Hroudokaps

h r o u d o k a p s

střípky z (nejen) rádiového orientačního běhu (nejen) v Brně a okolí

2 0 1 4

Toto je archív. Toužíte-li po aktuálních informacích anebo po "vizitce" Hroudokapsu, přejděte na titulní stránku.

21. 12. 2014
Před koncem roku na skok k Olomouci na pořádný lesní závod - v rámci hanácké zimní ligy se koná i mistrovství Hanácké oblasti na DT - neoficiální, jak jinak, když mistrovské závody na dlouhé trati byly z kalendáře českých závodů postupně vyprášeny. Zimní liga a žádný ranking zato umožňují ztížit závod nekompletní mapou - místy bez cest, místy jen cesty a vrstevnice, sem tam je v mapě jen to či ono. Právě takové partie mohly být nakonec nejzrádnější - když je mapa jasně bez cest nebo bez porostů, je to sice těžší, ale lépe "čitelné" (ve smyslu, že člověk přesně ví, co může čekat) než když je v mapě nahrubo pár porostů, které na jednu stranu pomůžou s orientací, na druhou stranu ale mohou člověka svést k mylnému dojmu, že v mapě je vlastně vše důležité. Díky nadprůměrně teplému prosinci nehrozil sníh ani mráz, zato ale přehršel bahna na rozježděných cestách, kolikrát se skoro vyplatilo vběhnout vedle do lesa.
V hlavních kategoriích všechny pokořili sourozenci Poklopovi; další najdete na stránce závodu (ale výsledky jsou zatím jen na Orisu) a tady máte mapy s dětskými tratěmi (244 kB).

14. 12. 2014
Zimní OBliga v Brně a okolí zahájena, prvním závodem byl Pomikulášský běh v režii Tesly. OBliga se pro letošní sezónu zbavila určité dětské nemoci, kdy v podstatě převzala kategorie BZL (která má stabilně jen tři, stejně jako sprintový formát všech závodů) a měla je doplněné o P pro příchozí. Namísto ní je kategorie K, přímo vypsaná jako mezistupeň mezi dětskou tratí a dospělými H a D. Normální trať, která není pro desítky, ale zároveň se žáci nemusejí hned honit s elitou. Zvlášť když H a D mají nějakou vychytávku, jako v tomto případě rozkouskovanou mapu (viz mapy s tratěmi, 284 kB). Dobré zpestření dlouhého zimního období, i když pro "přespolní" (rozuměj lidi, kteří nemají Kozí horu proběhanou) rozposouvané fragmenty mapy představují docela handicap. Ten sice snížily celé mapy, které byly k dispozici za startem a podle nich si každý mohl načíst průběh trati, ale i tak mohla znalost terénu pomoci o pár minut (nebo neznalost přidat i pár desítek minut... - odkaz na výsledky je na stránce závodu). Každopádně jako "bojovka" bezva a podobné závody se vždycky hodí pro oživení zimních tréninků (stejně tak i soustřední a oddílových akcí). S rezervou pak samozřejmě můžeme brát body do seriálu OBligy, ale v zimních ligách stejně řada závodníků řeší spíš jednotlivé závody a o celkovém pořadí obvykle rozhoduje hlavně pravidelná účast (vepředu v celkovém pořadí může být ten, kdo si to "odchodí").

3. 12. 2014
Své vítěze zná anketa Sportovec roku v ROB pro rok 2014, vyhlášená poslední sobotu v listopadu v Bílovicích nad Svitavou. Pod opravdu profesionální moderátorskou taktovkou Petra Sopouška (Petře, smekám!), se v souboji mistrů světa dočkal titulu Karel Fučík před Jakubem Omou, třetí v hlavní kategorii je Veronika Krčálová. (Jen na okraj: Tentýž Karel Fučík ovládl hned "nultý ročník" /kdy rozhodovala Rada AROB/ v roce 1998 i první "open" anketu v roce 1999 a kolikrát vyhrál celkem, to už si ani sám nepamatuje. :o) Juniorem roku je po zásluze Jakub Šrom (2. Martin Šimáček, 3. Bára Matoušková), veteránkou roku Pavla Hažmuková (2. Dáša Skřivanová, 3. Jiří Mareček), objevem roku Justýna Bouchalová (patnáctiletá dorostenka si letos úspěšně řekla o nominaci mezi juniorkami a svým vystoupením na MS potvrdila, že i v malých oddílech mohou vyrůstat skvělí závodníci) a soutěží roku hlasující zvolili 4 dny ROB v Karlových Varech - zasloužená odměna pro oddíl Radioelektronika Cheb po dlouhých letech pravidelného pořádání dobrých závodů.

Vyhlášení ankety oficálně uzavřelo sportovní rok 2014, ale nejeden závodník už hledí vpřed, co ho čeká v sezóně příští. Zveřejněný kalendář celostátních závodů nezůstal bez odezvy - jet týden před vícedenními na Moravě ještě na závody na Slovensko? Pro některé závodníky likvidační kombinace, ať už z osobních, pracovních, zkrátka jakýchkoli důvodů. Diskuse na toto téma se rozproudila na vzkazovníku ardf.cz a dostala se i na pořad jednání sjezdu Asociace ROB ČR. Kromě příslibu zařazení Kysuckého poháru mezi celostátní soutěže ČR totiž Rada AROB měla na stole ještě nabídku uspořádání závodů u Moravské Třebové o týden dříve. Pro tuto nabídku svitavského oddílu hovořilo několik faktorů: závody by nebyly termínově "nalepené" na čtyřdenní, nebyly by tak daleko pro české závodníky a pořádali by je domácí pořadatelé (vždy je dobře, když soutěže Českého poháru jsou pořadatelsky obsazené, zařazení závodů za hranicemi bývá spíš nouzové řešení a Svitaváci v případě odmítnutí už nemusejí mít chuť příště pořádat). Na druhou stranu svitavská nabídka přišla po vypsaném termínu (to bych samo o sobě neviděl jako zásadní, nebuďme formalisté), ale hlavně v době, kdy zařazení Kysuce je již pár týdnů dojednané a obě strany s tím počítají. Zazněly i argumenty, že předposlední víkend v červnu je kolize s MČR KT v OB, děti mají školní výlety a je třeba nechat volný víkend i na oblastní soutěže. Proti tomu se dá říci, že MČR v OB upřednostní asi jen pár lidí a když bude školní výlet, nepojedou děti ani na oblastní závod - z tohoto pohledu zřejmě zásadní rozdíl není. Rozhodující je opravdu to, zda vyjít vstříc zájmu českého pořadatele a zároveň i závodníků, kteří třeba nepojedou na Kysuce (jak řečeno v úvodu), nebo zda se zachovat férově a dodržet dohodu se slovenskou stranou i za tu cenu, že domácí pořadatele (kterých není nikdy dost) pro letošní rok odmítneme. Hlasování, které na sjezdu proběhlo, výrazným rozdílem podpořilo druhou variantu, takže v kalendáři českých soutěží pro rok 2015 zůstává Kysucký pohár.

Ze sjezdu vzešla i nová Rada AROB ČR, která příští čtyři roky "povládne" českému ROB (funkční období je nově čtyřleté, delší kontinuita v personálním obsazení může být přínosem). Na postu předsedy setrvává Miroslav Vlach, místopředsedou je Jiří Pavlů, řadovými členy pak Tereza Skládanková, Miroslav Vlach ml., Martina Matoušková, Tomáš Hladina a Michaela Marečková (obsazení rady je tak docela rovnoměrně rozděleno mezi velká centra ROB v republice - Cheb, Prahu, Pardubice a Bílovice). revizní komisi pro příští období obsadí Iveta Machová (ta už v ní působila v minulosti a možná škoda, že před čtyřmi roky dostali ve volbě přednost jiní), Blanka Adámková a Dagmar Skřivanová.

Není nad to k pěkným holkám přidat vhodnou reklamu. :o) /zdroj: aktuálně.cz/

18. 11. 2014
Vybavujete si, kdo stoupal na nejvyšší stupeň za zvuků hymny, kterou Jiří Macháček v roli samotáře Jakuba už dlouho neslyšel hrát takhle instrumentálně? Správně, bratři Pospíšilové. Sálová cyklistika byla v jejich éře nejen zdrojem titulů, ale vryla se i do povědomí širokého okruhu diváků i tehdejších médií - přímé přenosy z MS byly pravidlem a Pospíšilům se jako jedněm z mála zástupců "malých sportů" podařilo vyhrát i novinářskou "anketu popularity" Sportovec roku. To vše je samozřejmě historie - osobnosti jejich formátu se rodí jednou za století a ne vždy ve stejné zemi, takže dnes je pro české reprezentanty v kolové a krasojízdě úspěchem jakákoli medaile. Nejbližší příležitost budou mít na víkendovém mistrovství světa, které se po letech vrací do Brna, a určitě by si zasloužili pořádný divácký kotel. Nechápu ovšem, kde čeští bafíci chtějí ty diváky vzít, když lístky na jeden den programu stojí (od pátku do neděle) 600, 700 a 800 korun, na celý program pak od dvou tisíc výš. Rád vezmu děti, aby se podívaly na MS ve sportu, který hned tak někde neuvidí a ve kterém pořád patříme ke světové špičce, ale dát za den dohromady dva litry...? To je hodně špatný vtip a je velká škoda, že čeští reprezentanti tímto přicházejí o podporu diváků, kteří by si třeba cestu do hlediště našli, i když sáloví cyklisté už přece jen nejsou tak "na výsluní" jako před lety. Zvlášť když Česká televize - i s programem zaměřeným na sport - na domácí mistrovství světa sere jak na placatej kámen...
P.S. Když se v červnu konalo v bohunickém kampusu mistrovství Evropy v basketbalu vozíčkářů, mohl člověk přijít a koukat - vstup volný. Asi řeknete, že jde o naprosto různé akce a různé sporty, ale myslím že společné budou mít jedno: ač jde o vrcholné akce svého druhu, tak kromě stabilního jádra příznivců, kamarádů a rodinných příslušníků moc "cizích" diváků nepřitáhnou. Proto ten kontrast tolik zaráží.

Jestli je tu někdo poloviční profesionál, je to autor tohoto sloupku. Kladně na něm hodnotím to, že autor je pod ním podepsán. Jinak je s prominutím o hovnu. Proč?
• Hod oštěpem je disciplína technická, ve které rozhoduje vyladění na vrcholné závody a psychická pohoda mnohem víc než navzpíraná kila a počet odházených pokusů.
• Člověku kolem třicítky, který už deset let maká na vrcholné úrovni, neuškodí pokud poleví. Za ta léta už má dlouhodobý základ, ze kterého může dobře těžit, i když nestráví čtvrt roku v Africe. A co vím z médií, tak hlavní cíl, ke kterému Bára Špotáková ještě směřuje, je Rio 2016. Pokud sezónu předtím "pojede na pohodu", může jí to jenom prospět.
• Mateřství je úvazek navíc - to Vy jako chlap asi neznáte. Pokud by sportovkyně i dál makala tolik, co si mohla dovolit dříve, nejspíš brzy dosáhne jediného: únava a přetažení. Jaké výsledky by se dostavily, snadno domyslet.
Pane L., nevím zda jste někdy dělal vrcholový sport - pokud ne, tak chápu že tohle nechápete. :o) Ale v tom případě pište raději o něčem, čemu rozumíte...

8. 11. 2014
S příchodem listopadu nadchází zimní sezóna oddechových a tréninkových závodů. Ve čtvrtek noční parkáč v Brně a v sobotu pro změu klasický orienťák - RBK cup aneb přebor menších oddílů Jihomoravské oblasti. Hromadný start, první kolo s volným pořadím a přímý průběh do druhého, to již formou dostihu na klasické trati - to je ve zdejší oblasti docela běžný systém, uplatňovaný na místních pouťácích a oddílových přeborech různými pořadateli. Přirozené negativum front na ražení na prvních kontrolách nikdo moc neřeší, vlastní mapařina to zpočátku moc není, i když jsou použity malé lampiony (jediná výtka: když je člověk pár metrů nad kontrolou a shora nevidí lampion pod větvemi, tady mávne rukou, ale na normálním závodě by to bylo k nas*ání). Dojem ale spravuje druhé kolo, docela pěkná klasika, která se vyhnula tvrdě kopcovatým partiím. Sice mokrý les, ale přiměřená délka a hromada lidí, co jdou béčko, takže na A trati už není žádná tlačenice. :o) Tady jsou mapy s tratěmi (404 kB) a výsledky budou na stránce pořadatele.

3. 11. 2014
Závěr sezóny po štafetovém vrcholu už je ve znamení oblastních závodů. Jižní půlka Moravy se mohla sejít v půlce října na vysočinských Blatinách, o týden později u Brna ve Veverských Knínicích a o státním svátku v Ošíkově na hanáckém Podzimním kotáru. Pro klasickou trať ideální terén z klasiky letošního akademického MS, kopce jak sviňa a tratě na volby postupů, fakt hezké proběhnutí, i když člověk měl co dělat, aby se dostal pod deset na kilák. :o) Jak můžete vidět na mapách s tratěmi (546 kB), ani žákovské kategorie to rozhodně neměly zadarmo. Odkaz na výsledky a vše další na stránce závodu.

16. 10. 2014
Máme za sebou dva vrcholy orientační sezóny v České republice. Začněme od konce: Mistrovství ČR štafet a klubů u Starého Plzence. Na štafety dobrý terén, jehož charakteristiku pořadatelé pěkně vypsali předem na webu - letecké pasáže vystřídala "houbařinka" na skalnatých hřebenech nebo ve vytěženém prostoru. Úplně bez chyby šel málokdo a chtělo to hlavně dobře měnit tempo, aby člověk neběžel zbytečně pomalu a na druhou stranu nezůstal někde "viset" na těžší dohledávce. Ve štafetách se s tím nejlépe vypořádali muži SK Praga Praha a ženy SK UP Olomouc, vítězi klubového klání jsou pak opět Pragováci (ale první čtyři týmy doběhly po 4 1/2 hodinách závodu po minutách za sebou), kteří tak zopakovali dvojitý zářez z domácího mistrovství v roce 2010. Stránky soutěže, mapy s tratěmi zatím nebyly doplněny.

(mapy doplněny 3. 11.)
Mistrovství ČR na klasické trati proběhlo už před dvěma týdny v Ralské pahorkatině. Členitý terén, ale oproti tomu, ce severní Čechy obvykle nabízejí, relativně málo skal. V severní části prostoru "atletická" rovina, sem ale naštěstí nevedla stěžejní část tratí. Na pár místech zpomalení na dohledávky mezi skalkami nebo terénními tvary, ale jinak rozhodující vliv na výsledek měly volby na delších postupech a jejich bezchybná realizace. Les dobře běhatelný střídalo borůvčí nebo kapradí v podrostu, ale většinou se člověk nemusel bát jít terénem (horší to bylo ve světle zeleném s popadanými kmínky a větvemi pod nohama). Mistrem se málem stal "zelenáč" mezi muži, Adam Chloupek v druhé půli trati stáhl náskok favorizovaného Honzy Šedivého na nicotných 8 sekund. (Ve své první sezóně v M21 vyhrál klasiku naposledy Tomáš Prokeš před 23 lety...) Mezi ženami pak prošla trať zcela suverénně Eva Kabáthová a v cíli měla k dobru půldruhé minuty na Mišku Omovou (která se objevovala nejčastěji v předzávodních tipech na vítězku). Stránky soutěže, mapy s tratěmi: semifinále (366 kB), finále (510 kB).

Volební dozvuky: Na rohu Kotlářské a Veveří, kudy denně procházejí tisíce lidí přestupujících z tramvaje na autobus a naopak, stál starý bicykl a na něm cosi s Žít Brno. Nebyl to jediný poutač tohoto druhu ve městě (v principu dobrý nápad, z normálních plakátů už by člověk zblbnul), ale zatímco jinde je měli přivázané normálně k zábradlí, tady stál pěkně napříč. Jestli to byl záměr, tak sorry - v nejfrekventovanějším místě široko daleko zatarasit půlku chodníku, to chce fakt silný žaludek.
Brněnská sociální demokracie se zhlédla v úrazovce. Před 6 lety se stal senátorem za ČSSD Miloš Janeček, byvší ředitel Úrazové nemocnice. Ten teď převlékl kabát a svůj post obhajoval za úplně jiný subjekt (neúspěšně), zato v barvách soc.dem. kandiduje Karel Doležal, ředitel Úrazové nemocnice (ten ještě je ve hře ve druhém kole). "Zájmy Brna uhájím i v Senátu", hlásají plakáty s jeho osobou. Vysvětlí někdo tomu pánovi, že Senát nemá být spolkem 81 lidí, z nichž každý hájí své lokální zájmy?

20. 9. 2014
Jsou to dva roky, co byla připravena nová mapa u Březiny; nyní hostila 11. závod Jihomoravské ligy pod názvem Křtiny (ačkoli až ke Křtinám nedosahuje :o). Prostor zdaleka není tak krásně průběžný, jak by se zdálo z podílu bílé barvy na mapě - běh ztěžuje místy tráva, místy náletový podrost, místy větve a klacky, sem tam je to namícháno do sebe. Kde je to zelené, tam raději nelézt, a totéž už se dá říci i o žlutých místech, která rychle zarůstají. Tak rychle, že za ty dva roky se prostor v některých místech docela změnil, ať už jde o klasifikaci cest nebo průchodnost porostů, případně nové paseky či nízké hustníky. Ale na oblastní závod v pohodě, v místech kontrol to sedělo a na postupech se s tím člověk nějak popasoval. Více na stránce závodu, tady je mapa s tratí (386 kB).

Ohlédnutí za prodlouženými prázdninami na východě Čech: Maštale nezklamaly. Přiměřená dávka kopců, skalky spíše jemné, povětšinou čistý les s borůvkovým podrostem, takový byl terén pro podzimní žebříček B-Čechy u Proseče před dvěma týdny. Pravda, prostor není extra velký, takže elitní kategorie pročesaly při klasice mapu křížem krážem (na detaily v dohledávkách se určitě víc hodila mapa desítka než "povinná" patnáctka) - jinak ale vše v pohodě, na nedělní krátkou trať s využitím jižní části bez velkého převýšení. Tady jsou stránky soutěže (tam jsou i mapy hlavních kategorií) a ukázky dalších map: klasika (389 kB), krátká trať (324 kB).
I zde se ujal sympatický zvyk, který se z prázdninových závodů šíří do června i září - možnost přespání v centru závodu využívá už docela dost závodníků. (A kdo si lehl dostatečně daleko, ani neví o "velké noční hudbě". :o) Po nedělním vyhlášení se vyplatilo hned neodjíždět, občerstvovna začala dávat porce za třicet, za dvacet, ... a tak měli ještě chvíli nával, myslím že ke spokojenosti obou stran.

"Tady volíme Karla" - slogan kolem drobné podobizny Schwarzenberga zdobí volební plakáty TOP09 v Praze. Že by si v topce nevšimli, že jejich Karel letos nikam nekandiduje a tudíž jej nemůže nikdo volit? Ale když se podíváme na billboardy ANO, nebude dojem moc jiný - jedno jaký je kandidát, za ramenem má Babiše. Velký bratr zkrátka musí na všechny dohlédnout. Totéž v ~~bledě~~ modrém je ODS s Petrem Fialou. No a ČSSD pro jistotu zaplavila republiku plakáty se Sobotkou, na kterých žádní skuteční kandidáti ani nejsou. Tak vzhůru k volbám - ti nejlepší z nás do uren! :o)

11. 9. 2014
Jakub Oma je mistrem světa v ROB před Karlem Fučíkem, pátý v prvním závodě na 144 MHz skončil Martin Baier; ve druhém závodě na 3,5 MHz se v pořadí Oma, Fučík, Baier seřadili na 2. až 4. místě. Mezi juniory má Jakub Šrom stříbro ze 144 MHz, z téhož závodu Martin Šimáček bronz a navrch zlato z 3,5 MHz, na témže pásmu si veze domů juniorský bronz Bára Matoušková. České ženy na svůj úspěch zatím čekají, zato mezi veterány má zlato z 3,5 MHz (pro ně to byl první závod v pondělí) v D5O Dagmar Skřivanová a bronz z téhož pásma (ve středu) Zbyněk Žáček v M40. Takový je stručný výčet individuálních úspěchů české výpravy na mistrovství světa v Kazachstánu.
Kompletní výsledky včetně soutěže týmů najdete na stránkách Němců, kteří tradičně na MS zajišťují výsledkový servis. Co se týče zpráv z českého tábora, tak ardf.cz z centra soutěže updatovat nelze (jak kdosi poznamenal, asi nás mají na blacklistu :o), takže oficiální zpravodajství suplují osobní stránky Pavly Šrůtové a Jakuba Šroma.

P.S. Rok 2014 je asi nějaký divný - orienťáci měli své Portugalsko, robáci mají svůj Kazachstán - v organizaci zkrátka není vše podle "evropských" představ. Jaké si vzít poučení z Portugalska, krásně rozebrala Eva Juřeníková - nebylo by od věci, kdyby se někomu z přímých účastníků teď povedlo sepsat něco podobného, včetně nosné myšlenky "nezatracujme, pomožme zlepšit".
Nakonec možná dobře že zprávy z Burabaje jsou na osobních stránkách, kam si autor/ka může dát do značné míry co chce, neb v zájmu zachování určitého dekora by na webu asociace ROB nemuselo být rozpitváno všechno včetně zpráv ze zákulisí... (Reportérům vřelé díky za podrobné zpravodajství, jen nesouhlasím s jedním názorem - že by diváci měli mít nárok být na startu /a hořekováním jaký je nesmysl že to pořadatelé bezdůvodně nedovolují/. Závodník před startem by /a/ měl být v karanténě, aby pokud možno byla omezena možnost dostat informace zvenčí, a /b/ se měl soustředit na svůj výkon a mít k dispozici realizační tým, ale tím to hasne. Diváci by měli mít nárok být od počátku závodu v cíli, ale ne se motat na startu - pevně věřím, že ani na ME v České republice do startovního prostoru připuštěni nebudou.)

(z druhé ruky) Dojem člověka, který koncem prázdnin běžel jesenický půlmaraton: Největší krize je, když před startem na sebe desítky "sportovců" začnou cákat deodoranty či antiperspiranty. Pak to z nich "voní" na všecky strany a normální člověk v tom musí běžet prvních pár kilometrů, než se pole závodníků trochu roztrhá (ještě že se začíná do kopce :o). Má můj obdiv, že to skousnul - já bych se asi poblil...

Tuhle jsem omylem koukl na Rybí legendy Jakuba Vágnera. Cestovatel? Dobrodruh? Rybář? Jasně, je dobrej že jede do divočiny, ale jinak - nenechte se vysmát... Všechno za něj dělá armáda domorodců, sám skoro nehne prstem a akorát buzeruje, co vše dělají špatně a jak dlouho jim to trvá. Palec dolů a never more!

3. 9. 2014
Je za námi vrchol domácí sezóny ROB, mistrovství ČR na klasických tratích. Do prudkých svahů nad řekou Jihlavou se tratě moc nepodívaly, a tak měli šanci na slušný čas i ti, kdo nepolykají tisíce kilometrů ročně, zatímco ti nejlepší stlačili vítězný čas v obou závodech pod tři čtvrti hodiny. Z pohledu stavitelů: nechtěli dávat kontroly moc blízko ke krajům mapy, které by tak představovaly jasné "mantinely". Krátký komentář ke zmínce, že poněkud překvapivě byla na startu mapa prostoru - to sami pořadatelé před závody dost diskutovali, na jednu stranu argument že pravidla vyvěšení mapy závodního prostoru nepožadují a všichni závodníci tak budou předem spekulovat nad variantami možných tratí (jojo, tak to také bylo :o), na druhou stranu námitka, že jinak budou spekulovat jen někteří (ti, kteří zde běželi předchozí závody v OB nebo mapu někde sehnali) a veřejné vyvěšení mapy tuto nerovnost smazává.
Mistry republiky na dvoumetru jsou Lucie Matulová před Natalií Hiklovou a Zuzanou Sukeníkovou, resp. Karel Fučík (ten zaběhl takřka ideální závod a ostatním favoritům utekl o osm minut) před Jakubem Omou a Martinem Baierem. Na osmdesátce skoro stejné obsazení, jen v jiném pořadí, ženskou kategorii ovládla Hiklova před Sukeníkovou a Matulovou, mužskou pak Oma před Fučíkem (toho na trati doběhl o 5 minut) a Ondřejem Šimáčkem. Dalšími mistry ČR jsou: D12 Jirásková (2m) a Fialová (80m), D14 dvakrát Liďáková, D16 dvakrát Bouchalová, D19 ovládly Slovenky Košutová (2m) a Dolníková (80m), D35 Adámková (2m) a Fučíková (80m, na tomto mistrovství poprvé ve "své" kategorii), D50 dvakrát Šimečková ze Slovenska, D60 Voráčková (2m) a Pátková (80m); M12 Dukát (2m) a Unčovský (80m), M14 Unčovský (2m) a Matoušek (80m), M16 Priessnitz (2m) a Žáček (80m), M19 dvakrát Šrom, M40 dvakrát Šindelka, M50 dvakrát Vlach, M60 dvakrát Sukeník, M70 dvakrát Koudelka. Výsledky i mapy s tratěmi najdete na stránce soutěže (vše hledejte pod záložkou Download), mapy jsou zálohované i zde (2m, 80m, obé po 217 kB) a tratě jednotlivých kategorií máte v pokynech (vše v PDF).

26. 8. 2014
Na prázdninový termín tradičně vycházejí přeborové závody v nočním ROB a na dlouhé trati. Na rozdíl od jarních přeborů na klasických tratích tyto, ač oficiálně vypsané jako jihomoravské, nejednou opouštějí domovskou oblast. Pro letošní rok zavítaly po čtyřech letech do jižních Čech s využitím oblíbené základny na břehu rybníka Zvůle.
Přítomnost početné výpravy z Bílovic a účastníků tréninkového soustředění reprezentace (kteří tu souběžně týrali těla už od předešlého víkendu), doplněných o pár jedinců přijedších v pátečním odpoledni dávala tušit, že by se na těchto závodech mohla sejít slušná konkurence. Ovšem co se týče jihomoravského přeboru v nočním ROB, opak byl pravdou. Reprezentace noční do svého programu nezařadila, tím pádem nestartovali ani "domácí" borci (rozuměj z pořadatelského oddílu) připravující se na MS, no&nbso;a čerstvé posily to po odpoledním tréninku radši jistily z tepla základny. Obě hlavní kategorie tak ovládli veteráni v čele s Pavlou Hažmukovou a Pavlem Mokrým.
To jihomoravský přebor na dlouhé trati byl už jiné kafe. Sice to byla "krátká dlouhá" tedy dvoupásmový závod s podstatně zkrácenými délkami tratí), ale s účastí juniorské a veteránské špičky. V hlavní mužské kategorii si to naopak rozdali prakticky jen dva borci - Andrej Gomzyk prolétl osmdesátku za neskutečných 25 minut (v podstatě z ní udělal krátkou trať, jen s minutovými relacemi), ale po dvoumetru nakonec rozhodlo 20 sekund pro Karla Fučíka.
Mapy s tratěmi z ruky Miroslava Látala jsou tady (noční ROB /171 kB/, dlouhá trať /298 kB/) a výsledky asi budou až budou...
P.S. Souběh akcí národního týmu a velkého oddílu, který do nároďáku dodává nemálo borců, má svá plus i mínus - což bylo krásně vidět na zmíněných přeborech, když na DT přibyla konkurence a v nočním naopak ubyla. To je hlavní přínos/problém - lze to vidět z obou stran. Každopádně díky organizátorům z obou skupin za závody (simulace programu MS i "obyčejné" tréninky) i oddechovky (jako třeba Tmou :o) v průběhu jednoho týdne, přičemž na jejich přípravě se vystřídalo více lidí a jiní si tak mohli orazit nebo běžet. Příště už nejspíš zase každý jindy a "po svém".

13. 8. 2014
Úspěšně - bronzem sprintové štafety - začalo pro české barvy na domácí půdě Akademické mistrovství světa v OB. Více sledujte v průběhu týdne na stránkách AMS, českého OB nebo u Bédi.
Nejen že se někteří orienťáci prosazují v ROB (viz loňské tituly Macinské a Marčuka z foxoringu na ME), ale obráceně tomu nemusí být jinak a špičkoví robáci se mohou prosadit i v orienťáku. Rozebírat kariéru Mišky Omové či některých mužů by na tomto místě bylo nošením dříví do lesa, ale obdobné případy najdeme i mezi zahraničními běžci. Teď na AMS zazářila na prvním úseku Anastasia Denisova (trojnásobná juniorská mistryně světa v ROB, která už má z loňska i pár dospěláckých medailí) a na Silesii zase vyhrál padesátky Valerij Geraščenko (v poslední době pilný sběratel titulů ve veteránských kategoriích).

Dva výborné terény z mistrovství ČR v devadesátých letech nabídly letošní prázdninové vícedenní. Měsíc po Sedmihoří (M’ČR 1995) je to Grand Prix Silesia v prostoru objeveném pro M’ČR 1994 a od té doby mnohokrát využitém pro závody různých úrovní. To ale neubírá ledovcovému terénu u Vidnavy na stálé atraktivitě - po dvaceti letech se navíc dočkal kromě pořád potřebné porostové revize i přemapování vrstevnic dle nově dostupných podkladů. Po závodech mohu s klidným svědomím říci, že s vykreslením terénu nebyl jediný problém a před autory mapy lze jedině smeknout i za preciznost, s jakou si vyhráli při zachycení náletových porostů nebo rozbitých oplocenek v hustníku.
Dvě krátké tratě, klasiku, sprint a zkrácenou trať, tedy vlastně všecky myslitelné denní disciplíny nabídl program soutěže v rozmezí čtyř dnů. (Dlouhou trať bychom v programu vícedenních přece jen asi nečekali.) Budiž přičteno stavitelům ke cti, že i delší tratě byly stavěny tak, aby se postupy chodily terénem a využily toho, co mapa nabízí. To bych viděl jako největší plus i u klasiky - zařadit pár postupů na volby, ale nesnažit se o ně za každou cenu a spíš donutit závodníky k přesné realizaci zvoleného postupu, udržet směr, nechybovat v náběhu na dohledávku.
Zdejší terén je ale stavěný hlavně pro middle, což bylo naplno využito v první a třetí etapě. První byla ještě ztížena celodenním deštěm - během podvečerního závodu pod zataženou oblohou bylo v některých částech lesa šero skoro na čelovku a čtěte v tom v mapě detaily... Middlový charakter měl v podstatě i sprint, jenž měl jinak sprintové délky, měřítko i mapový klíč - z hlediska zdravého rozumu pro lesní sprint prakticky zbytečný, z hlediska pravidel zřejmě nutný (na druhou stranu kromě zobrazení cest žádný znatelný rozdíl oproti klasickému klíči v mapě nebyl).
Rád bych se krátce zastavil u poslední etapy. Ačkoli jsem příznivcem intervalového startu ve všech etapách (což tady byl), trať páté etapy považuji za optimální i pro handicap. Nenechá člověka moc odpočinout fyzicky, ani polevit v soustředění na mapu, ale přitom bez záludných dohledávek, kde rozhoduje náhoda (což byl pro srovnání případ třetí etapy, kde pár kontrol viditelných z opravdu malé vzdálenosti trochu pokazilo dojem z jinak krásného závodu). Zejména závěr - stoupání k předposlední kontrole a postup na sběrku vyžadující přesný náběh - by spravedlivě rozhodl o pořadí (vyhraje kdo má víc fyzických sil a kdo míň ulítne na postupu, přičemž malý rozdíl v běhu anebo malý úlet ze směru znamená malou chybu a naopak, přesně jak by to mělo být u dobře postavené trati.
Pět etap ve čtyřech dnech? Málo pro opavské pořadatele! V pátek navečer jste si tak mohli zaběhnout ještě vložený sprint s prvky micro-o, tedy bez kódů a s penalizací za chybné kontroly, a po tři dny také trail orienteering - absolutní nadšenci si tak mohli dopřát během čtyř dnů hned devět závodů. Vše přitom proběhlo v pohodě a bez zbytečných zádrhelů, které by se při takto nahuštěném programu teoreticky mohly vyskytnout. Stejná pohoda panovala i v kempu, sympaticky rozděleném na "hlučnou" a "tichou" část - což nakonec skoro ani nebylo potřeba, protože k dispozici byla louka natolik rozlehlá, že kdo chtěl, mohl postavit stan dostatečně daleko od centra dění.
Jednou větou orientačně pěkné závody (kvalitní tratě na výborné mapě) s bezproblémovou orgnizací. Tady jsou odkazy na stránky soutěže a mapy s tratěmi: 1. etapa (218 kB), 2. etapa (618 kB), 3. a 4. etapa (426 kB), 5. etapa (397 kB).
P.S.1: Nemalý počet zahraničních účastníků (vedle hojně zastoupených Poláků) dodal Silva O-camp - mezinárodní tréninkový tábor, jehož organizátoři zařadili Silesii do svého programu. Ovšem Grand Prix Silesia není součást tréninkového kempu, ale regulérní závody zařazené do kalendáře ČSOS, pro které platí pravidla ČSOS včetně zařazení závodníků do věkových kategorií. Proč o tom píšu? Zahraniční účastníci Silva campu byli přihlášeni pod "pseudo-registračními" čísly, kde cifry na čtvrtém a pátém místě zřejmě značí rok narození (tak jako u českých registrací) - standardně to odpovídá skoro u všech závodníků v naprosté většině kategorií. Výjimkou jsou kategorie D12B, D14B, H14A a H14B, kde by v tom případě startovali závodníci ročníku 2000 (dvanáctky), 1999 a v jednom případě i 1998 (čtrnáctky). Pokud je to pravda, znamená to, že organizátoři campu přihlásili starší děcka do kategorií, ve kterých by regulérně neměla startovat - anebo to pravda není a závodníci tam věkově patřili, jen byli přihlášeni pod nesmyslnými čísly (ten kluk "98", co vyhrál ve čtrnáctkách dvě etapy, vypadal od pohledu tak na dvanáct...). Ať tak či onak, pohled do výsledkové listiny budí pochybnosti a tohle by se zkušeným harcovníkům, kteří mezinárodní tábor vedou, stát nemělo.
P.S.2: Triko letošní Silesie obsahuje výřez ze starší verze mapy - vrstevnice tam tedy vypadají trochu jinak, ale část prostoru, kterou zobrazují, je možné v nové mapě poznat. Najdete kde? (Koukejte opravdu jen na vrstevnice, bodové objekty ignorujte. Pro zájemce nápověda: může vám pomoci jeden z mapových výřezů. A kdo by se chtěl nechat poddat /bílý text uvidíte po označení myší/, ať mrkne na mapu ze třetí etapy, mezi kontroly 2-3-4.)

Nominaci na mistrovství světa uzavřel realizační tým české reprezentace ROB. Mezi muži jedou (už zase :o) Karel Fučík, Martin Baier a Jakub Oma (Ondřej Šimáček zůstává v roli náhradníka a nenapodobil tak Pospíšila, Kejmara či Voráčka, kteří se probojovali na MS hned v první sezóně mezi muži). Ženská kategorie je pardubickou záležitostí, přechod z juniorek bravurně zvládla Alžběta Léharová, s přehledem si zajistila nominaci též Veronika Krčálová a posledním závodem pak Lucie Matulová (náhradnicí je Zuzana Sukeníková, která tak jen potvrdila, že loňský vzestup nebyl náhodný). Souboj o třetí juniorské místo vedle suverénních Jakuba Šroma a Martina Šimáčka pro sebe rozhodl Robert Polák a mezi juniorkami jede celá sestava debutantek, které konečně dostaly šanci po odchodu silného ročníku čerstvých dvacítek: Kateřina Bžatková, Barbora Matoušková a Justýna Bouchalová.
Jen je dost smutné, že web české reprezentace už skoro rok sladce spí (ani předtím to nebyla žádná sláva), co se dá zachraňuje Marcela na webu Asociace ROB (mezi tím co stíhá sekretářskou práci pro AROB i pro národní tým, papírovou smršť i organizaci akcí, o vlastním oddílu nemluvě...) a momentálně informační vakuum vyplňuje Jakub Šrom.

12. 7. 2014
Mistrovství světa v orientačním běhu je u konce, v závěrečných štafetách šesté místo pro české muže a deváté pro ženy. Druhé štafety tohoto MS, ale asi první, které pořádně stály za sledování - jak trefně poznamenal kdosi v komentáři k přímému přenosu na stránkách mistrovství: "This is the real show!" Podrobnou reportáž pro české čtenáře přináší Béďa.

Před třemi dny skončilo Mistrovství Evropy žáků a dorostu v ROB. V závěrečném závodu na klasické trati (3,5 MHz) přibylo na konto české výpravy sedm medailí - M14: zlato Dominik Šrom a družstvo, D14: zlato Daniela Trpáková a družstvo, stříbro Anna Chmelařová, M16: bronz Jan Priessnitz + stříbro družstva. Podrobněji u Kuby.

8. 7. 2014 (ukázky map doplněny 12. 7.)
Jeden z nejlepších terénů pro orienťák, objevený v polovině devadesátých let pro tehdejší mistrovství ČR, to je Sedmihoří - z roviny vystupující oblouk kopců v předhůří Českého lesa. Mozaika borových a smrkových porostů s borůvkovým podrostem, vcelku dobře běhatelné i v řidších hustnících, pokud zrovna nejsou hromady klacků pod nohama. Hlavně ale vrcholky, svahy i rovinky mezi nimi poseté množstvím žulových kamenů a skalek, mezi kterými když člověk ztratí kontakt s mapou, místy se těžko chytá zpátky. Uprostřed podkovy kopců pak rovinatá pasáž s hustníky a sítí melioraček, kde se tuplem vyplatí přibrzdit, než člověk vletí do těžce prostupných a ještě hůře průhledných porostů. I v tom je zdejší les dosti podobný se známou orientační lahůdkou mezi Rabštejnem a Žihlí - to pro ty, kteří nikdy nebyli na Sedmihoří, ale znají zmíněný prostor, jenž hostil klasickou trať při MS v OB 1991 a pak nespočet závodů oblastní i celostátní úrovně.
To Sedmihoří nechali Plzeňáci odpočinout a přemapování se dočkalo až pro loňský pohár elity - následné využití pro prázdninové třídenní je pak samosebou dobrý nápad, jak dokládá zájem osmi stovek lidí ze všech koutů republiky. Což není pro západ Čech úplně běžný jev.
Krátká trať, klasika, klasika - tradiční scénář třídenních, které začínají v pátek odpoledne. Víkendové klasiky ve stylu prázdninových závodů, tedy s časy o něco kratšími; zajímavostí může být, že pro některé kategorie byla páteční krátká závodem s největším počtem kontrol. Co se týče úvodní etapy (188 kB), tak tady se snad ani nedá postavit špatný middle - houbařinka mezi kameny (včetně stavitelčiny lahůdky, fakt byla "pod kamenem" :o), sem tam něco v zeleném, horší volbou se dalo ztratit trochu, zato ztrátou kontaktu s mapou docela hodně.
Sobota naproti tomu přinesla letecký den - do značné míry opak první etapy, delší přeběhy, bohužel některé znamenaly spíš atletickou vložku než že by nabídly zásadní volby postupů. Pakliže první den dokonale prověřil schopnosti koncentrace od startu do cíle, druhé dějství (303 kB) prověřilo schopnost naplno makat od startu do cíle - a vlastně proč ne, vždyť ze dvou slov se skládá výraz "orientační běh".
(Drobná poznámka k mapníkům: Pořadatelé zvolili přístup optimální pro závody oblastní nebo prázdninové úrovně: mapy nebalené, ale pro zájemce k dispozici mapníky na startu. Stejně při slunečném počasí mnozí koukají raději jen do papíru, který se tolik neleskne, a na některých závodech se pak za startem válí odhozené mapníky, ze kterých někteří tu mapu vyrvali. Ale že si tady pár lidí vzalo na startu mapník, aby ho sto metrů za startem zahodili, to už mi hlava nebere.)
Zatímco druhá etapa zavedla nejdelší kategorie i na nejvyšší kopec v okolí, závěrečná (320 kB) povodila závodníky po kopcích nad Miřkovskými rybníky. První půlka trati nahoru dolů terénem, druhá pak více běžecká s cestními přeběhy, které donutily člověka vyždímat ze sebe zbytky sil, v samém závěru pak pár postupů v jednodušších porostech jako daň za doběh na shromaždišti. Dlužno dodat, že i na zdánlivě banálních postupech se mohl člověk docela dobře "vygumovat" a dohledávky nebyly zadarmo.
Zatímco mezi ženami jasně vládla Zuzana Hermanová, jen ve druhé etapě se sklonila před Evou Kabáthovou a celkově vyhrála o parník před plejádou borkyň v žabiňáckých dresech, v mužské kategorii to bylo mnohem těsnější - dokonce stejný čas měli po dvou etapách druzí Semík s Losmanem, ten nakonec v poslední etapě mladšího konkurenta předčil a spolu odsunuli na třetí místo dosud vedoucího Bouchala, zatímco závěrečná výhra nakonec o čtvrt minuty nestačila na bednu Baierovi.
Co dodat? Výživné třídenní závody v parnu, které patří k začátku července, organizace bez viditelných chyb, doprovodné půlčíkové štafety (co to je? - mrkněte na stránky soutěže) ... to vše už máte za sebou, teď se jen pohodlně usaďte, zapalte svíce, otevřete láhev Beaujolais, obejměte své milé a nechte se unášet přenosy z mistrovství světa, které právě začalo v Itálii. Tam ať se potí jiní, vy můžete jen koukat z tepla domova ... :o)

Tenhle příspěvek na Benu docela vystihl problém dnešní klasiky, který se naplno ukázal i na některých tratích právě skončených závodů. Stavitelé jsou opakovaně masírováni, že "to není žádná klasika", pokud na trati není aspoň jeden vyloženě dlouhý postup. Pak to vede k tomu, že hodí dlouhé přeběhy i do terénu, který na to objektivně není vhodný, a namísto náročných postupů pěkným, ale pomalým terénem závodník dva kiláky líže cestu. V době, na kterou Sosna vzpomíná, zkušení stavitelé učili elévy, že do takového postupu musí vrazit aspoň jednu další kontrolu, aby se obíhačka nevyplatila a donutili závodníky jít tím terénem. Zkusme si na to zase někdy vzpomenout. Jasně že možná bude někdo nadávat, že jsme z klasiky udělali hodinový middle - no a? Chceme stavět pro orientační běh pěkné tratě, nebo jen takové, které lze napasovat do škatulek z leibnitzkého kongresu?
Ještě jednou větou k Sosnou zmíněné revoluci v mapování a využití soudobých možností jako GPS, lasersken, dálkoměry, podrobná ortofota: Na stránkách GP Silesia můžete vidět srovnání ukázek mapy zpracované klasicky "od oka" a nové verze s vrstevnicemi podle laserskenu. Ty určitě přesněji spojují body o stejné nadmořské výšce, ale nemohu si pomoci, starší mapa na pohled lépe plasticky vykresluje terén. Jistěže zatím je to jen pohled od stolu, za měsíc se přesvědčíme jak to vypadá v terénu a zrovna u Lenharta, Cigoše a Matuly (ten mezi autory map není, omlouvám se za omyl - pozn. 13. 8.) bych se o kvalitu mapy moc nebál. Každopádně v obecné rovině: Závodník nepozná jestli nějaká vrstevnice je na sousedním hrbku o pár metrů výš nebo níž. Závodník chce v mapě vidět hřbítky a údolí, kupky a prohlubně, které rozliší v terénu. Lasersken je dobrá berlička pto ty, kteří neumějí promítnout terén do vrstevnic, ale dobrého mapaře nenahradí. :o)

Na začátek července načasoval Jakub Šrom spuštění svých stránek, na kterých aktuálně přináší reportáž z právě zahájeného mistrovství Evropy žáků a dorostu v ROB. Zlato Jana Priessnitze, stříbro Daniely Trpákové, bronz Dalibora Matouška a medaile družstev ve všech čtyřech kategoriích, to je bilance úvodního závodu na klasické trati (144 MHz). Ve sprintu přidaly další kovy holky čtrnáctky (první Anna Sobotková, druhé stříbro pro Danielu) a kluci šestnáctky (Honzův druhý titul doplnil bronzem Robert Polák) - další sledujte průběžně na Kubově webu.

Zatímco dorost svůj vrchol sezóny právě prožívá, starší si musejí ještě dva měsíce počkat. Nominace v hlavních kategoriích bude uzavřena za měsíc, zato veteráni už mají prakticky jasno - pojďme si teď v krátkosti představit, kdo nás bude na MS reprezentovat (tímto se omlouvám mládeži, že pro ně nic podobného nemám, i mužům a ženám, že pro ně nejspíš taky nic mít nebudu - prostě jsem zrovna měl chvilku času něco vyplodit a hodit na web...).

Snad poprvé za jejich dvacetiletou historii se letos konaly 4 dny ROB jako čtyři samostatné závody, bez celkového vyhodnocení. Můžete říci, že něco tradičního tomu chybělo, boj o celkové pořadí je prestižní záležitostí na každých vícedenních, ale na druhou stranu - nejsou hlavní právě ty závody a ne nějakých pár čísel navíc? (A kdo chce, může si ty součty spočítat :o)
Netradiční byl i termín (inu sežeňte ve Varech přijatelné ubytování v době filmového festivalu), s výjimkou posledního dne se letošní čtyřdenky překulily do června. Sotva zaschla barva na vysvědčení, čekalo děcka i ty odrostlejší mistrovství ČR štafet. Pro kluby závod roku, který vloni ovládli Bílovičáci skoro na všech frontách (třeba v hlavních kategoriích se to ani nečekalo), a tak visela ve vzduchu zvědavost, co s tím ostatní favorité letos udělají. A favorité udělali - zapomeňte na překvapení, potvrzujeme papírové předpoklady. Mezi ženami se tak prosadily pardubické (dokonce dvě štafety na bedně), zatímco jejich mužští kolegové přidali stříbro do sbírky, když se museli sklonit před suverény z Turnova. Bílovice dál kralují v dorostu a veteránech, nejlepší "zralé dámy" běhají v Praze a nejlepší slečny mají Chebáci. Jen škoda, že mnohé štafety - přesněji jejich poslední úseky - neproběhly celou trať, ale musely řešit zda a případně kolik kontrol vynechat, aby stihly limit, vypsaný na 75 minut pro celou štafetu. Vzhledem k tomu, že časy vítězných štafet se pohybovaly kolem hodiny, byl limit zbytečně krátký...
Po krátkém, leč rychlém rozběhání na sprintových úsecích už jde do tuhého. Čekaly dvě klasické tratě, pro dospělé a juniory jako obvykle nominační. O výživnosti prostoru u Rájce, který hostil před 23 lety závod štafet při MS v orientačním běhu, asi netřeba pochybovat. A když do toho ještě trochu naprší, mechy kloužou a šutry smekají, je dobrá volba pořadí a postupu víc než polovinou úspěchu. Z pohledu stavby tratí škoda, že některé šly do značné míry tam a zpět po "vrcholové magistrále" mezi startem a SZ koncem mapy (R4 mohla být níž, aby nebyl jasný postup horem, a R5 nemusela být na dohled od té cesty, po které všichni běhali), ale to je asi jediná výtka, jinak se tratě povedly. (Vlastně ještě jedna, ani ne výtka, jako spíš poučení pro příště, protože jde v principu o chybu závodníků: Když je cíl uprostřed mapy a nabíhá se na něj i "zezadu" /takže je třeba oběhnout cílový prostor/ ke stojanům s lampiony, od nichž vede oboustranná lajna, vymazaná hlava nerozliší, že lajna už vymezuje prostor za cílem a nejde o doběh od majáku. Kdyby na mě někdo nezařval, taky bych orazil rovnou cíl a měl o kontrolu míň, a bylo takových víc.)
Z podhůří Krušných hor do podhůří Slavkovského lesa - méně kopců a kamení, více hustníků a celkově rozplizlejší terén, když nejprudší svahy vykryla kolečka kolem startu a cíle. Ve srovnání s předchozím dvoumetrem ve Štramberku hezčí závod (tam to byl přece jen trochu "kotlík"), ale když do lesa předem mokrého začne ještě lejt v průběhu závodu a kontroly (s výjimkou R3 a R5, úvodních pro dospělé kategorie) jsou všechny na takové "zvlněné rovině" bez výrazných vrcholků, pobyl si tam leckdo taky hezky dlouho.
Celkově ovšem patřily obě klasické tratě spíše ke kratším (pro 2m už na první pohled překvapil formát 15 x 20 cm, byť 1 : 15 000), nejlepší chlapi šli oba závody kolem 45 minut. Mazi nimi se prosazuje tradiční trojice Baier, Oma, Fučík, mezi ženami pak jednotlivé závody vyhrály Lucka Matulová a Verča Krčálová (ta na 2m deklasovala "zbytek světa" o 20 minut) před loňskými juniorkami z Pardubic (zpět k ROB si odskočila Pavla Horová, která letos usilovala o nominaci na juniorské MS v OB, ale zůstala v roli náhradnice - kdo by tam čekal, že se do juniorského výběru prosadí hned čtyři dorostenky...). O tom, kdo vládne juniorským kategoriím, stále není pochyb - Kačka Bžatková, Bára Matoušková, Jakub Šrom a Martin Šimáček; vedle nich se nejspíš na MS prosadí někdo z dorosteneckých kategorií, ale nepředbíhejme - závěrečné nominačky čekají za měsíc.
Nikoli východní část bývalé mapy Rájec (dnes Smolné Pece), ale prostor východně od vísky toho jména se skrýval pod názvem Rájec-východ. Tedy prakticky jižní půlka prostoru, využitého pro nedělní osmdesátku. Bylo tudíž předem jasné, že pro závěrečný závod čeká převážně čistý les, místy s borůvčím v podrostu, ale hlavně skalky a kamení a pořádná dávka kopců. Po dvou klasikách už docela na morál, neztratit se v mapě a volit optimální pořadí. Celkově pěkný foxoring s možnostmi volby (doteď váhám co bylo lepší :o), který mapově vytěžil kvalitu, již prostor nabízí, a nebylo tu moc stupidních postupů (byť nějakému se při stavbě tratí pro x kategorií nelze úplně vyhnout), zkrátka důstojné zakončení čtyřdenních.
Nakonec už jen tradiční odkaz na mapy s tratěmi: 80 m (311 kB), 2 m (235 kB) a foxoring (375 kB) a stránky soutěže (kde najdete i mapu s tratí štafet).

28. 6. 2014
Další povedený víkend máme za sebou na severu Moravy pod přiléhavým názvem ŠtrambeROBka. Novojičínští pořadatelé slibovali, že tentokrát nebude terén tak extrémní jako předloni v Beskydech - což o to, pravdu měli, jen leckdo z nás už pomalu zapomněl, jak vypadají lesy na Ostravsku. Na Libotíně sice nejsou takové ostružinové plantáže, jaké nabízí nedaleká Roveň, ale bohatě je zastupují kopřivy a další fekální bejlí asi tak do pasu. Teda tam, kde je v mapě "bílý les" (místy radši jít do zeleného, hustšího, ale bez podrostu - a místy je zelené s podrostem a tam je to úplně jedno...).
Po oba dny jednoduchá organizace s delší cestou na start, využitím přilehlé mapy a doběhem přímo v areálu. Bohužel, sobotní klasické trati (144 MHz) ta snaha dovést závodníky až "domů" spíše uškodila. Pokud se podíváme na mapu (parametry tratí tady, záloha tu /335 kB/), vidíme že v závěrečné části tratí stojí závodníkům v cestě vesnice, kterou je potřeba prokličkovat (a možná optimální doběh od 2 vedl mimo mapu, jen risknout že tam ty cesty budou). Zejména to vadí pro nejmladší (kategorie MD12 s kontrolami 1 a 2), které měly na přímém postupu od startu navíc v cestě oplocený areál. Je to škoda, myslím že klidně mohl být v sobotu cíl v oblasti nedělního startu, závodníci by ty dva kiláky do centra došli, tratě mohly být bez "umělých překážek" a využít i jižní část mapy, do které jsme se ani při klasické trati nepodívali. Tratě samotné nebyly dlouhé (spíš bych řekl že se délkou blížily oblastním závodům), ale technicky těžké (laicky řečeno "někde to moc neměřilo"), i na krátkých postupech leckdo pročesal širké okolí a časy tomu odpovídají.
Krátký doprovodný závod byl přichystán na večer v podobě nočního orienťáku (pro některé nadšence to byl již třetí závod během dvanácti hodin, poté co si odpoledne střihli ještě nominační sprint slovenského týmu). Orienťák též v jednoduchém duchu, stejná trať (474 kB) pro všechny, minutový interval (možná krátký, lidé se sbíhali, ale už tak byl start při slunovratu ve čtvrt na jedenáct), reflexy na kontrolách, orientačně nenáročná trať (párkrát ostré úhly a vracečky, ale dobré i pro mladší ročníky), zkrátka pohodové proběhnutí a v cíli na hradě pivo nebo minerálka (stejně jako v dalších závodech), tak co chtít víc? :o)
Nedělní mistrovství ČR na krátké trati (3,5 MHz) protáhlo závodníky prostorem již známým, akorát v opačném směru. Terén již tak neměl koho překvapit, vzhledem k přesnějšímu zaměření se i více probíhalo po cestách (případně po loukách kolem lesa - více v mapě, parametry tratí tady, záloha tu /296 kB/) a devadesátiminutový limit tentokrát (na rozdíl od turnovského M’ČR na dvoumetru) pro většinu lidí nebyl problémem. Pokud člověk dokázal nasadit tempo v úvodním stoupání, měl nejhorší za sebou a v druhé polovině už se spíš sbíhalo k cíli. Za co je třeba pořadatelům vyseknout poklonu, je způsob, jakým se vypořádali s probíhající těžbou - dotčené prostory (bez šance zrevidovat před tiskem map, pokud nechtěli nechat tisk na poslední chvíli) byly v mapách pro oba závody ručně dokresleny.
Výsledky a další hledejte na pořadatelském webu. Celkem vzato, po Liberci s Teplicemi, O-sportu a Turnovu dokazuje i Nový Jičín, že i "v pár lidech" se dají dělat dobré závody. Letos zásadní nouze o pořadatele celostáních soutěží není a snad je to i dobrá zpráva pro budoucnost.

14. 6. 2014 (odkaz na výsledky ROB doplněn 28. 6.)
Dva místní závody hostil v uplynulých dnech známý les pod brněnskými Kohoutovicemi - v pátek jihomoravský přebor štafet v OB. Shora "od trychtýře" tažené tratě (ukázka, 85 kB), pro děti vcelku jednoduché a přesto na některých postupech někteří nechávali až dost (i zde se hodně rozevřely nůžky mezi dobrými a slabšími závodníky), možná nemusely být tak propletené kolem startu/cíle/divácké, ale to je co by kdyby a osobní ukázka kritické pasáže ještě před startem byla v tomto případě dobrým řešením. Pro dospělé náročné hlavně fyzicky, delší tratě se podívaly i na bývalé hradiště nad "starou dálnicí" a potom hezky do kopce. Nejlepší děti má Tesla (to bez diskuse) a nejlepší dospěláky Mendelu (alespoň ve zdejší konkurenci).

Ve středu pro změnu zdola "od prasat" startoval okresní přebor v ROB na krátké trati - jedno či více stoupání pro každého, povětšinou čistý les místy s travnatým podrostem, pro dobré běžce lehké proběhnutí, pro děcka hlavně trénink na mistrovství ČR v příštím týdnu. Dobrou formu ukazují juniorští reprezentanti, mezi muži Kuba Šrom ztratil závod na postupu 3-2 (viz mapu s tratí, 163 kB), jinak po zbytek trati Karlovi po kouskách dával; jako nejrychlejší žena se v přetrvávajícím vedru předvedla Kačka Bžatková.

O-dranec - Český pohár v orientačním běhu, počátek června ve Žďárských vrších. Vymakané závody v režii Tesly Brno, pocity v lese daly chvílemi zapomenout na pařák těchto dnů. Na klasickou trať prostor možná ne úplně ideální, postupy se daly chodit přímo (s občas těžkým podkladem - měkký, mokrý, zarostlý) nebo se občas vyplatila dlouhá cestní obíhačka a spíš i zde v některých případech rozhodovaly výrazné chyby v dohledávkách než zásadní volby postupů. Nedělní krátká trať (middle) už přesně vytěžila to, co zdejší les nabízí, tedy houbařinku v hustším porostu nebo mezi vodotečemi, střídající rychlejší úseky v relativně čistém lese, kde je třeba udržet tempo i koncentraci. A když tesláci umožnili udělat kemp na shromaždišti (zatímco někteří pořadatelé natvrdo zakazují přespání v centru závodů, tady to byla přímo jedna z možností) a občerstvovací servis jel do pozdních hodin, troufnu si označit odranecký víkend za "první prázdninové vícedenní". Aspoň atmosférou určitě.
Odkaz na stránky závodů (v elitních kategoriích dominovaly ženy Pardubic a muži Žabovřesk, jejichž hegemonii v neděli narušil Petržela, jinak se z výher radovali Knapová, Zvěřinová a Chromý) a vzorky map s tratěmi: dětské (231 kB) a veteránská (410 kB).

6. 6. 2014
Po třech týdnech pokračovaly celostátní soutěže v ROB v severních Čechách. U Mnichova Hradiště bylo připraveno Mistrovství ČR na krátké trati v pásmu 144 MHz a Mistrovství ČR ve sprintu, doplněné žebříčkovým závodem na klasické trati 3,5 MHz. Další dobré závody v kvalitním terénu - nemá cenu rozebírat vše dopodrobna, spíš zkusím vypíchnout pár střípků.
Při sobotní klasické trati se robáci dostali i do severní části prostoru, která před dvěma týdny ani nebyla použita pro elitní tratě v rámci celostátních závodů v OB. Jak můžete vidět na mapě s tratěmi (282 kB), tato klasika se řadí k těm delším; zajímavé je i samotné rozložení kontrol, kdy ideální pořadí znamenalo začít na té nejvdálenější (2, případně 3) a směrem k cíli pak vyzobávat ostatní. Soudím že staviteli podařilo vytěžit to, co daný terén nabízí - náročné přímé postupy v údolích a svazích i volby postupů na obíhačkách. Zatímco osmdesátka byla náročná hlavně fyzicky, dětské a starší kategorie si užily dvoumetr v rovinatější partii - zejména pro děti se 2m na rovině ukázal být nakonec možná větším oříškem než kdyby byl v kopcích...
Jako dobré řešení se ukázalo umístění prvního cíle, centra druhého závodu a startu třetího takřka do jednoho místa. Na jedné louce tak bylo pořadatelské zázemí včetně mobilních kadibudek a stánku s občerstvením, vše takříkajíc "na fleku". Podvečerní sprint přinesl trochu delší tratě (kolem 20 minut - viz mapu /182 kB/), na kterých aspoň drobně chybovali skoro všichni - někdo v prvním, někdo ve druhém kole, které bylo letos netypicky delší a s větším převýšením, druhý okruh zkrátka prověřil kdo na to má. Prostor přímo kolem zvoleného centra sice nenabídl sprint ze dvou výrazně odlišných částí (jako loni na Pávově nebo před třemi roky na Sychrově), ale i tak šlo o vcelku zdařilý závod v převážně průběžném lese, kde bylo třeba občas přibrzdit na dohledávce (tam byl nakonec největší kámen úrazu, ve sluncem prozářeném lese s mozaikou světla a stínů i červenobílé stojany člověk přehlédne z pár kroků).
V závěrečném závodu (mapa s tratěmi /356 kB/ - pro mládež a zralé závodníky osmdesátková klasika, pro "nejrychlejší" kategorie krátká trať na dvoumetru) se víceméně opakovala situace z předchozího dne - 80m jako fyzicky náročný závod (i když spíš v rovinaté jižní části prostoru, ale i přeběhy po rovině dají zabrat, když už máte dva závody v nohách; navíc pro děti s náročnější pasáží údolí a hřbetů nad cílem) a 2m v principu krátký a jednoduchý (jak ukázalo Fučíkových 30 minut), ale jak pro koho. Pro neděli zvolený limit 90 minut nakonec ani leckomu nestačil k sesbírání všech jablíček...
Na to, jak měli Turnováci připravenou v principu komplikovanou organizaci - centrální základnu soutěže na jednom místě, zmíněné shromaždiště o dva kiláky dál, ubytování většiny závodníků dva kiláky opačným směrem (a to ještě možná mohou být rádi že nebyl zájem o ubytování 20 kiláků daleko) - to nakonec zvládli docela s přehledem. K dobrému dojmu určitě přispělo i ideální počasí, ale to nic nemění na faktu, že i další pořadatelé letos ukázali, jak lze i v "pár lidech" připravit dobrou soutěž bez skluzů a organizačních zádrhelů. (Jistě, chyba v režii autobusů na start je vadou na kráse, ale jdou věci, které člověk prostě neuhlídá...) Přidejme odkazy na článek na ardf.cz a výsledky závodů (PDF).
P.S. Na O-sportu jsem si neodpustil rýpnutí do spící obstuhy, tak tady se jich taky pár našlo. Ale sám mám máslo na hlavě, na soustředěních reprezentace jsem to dělal taky...

26. 5. 2014
6. jihomoravská liga proběhla u Olomučan zároveň jako oblastní mistrovství na krátké trati. Povětšinou čistý les, ze severní strany docela rovinatý (ve svazích nad Svitavou nebo Josefovským údolím by to bylo jiné kafe, ale těch zůstali i závodníci na delších tratích prakticky ušetřeni). Rychlá trať se změnami směru, mapově nijak zvlášť obtížná, spíš na chyby z rychlosti, popřípadě z blbosti (pokud se člověk hned po startu chytil do starého plotu). S ohledem na souběžný pohár elity a áčka v Čechách spíš komorní podnik - tady je stránka závodu, tady pak mapa s tratí (283 kB).

O-sport cup, 10.–11. 5. 2014, Rusava – tady je zpráva delegáta, to vám musí stačit. :o)
• standardně dobrá soutěž – bez obohacujících efektů, ale s dobrým zajištěním všeho potřebného pro závody celostátní úrovně: dobré závody v kvalitním terénu, standardní ubytování, strava (i když tu lze již označit za nadstandard, bez kterého se dá obejít, ale její zajištění je vždy plus) a doprava na start / z cíle (zajištění dopravy, pokud závod není v blízkosti centra soutěže, naopak za standard považuji);
• O-sport je jeden ze závodů, který prezentuje informace na samostatných webových stránkách – věc, která by podle mého soudu měla být u soutěže 1. stupně standardem, ale v rámci českého ROB bohužel není (samostatné stránky pro publikaci propozic, pokynů nebo výsledků ve formátu pro web, ne jen PDF ke stažení).
Postřehy pro oba závody:
• závody na obou pásmech (rozdělení kategorií viz níže u jednotlivých závodů), tento model považuji za vhodnější než alternativně využívaný model s pomalými/rychlými vysílači na témže pásmu;
• časový rozpis dodržen po všech stránkách (start obou závodů v pořádku, pár minut v případě vyhlášení výsledků nehraje roli);
• mapy na papíru vyšší gramáže (drobnost, kterou závodníci ocení za deště, když nemají z mapy rozmočený hadr dřív než ji zasunou do mapníku);
• kladně hodnotím odlišení lampionů pro 144 MHz modrým pruhem;
• s ohledem na viditelnost doporučuji na soutěžích 1. stupně používat lampiony s jasným odstínem oranžové (zde použité světle oranžové lze v lese snadněji přehlédnout, což zvyšuje prvek náhody na dohledávkách);
• drobnost, ale...: čas je v ROB standardně měřen na celé sekundy – je tedy nesmysl ve výsledkové listině uvádět všude 00 setin (platí pro web, v oficiální výsledkové listině je to ošetřeno);
10. 5. 2014 – klasická trať 144 MHz (MD19–40/35), 3,5 MHz (MD–16 a MD50–), Grůň u Hutí (severně od Držkové) (mapa s tratí /384 kB/):
• pokyny a startovní listina zveřejněná předem, následně drobné změny při finalizaci oficiální startovky (redukce mezer po absentujících závodnících v jednotlivých kategoriích);
• trénink před závodem kolem půl desáté je docela pozdě pro dětské kategorie (na druhou stranu je fakt, že v případě soutěže konané na východním konci republiky někteří závodníci přijíždějí v pozdních večerních hodinách – přesto by ale začátek tréninku mohl být max. v 21 hodin);
• terén se značným převýšením, mimo paseky a hustníky čistý, převážně listnatý les;
– mapa zobrazující stav z roku 2010 je na hraně použitelnosti pro soutěž 1. stupně (ale v souladu s pravidly), byly zde porostové změny, nové oplocenky aj., v některých místech se závodník musel chytat podle terénu nebo velkých cest a nehledět na detaily; na druhou stranu oceňuji pravdivé uvedení této informace na mapě a upozornění na nedokreslené změny v pokynech (pořád lepší než když někdo udělá naprosto hrubou revizi po x letech a na mapu by hrdě napsal „revize 2014“);
– velikost mapy přiměřená, umožňující stavbu tratí bez nutnosti stavět kontroly do okrajových partií s jednoduchou dohledávkou a „potkávacími úseky“;
• tratě odpovídající úrovni soutěže, vzhledem k charakteru terénu je rozhodujícím aspektem zaměření kontrol na správných kopcích či svazích (v porovnání s volbou postupů a dohledávkami);
– tři kontroly zdvojené pro obě pásma;
– délky tratí přiměřené, dosažené časy odpovídající požadavkům pro klasickou trať (směrné časy velmi dobře dodrženy u kategorií, pro které jsou definovány) s jedinou výjimkou (viz další bod);
– pro nejnižší věkové kategorie D12 a M12 by v takto kopcovitém terénu měly být tratě spíše při dolní hranici určeného intervalu 2–4 km (i když pro děti nejsou definovány časy vítězů – to by ani nebylo rozumné – dosažené časy zde zřetelně neodpovídaly nárokům, které by měly být kladeny na tyto závodníky) a je zbytečné jim v tomto případě dávat 3 kontroly (pořadatel se mohl podívat, jaké časy mu děti dosahovaly při 3 kontrolách v podobném terénu např. na Bunči 2011); pro uvedené kategorie by zde úplně stačily některé z kombinací 2–5, 1–5 nebo 1–4;
• start pro obě pásma optimálně zvolený na kopci s prostorem před sebou;
– ve vzorové mapě prohozené symboly pro maják a cíl (resp. zakreslené v podobě platné před několika lety, zatímco dnes má být maják značen jednoduchým a cíl dvojitým kroužkem), kolečko 400 m správně zakresleno kolem majáku;
• umístění kontrol OK, viditelnost v terénu přiměřená (poznámku k barvě lampionů viz výše);
– nerad bonzuju, ale obsluha by měla hlídat průběhy a ne spát (2/80m, obdobně v neděli 4/80m); jasně, je to drobnost (která zde neovlivnila závod), ale záznam průběhů má určitě význam zejména pro dětské kategorie, a to ze dvou důvodů: (1) v případě selhání SI jednotky si malý závodník nemusí uvědomit, že má razit kleštěmi do mapy (v případě dospělého bych bral že má smůlu, má znát pravidla, ale děti snad nechceme odrazovat tím, že jim neuznáme kontrolu, na které byly a selhala technika) a v tom případě může být záznam obsluhy jediným dokladem, že závodník kontrolou prošel; (2) v případě ztraceného závodníka je dobré vědět, kde a kdy byl naposledy viděn;
• výsledky: reklamace závodníků, poukazujících na nesoulad jejich časů s oficiálními; příčinou byl posun času v SI sadě oproti oficiálnímu času o 20 sekund (načasování vysílačů vůči startu bylo v pořádku a regulérnost závodu nebyla ovlivněna), v konečných výsledcích jsou dosažené časy opraveny na správné hodnoty.
11. 5. 2014 – klasická trať 3,5 MHz (MD19–40/35), 144 MHz (MD–16 a MD50–), Ráztoka (část obce Rusava) (mapa s tratí /348 kB/):
• terén kopcovitý stejně jako v případě sobotního závodu;
– mapa aktuální, nová v roce 2012, revidovaný stav k roku 2014 (ukázky map pro oba závody byly představeny před soutěží);
– prostor mapy představuje jen výřez z rozsáhlého lesního komplexu, ale i tak bohatě postačuje pro klasickou trať (ani celý prostor nebyl využit pro umístění kontrol, a přece to bezpečně stačilo);
• tratě odpovídající charakteru terénu a úrovni soutěže, různé možnosti volby pořadí, rozhodující vliv volby postupů (optimalizace poměru délka/převýšení na postupech);
– pouze jedna kontrola zdvojená pro obě pásma (dobře rozrůzněné tratě);
– délky tratí přiměřené, dosažené časy odpovídající požadavkům pro klasickou trať (směrné časy velmi dobře dodrženy u kategorií, pro které jsou definovány) se stejnou výjimkou (viz další bod);
– nehodlám se opakovat s tím, co jsem napsal o kategoriích D12 a M12 u prvního závodu (totéž platí i zde, vítězné časy kolem 120 a 100 minut jsou ještě větší extrém než v sobotu); pro uvedené kategorie by zde úplně stačila kombinace 4–5, případně 1–4 nebo 1–5 (obecně vzato pro tyto kategorie by měly být jednodušší tratě, nikoli shodné tratě se zkušenými závodníky v D50, resp. M60, jak tomu bylo zde v obou závodech!);
• start v rozumné vzdálenosti od cíle, dobře umožňující stavbu krátkých i delších tratí;
– start dole v údolí je možno považovat v principu za problematický pro pásmu 144 MHz (kategorie viz výše), avšak koridor po startu vedl vcelku jednoznačným postupem na nejbližší kopec s náběhovou kontrolou – pokud závodníci nezačali vše měřit hned po startu a vyběhli nahoru, neměli by teoreticky mít se zaměřením problémy (což je u dětí otázkou a výše uvedené časy s tím mohou souviset); zde je vhodné poznamenat, že pořadatelé uvažovali i o opačném rozložení pásem, ale 144 MHz na Grůni vyhodnotili jako ještě obtížnější pro děti, i když tam byl start na kopci;
• umístění kontrol OK, viditelnost přiměřená;
– relativně malá vzdálenost kontrol 3/2m a 3/80m, nicméně při dodržení pravidel (min. 200 m) a umístění kontrol na opačných svazích kopce nemám námitek;
• výsledky částečně ovlivněné výpadkem v jedné relaci vysílače 3/80m (dle informace z dispečinku došlo k zapojení záložního vysílače, následně chvilkovému výpadku a opětnému zahájení vysílání – čas souvislého vysílání tak nedosáhl 30 s, ale v součtu tato kontrola vysílala v dané relaci přes 30 s – s touto netypickou variantou asi v pravidlech počítáno není, definice „úplná relace: 30 sekund“ může být teoreticky vykládána oběma způsoby, tedy že zde byla i nebyla splněna); oficiální protest v tomto případě podán nebyl, pořadatel uvádí výpadek vysílače v protokolu s omluvou postiženým závodníkům;
– k tomu osobní poznámka: technická závada, která v jednu chvíli ovlivní závod (a tím znevýhodní některé závodníky oproti soupeřům), je chybou, kterou v principu nelze mít pořadateli za zlé a nelze ji srovnávat se znehodnocením závodu vinou špatné instalace vysílače nebo umístění kontroly (i kdyby kdokoli tvrdil, že „všichni měli stejné podmínky“).
Závěrem:
• více na stránkách soutěže;
• vše, co v tomto textu není blíže komentováno, bylo z mého pohledu v pořádku;
• díky za takové závody a rád příště přijedu zas.
Brno, 26. 5. 2014 Petr Hrouda

Před třemi roky "objevený" lahůdkový terén u Nesměře hostil jihomoravské oblastní přebory v ROB - foxoring (ad hoc přesunutý na páteční odpoledne), klasické tratě (2m a 80m v sobotu) a sprint (neděle dopoledne). První dva závody na Rohovci s využitím přechodu suchou nohou přes hranu splavu, druhé dva pak na nesměřské straně. Daní za to, že prostor je rozdělen řekou a kromě splavu ji lze přejít jen po mostě na severním okraji, jsou omezené prostory pro jednotlivé závody. Důsledkem (spolu s omezeným časem na obě klasiky) tak byly poněkud kratší závody - především dvoumetr tak byl klasická trať jen podle minutových relací (délky tratí i výsledný čas odpovídaly spíš krátké trati). I když vzhledem k mokru a zimě tohoto víkendu to možná většině lidí moc nevadilo...
Odkaz na mapu klasických tratí (366 kB) a výsledky všech závodů (PDF). Všimli jste si, že Lucka Matulová na osmdesátce na shodné trati seřezala všechny chlapy?

Český jazyk nezná slovo REPRE. Je to hovorová zkrácenina, ze které se stal v zásadě slangový výraz. Nic proti tomu, je-li používán v mluvené řeči - ale dlouhodobě mě irituje, když je takový výraz (který není ani řádným slovem, ani oficiální zkratkou) používán v psaných dokumentech, jako jsou webové stránky - včetně oficiální stránky Asociace ROB ČR. Má někdo nápad, jak jednoduše vyjádřit národní tým (státní reprezentaci), aby to zároveň bylo jazykově korektní?

29. 4. 2014
Voda zdola, voda shora. Co byste taky čekali na drsném severu?
Mistrovství ČR v nočním ROB otevřelo sezónu celostátních závodů a rozhodně to nebyla taková "procházka" jako loni v Moravském krasu. Spíš se nabízí srovnání s předloňskými Beskydami, i když letos šlo o "tradiční" nočák v pásmu 80 m. Neoficiální zprávy hovoří o tom, že původně mela trať 14 kiláků, ale pak pořadatelé rozumně usoudili, že druhý den by do lesa už moc lidí nedostali :o). Nakonec úplně stačila poloviční porce - terén kolem Kytlice, mimo cesty těžko běhatelný, a voda pod nohama (mezi nohama, místy i nad nohama ...) se postaraly o dostatečně silný noční zážitek.
Mistrovství ČR v ROB na dlouhé trati: Centrum soutěže šikovně umístěné uprostřed závodního prostoru umožnilo pojetí, které se na úrovni M’ČR moc často nevidí - start, výměna přijímačů i cíl v jednom místě.Technicky bylo třeba ošetřit majáky pro různá pásma (oba též v jednom místě, závodníci tak absolvovali shodný doběh na předávku i do cíle) a v prostoru předávky/cíle omezit kontakt závodníků (když se někdo po doběhu začne bezstarostně vykecávat o trati, kterou mají jiní ještě před sebou). V principu dobrý nápad při tomto uspořádání trati je rozdělení pásem pro různé kategorie (některé bežely v prvním kole 2m, jiné nejdřív 80m, při shodném startu i závěru obou kol to není problém). Jen v tom případě škoda, že tratě (209 kB) pro obě pásma byly namíchány v témže prostoru, takže i když byly vysílače rozumně daleko od sebe, pár lidí se štěstím zahlédlo závodníky na druhém pásmu u jejich kontrol nebo i samotnou kontrolu (třeba u 2 na dvoumetru to mohlo ušetřit docela dost času). Možná kdyby byl pro závod plně využit i jižní konec mapy, mohl být třeba celý dvoumetr na jih od silnice a obě kola by se tak kryla jen zčásti. (Jinak už tratě nebylo kam natáhnout, několik kontrol bylo přímo u okrajů mapy a na západní svah Sokola těžko šlo něco dát, už takhle byla na pětce slušná potkávačka.) To je ale asi jediná vada na kráse mistrovství (pokud nepočítáme slejvák, který se spustil se startem posledních), dobře uspořádaného v pěkném terénu.
Mistry České republiky v nočním ROB jsou v hlavních kategoriích Jakub Oma a Bětka Léharová, na dlouhé trati pak Martin Baier a opět Bětka (spolu s ní mají dva tituly i Jirka Mareček v M50 a Martin Kinc mezi juniory, když Šimáček bežel M20). Pořadí ve všech kategoriích hledejte na stránce výsledků ROB, oficiální výsledkovku pak čekejte na ardf.cz.

Kdo chtěl, mohl si dát ve třech dnech tři závody - příjemnou rovinu slibovala na neděli pražská oblastní soutěž v Klánovicích. Pro děti tak akorát, pro dospělé relax v porostově nenáročném lese, pravý opak toho, co čekalo v předchozích dnech v Lužických horách. A zatímco tam lilo jako z konve, u satelitního městečka z konce 19. století ani nekáplo. (Pokud se vám zdá, že tohle už jste někdy četli, tak se vám to nezdá. Kdo má pořád vymýšlet něco nového... :o)

24. 4. 2014
Zcela nový prostor pro OB o druhém dubnovém víkendu (omlouvám se za trochu zpoždění...) - Mistrovství Moravy na úpatí Velké Javořiny. Sobotní klasická trať nabídla hlavně postupy ve svazích s vrstevnicovými kudrlinkami (pro někoho terén spíše na middle), řada kratších postupů se chodila dost přímo a bylo třeba uhlídat dohledávky, ale našly se i pasáže na rozmýšlení, zda (a kudy) lesem nebo se vyplatí oběh po cestách (s ohledem na pomalejší běh ve svahu a místy hustníky na postupu nebo bordel pod nohami se někde obíhačka vaplatila, i když byla delší a s větším převýšením).
Nedělní štafety si zaslouží pochvalu za to, že nabídly pestrou trať o několika různých pasážích. První: na úvod dlouhý přeběh a pak nahoru/dolů přes pár údolí - pro lepší borce na rozdýchání, pro slabší (kteří by se jich snad chtěli držet) na zatavení. Druhá: "kros" po loukách s rozptýlenými stromy - na první pohled primitivní, při dodržení azimutu a správném odpočítání stromů zdánlivě nejde udělat chybu, ale vykládejte to někomu, kdo už má v nohách pár kopců a honí se s balíkem běžčů, co mohou a nemusí mít stejné kontroly... Třetí: seběh svahem rozbrázděným řadou údolíček, kde kontrolu vidíte až když jste kousem nad ní - běžecky nic neřešit a pustit nohy s kopce, přitom ale uhlídat mapu, když hlava už je solidně zavařená z půlhodiny fyzického záběru. Čtvrtá: závěrečný "pytlík" za silnicí, řádka krátkých postupů - kdo ustál bez zpomalení předchozí seběh, neměl ještě vyhráno, i koncová část byla o umění zpomalit, byť třeba v kontaktu se soupeři a s cílem "na dohled".
Vítězi v hlavních kategoriích jsou Eva Kabáthová a Marián Dávidík (šlo současně o závody Slovenského poháru), štafety ovládli muži i ženy SK Žabovřesky Brno. Vše podstatné nabízí stránka závodů, tady jsou pro doplnění mapy s tratěmi: klasická trať (408 kB) /pořadatelé nabízejí i mapy hlavních kategorií: D21, H21/ a štafety (488 kB).

6. 4. 2014
Jihomoravská liga v OB zahájila před týdnem v Kladerubech klasickou tratí; počátkem dubna pak byla na programu dvojice kratších závodů. 2. jihomoravská liga v lesíku za rosickým nádražím - jeden čtvereční kilometr, trocha kopců, trocha podrostu, v jižní části dost terénních tvarů (rozvětvená erozní údolí), taková menší kopie blízkého Ferdinanda. Pohodové proběhnutí na půl hodiny pro vítěze, zkrátka tak akorát na krátkou trať. Centrum soutěže v zámeckém areálu, mezi závody docela bohaté občerstvení a pozvánka na prohlídku zámku (akční nabídka pro závodníky), tohle měli pořadatelští "medvědi" dobře zmáknuté.
3. jihomoravská liga (zároveň oblastní mistrovství ve sprintu) pak přímo ve městě, v centru a zámeckém parku. Tady jsme se mohli setkat s často dost protichůdným hodnocením tratí (zda měly být kromě samotného centra města vedeny v parku nebo v zástavbě nad řekou) - u pravověrných sprinterů vyhrávají volby ve svahových uličkách, u jiných parková vložka. Pro velké tratě je to věc názoru; s čím se však neztotožním, je "pouliční" trať pro nejmenší děti. Pro ty se ideálně nabízela část parku na sever od zámku s několika jednoduchými postupy a je proto škoda, že namísto toho šly hned do ulic. Sice s malým provozem, ale na dětské tratě přebíhání ulic prostě nepatří. Ve srovnání s tímto závodem tak vyhrává nedávný Adamna Cup, kde hlavní tratě vedly normálně v zástavbě a děti nechali běžet po lese.
Výsledky a vše ostatní hledejte na stránce závodů, tady jsou vybrané mapy s tratěmi (283 kB).

Na jednu stranu, mně se to mluví, když nasedím na pracáku. Na druhou stranu, jednostranná mediální masáž ve stylu "hloupí brněnští zastupitelé zmařili obrovskou investici" si žádá reakci - takže zas jednou na "politické" téma: Tleskám brněnským zastupitelům (aspoň těm, kteří se zasloužili o "neúspěch" - byť i jen tím, že "hlasovali neúčastí") za to, že velkosklad firmy Amazon v Brně nebude. A nejen kvůli té bohorovné drzosti, se kterou byly zahájeny přípravy pro stavbu dříve, než bylo cokoli povoleno. Především za to, že zastupitelé nepodlehli tlaku "už aby to bylo schválené" - toto je příklad odpovědnosti politiků, kteří vidí dále než na okamžitý prospěch části obyvatel (na úkor zhoršení životních podmínek jiných lidí, ale to obvykle v podobných případech "nebývá důležité") a není pro ně prioritou v danou chvíli "nahnat body" a případné budoucí problémy ať řeší někdo jiný v dalších volebních obdobích... Nebo že by teď nikdo nepomýšlel na to, že velká zahraniční firma vyždíme zdejší potenciál a až se jí zlíbí, hodí lidi přes palubu a potáhne zas o kus dál? Pro ty, kdo mají krátkou paměť, snad stačí dva příklady z minulosti: s podobně velkou pompou v Brně otevíraný Flextronics a snad ještě známější, tehdejším premiérem (dnešním prezidentem) protlačovaný LG.Philips v Hranicích.

1. 4. 2014
2. jihomoravská oblastní soutěž v ROB: Ačkoli Palava byla před pěti lety zmapována pro podzimní mistrovství, je to prostor, kde je radno běhat spíš v zimě a počátkem jara. Ale ani začátkem sezóny si člověk moc nevybere - oblasti s vysokou trávou střídá ostružinový napalm. Tratě vedené z východu od Veselice se vyhnuly nejhlubším údolím na západě, i když pár pěkných kopců si přinejmenším závodníci starších kategorií museli také vyšplhat. Zvlášť pokud si přidali některé navíc. :o)
Co Míra Látal a jeho tým zvládá dobře, je mít pro své závody solidní zázemí s občerstvením (letos stejně jako předloni na Hořicích - vloni na sněhu stejně každý spíš mizel pryč...). Když k tomu navíc staví dobré tratě, i když jde "jen" o oblastní soutěž, hned se to pozná podle účasti - kromě tradičních "přespolních" od Třebové po Bratislavu tentokrát drahanské terény přilákaly i výpravu z žilinské župy. Tady je mapa s tratěmi (351 kB) a výsledky čekejte na Foxtimes.

12. 3. 2014
O-mikron nezklamal. Kdo od něj čekal to, co vloni, tedy lahůdkovou houbařinku ve spleti rýh a dalších terénních tvarů, ten počítám že nebyl zklamán. Kdo čekal závod ve stylu většiny závodů BZL i OBligy, tedy sprint dle představ hlavounů, ten ... ten asi na Vintrovnu ani nejel. :o)
O tratích nejlépe vypovídají mapy (tedy je záloha, 428 kB) a když se podíváme do výsledků, leckoho může zaujmout věk vítězů - letos čtyřicátník Vedra, Henek v Kristových letech a Hlaváč s pěti křížky na krku, průměr prvních tří 42 roky. Totéž u dam "jen" 35 let, tam srazila průměr Lucka Matulová a zachránila tak čest "mladých" před veteránkami Hiršovou (letos 44) a Fučíkovou (37). Tohle není pobíhání po městě, tady rozhoduje zkušenost...
P.S. Zeldo, vyser se na sprintové časy. Tohle je terén, kde se to a) špatně odhaduje a b) je to úplně zbytečné snažit se napasovat na nějaké tabulky. Dělá-li člověk mapově náročný závod v lese (a o tom orienťák je, nebo ne?), ať časy odpovídají tomu, co terén a mapa nabízí. Jestli při tom nejde první muž za 15 minut a nakonec ani za odhadnutý čas (o ženách nemluvě), to nemá cenu řešit.

2. 3. 2014 (odkaz na výsledky doplněn 3. 3.)
Pro ty, co přežili sobotní ROB (viz níže), a pro hromadu orienťáků byl na neděli přichystán Bílovický koláč - sprint sice "vesnický", ale rozhodně ne odpočinkový, protože rovinu v Bílovicích najdete tak v jedné ulici a po té se zrovna neběželo. :o)
A komu by vadilo, že v brněnském okolí jsou samé sprinty (další dva víkendy tomu nebude jinak), může si příští sobotu dopřát porci kilometrů u Zlína.

1. jihomoravská oblastní soutěž v ROB netradičně již prvního března. Slibuju, že dřív už to nebude.
Rovnou dlužno dodat, že letošní vstup do sezóny byl nejtvrdší za posledních pár let, i když první pohled na mapy s tratěmi (535 kB) tomu nemusel nasvědčovat. Dvoumetr s "hnízdem" čtyř kontrol a jednou dalekou, která čekala hlavní ženskou kategorii a mužské od šestnáctek výš, nakonec asi "povodil" nejvíc právě chlapy - mezi nimi Pavel Mokrý za 85 minut (zato ale jen 14 sekund před Jirkou Bouchalou), zatímco dorostenci se vešli do hodiny a dámy mezi pod 70 minut; Lucka Matulová za 50’ a nejspíš i Hanka Fučíková za 60’ by asi všechny strčily do kapsy.
Po dopolední náloži kilometrů a u leckoho i nějakém kopci navíc už byla odpolední osmdesátka docela na morál. A protože ani dětské tratě nebyly letos zrovna jednoduché, docela dlouhé časy mají všichni, i dvanáctky (zde se po dopoledních výhrách Kačky Helánové a Jáchyma Hažmuka prosadili Kuba Unčovský a Jaruška Hažmuková), čtrnáctky a šestnáctky (v těchto kategoriích dvakrát triumfovali Dominik Šrom, Martin Kinc a Justýna Bouchalová). Opět nezklamaly dámy (Lucka 52’, Hanka 59’) a tentokrát se nenechal zahanbit ani Aleš Hamák coby vítěz mezi chlapy (59’) a Steve Chalk v M40 (61’). Mezi veteránkami podvakrát nejlepší Lída Ondrouchová (zatímco Pavla Hažmuková si dává všechny kontroly) a v padesátkách Jožo a Mária Fekiačovi.
Myslím že bude docela zajímavé mrknout na pořadí a mezičasy. Na dvoumetru nebylo úmyslem stavitele, aby závodníci chodili z jedničky hned na trojku (míněno u většiny kategorií, které měly i 4 nebo 5); naopak od trojky mohl být ideální seběh ke dvojce, pokud někdo zvolil ten pravý vršek. Na osmdesátce pak bylo i pro mužské kategorie míněno optinální pořadí od jedničky a účelem koridoru na východ bylo jen rozdělit startující, aby se nehnali všichni stejným směrem - výsledný efekt byl ale jiný a většina šla nakonec od 2 na 4 a dál proti zamýšlenému směru...
Perlička na závěr se týká linie pro MD10: loni vyhrál Kuba U. za 19:13, letos Albert Chmelík za 19:14 - půjde příští rok někdo 19:15? :o) To teprv uvidíme, ale tady jsou letošní výsledky.

1. 2. 2014
V Blansku proběhlo tradiční Hromniční trápení, třetí závod tak má za sebou Brněnská zimní liga.
Průběžné výsledky po třech závodech už nabízí i alternativní OBliga a na tomto místě musím poděkovat Rendovi Humlíčkovi a Pavlu Ptáčkovi za pomoc na startu a v cíli Návratu ke kořenům.

Zimní ligy jsou v plném proudu, ale za dva měsíce se rozjede "normální" sezóna OB - tady je oblastní termínovka jižní Moravy.
Svoji podobu zná i kalendář ROB, přehled závodů najdete v celostátní termínovce.

1. 1. 2014
Tečku za sezónou 2013 udělejme odkazem na vrchol roku v rádiovém orientačním běhu - mistrovství Evropy, nebo přesněji prvního regionu IARU. Tady je odkaz na stránky soutěže a níže pak tratě jednotlivých závodů:
• Foxoring: nakonec nejhezčí terén - kopcovitý, relativně čístý les, místy s hustší tyčkovinou. Slyšitelnost až dost, nějakých 100-200 metrů, takže rozhodovaly spíš orientační schopnosti (jak ukázali i vítězové hlavních kategorií Macinská a Marčuk, viz výsledky).
• Sprint: závod na <-> v prudkém svahu a zarostlém lese nahoře, oba okruhy namíchané v témže prostoru, potkávačky a kontroly na náhodu (uspěl kdo tam nechal relativně nejmíň, ale i s tím je třeba se vypořádat - výsledky).
• První klasika oživila vzpomínka na Hrčavu a nakonec byla možná drsnější - horský terén, kde se člověk leckdy víc hrabe po čtyřech než běží, mimo cesty těžce prostupný les, kolem startu zarostlé pastviny. Všudypřítomné mokro, kontroly ve svazích, časově dlouhé závody, ve kterých i značná ztráta mohla vést k slušnému umístění a v některých kategoriích bylo úspěchem stihnout v limitu všechny kontroly (výsledky).
• Druhá klasika: zčásti stejný prostor a stejná charakteristika závodu, navíc tentokrát dvoumetr pro pomalejší kategorie - někde nakonec i doběh bez jedné kontroly stačil na medaili (výsledky). Klasické tratě z ME 2013 se zařadí mezi extrémní...