h r o u d o k a p s
střípky z (nejen) rádiového orientačního běhu (nejen) v Brně a okolí
2 0 1 9

Toto je archív. Toužíte-li po aktuálních informacích anebo po "vizitce" Hroudokapsu, přejděte na titulní stránku.


4. 7. 2019
Kolik let po sobě už je největší hvězda českého výběru z D14? Na letošním mistrovství světa žáků a dorostu (formálně třetím, ale letos konečně poprvé s účastí mimoevropských běžců) si o to při svém debutu ve 12 letech řekla dvakrát zlatá Aneta Hendrichová. Dvě stříbra si z Ukrajiny odváží Bára Doubravová (mohla by dvakrát vyhrát, kdyby tam nebyla Aneta :o), zlato a bronz má Johana Klecová v D16 a po jednom individuálním stříbru další šestnáctky Věra Staňková, Jakub Klec a Jakub Unčovský. Kdo získal medaile v družstvech a jak dopadli další borci z českého týmu, vizte v přehledném článku s medailovou bilancí.

Anna Karlová, Markéta Mulíčková, Martin Šimša a Jakub Chaloupský, to jsou pro změnu šestnáctileté hvězdy českého výběru na mistrovství Evropy dorostu v OB. Jak dopadly v Bělorusku jednotlivé závody a vše kolem nich čtěte v podrobném článku na o-news.

No a aby toho v půli roku necinkalo málo i z druhého konce Evropy, odváží si z Portugalska zlato i štafeta para-orienťáků Hana Doležalová, Pavel Dudík a Jana Kosťová. Více o MS v trail-o, jaké bylo a jak dopadli další borci v českých barvách, se dočtete taktéž na o-news.

I když to z rozpisu sprint-klasika-klasika tak úplně nevypadalo, tři různé tratě nabídla Cena střední Moravy coby první z prázdninových vícedenních. Už úvodní sprint přímo v Konici nebyl úplně po rovině a kdo tu byl vloni na mistrovství republiky, věděl že v lese bude vrstevnic ještě o něco víc. Přebíhání nejhlubšího údolí byli tentokrát závodníci ušetřeni, i když elitní mužská kategorie měla zřejmě optimální postup seběhnout na dno a o kilák dál vystoupat kolmo nějakých 160 metrů. Byla to ale pravá klasika bez větších záludností a složitých dohledávek, místy snad až moc na fyzičku (na kratších postupech bez volby se spíš ukázalo kdo je větší houžev), ale trať je prostě taková, jakou terén umožní, a o výsledku stejně rozhodovalo především pár zásadních voleb. Co je ale hlavní: sobotní klasická trať (730 kB) byla v čistém lese, bílá barva znamenala opravdu rychlý běh - což se o nedělní stíhací etapě říct zrovna nedá, nebo aspoň ne všude. Delší kategorie se dostaly do prostoru za Vysokou, Trpínem a Ošíkovem, do lesa takřka bez kousku roviny, rozbrázděného větvícími se údolími, no a všechny tratě byly zčásti a kratší tratě i celé natočeny v kilometru lesa nad daňčí oborou a přilehlých lesících nad zmíněnými obcemi. Už start do kopce mezi hustníky a pasekami, kde se člověk dlouho rozmýšlel, kdy do té žluté pláně vplout, předznamenal že rychlé tady budou luční přeběhy a sem tam kus volným lesem, ale do zelené raději nestrkat nos, a to ani když jde o světlý odstín nebo řídké šrafy. Tam pak mohlo být cokoliv, podrost, klacky, křoví, zahuštěný porost s krátkou dohledností - není divu, že ač trať vypadá na první pohled jednoduše, na některých kontrolách se ztrácely minuty a tyhle ztráty pak pěkně míchaly pořadím. Kdo nakonec vyhrál v jednotlivých kategoriích, na to se podívejte na pořadatelské stránce.


Krátká úvaha (původně vlastně odpověď na otázku) na téma "má cenu dělat místní závod pro tucet závodníků?" Odpovídám: má to cenu. Že pak třeba z Bílovic dorazí jen pár lidí, to je jednoduše daň za to, když "své" místní závody udělám na "své" straně od Brna. Kdybych to udělal někde na východě, měli by to všichni Bílovičáci blíž (taky mi už mockrát říkali, proč to vždycky dělám někde u sebe, že pro mě je to samozřejmě snazší, ale pro ně pro všecky dál) a mohli dojít či dojet na kole. To pak bývá docela rozhodující, že když se na závod musí někam dojet, pro děti musí někdo zajistit dopravu - takže když se to teď sešlo tak, že nebyl nikdo motorizovaný, pro děti by to znamenalo jet vlakem do Brna, z nádraží tramvají na konečnou a tam přesednout na autobus směrem za Brno, který jede jednou za hodinu, a od něj kilák dojít ... to už se taky asi nikomu moc nechce. No a druhá věc je, že když je skoro každý víkend něco a bílovická děcka mají tréninky v týdnu, tak krom největších nadšenců toho má každý tak akorát a nemá touhu jet ještě další neděli někam k autodromu (navíc poslední víkend před prázdninami asi leckdo ještě využil pro nějaké rodinné akce, než se děcka rozletí po táborech a jiných aktivitách).
Osobně: sám s tím problém nemám - vlastně jsem začal tyhle akce dělat v době, kdy naši kluci byli menší, samotné jsme je ještě nechtěli pouštět na odpolední tréninky nebo místní přebory do Bílovic a sám jsem kolikrát neměl v týdnu čas, abych tam jel s nimi. No a jiná možnost vlastně nebyla, protože oblastní závody jsou každoročně koncentrovány do dvou dnů v březnu nebo počátkem dubna a pak jednoho víkendu v květnu, a protože x dětí je vždycky v ŽDR nebo v juniorském výběru a víkendy mimo nároďáky jsou pak vykryté akcemi těchto reprezentací, pro pár zbylých nemá cenu něco dělat... Tak jsem to nějak začal dělat pro své děti, ty už to teď sice nepotřebují, ale jednou za čas prostě udělám takovýto závod pro jiné lidi, kteří jsou na tom teď podobně a ta možnost jim přijde vhod. Teď toho využili "přespolní" ze Šternberka a Bratislavy i pár "domácách" z O-sportu a pro tyhle lidi to příště rád udělám zas - prostě jako alternativu pro ty, kdo nemají ty možnosti za humny svých domovů, jakých bílovičtí mají dost a dost.


Tak nám v orienťáku rozdělili česká béčka, protože už lidí začalo být moc, a co na to Češi? Připojí ŽB Čechy-východ k žebříčku B Morava. Idea rozdělení je sice dobrá, ale zájemců o pořádání byl zřejmě omezený počet. Nicméně tím, že byly souběžně nároďáky v západních Čechách, se lidi nakonec rozdělili docela dobře - u Mariánských Lázní kolem devíti stovek startujících, u Brna tisíc, v sobotu s oblastním žebříkem ještě o dvě stovky víc.
Kdo zavítal na Babí lom, toho tu čekal klasický brněnský fekál - na různých tratích jste se mohli brodit ve vzrostlé trávě, kopřivách, netýkavkách, svízeli nebo ostružiní, místy člověk rád zvolí postup skrz světle zelené, na rozdíl od bílého lesa bez toho bylinného podrostu. Na sobotní klasiku třicet ve stínu, to pak občerstvovačky nestačí a lidi se vracejí z lesa vyšťavení - podle pravidel v zásadě byly, ale ta jsou dělaná na časy prvních, a sice se dá říci že když vím že jdu na dlouhý závod a vidím jaké jsou podmínky, tak se adekvátně napiju, ale když se průměrný člověk doplazí k vodě po hodině a déle, má už docela dost. V neděli na middle už bylo příjemných dvacet stupňů, takže spokojenost a jen trochu mohlo zamrzet, že na skalnatý hřeben se tratě nepodívaly - houbařinka by tam mohla být pěkná, ale s potřebou rozjet správní řízení o povolení asi dřív než přípravu celých závodů.
Na stránce závodů máte odkazy na vše potřebné - do orisu s výsledky, na fotky a obpostupy; tady jsou ukázky mapy s kontrolami obou závodů (601 kB).


Bilanci jarní série národních závodů s přehledem mistrů republiky v jednotlivých disciplínách přináší souhrnný článek na ardf.cz.

Po dvou trojkombinacích přišel v červnu "klasický" víkend se dvěma závody - v jižních Čechách si mohl každý užít rovnou dvě klasické tratě. Ani Česká Kanada nedá běžcům nic zadarmo, na druhou stranu není to žádný extrémní terén - i když pro soutěž pořadatelé podrželi tradiční název Bílovické krpály, jsou tu kopce vcelku příjemné a běh ztěžuje hlavně borůvčí pod nohama.
Sobotní dvoumetr překvapil asi hned na startu - že je start někde uprostřed mapy, to už tu občas bylo (i letos v Beskydech), ale čtyři koridory na všecky strany, to asi čekal málokdo. Mlaďoši tu uzavírají nominaci na MS na Ukrajině a i když tým letos postihlo pár výpadků, dá se říci že asi ve většině kategorií nepojede nějak výrazně oslaben (šestnáctky jedou prakticky v nejsilnější sestavě a ve čtrnáctkách se nové tváře mohou pěkně ukázat). Dospělý mančaft si tu ke dvěma klasikám přidal ještě v neděli foxoring, už ne přímo nominační, ale přece jen sledovaný závod.
Celkově snad vše v pohodě a o té pumě, která se tou dobou pohybovala na Jindřichohradecku (a o pár dní později plnila stránky novin, lidé aby dávali pozor na děti a nepouštěli je samotné do lesa - Šimone promiň...) neměl nikdo ani tušení.
Vše potřebné je na stránce soutěže - výsledky, mapy i historické (aktuální vypadá takhle /596 kB/), zajímavosti z okolí i odkaz na fotky.

Víkend na Zubří byl ideální průpravou pro další díl seriálu celostátních závodů - Krušnohorský šotek. Nejen kombinací dvou závodů v jednom dni, ale hlavně typem terénu- jehličnatý les s podmáčenými místy, hustníkovými pasážemi, trávou a borůvčím v podrostu, kde se vyplatí držet se v mapě, využívat cesty a radši dvakrát měřit, než to začnete někam řezat.
Mistrovství ČR na krátké trati (tentokrát 80m) po chebsku je tradičně spíš zkrácená trať, jen s polovičními relacemi a leckdo se tázal, zda ta krátká není stejně dlouhá jako klasika. Ovšem tvrzení stavitele, že nedělní klasická trať bude opravdu delší, se ukázalo být krutě pravdivým.
Mezi tím ovšem "odpočinkové" Mistrovství ČR ve sprintu, který se pořadatelům povedlo přivést do městského parku ve Františkových Lázních - klobouk dolů, po osmi letech se mistrovský sprint běžel jinde než prostě v lese a i když daní za to byl omezený prostor, kratší tratě (leckde vítězové pod 10 minut) a poněkud stísněné místo v cíli, dík za tu změnu!
Odkazy na výsledky a mapy jednotlivých závodů najdete na stránce soutěže, záloha map je tady: KT 80m + sprint (863 kB), klasika 2m (893 kB).
P.S. Dík všem, kdo přijali pozvání na doušek hrošího piva, a samozřejmě Hrochovi, že to vše zařídil. To víte, když má někdo dohromady 100 let a 200 kilo, je to důvod k oslavě. :o)

Pro jihomoravské oblastní přebory se letos povedlo vychytat volný termín v táborové základně u Zubří, po které bílovičtí pořadatelé neúspěšně pásli několik předchozích let. Ideální zázemí, základna na mapě a čtyři závody ve dvou dnech, jak tomu bývá vždy, když nevyjde prodloužený víkend. Typicky vysočinský terén, les po květnovém přídělu vláhy řádně nasáklý - byť to tak na první pohled nevypadalo, na dvoumetru voda v zemi ukázala co dokáže. Když na to pak navázal odpolední foxoring s časy vítězů kolem 3/4 hodiny, měl toho leckdo plné kecky; nedělní kombinace 80m a sprint už je přece jen stravitelnější, i když nohy byly po sobotě cítit, ne že ne.
Odkaz na výsledky a mapy všech závodů je na pořadatelské stránce (záloha map je tady: 2m + 80m /734 kB/, foxoring /440 kB/), stejně jako odkaz na fotky Pavla Krejčího s komentáři k celému víkendu.

Ještě ohlédnutí za klasikou na Hrčavském vlku, která byla pro mnohé tak silným zážitkem, z pohledu stavitele (Jožo Král): Když všechny (s výjimkou D20), pošlu po vrstevnicové cestě na východ, směrem ke dvojce (případně k jedničce pro ty, co dvojku neberou), má to svůj důvod. Proč byste začínali na jih doprostřed prostoru, když pak byste museli prokřižovat prostor vpravo i vlevo od startu? A proč byste začínali na čtyřce, když jsem vás vytáhl na start do půli kopce, takže byste to celé hned seběhli dolů a pak zase stoupali zpět? Takhle jsem vám koridorem ukázal, kde je náběhovka, a už ve druhé minutě jste měli jasný signál, že tam je. Ale z pohledu závodníka to chtělo odvahu jít do rizika. ne každý má koule na to, aby se hned rozhodl to napálit na kontrolu v cípu lesa nad cílem, když do začátku páté minuty neví, kde jsou ostatní. V hlavní mužské kategorii jsme se tak mohli setkat s nevídaným úkazem, že aspoň jeden člověk začal na každé z pěti kontrol (vítězný Ondra Šimáček na nejvzdálenější R1 :-o).


11. 5. 2019
Tak si jako Brňák říkám, kde se ti klucí americký mohli inspirovat?

6. 5. 2019
Dubnové mistrovství v nočním ROB a na dlouhé trati je jen pro starší a pokročilé, takže seriál národního žebříčku pro všechny kategorie zahájil na východním konci republiky Hrčavský vlk (pro zajímavost, stejně jako před šesti lety, kdy se běhalo přímo kolem Hrčavy, i letos další nároďák bude zase v západním cípu naší země). Tři různé závody, nejen pásmem a charakterem, ale i délkou i náročností. Docela bouřlivá diskuse se kolem nich rozjela na slovenském diskusním fóru a dovolím si se u jednotlivých závodů odpíchnout od věcí tam prezentovaných (kde se docela dobře ukazuje, jak může vypadat střet světa závodnického a pořadatelského).
Mistrovství ČR na krátké trati 2m: za mě dobrý, na to jak je prostor kopcovatý, tak to tam měřilo líp než leckde na rovině (i když buďme rádi, že slejvák přišel až v neděli, v sobotu byl les ještě suchý). Na druhou stranu časy prvních v různých kategoriích byly někde mezi krátkou a klasikou, vítězové v MD20 kolem 45 minut. Přelaďování nevadí, u půlminutových relací v tom nevidím problém. Kontroly stejného čísla v zákrytu (při cestě na náběhovou R3 člověk snadno natrefil 3, totéž i v případě 1 a R1) se ukázaly bát pastí na závodníky - tady je poučení pro příště jasné, takové kontroly je vhodné rozhodit, počet zmýlených byl opravdu větší než malý. Že nebyly odlišené lampiony, to je podle mě v pořádku - alespoň u nás modrý pruh obvykle mívají 2m lampiony při souběžném závodu na obou pásmech, ale ne rychlé kontroly při závodu na dvou frekvencích téhož pásma.
Mistrovství Slovenska ve sprintu: Zajímavé řešení se startem v centru soutěže a cílem jinde, ale pro závodníky dobré - karanténa na startu až půl hodiny po startu prvních, takže většina lidí vlastně mohla přijít na start jak chtěla, a s výjimkou pár prvních se závodníci vraceli z cíle až po odstartování všech, takže prakticky zase bez omezení (na dalších závodech by to nešlo, ale u sprintu se startem všech do hodiny ideál). Trať se tak nemusela motat v malém kousku lesa (jak bývá u sprintů leckdy zvykem), prostor pro pomalé a rychlé kontroly jasně oddělený, odlišný byl i charakter obou částí - "klikatý had" v prvním a "hnízdo kontrol" ve druhém kole. Že někde nebyl dodržený směrný čas pro sprint, z toho bych zásadní problém nedělal - na ME/MS se kvůli ustřeleným časům taky nic neruší, a že je to leckdy o hodně (chtěl jsem dát odkaz na sprint v Polsku 2013, ale tady už asi výsledky nenajdeme :o). Že byly některé obsluhy vidět na sto honů, to sprint fakt degraduje, a když některé navádějí přímo ke stojanu a jinde stojí na cestě a stojan je zašitý třicet metrů bokem, je z toho hra na náhodu. (Ale mezi námi, i když máme výhrady: buďme rádi že obsluhy máme, je to nevděčná otrocká práce.)
Klasická trať 80m: pro někoho třešnička na dortu, pro jiného noční můra. Kdo čekal klasiku na hodinu, rychle přišel o iluze - ale tady souhlasím se stavitelem, že podobný "horský ROB" může být i letos na Evropě, tak si to vyzkoušejme (pokud jde o české závody, v západních ani jižních Čechách už na to terén mít nebudeme), a kdo se na Evropu nepodívá (jasně, nění každý reprezentant), může s hrdostí v hlase vyprávět, jak tady přežil nejtěžší závod roku - je to klasická trať na nároďáku, závod 1. stupně, tak co? Co jsem teda taky nepochopil, byl startovní koridor - proč po cestě do kopce šly jen D20 a všichni ostatní po vrstevnicové cestě, která naváděla do prostoru posledních(?) kontrol, takže čím dřív z ní člověk odbočil a ohnul to nahoru až úplně zpátky, tím líp...? Určitě tu šla postavit podobně dlouhá a obtížná trať se startem jinde a logickým náběhem do prostoru - tady se láme ta tenká hranice mezi těžkou a zákeřnou tratí.
Co si nemyslím, že na závodech mohli pořadatelé kdovíjak vydělat. Jasně, na jedné straně startovné, dotace, sponzoři - ale kdo někdy sháněl, ví že taková dotace od kraje a příspěvky od sponzorů leckdy stojí zatraceně hodně úsilí a hlavně času, který člověk kolikrát nemá. Takže má-li pořadatel tyhle položky mezi příjmy, přeju mu je, tady není co závidět. Jasně, nebyly výdaje za dopravu, když se na start chodilo pěšky, ale jaké mohly být výdaje za mapu? Odhadem tak třináct kiláků horského lesa, to je v dnešní době mapování za tisíce eur, v českých korunách i pár stovek tisíc - tady nevím zda se pořadatelé na mapě osobně podíleli, ale i kdyby ne, zadarmo ji měli asi sotva, orienťák není charita a normálně se mapy kupujou. A že jsme na startu čekali v děšti - ano, vybrali jsme si outdoorový sport. Když vím do jakého terénu jedu a předpověď byla s deštěm na oba dny, tak si prostě vezmu deštník nebo pláštěnku, igelit na sednutí, nějakou vrstvu navíc ať neklepu kosu. Jistě, čekat na startu v dešti není příjemné, ale jak říká tuším norské(?) přísloví, není špatné počasí, je jen špatné vybavení... (Mimochodem, mám pocit že některé plachty, pod kterými se lidé na startu schovávali, poskytli právě pořadatelé.) Rozstrkání ubytování závodníků na tři různá místa (když potřebná kapacita na jednom místě prostě není) taky není žádná výhra, ale starosti navíc, a smekám že domluvili jáídlo na Oáze i dole ve vsi. No a když se vrátím k těm sponzorům, tak jejich příspěvky šly v nemalé míře do tomboly, aby šanci si odtud něco odvézt měli všichni, i ti co neaspirují na místa na stupních vítězů.
No, myslím že už bylo napsáno dost... Mistry ČR na krátké trati jsou v hlavních kategoriích Bětka Léharová (2. Bžatková, 3. Jansová) a Karel Fučík (2. Léhar, 3. O. Šimáček), mistry Slovenska ve sprintu opět Léharová (2. Fučíková, 3. Voráčková) a Ondra Šimáček (2. Kuriak, 3. M. Šimáček) a drsnou klasiku nejlépe zvládli Hanka Fučíková (2. Léharová, 3. Voráčková) a opět Šimáček (2. Kuriak, 3. Gomzyk). Kompletní výsledky (kdo se na klasice vešel pod sto minut :o) i s mapami v originálním rozlišení (4,7 MB) jsou na stránkách soutěže, pro skromnější jsou tady mapy jednotlivých závodů: KT 2m + sprint (685 kB), klasika 80m (1027 kB).


7. 4. 2019
Kdo se nebál do hlubokých údolí a strmých svahů při oblastce před týdnem (viz níže), mohl to brát jako dobrý trénink na středomoravské krpály (název "krpály" sice i letos zůstává bílovickému nároďáku v České Kanadě, ale proti tomuto to bude skoro rovinka :o). Mistrovství ČR v nočním ROB dalo vzpomenout na první etapu čtyřdenních 2015, tentokrát stačil zhruba dvoutřetinový prostor (viz mapu, 314 kB), ale s kopce na kopec to bylo stejně. Délky tak akorát, ve většině kategorií vítězné časy kolem hodiny; mužskou kategorii tentokrát zcela ovládli borci z Pardubic v pořadí Martin Šimáček, Ondra Šimáček a Kuba Lněnička, mezi ženami si "domácí" zopakovaly těsný souboj z minulého týdne, Míša Marečková coby vítězka D20 (před Bárou Matouškovou a Martinou Jansovou) těsně prohrála s Pavlou Hažmukovou v D35 (stejnou trať s hlavní kategorií měli i mužští veteráni v M40, ale tady by vítěz ve dvacítkách tak stěží uzavřel první desítku).
Mistrovství ČR na dlouhé trati se asi leckomu vryje do paměti pěkně hnědou mapou (475 kB). Ústřední údolí s dvěstěmetrovými svahy a řada bočních, oddělujících jednotlivé kopce a hřebeny - tady každé stoupání navíc znamenalo dlouhé minuty a na dvoumetru i dobří borci nabírali ztráty, které se v druhé půli trati při vší snaze dohnat nedaly. Pod stupni vítězů tak zůstali Oma i Fučík (mezi ně se ještě vmáčkl Míra Baxa) a medaile si rozdělili mlaďoši, Ondra Šimáček tři minuty před Martinem Kincem, třetí Martin Šímáček už ztrácel přes čtvrt hodiny. Naproti tomu ženské kategorii vládly maminy, po dvoumetru vedla o 4 minuty Hanka Fučíková, ale Lucka Matulová dokázala na osmdesátce ztrátu smazat a ještě tři minuty přidat, bronz brala též už s velkou ztrátou Míša Marečková.
Co další kategorie? D19 na nočním zachraňovala věkem čtrnáctka Jarča Hažmuková, které tak k výhře stačilo doběhnout, na dlouhé si pak pro výhru přijela Sophia Lilgová; v D35 ovládla Pavla Hažmuková oba závody, v D50 Dáša Skřivanová a Renata Čadová, v D60 Sandra Látalová a Alenka Pátková. Mezi juniory byl prakticky bez konkurence Tomáš David, i tady ale máme na bedně dorosteneckou stopu, na dlouhé se na bronzový stupeň prosadil Jáchym Hažmuk; mistry v M40 jsou Michal Klíž a Zbyněk Žáček (i na dlouhé měli "mladí veteráni" shodnou trať s M20 a i zde by se veteránský vítěz tak akorát vešel do desítky), v M50 v obou závodech Jirka Mareček a tituly v M60 putují přes hranice zásluhou Joža Fekiače a Pétera Dékányho. Kompletní výsledky s mezičasy a mapou s tratěmi, jakož i další informace hledejte na stránce závodů.

Po studeném dešti tři týdny předtím bylo na druhou jihomoravskou oblastku v ROB slibováno teplo a slunečno a naštěstí to vyšlo v plné parádě. Do už poněkud oběhaného lesa nad Bílým potokem letos přijelo o něco méně lidí než do Útěchova, Pardubáky možná pořadatel úspěšně odradil loňským klouzáním do zasněženého údolí (spíš ale měli v nedalekém Bělči akci reprezentace a možnost si zaběhnout s nimi), prověřit připravenost domácích borců po zimě však opět přijela výprava ze Slovenska. Těm svahům s převýšením 150 metrů se tratě nevyhnuly ani letos, tentokrát hned v prvním závodě na 80 m i s jedním ideálním postupem přímo dnem údolí (ale co jsem tak pochytil, málokdo tudy šel). Dvoumetr pak už byl koncipován oddychově, jako krátký závod s menším převýšením, ale kontroly na rozplizlých vrcholcích leckoho povodily po celém lese. Dvojku, zamýšlenou pro většinu tratí jako doběhovou (viz mapu s tratěmi, 720 kB), brali skoro všichni jako první nebo druhou a k majáku pak leckdo přibíhal po silnici (i když byl vystrčený do lesa právě proto, aby se po silnici nedobíhalo).
V hlavních kategoriích prakticky neměli konkurenci Míša Marečková a Martin Kinc; s Míšou běhala nastejno Pavla Hažmuková v D35, Martinovi pak v prvním závodě šlapal na paty Ondra Stehlík (i při rozdílném pořadí rozhodl prakticky jediný postup 3-4) a ve druhém pak zachránil čest mlaďochů, jinak by všechny pokořil šedesátník Jirka Mareček. Výsledky a další informace máte na stránce pořadatelů, včetně odkazu na fotogalerii, které Pavel věnoval jednu bezesnou noc, aby v úterý ráno byla na světě.


28. 3. 2019
Zimní ligy končí, regulérní orienťácká sezóna se rozjíždí - v půli března lákají na sever Čech tradiční Jarní skály. Co na tom, že prostor je notoricky známý (a v posledních letech je v mapě recyklován podklad z mistrovství ČR 2012, tedy s chybějícími skalami menšími než půldruhého metru), tenhle typ terénu se neoběhá. Tratě hlavních kategorií zavedly běžce až do roklí nad Skokovy s postupy na volbu i houbařinkou v detailním výřezu (viz víkendový přehled na o-news), kratší se pak spokojily s lesem před a za silnicí na Dobšice (viz mapu, 320 kB). Hlavní kategorie vyhráli Štičková a Švéd Regborn, kompletní výsledky jsou na ORISu.

Pár předjarních postřehů od národního dopravce: Nedosti na loňských změnách, České dráhy se rozhodly totálně zjančurizovat a s velkou slávou zavedly "jednodušší a přehlednější" systém pouhých tří typů jízdenek, který má akorát tu drobnou vadu na kráse, že člověk nemůže dopředu vědět, kolik ho cesta bude stát. Dřív byla zdánlivě komplikovaná široká nabídka možností, ale s jasně danými ceníky a když se v nich člověk zorientoval, mohl si dobře spočítat (podle toho kdy, kam a s kým jede) zda se mu vyplatí jízdenka obyčejná, včasná nebo akční (případně jejich kombinace na dílčí úseky cesty) nebo pro víc lidí třeba skupinová víkendová - dnes si můžete počítat co chcete, cenu se stejně dozvíte až při nákupu (po dvou měsících zkušeností lze říci, že její výše se plusmínus neliší od cen dřívějších typů jízdenek, jen prostě není fixní). Takže cestu tam a zpět (stejnou trasou, stejný počet kilometrů) můžete jet za dvě různé ceny - a nejde jen o čas nákupu a obsazenost vlaků, ale třeba prostě jen o to, zda si jízdenku kupujete na nádraží (kde automaticky můžete dostat zvýhodněnou) nebo ve vlaku při cestě z neobsazené stanice (kde průvodčí nezbývá než s omluvou konstatovat, že vám může vydat jen flexi základní, protože možnost vydat ve vlaku zvýhodněnou ještě v systému není zavedená).
Na podzim tu byla zmíněna "neprůstřelnost" v e-shopu, kde aplikace po člověku žádá zadání času jízdy (a mimochodem také jména cestujícího, v případě společné jízdenky aspoň jednoho jména, a na vygenerovaném PDF pak máte důrazné upozornění, že jízdenka je nepřenosná - proboha proč tohle omezení, hrají si dráhy na letadla?). Podle zadaného času pak stroj vyhledá nejvýhodnější spojení - zadejte Brno-Liberec, 12.30 a vyplivne vám to panter ve 12.53 s 8 minutami na přestup v Pardubicích. Nechcete riskovat málo času na přestup, chcete mít rezervu a jet raději railjetem ve 12.37? No, chtít můžete, ale stroji to nevnutíte - můžete leda rozdělit cestu a koupit si extra jízdenku do Pardubic a druhou na cestu dál (v součtu o něco dražší než by stála jedna na celou trasu), anebo se jednoduše vykašlat na slavné nakupování přes internet, dojít na nádraží a tam v pohodě dostanete lístek bez fixace na konkrétní vlaky a za tu dobrou cenu na celou trasu. Mimochodem, prý i v e-shopu je ta možnost zvolit si jízdenku jen na daný den (bez přesného času) - sorry, pokud je, tak dovedně ukrytá. :o(
Abych ale jen nekritizoval, zakončím to pozitivně - co je teď docela pružné, je vracení jízdenek. Koupené přes internet až do 15 minut před odjezdem (to už platí dlouho pro jízdenky na konrétní vlak, jinak do půlnoci předchozího dne) a koupené na pokladně též do půlnoci dne předcházejícího dni jízdy, nebo do 30 minut po zakoupení jízdenky s vratkou v plné výši; pokud není splněna ani jedna z těchto podmínek, lze jízdenku vrátit také, ale se stokorunovým stornopoplatkem.

10. 3. 2019
Huumuus... První jihomoravská oblastka v ROB dala vzpomenout na liják v Rozdrojovicích nebo sníh v Soběšicích. Tentokrát vlastně "jen" mrholilo, zato souvisle až do odpoledne. Mokrý les, klouzačka na svazích, bahno na cestách a dvě poctivé klasiky - jasně, kratší, jak to tak na oblastních dvojzávodech bývá, ale za daných podmínek to úplně stačilo, leckomu se pobyt v lese trochu protáhl a někomu úplně stačil první dvoumetr. Každopádně díky Mirkovi Látalovi a spol., že si to odmokli od rána, odmrzli na startocíli, zatímco my jsme byli aspoň v pohybu, a když i poslední spěchali do tepla, oni vyráželi ještě vše stáhnout. Inu úděl pořadatelů.
Na webu Radiosportu máte mapy s tratěmi: 2 m, 80 m, kdo co bral najdete v pokynech (záloha tady /525 kB/ s 3/2 trochu ujetou) a výsledky taky budou.


21. 2. 2019
Tuto prosbu obdržely sportovní svazy z ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy - a lze se s ní ztotožnit, jde o principy, které by neměly být porušovány. Argument, že "se to normálně dělá", neobstojí - je to asi stejně normální jako "vajglové zahrádky" na zastávkách veřejné dopravy.

22. 1. 2019
Jako každý rok je prvním závodem sezóny ROB liberecká Skiliška. Prostory střídá po pár letech, než se úplně vyběhají a je čas přesunout jinam - letos již po několikáté v Bedřichově. Za ideálních podmínek, dostatku sněhu a slunečné oblohy, přitom s teplotami pár stupňů pod nulou, sice pár dní po vichrech co kácely stromy, ale o víkendu již bez problémů - dík do Jizerek za rychlou prořezávku, kde to bylo potřeba.
Dík dne ale patří Martině za nahození vykopnuté antény na čtyřce, co na tom že sama si v lese pobyla dvě a půl hodiny, když zachránila samotný závod. I tak byla druhá za Bárou, mezi chlapy pak v čase o hodinu lepším vyhrál Míra Baxa mladší před Mírou Vosmíkem - výsledky se objeví v kalendáři ROB. Na závod tohoto typu stačí i síť stop, kterou okolí Bedřichovas nabízí (viz mapu s tratí /370 kB/), doplněná o protaženou, leč neposypanou silnici (kontrola 3 byla u ní, zákres trochu ulétl), která se dala využít i na postupy, lyžařů po ní jezdilo stejně víc než aut.
Díky Hrochovi za stavbu letošní trati a one-man-service při vlastním závodě (start / odnos věcí / cíl), jakož i za večerní etapu v Hrochopivovaru. Tak zase za rok, až napadne sníh. :o)