Krátké a nepochybně subjektivní představení veteránského týmu pro mistrovství světa v ROB 2014 (Burabaj, Kazachstán, 6.-13. 9.)
/snad se dámy a pánové neurazí, když starší dostanou přednost/

Petra Hanslianová (1951, D60)
Dámy šedesátky jsou tradičními sběratelkami cenných kovů - avšak letos čest držet prapor této kategorie leží na bedrech ženy, která začala běhat před třemi roky (později než vlastní vnoučata :o). Z loňska už ovšem ví, jaká je atmosféra mistrovského závodu, a řekl bych že po polských klasikách už ji nemůže nic překvapit.

Jiří Mareček (1959, M50)
Muž, který dozrál. Na svůj první start na mistrovství světa si počkal do veteránské kategorie M40, na první medaili ještě o deset let déle. Zatímco soupeři stárnou a odcházejí, Jura běhá vlastně pořád stejně a od přelomového MS v Chorvatsku 2010 zatěžuje konto české výpravy pravidelným přísunem cenných kovů. Vzhledem k vyrovnanosti, jakou ukazuje po celý rok na závodech různých úrovní, se dá čekat že alespoň v některých závodech se blejskne i letos. Vezmeme-li v potaz, že na MS či ME ještě pravidelně bafuňaří, vybavuje zájem o vysílače ze všech koutů světa a málokdy chodí spát před půlnocí (to poslední jsem si vymyslel, ale možná nebudu daleko od pravdy), nezbývá než smeknout.

Miroslav Vlach (1961, M50)
Pakliže Jura dozrál s věkem, o Mirkovi to platí dvojnásob. Když na ME 2011 skončil čtvrtý (a vlastně jen jedna chyba ho stála zlato ve sprintu), byl to docela šok pro všecky. Vlacha přece znali jako dobrého technika, el s rezervami v běhu, a najednou je schopný konkurovat nejlepším letcům z východu. Na domácí půdě je dnes jediný, kdo dokáže opakovaně porážet Marečka - na rozdíl od něj ovšem na svůj první medailový úspěch stále ještě čeká. Jen tak na okraj - jeho závodní kvality zná každý, ale hudební málokdo - škoda že se na závodech častěji neprojevuje.

Jiří Suchý (1961, M50)
Objektivně vzato, Jirka si zřejmě jede do kazachstánu pro medaili v družstvech, kterou by nejspíš měli získat, nejlépe v obou klasických závodech. I když je v týmu tím "třetím vzadu", i od něj lze čekat stabilní výkony a pokud by někdo ze spolubojovníků vyhořel, může být Jirka tím, kdo rozhodne o umístění družstva. Jen tak pro zajímavost: v padesátkách se v letošním týmu scházejí tři vůdčí osobnosti svých oddílů. Zřejmě optimální věk... :o)

Dagmar Skřivanová (1964, D50)
Čerstvá padesátnice Dáša má v letošní veteránské sestavě jedinečné postavení. Zatímco všichni ostatní se případných úspěchů na mezinárodní scéně dočkali až "na stará kolena" a někteří zamlada ani nevěděli, co je to ROB, Dáša se může pochlubit individuální medailí z hlavní ženské kategorie. Pravda, od bronzového Švýcarska 1988 už uplynulo hodně vody, ale nebylo by od věci si podobný úspěch zopakovat.

Marcela Šrůtová (1963, D50)
"Matka pluku" české reprezentace. Vybavuje stohy papírů, kolem ní se kutálejí peníze a ještě se přitom stíhá sem tam nominovat na mistrovství (kde zas obvykle pomáhá trenérovi vybavovat co se dá...). V padesátkách se nominuje už docela pravidelně - sice ta "pravidelnost" čítá zatím druhou účast, ale nemyslím si, že by se to v nejbližších letech mělo změnit. Před rokem se jí na krku houpala bronzová medaile (taky pěkně vyčekaná) a letos tvoří s Dášou docela silný tandem pro družstva - i když jedou jen ve dvou, takže zaváhání si nesmějí dovolit.

Antonín Šindelka (1972, M40)
Premiéra 2013. Do veteránské kategorie si Tonda počkal na svůj první start na vrcholné soutěži a hned tam jel s medailovými ambicemi. Nakonec to v Polsku nevyšlo, v extrémních závodech se nevyvaroval ztrát, ale mezi žhavá želízka bude určitě patřit i letos. Běžecky je schopný držet krok s mužskou elitou (to ostatně už přes dvacet let, jen nikdy neměl tak vyrovnané výkony, aby se někam nominoval) a pokud mu sedne závod, je schopný porazit kohokoliv. Když se na něj bohové usmějí, třeba by mohl uspět i na dvoumetru. :o)

Zbyněk Žáček (1971, M40)
Premiéra 2011. Stříbro o rok později. Rychlý a přitom kliďas, to je deviza borce, který (na rozdíl od svých kolegů z kategorie) začal s tímto sportem až s dětmi před pěti lety. Pokud ho nezaskočí exotický terén (ale v kazachstánu by měly být borové lesy, žádná buš či bambusová tyčkovina), může myslet i letos hodně vysoko. Přinejmenším na zlato v družstvech, které čtyřicítkám dlouho uniká.

Pavel Mokrý (1968, M40)
Premiéra 2012. Tehdy docela překvapení, když do té doby průměrný běžec povyhrával nominační dvoumetry a prokousal se na MS - od té doby se s ním musí počítat. I když přece jen... Kdyby technik Pavlova formátu nebyl na štíru s rychlostí, to by bylo něco. Takhle má šanci hlavně na 2m a případně v nějakém netradičně postaveném sprintu, kde může být přesné zaměření a chladná hlava víc než rychlé nohy.

Pavla Hažmuková (1976, D35)
Mimořádný zjev z Bílovic. kromě svých tří dětí zvládá obskakovat hromadu cizích a přitom ještě trénovat a závodit a trénovat a závodit... (Nebo snad právě přitom?) Do domácí špičky nahlédla kolem roku 2000, tehdy byla schopná sem tam porazit i tradiční reprezentantky, ale na první start na ME si přece jen počkala až mezi veteránky. Při premiéře před třemi roky z toho byla bramborová medaile, ale po další mateřské přestávce už se vloni bronzově zablesklo - a ne jednou. Letos jede v této kategorii jako domácí jednička, tak uvidíme...

Ludmila Ondrouchová (1970, D35)
Další podobné zjevení z Bílovic. Energická stříbrovláska, která vplula do vod českého ROB před dvěma roky a již v další sezóně měla našlápnuto k účasti na ME, kdyby pak nezkoušela zda vysočinské kamení vydrží víc než její kotník. Dobrý mapový základ, pohodový přístup k závodům a očividná radost z běhu - to jsou přednosti, které ji mohou vynést na výsluní i na světové scéně.

Blanka Adámková (1978, D35)
"... pozor na Blanku - hned zkraje její juniorské kariéry jí to neběhá vůbec špatně!" Tak tohle psal Robdokaps v roce 1994. A Blance to běhá pořád stejně, je ale schopná zazářit i vyhořet - když k tomu přičteme, že se narodila mezi silnou generaci českých reprezentantek, musela si nakonec i ona počkat na mistrovský start až k pětatřicátým narozeninám. V Polsku se ale představila parádně, na kontě má kompletní sadu medailí a doplňuje tak silnou sestavu tří rovnocenných závodnic, z nichž každá může pomýšlet na individuální výsledek a spolu i na skalpy silných družstev z východu. (P.S. Ač dnes žije též na jihu Moravy, Blanka není a nebude z Bílovic.)