztropil scénu, o jaké se vypráví ještě po letech. :o( Nedostal jsem za to po čuni, ani mě nevyloučili ze závodu, i když bych se v některých případech nemohl divit. Teď ale konečně vím, proč mi to vlastně vždycky prošlo - přece proto že jsem chlap. Jasný sexismus!

5. 9. 2018
Mistrovství světa v rádiovém orientačním běhu odstartovalo - kdo chce vědět víc, pro toho má Kuba průběžně aktualizovaný přehled odkazů na výsledky, mezičasy, mapy, fotky, ...

28. 8. 2018
Pěší orientační běh už má své letošní mistrovství světa zdárně za sebou (viz stránku o MS u Bédi), stejně jako cykloorienťák (skoukněte srpnové zprávy o medilových zářezech na mtbo.cz).
To reprezentanti v úspěšném divnosportu :o) mají svůj vrchol sezóny teprve před sebou. Webový rozcestník (základní informace, odkaz na stránky MS, nominace nejsilnějších výprav) přináší Kuba Šrom.

22. 7. 2018
4 dny ROB tradičně o červencových svátcích, i letos v přímé návaznosti na žákovské mistrovství. Vlachovic sestava tak přímo z vedení národního týmu skočila do pořadatelského zápřehu - řeklo by se že měli den na oddech, ale kdo kdy něco pořádal, ví že den před startem vícedenních závodů je příprav nad hlavu a člověk je rád, když mu před prvním dnem zbyde trocha času na spánek.
Ještěže úvodní mistrovství ČR štafet je krátký závod, který může začít až odpoledne. Klidně i o čtvrt hodiny později, aby stíhaly start všechny štafety, jejichž členové cestou uvázli v kolonách a uzavírkách (ale nebojte, vlakem to tentokrát nebylo rychlejší :o). Čistý rovinatý les je pro sprintovou trať štafet docea ideální, rozhodovala rychlost a méně chyb, ze strany stavitele žádná záludnost, i když objektivně se našlo pár věcí, které na výsledek vliv mít mohly - na poslech různá síla vysílačů (bližší tišší) asi mohla být způsobena drobně rozjetými frekvencemi, dřevěné tyčky s červenobílými fábory (kterými byl les posetý - to jsem jinde neviděl a nemám ponětí, k čemu tam vlastně jsou) si člověk na dálku snadno splete se sprintovým stojanem a neplánovaný lampion na kontrole (pošlete na obsluhu orienťáka :o) také někomu z dětí sebral pár minut (inu věřte že je to ona, když má mít jen stojan). Jinak ale závod zvládnutý s přehledem, tentokrát bez viditelné divácké kontroly (viz mapu, 145 kB), ale s dlouhým úsekem od majáku a hlášením doběhů na předávku. Hlavním kategoriím v současnosti vládnou Pardubice, berou zlato mezi ženami i muži, ale uvidíme třeba už za rok, jak jim dokáží zatopit letos suverénní bílovičtí junioři (ostatně už letos vedl po prvním úsek Robert Polák, Pardubáci to pak otáčeli v dalších úsecích).
Dvoumetr na malém prostoru, dosti svažitém, ale bez výrazných vrcholů - dalo se čekat, že tratě tu nebudou dlouhé, ale leckoho si pěkně povodí. Ostatně kdo tu před dvěma lety běžel výběrové soustředění, věděl své. "Nejzákeřnější" se nakonec ukázal pár kontrol v pruhu lesa nad silnicí - jednak tam je pěkná buš (což by vyřešilo oběhnutí po loukách, kdyby ovšem člověk měl jistotu, kde kontrola je) a za druhé signál dvojky (viz mapu, 437 kB) se spíš točil v širokém údolí pod silnicí než že by zamířil nad ni. Zatímco pro delší tratě byly nakonec časy v normě, v některých mladších a starších kategoriích (MD14, MD16, D60) si i medailisté pobyli v lese pořádně dlouho. (Čtete správně, medailisté - Chebáci se vytáhli a medaile udělovali ve všech závodech, i když neměly status mistrovství.)
Těžký terén s kopci, kameny a klacky přivítal závodníky na osmdesátce; jen vody, která by při jiném počasí ještě více ztěžovala pohyb v některých pasážích lesa, bylo letos pomálu. Stometrový krpál pro všechny po startu předurčil ráz závodu, běžci na tratích s R4 (viz mapu, 798 kB) vystoupali až 300 metrů nad start, jiní o něco míň, ale obecně to byl závod na houževnatost, zatnout zuby a nezabalit to ani v obtížně schůdných místech. V dámských kategoriích byla jen D12 na půl hodiny, jinak se žádná vítězka nedostala pod hodinu (ale ve většině případů to bylo právě kolem hodiny); mužské tratě byly trefené docela dobře prakticky všechny (perličkou může být asi první výhra Steva Chalka /M50/ v českém nároďáku - aby taky neběžel rychle, potřeboval stihnout autobus zpět do centra, když Anglie hrála fotbalové čtvrtfinále :o).
To byl nakonec jediný závod, na který se jelo do vzdálenější části Slavkovského lesa; nedělní mistrovství ČR ve foxoringu už bylo zase těsně u Mariánek, stejně jako v případě dvoumetru na dojití od centra soutěže. Mapa (393 kB) možná zbytečně ve formátu A3, je pěkné že jsme dostali celý prostor, ale do západní části tratě nevedly; v severní polovině větší převýšení a hůř běhatelný les s náletovým podrostem, vysokým bejlím nebo kopřivami, v jižní půlce pak les "pěkný", čistý a rychlý. Tratě zajímavě postavené s možnostmi volby, i při menším počtu kontrol se nabízely různé varianty pořadí. Hlavní ženská kategorie poznala poprvé nepardubickou vítězku v osobě Natalie Hiklové (na klasických tratích se na nejvyšším stupínku vystřídaly Alžběta Léharová a Pavla Horová), zato mužská kategorie tady má svého suveréna - Jakub Oma ovládl všechny tři individuální závody a razantně si tak spravil chuť po ne zcela vydařeném nominačním soustředění o měsíc dříve.
Centrem celé akce byl letos Zlatý zámek, některým našim i zahraničním reprezentantům známý z tréninkových dnů před ME 2015. S potěšením můžeme zmínit, že tu mají pořád stejně dobré jídlo - takový balzám na duši pro účastníky dokeského mistrovství. Vzhledem k omezené kapacitě to sice nebylo jediné ubytování, z alternativní tělocvičny v Hleďsebi bylo třeba si dojet na tréninky a vyhlášení, ale dobře že byla tato možnost, v pohodě tak bylo dost místa pro všechny a v různých cenových relacích. Všechny potřebné informace jsou hezky pohromadě na stránce soutěže (sympatické je, že tam zůstaly i veškeré propozice, pokyny a startovky, kdyby se kdokoli do nich chtěl ještě mrknout, no a pak samozřejmě kompletní výsledky, mezičasy a mapy s tratěmi).


Orientační běh má za sebou pár mistrovských týdnů - zatímco na akademickém MS českým barvám necinklo, dost úspěšně pro nás skončilo MS juniorů (2 stříbra a 4 bronzy, mimořádná je především série 3.-2.-4.-2. místo Terezy Janošíkové, dvě bronzové medaile má Dan Vandas) i MS veteránů (zlato Aloise Lázničky, dvě stříbra Petra Henycha a 2., 3., 4. místo Jany Smutné), ale především mistrovství Evropy v MTBO (souhrnný článek je na stránkách českého cykloorienťáku) - z hromady medailových úspěchů dospělých i juniorů vyčnívají tituly v hlavních kategoriích v podání Martiny Tichovské, Vojtěcha Ludvíka, Kryštofa Bogara a nakonec i smíšené štafety.

V březnu zde byly vzpomenuty letošní devadesátiny Richarda Samohýla. Nyní můžeme doplnit, že jeho i dalšího už pomalu legendárního trenéra Miloše Nováka koncem května ocenila za celoživotní práci i Pražská tělovýchovná unie (... a Sparťani to komentovali po svém :o).


13. 7. 2018
Kroměříž 2000, Karlovy Vary 2005, Řásná 2009, Tři Studně 2013, a teď Doksy 2018. Popáté hostila Česká republika mistrovství Evropy žáků a dorostu v ROB, v pořadí již devatenácté - tedy oficiálně to bylo druhé mistrovství světa, ale když Číňani zase nepřijeli a účastnilo se celkem 11 výprav z Evropy (zřejmě reálný obraz toho, ve kterých státech dnes tento sport děti běhají), stává se označení MS už trochu fraškou. :o(
Za centrum šampionátu byl vybrán Poslův mlýn na jižním okraji Doks - docela velké rekreační středisko, pro prázdniny fungující jako táborový komplex. Zasazení centra mistrovství mezi dětské tábory v principu jde, myslím že jiné skupiny nám nevadily ani my jim (někteří se i přidali k aplausu při vyhlášení :o), je tu dost prostoru pro volný čas a rybník hned vedle jako ideální místo pro relax. Na druhou stranu aplikace táborových zvyklostí na vrcholnou sportovní akci není nejlepší nápad - chtít po výpravách, aby po sobě utíraly stoly (z pohledu ostatních táborníků pochopitelný požadavek, když ve svých oddílech mají úklidové služby) a na závěr svlékly postele, to není dobrá vizitka hostitelské země, i když to jsou v zásadě malé nedůstojnosti, nad kterými by leckdo mávl rukou.
Nad čím ale mávnout rukou nelze, to je jídlo - za své prachy by si výpravy zasloužily dostat (s prominutím) pořádně nažrat. Táborová strava se dá skousnout (i když ke guláši bych čekal knedlík i na táboře, závodníci z ciziny jen nevěřícně koukali na pár kousků masa na talíři a nikdo jim neřekl, že chleba u okýnka si mají vzít jako přílohu) a říká se, že chleba se nepřejí, ale ... kdyby aspoň byl ve všech balíčcích čerstvý a kdyby k snídani byl víc než jeden krajíc a šáteček - na to se klasická trať (když poslední startují šest hodin po snídani) fakt běžet nedá... (Aby nedošlo k mýlce, kritika nemíří na ženy, které tam makají celé dny a nedělám si iluze, kolik jim za to platí - tady jde zřejmě spíš o systém, jaký je v daném provozu nastavený.) Jasně, musejí-li nakrmit stovky krků, tak to musí valit stylem velkovýkrmny, že se porouchá stroj na kaši, to se může stát a pro jednou pochopit, ale když opakovaně není to, co bylo domluveno (ta chybějící kaše byla už jen poslední kapka), nemám pro to jiný výraz než katastrofa a obávám se, že o zdejší stravě si výpravy budou ještě léta vyprávět. :o(
Klobouk dolů před pořadatelským bufetem v cíli všech závodů (a nejen to - po pondělní "hladové" večeři operativně rozložili stánek i v centru, aby si kdo chtěl mohl aspoň koupit klobásu) a občasrtvením na hamfestu, to si závodníci fakt pochvalovali a za vše velký dík - je ale otázkou, do jaké míry tento nesporný nadstandard může překonat fakt, že standard prostě dodržen nebyl. A ještě jedno poučení: Až zas na některých našich závodech budou problémy s jídlem (vzpomeňme na Vidnavu 2012) a někteří závodníci budou vykřikovat, že je to proto že pořadatel chce na všem šetřit, ať si vzpomenou na Doksy. Není-li vůle na straně provozovatele (myslím teď provozovatele jako celek, ne jednotlivce, kteří pak řešili situace, za které třeba osobně ani nemohli), organizátoři závodů se můžou třeba posrat a stejně to bude stát za pendrek.
 
Pojďme raději k něčemu přijemnějšímu: terény a tratě. Terén Máchova kraje je zas něco jiného, než zdejší pořadatelé nabídli závodníkům při předchozích akcích, jež hostila Česká republika. Převážně jehličnaté lesy (borové, případně smrkové) na písčitém podloží, s nevelkým absolutním převýšením, ale i malé kopečky, jimiž byla zejména mapa pro osmdesátku poseta, berou hodně sil a zbytečné vyběhnutí stojí cenné minuty. Ve většině prostoru všech závodů borůvkový podrost tu po kolena, tam do pasu (podle místa a výšky jednotlivých závodníků :o), který pěkně ztěžuje běh mimo cesty (i když ani tam to občas není výhra, je-li cesta hodně písčitá) a zejména v obou klasických závodech se opravdu vyplatilo pořád vědět, kde jsem v mapě, a volit optimální postupy.
Dovolím si tvrdit, že všechny tři tratě se povedly. Společným faktorem obou klasik je, že byly hodně na přemýšlení - žádný jasný postup hned od startu, kontrola pro někoho náběhová mohla být pro jinou kategorii koncová a většina tratí skýtala různé varianty pořadí. Již zmíněné kopce zpestřily při osmdesátce pískovcové skály, to mohla být pro řadu děcek docela exotika, ale závodníkům na předních místech zjevné problémy nedělaly. Prostor pro dvoumetr vypadal na pohled dost jednoduše, většinou bílý les a skoro žádné kopce (ty byly až za okrajem mapy - nejen Bezděz, na který byl nádherný výhled z cílové louky, ale i Slatinný vrch, na jehož úpatí byla trojka), ale třetí závod v nohách a těžko běhatelný podklad udělaly své, vždyť kilometrový postup 4-5 šli i vítězní borci za 11 minut a víc. Perfektně se povedlo trefit vítězné časy, na osmdesátce pro všechny za 36 až 38 minut a na dvoumetru takřka přesně kolem 40 minut pro čtrnáctky a 45 minut pro šestnáctky!
Docela na bednu byl i sprint, kdo bezhlavě vletěl do lesa s tím, že kontroly "nějak naskáčou", ten splakal nad výdělkem. Zejména ve druhém okruhu se vyplatilo zvolit optimální pořadí a komu se to nepovedlo, ten v závěru namísto pohody na cestě obíhal hustník nebo bušil louku s vysokou trávou. Tratě se úspěšně vyhly i přilehlým mokřadům, jen nepěknou daní za toto omezení byl dlouhý doběh od majáku - Alenka Kubalová a Kosťa Petrenko asi jen ztěžka zamáčkli slzu, že je o medaili v sedmnáctiminutovém závodě připravil víc než minutový kros po cestě a bultovištěm se zdupanou trávou. Překvapivě (na rozdíl od Slováků, kteří ve sprintu zazářili) tento závod moc nesedl našim borcům - asi se budeme muset začít loučit s dobou, kdy sprint býval na vrcholných akcích naší doménou. O to víc si to naši vynahradili na klasikách, kde v obou případech sebrali polovinu všech titulů - ale k tomu se dostaneme víc u jednotlivých kategorií.
 
Dvanáct mistrů vzešlo z letošního šampionátu - nikdo nevyhrál dvakrát: Jakub Klec a Michaela Novotná, Dmytro Denysenko a Daria Čamina (80m), Danylo Dvornikov a Jelena Petrovská, Daniil Dančišen a Terézia Kuriaková (sprint), Volodymyr Ljachovyč a Alžběta Sobotová, Dmitrij Melnikov a Markéta Střítecká (2m). Celkem osmkrát (včetně družstev) se hrála česká hymna, šestkrát ukrajinská, pětkrát ruská a jednou slovenská; řady medailistú pak rozšířili ještě Litevci zásluhou bronzu Migle Šarpilo a Poláci díky taktéž bronzovému Mateuszi Kuziovi. A jak se v jednotlivých kategoriích vedlo českým borcům?
M14: Kuba Klec naplnil očekávání, titul z osmdesátky (ve zdařilém tandemu s obhájcem titulu Redkou z Ukrajiny, kterého Kuba doběhl na první lišce) a bronz ze sprintu je dobrá bilance naší letošní jedničky. Kryštof Milanovský s Kubou Unčovským jsou určitě trochu zklamaní, 6. a 4. (zejména "brambora" z dvoumetru asi mrzí, ale nachcípané tělo už prostě na víc nemělo), resp. dvakrát 5. místo je solidní a oba přispěli k medailím družstev (zlato a stříbro), ale oba určitě v duchu mysleli i na cenný kov mezi jednotlivci. Neztratili se ani mladší kluci, Šimon Hrouda pokaždé do desítky, Petr Král 7. ve sprintu (druhý z našich) - to je dobrý základ pro další rok a uvidíme, kdo se ke klukům napřesrok přidá.
D14: Krasojízda pokračuje! Letos sice ne pět zlatých jako loni, titul ze sprintu nám vyfoukla Ukrajinka Petrovská, ale sedm z devíti individuálních medailí zůstává doma a k tomu samozřejmě dvě zlaté pro družstvo. Johana Klecová se tentokrát musela spokojit se dvěma bronzy z klasik, třetí přidala na sprintu Věra Staňková (kterou den předtím ztracená relace na poslední lišce srazila ze zlaté na čtvrtou příčku). V pravou chvíli dokázala zabrat Bětka Sobotová, která v dosavadní průběhu sezóny byla ta "čtvrtá vzadu" - teď pátá, čtvrtá a na dvoumetru zlatá, jako jediná tu dokázala obhájit titul v téže disciplíně, byť o nicotné 4 sekundy. Ty čtyři sekundy nakonec chyběly Míše Novotné, nejrychlejší čtrnáctka dokázala stáhnout půlminutovou ztrátu z poslední lišky, ale doběh měla Bětka rychlejší - Míšu to ale tak moc mrzet nemusí, se zlatem z osmdesátky a dvěma stříbry k tomu je nejúspěšnější závodnicí mistrovství (stejnou bilanci mají mezi kluky Ukrajinci Dvornikov v M14 a Denysenko v M16) a myslím, že už dlouho nebylo tak dopředu jasné, kdo by měl být ve výroční anketě objevem letošního roku. Abychom neopomněli zbývající děvčata, Lenka Marešová opět zůstala na dvoumetru kousek za stupni vítězů (nakonec 5., ale k bronzu stačilo ztratit o relaci míň) a Laura Gillarová ochutnala atmosféru mistrovství v posledním závodě, přičemž obě spolu s Bětkou a Míšou zůstávají ve čtrnáctkách i pro příští rok - tady se o budoucnost bát nemusíme.
M16: Rusko-ukrajinská dominance v šestnáctkách trvá - dva bronzy družstev jsou pěkné, ale kluci asi čekali víc. Běhali solidně vyrovnaně, ale individuálně to zkrátka necinklo. Maximem jsou pátá místa Pavla Kolského na osmdesátce (36 sekund za medailí) a Honzy Trpáka na dvoumetru, oba byli dvakrát ze tří závodů v první desítce, stejně jako Šimon Dukát, zatímco Tomáš Ráliš se Samem Svatkem se prokousli do desítky aspoň ve sprintu, ale zejména Sam (letos na domácí půdě suverénní) si své poslední mistrovské starty mezi dorostenci asi představoval jinak.
D16: Největší bomba nakonec - ruské favoritky ovládly jen úvodní osmdesátku, ve sprintu deklasovaly konkurenci Slovenky a na dvoumetru... Bára Jirásková, Kristýna Bártová a Nela Stahlová nechť prominou - neběhaly špatně, ale poslední den byly prostě zastíněny. Protože kdo by si před mistrovstvím vsadil na to, že Markéta Střítecká s Petrou Liďákovou si rezervují první dvě místa v závěrečném závodě? Řada soupeřek šla určitě lepší pořadí než Markéta a běžely rchleji než Petra, ale právě ony dvě ten den udělaly nejméně chyb, výrazně neztratily na žádné kontrole a to se ukázalo jako rozhodující. Co dodat - excelentní rozloučení s dorosteneckou kategorií a zároven sedmá+osmá zlatá (první dvě místa = samozřejmě zlato pro družstvo), které pojistily celkový triumf domácího týmu v hodnocení národů.
 
Informační přehled nabízí stránky mistrovství, články s přehledem všeho důležitého přináší stránky českého ROB a Jakub Šrom, na obou webech je pak i rozcestník odkazů na výsledky, mapy (vše dohromady v PDF), fotky, videa a reportáže, ...
Game is over, nashledanou za rok, tentokrát v ukrajincké Vinnici. Generace dnešních juniorů se tam ve čtrnáctém roce nepodívala (máme ještě v paměti přeložení šampionátu s ohledem na nejistou prognózu situace po anexi Krymu a vpádu "zelených mužíků" na východ Ukrajiny), tak doufejme že dnešní mladí už se dočkají pohodového mistrovství v klidné zemi (západ Ukrajiny byl nakonec klidný pořád, ale kdo mohl tušit jak se to vyvine...). Ukrajinci si tu čest být jeho pořadateli určitě zasouží.



Hroudokaps předchozích měsíců: archív 2018 (Svitavy 2018, Travelling Fox Race /červen/, Bílovické krpály, jihomoravské přebory v ROB /květen/, jihomoravský turistický závod, mistrosvtví ČR v nočním ROB a na DT /duben/, jihomoravská oblastka ROB Hvozdec, Sněhulákův kufr, jihomoravská oblastka ROB Horákov /březen/, Předjarní kotár /únor/, a další ...)
Hroudokaps předchozích let: archív 2017, archív 2016, archív 2015, archív 2014, archív 2013, archív 2012, archív 2011, archív 2010, archív 2009, archív 2008, archív 2007, archív 2006, archív 2005, archív 2004, archív 2003, archív 2002
 


 
  Kontakt: Petr Hrouda (ROB: GBM6903, OB: VBM6900)
  d 539012771, z 549494474, m 607534211, e-mail hrouda@ardf.cz

  Místo na serveru poskytl Fox-klub Praha, www.foxklub.cz