h r o u d o k a p s
střípky z (nejen) rádiového orientačního běhu (nejen) v Brně a okolí

Textové zprávy zaměřené na výše uvedené; nepodepsané příspěvky jsou z vlastní bedny. Kdo chce odtud cokoli přejmout, nechť tak volně činí (slušný člověk cituje zdroj). Nenajdete-li zde to co hledáte, zkuste to u konkurence:
ardf.cz – český ROBFox-klub PrahaRadioklub OK1KYP PrahaRadioelektronika ChebTJ SZTM ROB LiberecSK ROB PardubiceSK Radiosport BíloviceJakub ŠromPavel Krejčí – fotogalerieROB ve světěorientační běh – ČSOSO-news – zpravodajství z OBLOB – lyžařský OBMTBO – cykloorienťákhorský OB & rogainingtrail orienteering

13. 7. 2018
Kroměříž 2000, Karlovy Vary 2005, Řásná 2009, Tři Studně 2013, a teď Doksy 2018. Popáté hostila Česká republika mistrovství Evropy žáků a dorostu v ROB, v pořadí již devatenácté - tedy oficiálně to bylo druhé mistrovství světa, ale když Číňani zase nepřijeli a účastnilo se celkem 11 výprav z Evropy (zřejmě reálný obraz toho, ve kterých státech dnes tento sport děti běhají), stává se označení MS už trochu fraškou. :o(
Za centrum šampionátu byl vybrán Poslův mlýn na jižním okraji Doks - docela velké rekreační středisko, pro prázdniny fungující jako táborový komplex. Zasazení centra mistrovství mezi dětské tábory v principu jde, myslím že jiné skupiny nám nevadily ani my jim (někteří se i přidali k aplausu při vyhlášení :o), je tu dost prostoru pro volný čas a rybník hned vedle jako ideální místo pro relax. Na druhou stranu aplikace táborových zvyklostí na vrcholnou sportovní akci není nejlepší nápad - chtít po výpravách, aby po sobě utíraly stoly (z pohledu ostatních táborníků pochopitelný požadavek, když ve svých oddílech mají úklidové služby) a na závěr svlékly postele, to není dobrá vizitka hostitelské země, i když to jsou v zásadě malé nedůstojnosti, nad kterými by leckdo mávl rukou.
Nad čím ale mávnout rukou nelze, to je jídlo - za své prachy by si výpravy zasloužily dostat (s prominutím) pořádně nažrat. Táborová strava se dá skousnout (i když ke guláši bych čekal knedlík i na táboře, závodníci z ciziny jen nevěřícně koukali na pár kousků masa na talíři a nikdo jim neřekl, že chleba u okýnka si mají vzít jako přílohu) a říká se, že chleba se nepřejí, ale ... kdyby aspoň byl ve všech balíčcích čerstvý a kdyby k snídani byl víc než jeden krajíc a šáteček - na to se klasická trať (když poslední startují šest hodin po snídani) fakt běžet nedá... (Aby nedošlo k mýlce, kritika nemíří na ženy, které tam makají celé dny a nedělám si iluze, kolik jim za to platí - tady jde zřejmě spíš o systém, jaký je v daném provozu nastavený.) Jasně, musejí-li nakrmit stovky krků, tak to musí valit stylem velkovýkrmny, že se porouchá stroj na kaši, to se může stát a pro jednou pochopit, ale když opakovaně není to, co bylo domluveno (ta chybějící kaše byla už jen poslední kapka), nemám pro to jiný výraz než katastrofa a obávám se, že o zdejší stravě si výpravy budou ještě léta vyprávět. :o(
Klobouk dolů před pořadatelským bufetem v cíli všech závodů (a nejen to - po pondělní "hladové" večeři operativně rozložili stánek i v centru, aby si kdo chtěl mohl aspoň koupit klobásu) a občasrtvením na hamfestu, to si závodníci fakt pochvalovali a za vše velký dík - je ale otázkou, do jaké míry tento nesporný nadstandard může překonat fakt, že standard prostě dodržen nebyl. A ještě jedno poučení: Až zas na některých našich závodech budou problémy s jídlem (vzpomeňme na Vidnavu 2012) a někteří závodníci budou vykřikovat, že je to proto že pořadatel chce na všem šetřit, ať si vzpomenou na Doksy. Není-li vůle na straně provozovatele (myslím teď provozovatele jako celek, ne jednotlivce, kteří pak řešili situace, za které třeba osobně ani nemohli), organizátoři závodů se můžou třeba posrat a stejně to bude stát za pendrek.
 
Pojďme raději k něčemu přijemnějšímu: terény a tratě. Terén Máchova kraje je zas něco jiného, než zdejší pořadatelé nabídli závodníkům při předchozích akcích, jež hostila Česká republika. Převážně jehličnaté lesy (borové, případně smrkové) na písčitém podloží, s nevelkým absolutním převýšením, ale i malé kopečky, jimiž byla zejména mapa pro osmdesátku poseta, berou hodně sil a zbytečné vyběhnutí stojí cenné minuty. Ve většině prostoru všech závodů borůvkový podrost tu po kolena, tam do pasu (podle místa a výšky jednotlivých závodníků :o), který pěkně ztěžuje běh mimo cesty (i když ani tam to občas není výhra, je-li cesta hodně písčitá) a zejména v obou klasických závodech se opravdu vyplatilo pořád vědět, kde jsem v mapě, a volit optimální postupy.
Dovolím si tvrdit, že všechny tři tratě se povedly. Společným faktorem obou klasik je, že byly hodně na přemýšlení - žádný jasný postup hned od startu, kontrola pro někoho náběhová mohla být pro jinou kategorii koncová a většina tratí skýtala různé varianty pořadí. Již zmíněné kopce zpestřily při osmdesátce pískovcové skály, to mohla být pro řadu děcek docela exotika, ale závodníkům na předních místech zjevné problémy nedělaly. Prostor pro dvoumetr vypadal na pohled dost jednoduše, většinou bílý les a skoro žádné kopce (ty byly až za okrajem mapy - nejen Bezděz, na který byl nádherný výhled z cílové louky, ale i Slatinný vrch, na jehož úpatí byla trojka), ale třetí závod v nohách a těžko běhatelný podklad udělaly své, vždyť kilometrový postup 4-5 šli i vítězní borci za 11 minut a víc. Perfektně se povedlo trefit vítězné časy, na osmdesátce pro všechny za 36 až 38 minut a na dvoumetru takřka přesně kolem 40 minut pro čtrnáctky a 45 minut pro šestnáctky!
Docela na bednu byl i sprint, kdo bezhlavě vletěl do lesa s tím, že kontroly "nějak naskáčou", ten splakal nad výdělkem. Zejména ve druhém okruhu se vyplatilo zvolit optimální pořadí a komu se to nepovedlo, ten v závěru namísto pohody na cestě obíhal hustník nebo bušil louku s vysokou trávou. Tratě se úspěšně vyhly i přilehlým mokřadům, jen nepěknou daní za toto omezení byl dlouhý doběh od majáku - Alenka Kubalová a Kosťa Petrenko asi jen ztěžka zamáčkli slzu, že je o medaili v sedmnáctiminutovém závodě připravil víc než minutový kros po cestě a bultovištěm se zdupanou trávou. Překvapivě (na rozdíl od Slováků, kteří ve sprintu zazářili) tento závod moc nesedl našim borcům - asi se budeme muset začít loučit s dobou, kdy sprint býval na vrcholných akcích naší doménou. O to víc si to naši vynahradili na klasikách, kde v obou případech sebrali polovinu všech titulů - ale k tomu se dostaneme víc u jednotlivých kategorií.
 
Dvanáct mistrů vzešlo z letošního šampionátu - nikdo nevyhrál dvakrát: Jakub Klec a Michaela Novotná, Dmytro Denysenko a Daria Čamina (80m), Danylo Dvornikov a Jelena Petrovská, Daniil Dančišen a Terézia Kuriaková (sprint), Volodymyr Ljachovyč a Alžběta Sobotová, Dmitrij Melnikov a Markéta Střítecká (2m). Celkem osmkrát (včetně družstev) se hrála česká hymna, šestkrát ukrajinská, pětkrát ruská a jednou slovenská; řady medailistú pak rozšířili ještě Litevci zásluhou bronzu Migle Šarpilo a Poláci díky taktéž bronzovému Mateuszi Kuziovi. A jak se v jednotlivých kategoriích vedlo českým borcům?
M14: Kuba Klec naplnil očekávání, titul z osmdesátky (ve zdařilém tandemu s obhájcem titulu Redkou z Ukrajiny, kterého Kuba doběhl na první lišce) a bronz ze sprintu je dobrá bilance naší letošní jedničky. Kryštof Milanovský s Kubou Unčovským jsou určitě trochu zklamaní, 6. a 4. (zejména "brambora" z dvoumetru asi mrzí, ale nachcípané tělo už prostě na víc nemělo), resp. dvakrát 5. místo je solidní a oba přispěli k medailím družstev (zlato a stříbro), ale oba určitě v duchu mysleli i na cenný kov mezi jednotlivci. Neztratili se ani mladší kluci, Šimon Hrouda pokaždé do desítky, Petr Král 7. ve sprintu (druhý z našich) - to je dobrý základ pro další rok a uvidíme, kdo se ke klukům napřesrok přidá.
D14: Krasojízda pokračuje! Letos sice ne pět zlatých jako loni, titul ze sprintu nám vyfoukla Ukrajinka Petrovská, ale sedm z devíti individuálních medailí zůstává doma a k tomu samozřejmě dvě zlaté pro družstvo. Johana Klecová se tentokrát musela spokojit se dvěma bronzy z klasik, třetí přidala na sprintu Věra Staňková (kterou den předtím ztracená relace na poslední lišce srazila ze zlaté na čtvrtou příčku). V pravou chvíli dokázala zabrat Bětka Sobotová, která v dosavadní průběhu sezóny byla ta "čtvrtá vzadu" - teď pátá, čtvrtá a na dvoumetru zlatá, jako jediná tu dokázala obhájit titul v téže disciplíně, byť o nicotné 4 sekundy. Ty čtyři sekundy nakonec chyběly Míše Novotné, nejrychlejší čtrnáctka dokázala stáhnout půlminutovou ztrátu z poslední lišky, ale doběh měla Bětka rychlejší - Míšu to ale tak moc mrzet nemusí, se zlatem z osmdesátky a dvěma stříbry k tomu je nejúspěšnější závodnicí mistrovství (stejnou bilanci mají mezi kluky Ukrajinci Dvornikov v M14 a Denysenko v M16) a myslím, že už dlouho nebylo tak dopředu jasné, kdo by měl být ve výroční anketě objevem letošního roku. Abychom neopomněli zbývající děvčata, Lenka Marešová opět zůstala na dvoumetru kousek za stupni vítězů (nakonec 5., ale k bronzu stačilo ztratit o relaci míň) a Laura Gillarová ochutnala atmosféru mistrovství v posledním závodě, přičemž obě spolu s Bětkou a Míšou zůstávají ve čtrnáctkách i pro příští rok - tady se o budoucnost bát nemusíme.
M16: Rusko-ukrajinská dominance v šestnáctkách trvá - dva bronzy družstev jsou pěkné, ale kluci asi čekali víc. Běhali solidně vyrovnaně, ale individuálně to zkrátka necinklo. Maximem jsou pátá místa Pavla Kolského na osmdesátce (36 sekund za medailí) a Honzy Trpáka na dvoumetru, oba byli dvakrát ze tří závodů v první desítce, stejně jako Šimon Dukát, zatímco Tomáš Ráliš se Samem Svatkem se prokousli do desítky aspoň ve sprintu, ale zejména Sam (letos na domácí půdě suverénní) si své poslední mistrovské starty mezi dorostenci asi představoval jinak.
D16: Největší bomba nakonec - ruské favoritky ovládly jen úvodní osmdesátku, ve sprintu deklasovaly konkurenci Slovenky a na dvoumetru... Bára Jirásková, Kristýna Bártová a Nela Stahlová nechť prominou - neběhaly špatně, ale poslední den byly prostě zastíněny. Protože kdo by si před mistrovstvím vsadil na to, že Markéta Střítecká s Perou Liďákovou si rezervují první dvě místa v závěrečném závodě? Řada soupeřek šla určitě lepší pořadí než Markéta a běžely rchleji než Petra, ale právě ony dvě ten den udělaly nejméně chyb, výrazně neztratily na žádné kontrole a to se ukázalo jako rozhodující. Co dodat - excelentní rozloučení s dorosteneckou kategorií a zároven sedmá+osmá zlatá (první dvě místa = samozřejmě zlato pro družstvo), které pojistily celkový triumf domácího týmu v hodnocení národů.
 
Informační přehled nabízí stránky mistrovství, články s přehledem všeho důležitého přináší stránky českého ROB a Jakub Šrom, na obou webech je pak i rozcestník odkazů na výsledky, mapy (vše dohromady v PDF), fotky, videa a reportáže, ...
Game is over, nashledanou za rok, tentokrát v ukrajincké Vinnici. Generace dnešních juniorů se tam ve čtrnáctém roce nepodívala (máme ještě v paměti přeložení šampionátu s ohledem na nejistou prognózu situace po anexi Krymu a vpádu "zelených mužíků" na východ Ukrajiny), tak doufejme že dnešní mladí už se dočkají pohodového mistrovství v klidné zemi (západ Ukrajiny byl nakonec klidný pořád, ale kdo mohl tušit jak se to vyvine...). Ukrajinci si tu čest být jeho pořadateli určitě zasouží.


28. 6. 2018
Zatímco seriál nominačních závodů dospělé reprezentace ROB pro letošní MS v Koreji má za sebou teprve první část, mlaďoši a mlaďošky už mají vymalováno a šťastná dvacítka se může těšit na start na domácí půdě v tradičním termínu prvních červencových dnů. Krátkou reportáž k proběhlým nominačkám i nadcházejícímu šampionátu žáků a dorostu přináší Kuba Šrom, jehož web je i dobrým rozcestníkem užitečných odkazů.
Pěkné zhodnocení závěru nominačních bojů a představení žákovských a dorosteneckých reprezentantů přináší příspěvek Marcely Šrůtové na stránkách AROB; tamtéž pak najdeme i články k předchozím nároďákům v Oseku a Svitavách (odkazy doplněny i níže).


19. 6. 2018
Po pěti letech, ale tentokrát pod taktovkou jiných pořadatelů, se celostátní soutěž vrátila na česko-moravské pomezí severozápadně od Svitav. Pomyslný štafetový kolík převzali od místního oddílu Pardubáci a naložili si rovnou trojitou porci - kromě obvyklé jarní sestavy klasiky a krátké trati se letos ujali i "osiřelého" sprintu.
Právě mistrovství ČR ve sprintu víkendový program zahájilo a odpoledne pak rovnou navázaly další boje o domácí tituly - mistrovství ČR na krátké trati v pásmu 2m. Po kopcovitých terénech minulých nároďáků lze ten zdejší označit za "mírně zvlněný", povětšinou i docela dobře běhatelný - i když nějaké svahy se také najdou, což člověk docela cítil hlavně v neděli, kdy po "předkrmu" dvou kratších (jak pro koho :o) závodů přišla na řadu klasická trať (viz mapu, 700 kB).
Z hlediska uspořádání vše klapalo, snad jen startovka na neděli mohla být dříve, ale nad tím člověk přimhouří oči, pokud se mu mezitím samy nezavřou :o). Podobně jako před dvěma týdny v Oseku, i zde bylo bydlení rozděleno na dvě místa, což vidím spíš jako větší záběr pro pořadatele (zajistit přísun informací pro všechny), z pohledu závodníka v zásadě žádný velký problém. Stejně tak není problém jídlo ve vlasní režii ve městě, kde se dá nakoupit a kde je večer kam zajít - zajistí-li jinde pořadatel vývařovnu, je to pro účastníky pohodlné, ale na tom ty soutěže nestojí. Hlavní jsou kvalitní závody, a ty byly i zde.
Mistry ČR ve sprintu jsou Natalia Hiklová (2. Léharová, 3. Marečková) a Jakub Oma (2. Fučík, 3. Voráček), na krátké trati pak Hanka Fučíková (2. Léharová, 3. Čadová) a Andrej Gomzyk (2. Ondra Šimáček, 3. Voráček); kompletní výsledky jsou na stránce soutěže, článek s přehledem medailí ze závodů MČR na ardf.cz.

Zpět na začátek června: česko-německý nároďák aneb po devíti letech do stejné řeky. To člověka napadlo, když z rozpisu pochopil, že Tepličákům se letos opět povedlo pro své závody sehnat podporu z přeshraničního projektu, a probudilo očekávání, co tento malý, ale aktivní oddíl po desetiletí pořadatelských zkušeností předvede. Kdo chcete, mrkněte na ardf.cz nebo čtěte dál.
Travelling Fox Race očekávání nezklamal. Po delší době a mnoha závodech, kde pořadatelé šli "cestou nejmenšího odporu" a celý víkend protočili v jednom lese, Tepličáci nabídli dvě klasické tratě ve dvou odlišných prostorech; v obou případech to byly náročné závody v těžkém terénu, a každý den jiném.
Sobotní dvoumetr v horském lese na saské straně Krušných hor - povětšinou (asi přirozená) smrčina, místy podmáčená, s hustšími pasážemi, nepravidelně ohraničenými mýtinami a hlavně vysokým podrostem trávy, borůvčí a místy i nepopulárních kopřiv. I když asi čtvrtinou mapa zasahovala na české území, Němci postavili všecky vysílače na své straně - kdo si tuto možnost zavčas uvědomil, mohl si ušetřit pročesání svahů v místech, kam žádné tratě nevedly. Celý závod (486 kB) se tak vešel na plochu asi 4 km2, ale jak časy ukazují, byla to docela slušná klasika. :o)
Když jsme se před časem ptali Honzy Tojnara, proč v Českém Středohoří nejsou žádné mapy, odpověděl lakonicky: "Protože jsou tam hnusný lesy. Nikdo to nechce mapovat a nikdo moc netouží tam běhat." Tak vězte že mapa už tam je, a v prostoru kolem Březiny (nad Kostomlaty, západně od Milešovky) ani moc nenajdeme středohorský extrém, tedy strmé suťové svahy, porostlé trnitými křovinami. Zato podrost tu je, pasáže s vysokou trávou a hlavně kopřivy v takové míře, že včerejší nadílka byla jen drobným předkrmem. :o( I když šlo o 80m, kilometrové průměry odpovídaly spíše dvoumetru, nejedna kategorie nastoupala v úvodu tratě přes sto metrů a zejména ty delší to pak zas ke konci klesly prudkým svahem, kde základním uměním bylo rozpoznat, kde jsou v terénu hranice vyšrafované rezervace. Největší lahůdka pak čekala v SV koutu mapy (515 kB), kam se kromě elity podívali třeba i M60 (ti měli vůbec "zajímavou" trať, sice jen 3 kontroly, ale diagonálně přes celou mapu) - bejlí do pasu a v něm klacky a klády, takový menší boj o zdravé nohy. :-o
I zde ale platí, že zážitek nemusí být pěkný, hlavně když je silný. Nejsou všude hezké čisté lesy a nejsme z cukru, že? Tepličákům i saským spolupořadatelům patří dík za to, že namísto "pohodlného" pořádání "za humny" nabídli pro celostátní soutěž asi to nejlepší (= nejtěžší), co jejich kraj nabízí. A díky tomu, že šlo souběžně o německý nároďák a není to sem daleko ani pro Poláky, sjela se tu dost kvalitní konkurence (viz výsledky obou závodů, s mezičasy a variantami tratí pak na německé stránce) - řeklo by se možná nejlepší v tomto roce, ale to bychom poněkud předbíhali a zejména čtyřdenky, navazující letos na ME žáků v Česku, mohou tuto laťku ještě překonat.


19. 5. 2018
Když se něco můpže podělat, tak se to taky podělá - Petr Matula by mohl vyprávět. Předloni na Brněnské bergle měl pečlivě připravené tratě na krátkou trať 2m, vycházeje ze srovnání délek, převýšení a časů v jednotlivých kategoriích na několika předchozích závodech, a na co to bylo, když jsme zapomněli že závody se uskuteční o prvním víkendu v měsíci a je tak potřeba, aby se oba dny běžela osmdesátka...
I pro letošní Bílovické krpály s pečlivostí sobě vlastní připravil tratě mistrovství ČR na KT, tentokrát od počátku na 80m - a přece nezůstaly všechny v původním stavu. První námitku, že M14 nemají mít rychlé vysílače (přiznejme že oprávněnou) ještě obratel vyřešil záměnou kontrol při zachování přibližně stejné délky trati. Když pak navečer přišla další, že šestnáctky (M i D) by měly mít čtyři kontroly a ne tři, měli jsme trochu obavy, že už ho klepne. Jasně, šestnáctky na vrcholných akcích neběhají tři kontroly (a jsou-li závody pro ně nominační, měly by mít obvyklý počet), na druhé straně jsou ale směrné časy a jak je v kopcovitém terénu dodržet. Tak extrémní terén, že by nebyl vhodný pro ROB, tu zase není. (Aby si to někdo nevykládal špatně, šlo o upozornění, žádný protest, a obhajoba pořadatele byla závodníkem přijata. Vítězné časy ve většině kategorií pak vyšly velice dobře.)
To ale není zásadní věc, na kterou budou lidé po neděli vzpomínat. Ohlídejte si sto různých věcí a podělá se sto první - že na startu začnou docházet mapy, to člověka nenapadne, dokud se to nestane. (Mezi námi, když jsem před měsícem šéfoval startu na nočním, také mě nenapadlo přepočítat balík map, které jsem dostal do ruky.) V tu chvíli těžko řešit, kdy kdo a kam odložil část map (tisko se 200), důležité je aby závodníci měli s čím odstartovat, a tak děkujeme všem doběhnuvším, kteří se obětavě vzdali v cíli svých map, aby mohly být obratem poslány na start.
I když dvoumetr Jirky Marečka dal leckomu pořádně zabrat (však také vytěžil pro své tratě prakticky celý nově přemapovaný prostor se všemi jeho kopci a údolími), budou na sobotní závod asi lidé vzpomínat jako na vcelku standardní - tedy možná až na souběh celostátního závodu v ROB a oblastního OB v jeden den v jednom lese (proč ???). Své o tom může vyprávět obsluha kontroly, která vyšla poblíž orienťáckého startu (viz mapy: ROB a OB) a mnozí neváhali si z daného místa udělat předstartovní observatoř. Jistě, oblastní závod není tak výdělečný, aby pořadatelé mohli mít na startu pro pár desítek lidí mobilní WC (i když ROBáci těch pár tisíc vyplázli a měli Johnnyho budky na startech pro oba dny pro 150 lidí), ale chodit srát k cizí kontrole, notabene osazené člověkem, to je trochu silné kafe. Brněnští orienťáci, nezlobte se na mě, ale jste prasata. (Jistěže ne všichni - každý ať si srovná se svým svědomím, zda je takový problém jít ten kabel položit o sto metrů dál.)
Mimochodem všímáte si, že vše, co se při závodech povede, člověk přejde jako samozřejmost a v paměti mu zůstane to, co se obvykle nestává? Tento text budiž důkazem. O všem, co se standardně povedlo, vám poví stránka soutěže s výsledky, mapami a dalšími informacemi. No a uvidíme, co si přečteme ve zprávě delegáta (až se objeví u kalendáře závodů).


10. 5. 2018   (mapy s tratěmi doplněny 19. 5. 2018)
Jsou-li na začátku května dva dlouhé víkendy, obvykle alespoň jeden z nich patří úvodnímu nároďáku v ROB. Letos tomu tak není, obvyklí pořadatelé z O-sportu se soustředí na pořádání červencového ME žáků a dorostu a bílovický dvojzávod bude až příští víkend. Čtyři dny s osmým květnem tak daly prostor pro jihomoravské přebory v ROB coby "ostrý test" před startem celostátní sezóny (především pro žáky a dorost, dospělí už přece jen mají za sebou noční a DT). Terén u Protivanova už byl pro leckoho notoricky známý z loňska, i nová místa pro kontroly už se hledala těžko, ale zase se trochu prostřídaly prostory pro jednotlivé disciplíny. Dvoumetr délkou tak akorát, zato foxoring dal většině lidí pořádně do těla (délky nebyly nic extra, ale nepředvídatelné polomy v některých částech lesa udělaly své), a tak možná leckdo i uvítal, že nedělní osmdesátka i sprint byly spíš kratší než by odpovídalo zvyklostem. Zvlášť když víkendem zápřah nekončil, v pondělí čekal další dvoumetr (tentokrát krátká trať) a štafety a vše zakončil úterní orienťácký skorelauf s hodinovým limitem.
Tady máte mapy s tratěmi (2 MB) a výsledky se časem objeví na stránkách SK Radiosport.


Atletickým světem teď hýbe rozhodování o testosteronu ... holky, buďte rády, že to nemusíte řešit, pokud neběháte po oválu na světové úrovni. Na jedné straně máme v jiných sportech terapeutické výjimky, které umožňují užívání látek, jež mohou pomoci ke zvýšení výkonu (aby to nebylo bráno ve zlém - pokud tím jen kompenzují zdravotní handicap, je vše OK), na druhé straně sportovkyně s přirozenou hladinou určité látky jsou (pod hrozbou zákazu startů) nuceny kurvit si zdraví - omlouvám se za ten výraz, ale zásah do hormonálních poměrů v organismu asi moc zdravý není. A když už jsme u toho, co přijde pak? Budou vytrvalci z vyšších nadmořských výšek nuceni uměle snižovat počet červených krvinek? Nebo dotaženo ad absurdum, dáme ve skoku vysokém výškový limit dva metry, aby přerostlí neměli výhodu? Přitažené za vlasy, že - ale precedens tu je...

3. 5. 2018
Ačkoli v jarním období by mělo být vody nejvíce, aktuální stav vodních toků leckde odpovídá spíš vrcholnému létu. Že nedostatek vody už není jen problém vzdálených krajin a sucho ohrožuje českou krajinu čím dál víc, to už nejen monitorují odborníci, ale začala řešit i státní správa.
To vše v době, kdy je v Ćeské republice posuzována možnost výstavby soustavy plavebních kanálů Dunaj-Odra-Labe - aspoň šedesát metrů šířky a čtyři metry hloubky na stovkách kilometrů délky (nejen vlastní průplavy mezi řekami, ale i prohloubení stávajících koryt nebo výstavba souběžných kanálů). Různé pohledy hovoří ve prospěch výstavby, ale i proti ní z hlediska ekologického a zejména ekonomického - názor ať si udělá každý sám.

2. 5. 2018   (odkaz na reportáž doplněn 7. 5. 2018)
Jana Kosťová je vicemistryní Evropy v trail-O, spolu s Pavlem Dudíkem a Hankou Doležalovou pak mají zlato ze závodu štafet. Další výsledky i kompletní informace hledejte na stránkách ME, které na přelomu dobna a května hostila Bratislava. Pěkná reportáž se o následujícím víkendu objevila na o-news.

Krátce z kultury:
Monty Python’s Spamalot: Městské divadlo Brno umí výborně klasické kusy i převzaté muzikály, ale tenhle pokus o vlastní tvorbu... Schválně hovořím o vlastní tvorbě, to už se snad ani nedá nazvat předělávkou, protože zatímco v první polovině se děj ještě docela drží dějové linie originálu, po přestávce už berou z pythonovského zpracování jen pár dílčích scének, většina času je vyplněná vlastní "vatou" (ve které jako divák přestávám chápat, o čem to vlastně je) a - co je nejtrapnější - jakýmsi "vrcholem" je otevřená sebeprezentace zdejšího hudebního divadla. Jako laciná fraška spolku ochotníků by to bylo dobré, ale od tak kvalitního souboru, jaký má MDB, člověk čeká přece jen jinou úroveň. Absolutně tím nechci shazovat výkony herců, kostýmy, scénu atd., to vše je na úrovni, ale pokud hra samotná je slátanina bez pořádného děje, sebelepší ansámbl to nezachrání. :o(
Hastrman: Vždycky je důvod k obavám, když se umělec "nedrží svého kopyta". Ondřej Havelka je výborný hudebník i příležitostný herec, ale jako režisér? Tak v tomto případě se obava nenaplnila - Hastrman je výborný film, trochu šmrnclý Švankmajerem a trochu F. A. Brabcem, s trochou tajemna a trochou hororu, ale od všeho tak akorát. Snad jen poslední minuty budí trochu dojem, že autor nevěděl, jak to zakončit, ale možná mu křivdím a byl v tom záměr - ať tak či onak, jako celek je to film, který shlédnete se zatajeným dechem. Palec nahoru!
(Oba příspěvky vyjadřují osobní názor, někdo to může vidět klidně naopak.)

Republiku teď zaplavily billboardy propagující zavedení 75% slevy na jízdné. Ponechme teď stranou diskusi, kde na to vláda vezme, a podívejme se na Slovensko, kde již před časem s velkou slávou zavedli pro seniory jízdné zdarma. Ovšem není to vždy a pro všechny - počet jízdenek zdarma je omezený, a tak se důchodci může snadno stát, že přijde na nádraží, jízdné zdarma je vyprodané a důchodce si tak musí koupit lístek za plné jízdné. Žádné důchodcovské jízdné za polovic, jak je obvyklé a jak to dosud funguje i v našich vlacích - prostě zaplať plnou cenu, nebo necestuj. Důchodce tak má na výběr - buď pár dní předem zajet na nádraží pořídit jízdenku (což je cesta navíc, pokud nemá zažité nákupy přes internet, což zrovna u seniorů není úplně běžné, o rizicích spojených s nezkušeností nemluvě) nebo riskovat, že se bude muset praštit přes kapsu.


Hroudokaps předchozích měsíců: archív 2018 (jihomoravský turistický závod, mistrosvtví ČR v nočním ROB a na DT /duben/, jihomoravská oblastka ROB Hvozdec, Sněhulákův kufr, jihomoravská oblastka ROB Horákov /březen/, Předjarní kotár /únor/, All right race, Valašská zimní liga v OB, Nad údolím Kocáby /leden/, a další ...)
Hroudokaps předchozích let: archív 2017, archív 2016, archív 2015, archív 2014, archív 2013, archív 2012, archív 2011, archív 2010, archív 2009, archív 2008, archív 2007, archív 2006, archív 2005, archív 2004, archív 2003, archív 2002
 


 
  Kontakt: Petr Hrouda (ROB: GBM6903, OB: VBM6900)
  d 539012771, z 549494474, m 607534211, e-mail hrouda@ardf.cz

  Místo na serveru poskytl Fox-klub Praha, www.foxklub.cz