Hroudokaps

h r o u d o k a p s

střípky z (nejen) rádiového orientačního běhu (nejen) v Brně a okolí

2 0 1 5

Toto je archív. Toužíte-li po aktuálních informacích anebo po "vizitce" Hroudokapsu, přejděte na titulní stránku.

13. 12. 2015
Zatímco OBliga odstartovala v Brně již před měsícem, první dva závody má za sebou a třetí čeká za týden, Brněnská zimní liga má na programu jediné představení v prosinci a další až v novém roce. Tím úvodním závodem byl Kauflauf v Maloměřicích, Obřanech a Cacovicích a nutno říci, že počet účastníků BZL za léta její existence nakynul na dříve těžko představitelnou úroveň přes tři stovky lidí - viz stránky závodu. Ač si to vyžádalo operativní změnu startovního intervalu na 30 sekund, tekovéto technické detaily pro pořadatelský tým nejsou problémem, stejně jako organizace celého závodu neměla viditelnou chybu. Nová mapa dávala naději na parkový běh (v podstatě návrat k původní podobě sprintových závodů z 90. let), ale nakonec byly tratě stejně hlavně v zástavbě a parkem na Cacovickém ostrově se jen tak prolítlo na závěr. Tratě (viz ukázku, 192 kB) vytěžily z prostoru co mohly a bylo tam pár zajímavých voleb, nad kterými se dalo spekulovat ještě dlouho po doběhu; na druhou stranu lze najít i pár bodů k vytknutí: (1) tmavě fialový tisk trati zanikající v zástavbě - zejména když je trať rozdělena na dva úseky na různých mapových výřezech, neměl by závodník mít problém výbec z mapy vyčíst na které kontrole končí první část a zda náhodou nepřehlíží ještě další postup, i když na druhou stranu měl to v popisech; (2) když BZL stále zachovává svou dřevní podobu a kromě dětí do 10 let má jen kategorie D a H (bez ohledu na počty startujících), měl by stavitel tratí brát ohled na to, že v těchto kategoriích startují i děti, které sotva opouštějí D/H10 - jen kvůli krátké smyčce trati přebíhat hlavní ulici v Obřanech třikrát a ne jednou (když už to musí být), to bylo nadbytečné. Ale uznávám, že ve věku stavitele a bez vlastních dětí bych na to asi také nemyslel - nicméně to nechť není omluvou, jako spíš důrazným doporučením pro stavitele příštích tratí.

Mistrovství světa nebo Evropy rozhoduje tradičně nejvíc o výsledcích ankety sportovec roku v ROB, tentokrát pro rok 2015. I když letos tomu tak úplně nebylo.
O kom není moc pochyb, to je Dominik Šrom coby objev roku. Můžeme diskutovat (když se podíváme na letošní žákovské mistry Evropy a vynecháme Danielu Trpákovou, která již objevem byla) o tom, že Dominik už mezi svými vrstevníky září dlouho, zatímco těmi pravými "objevy" letošní sezóny mohou být Dalibor Matoušek a Vilda Hrubý, ale Dominik je prostě mezi svými vrstevníky nejlepší a za to, jak letos pronikl do evropské špičky (ze tří závodů jen v jednom nechal vyhrát někoho jiného - mimochodem právě Dalibora), si svůj titul plně zaslouží.
Jako závod roku se v myslích hlasujících nejvíce povedl květnový O-sport Cup, jehož pořadatelský tým tak navazuje na úspěšnou sérii z let 2009–2012.
Zástupce tohoto oddílu Karel Fučík se pak na pódiu objevil i podruhé - tentokrát jako vítěz v "absolutním pořadí", tedy v hlavní kategorii sportovce roku (vedle několika titulů, které posbíral od konce minulého století, tak završil hattrick od roku 2013). Tady asi otázka zněla "kdo s koho" v souboji zlatých Evropanů a dalo se tedy trochu předpokládat, že letos může být vrchol ankety čistě mužskou záležitostí. Co se asi úplně nečekalo, že Jakub Oma - aktuálně česká jednička a i na Evropě nejúspěšnější borec - v anketě skončí až třetí za Ondrou Šimáčkem. Inu, hlas lidu tak rozhodl.
Stejně jako v dalších kategoriích, v juniorské Martin Šimáček po zásluze porazil hromádku Bílovičáků, kteří si rozdělili další místa, a v Bílovicích se zase mohli radovat veteráni (a třeba Pavla sotva čekala, že se letos dostane do první trojky, ale je vidět že hlasující berou vedle ME ohled i na to, kdo září ve zbytku sezóny).
Co si ale dovolím jako komentář na závěr (na osobní stránce si to snad mohu dovolit) - každá taková anketa, ve které rozhoduje "národ" (v tomto případě může hlasovat kterýkoli robák nad 15), je ve své podstatě "anketou popularity". Do výsledků se tak mohou promítnout i zažité stereotypy (v někom třeba i hluboce zakořeněné), jako že mužské kategorie jsou kvalitnější než ženské, mladší vetoši jsou lepší než starší (běhají přece rychleji :o), a v neposlední řadě může rozhodovat i oddílová příslušnost (nemyslím si, že by se ve velkém přihrávaly hlasy kamarádům, ale v případě, že je člověk někde nerozhodný, těžko zachovává plnou objektivitu). Vkrádá se myšlenka, zda tuto anketu nerozdělit, aby o výsledcích rozhodovali třeba napůl všichni a napůl nějaká skupina expertů - na druhou stranu ale buďme rádi za to, kolik lidí ukazuje že se zajímají o výsledky, jakých kdo dosáhl, a tak proč jim brát právo (byť třeba jen zčásti) a radost z toho, že o výsledcích sami rozhodnou. Jsme malý sport, tak proč si na něco hrát, i když to hlasování bylo, je a bude subjektivní. Navenek nechť jsou výsledky ankety brány zcela seriózně, ať to nesnižuje vážnost vyhlášení jako společenské a mediálně-prezentační akce, no a mezi sebou víme, že je musíme brát trochu s rezervou a že je to prostě "jenom" anketa.
P.S. ještě zcela osobně: tři placky z Evropy jsou tři placky a basta. Takže holky, díky za vaše hlasy, vy jste zas měly ty moje - jen škoda že to tak úplně nestačilo... :o(

22. 11. 2015
Ohlédnutí: Před třemi měsíci vyvrcholilo v Mariánských Lázních mistrovství Evropy v ROB. Čtvrt roku uplynulo, čas jde dál, vzpomínky zůstávají. Co se nepovedlo, pomalu zapadá prachem. Co se povedlo, nechť v paměti zůstane. A co se opravdu povedlo?
Mapy a terény: Tři různé prostory pro tři různé disciplíny - relativně drsný a místy obtížně běhatelný terén (kamenitý, podmáčený) pro foxoring, rychlý plochý les pro sprint a zbrusu nový pro ROB (ani OB) dosud nepoužitý prostor za Tachovem pro obě klasiky. V pokynech pro první klasiku pořadatel avizoval, že prostor je zmapován nahrubo, ale pro ROB dostatečně - reálně to však je mapa na úrovni běžné produkce i pro celostátní závody (jak po ME prozradil stavitel klasik Martin Baier, důvodem "varování" bylo nepromapování vnitřků některých hustníků s potřebnou pečlivostí - ale kdo do nich nelezl, neb nebyl důvod, ten prostě běžel na normální mapě). Optimální je dohoda s orienťáky na využití mapy z druhé klasiky pro pohár elity o dva týdny později, a to včetně doladění detailů, jako je embargo na zveřejnění mapy do 6. 9. (díky za dodržení, nevím o tom že by ji někdo vystavil předčasně, přinejmenším na českých stránkách) a na druhou stranu průměr do dlouhodobých soutěží v OB pro účastníky ME.
Jídlo: Nebyla to taková přežíračka jako na některých jiných mistrovstvích, ale vypíchl bych dvě věci - snídaně při tréninkovém kempu ve Zlatém zámku včetně sladkých kaší, které rozhodně nepatří k běžné hotelové nabídce, a pak závěrečný hamfest, který ani armáda závodníků nezvládla vyžrat před zavíračkou.
Organizace na místě: Nevím o zásadním problému. Kdyby člověk nahlédl "pod pokličku", nepochybně by o lecčem věděl (jak to tak bývá při pořádání), ale z pohledu závodníků vše šlapalo jako hodinky. A nejen z pohledu závodníků, ale i "hostujících bafíků", co jsem se bavil třeba s Kai Pastorem coby předsedou jury. Když připočtu nadstandardně pojatý tréninkový kemp (čtyři dny normálních závodů, z toho klasiky dvojpásmové), tak si pořadatelská squadra mákla deset dní v kuse. Takže ještě jednou (i když už bylo leckde řečeno) klobouk dolů před organizací celého mistrovství, jejíž otěže držel pevně v rukou Míra Vlach a všechny detaily, potřeby a přání závodníků s grácií řešila Terka Skládanková. Dík!
Připomeňme, že česká výprava se po pár letech vrátila na nejvyšší stupeň v hodnocení národů. I když po úvodním foxoringu to vypadalo na další suverénní ruský triumf, po sprintu jsme se vrátili do hry a rozhodující trhák přinesla série z první klasiky, kdy při vyhlašování družstev zněla česká hymna sedmkrát za sebou - vedle juniorů a chlapů si rezervovaly nejvyšší stupeň všechny ženské kategorie. Díky, holky!
Zárukou jistoty úspěchu jsou tradičně čeští chlapi - ve sprintu dominuje Karel Fučík (potřetí za sebou na vrcholné akci, tentokrát v prakticky optimálním čase, který v průměru vychází pod minutu na úsek mezi kontrolami), v závěrečné osmdesátce se dočkal zlata Jakub Oma (oba své účinkování na ME vyšperkovali ještě dalšími dvěma medailemi) a na dvoumetru si (při své premiéře v hlavní kategorii) všechny s přehledem povodil Ondra Šimáček. Jen ve foxoringu je podobnou jistotou Olexandr Marčuk, ani letos na ukrajinského suveréna nikdo neměl (a myslím že pro české naděje v této disciplíně Baiera s Matulou možná platilo totéž, co popisuje Miloš Nykodým z letošního MS, viz druhý odstavec pod mapovým výřezem).
Naproti tomu v ženské kategorii se do evropské špičky prosazuje pouze Bětka Léharová, ke dvěma stříbrům ještě dvě čtvrtá místa, klobouk dolů. Hance, Zuzce ani Elišce to necinklo, Hanka ani nechtěla běžet všechny disciplíny, ale když během pár let vyšuměly Miška Omová, Verča Krčálová, Pavla Horová a mateřskou přestávku si dávají Lucka Matulová s Ivetou Šístkovou, tak v současné ženské reprezentaci už prostě není odkud brát... Kategorie žen má ovšem v současnosti královnu z Běloruska - Anastasia Denisova v okolí Mariánek vyhrála tři závody ze čtyř (sprint opanovala Nataila Giklova) a při jejích běžeckých a orientačních schopnostech to nemusí být zdaleka poslední šampionát s podobnou (či snad ještě lepší?) bilancí.
Srovnatelné výsledky si z ME odvážejí už jen dva suverénní veterání - Švýcar Paul Rudolf (M70) vyhrál věechny tři disciplíny, ve kterých nastoupil na start (poslední až díky doběhu na maják, ale i to se počítá), a Rus Čermen Guliev (M60) dokonce všechny čtyři závody. Z našich veteránů se jim nejvíc přiblížila v D60 Eliška Voráčková (2-1-0) a tři medaile (0-1-2) má při své premiéře v D50 i Leona Soukupová.
Pojďme ale zpět k nadějím pro příští roky - i mezi juniory to vypadá, že máme o budoucnost postaráno. Martina Šimáčka (zlato ze sprintu + dva bronzy z klasik) doplnil mistrovstkým titulem na osmdesátce Honza Priessnitz a dvěma stříbry z úvodních dvou závodů (na klasikách nestartoval) Martin Kinc. Holkám juniorkám sice chybí ve sbírce individuální zlao, ale zato se bez medaile nevrací ani jedna z trojice, která se na start postavila (Bára jedno stříbro, Kačka s Justýnou pak stříbro a bronz).
P.S. Jít úplně na kraji startovní listiny a mít tak prakticky prázdný les je v ROB vždy nevýhoda. Ale kdo umí, bát se nemusí ani v elitních kategoriích - v první klasice ve startovním čase 0 vystřelili ke stříbru Bětka Léharová a Sergij Štanko, zatímco ve druhé naopak z poslední startovní pozice zamířil Kuba Oma ke zlatu.
Na závěr: tady jsou stránky šampionátu, mezi nimi ke stažení mapy a výsledky, tady pak jako doplněk skeny map a tratě jednotlivých závodů (koridory viz na mapách ke stažení): tréninky (504 kB), foxoring (372 kB), sprint (452 kB), první klasika (334 kB), druhá klasika (427 kB). Odkazy na dění kolem ME a mediální zprávy najdete na stránce českého ROB a kompletní přehled má na speciální stránce Kuba Šrom.

7. 11. 2015
Netradičně (aspoň pro tuto stránku) závěr sezóny ze severu Čech, ale kdo by se rád neproběhl v prostoru ze svěťáku, že?. Tak tedy oblastní závod Ještědské oblasti a jak vidíte na mapách s tratěmi (704 kB), tady se s děcky nemažou moc do jednoducha, ani desítky nemají jen sérii cestních postupů a čtrnáctky už normálně drsnou trať. V čistých partiích i relativně jednoduchý les (byť kopcovitý), v severní půlce pak více kamenitý a zejména ve středu (oblast kontrol 2-3-4/11 na dolní mapě) nepřehledný prostor s náletovým podrostem, který z mapy nevypadá nějak zákeřně, ale kdo na dohledávce patřičně nepřibrzdí, může tam nechat docela dost. Tady je stránka závodu na ORISu.

Přímo v Bílovicích, ve stejném prostoru jako OB dva týdny předtím, proběhlo uprostřed října akademické mistrovství ČR v ROB. Dvojnásobnými mistry se v posledních "velkých" závodech této sezóny stali Bětka Léharová (která tím jen potvrdila své aktuálně dominantní postavení v ženské kategorii) a Jakub Šrom (pro toho to naopak byla náplast za promarněnou sezónu, do té příští snad už půjde zdravotně v pořádku). Právě Kuba už tento mistrák i okomentoval, na ardf.cz je článek i s mapami a pro srovnání mohu předložit pracovní mapu (545 kB) s původní verzí tratí (jinde je cíl a pak je tu Kubou zmíněný rozdíl na severním okraji mapy...).

Jednoduché terénní tvary, spíš hrubý reliéf, většinou čistý les sem tam s dobře ohraničenými pasekami či hustníky, to je již řadu let s oblibou využívaný prostor na západě Ždánického lesa. Pro oblastní závod jako dělaný, od Brna tak akorát daleko, aby člověk nejel přes hory a doly a přitom to tu nebylo oběhané stovkou tréninků. V režii Moiry (střihli si v jednom roce dva oblastní závody, dík) poslední skutečně jihomoravská liga (celkem 14.), na poslední dva závody už se jelo k Budislavi a na Hanou. Tady je stránka závodu a tady mapy s tratěmi (315 kB).

4. 10. 2015
Zatímco bílovičtí robáci honí o první říjnovém víkendu body na posledním nároďáku - Poháru přátelství v západních Čechách, brněnští orienťáci si dali dostaveníčko v Bílovicích na 13. jihomoravské lize. Zatímco delší tratě se dostaly do čistých pasáží nad Melatínem a směrem k Soběšicím, kratší si užily hlavně zapráskaného lesa - škoda že kilák kolem Bílovic je největší humus s různými porosty, podrostem a množstvím více či méně zřetelných cest a pěšin (v terénu je to větší buš než na pohled do mapy - přitom ale mrkněte, jak krásně čistý byl les mezi hřebenovou a údolní cestou před 15 lety, za tu dobu to opravdu tak zarostlo...). Vzhledem k charakteru terénu to byla klasika, která prověřila hlavně fyzičku - viz mapy s tratěmi (847 kB). Převýšení člověk nabere ani neví jak a že jsou pak časy závodníků o něco delší než směrné, nemusí být vůbec na škodu. Spíš škoda, když kolem kontroly to nesedí úplně jak by mělo, bohužel i to se stalo (mám na mysli hustník, kterým děti bloudily k ohybu plotu, ač z mapy to vypadá docela čistě - kontrola 8 na ukázce mapy). To je ale asi jediná výtka na adresu pořadatelů, kteří zmákli oblastní závod obrazně řečeno v pár lidech. Protože pokud jde o sáhodlouhou frontu, která se utvořila na prezentaci, tak za tu patří "dík" té hromadě lidí, co zřejmě nebyli rozhodnuti ani dva dny před závodem (přihlášky do P a HDR byly do čtvrtka do půlnoci), dohlašovali se na místě a když je prezentace do 10, tak přece stačí přijet před desátou, že... Výsledky a další informace jsou na stránce závodu.

30. 9. 2015
Splátka prvního dluhu z prázdnin - doplněny mapy k závodům z konce června a července.

28. 9. 2015
Před třemi roky tu byla krátká zmínka, že Peter Sagan se má ještě co učit. Dnes už se nemusí učit vůbec nic. Dnes se už nepotřebuje vozit do finiše, naopak on je tím mužem, který dokáže v pravou chvíli nastoupit a odpárat soupeře. Dres mistra světa je ve správných rukou.

24. 9. 2015
Ohlas týdne: To je vzruchu v české kotlině kvůli rudým trenkám nad Hradem! Historie zná jiné skandály spojené se šplháním po střechách. Říká vám něco jméno Dawn Fraser?

A pokud to někomu na konci léta uniklo, Google má nové logo. :o)

23. 9. 2015
Mistrák s velkým M. Dva pěkné závody, skutečně hodné tohoto označení, se povedlo uspořádat borcům z Liberce a Teplic v severních Čechách. A to i v nevděčné situaci, kdy se mistrovství České republiky v ROB na klasické trati koná až po vrcholu sezóny a leckdo už může hůř hledat motivaci a optimální formu.
Jistěže, oprávněné výhrady mohly být ke kvalitě mapy, a to v obou případech. Máte-li na závody dva prostory (jeden tak 10 kiláků, druhý o trochu menší, ale o to členitější), jste prostě odkázáni na kvalitu podkladu, který seženete. V rámci revize pak zaznamenáte největší změny (nové paseky a oplocenky, a ještě se může stát že něco unikne - jen by to nemělo být v blízkosti kontrol...), ale na víc prostě čas není (v těch pár lidech, kteří obvykle závody v ROB, a to i celostátní, připravují). Takže pokud v mapě už nesedí porosty (někde bohužel už hezkých pár let), můžete udělat jediné - upozornit na to v pokynech a nedávat na mapu "stav jaro 2015".
Za vybrané terény ovšem klobouk dolů. Tady se povedlo využít toho, co příroda v okolí Ústěku připravila. Na sobotu plošina z druhohorních písků, rozbrázděná četnými údolími s vystupujícími skalami, na neděli pak vyvřelý hřeben, který se (tak jako celé České středohoří a vrcholky sousedních Lužických hor) proboural skrz křídovou tabuli o nějaký ten milion let později.
Má-li prostor pro dvoumetr spoustu hlubokých údolí a skalnatých hřebenů mezi nimi, pak zatraceně záleží na tom, na který z nich se rozhodnete vylézt (o správném pořadí nemluvě). Pro někoho výzva :o), pro někoho noční můra :o(. K tomu mimo cesty půlmetrové borůvčí, ale jinak "krásný" les - ve spojení s faktem, že to byl první závod, do kterého všichni šli ještě čerství, byly dojmy z dvoumetru vesměs hodně příznivé bez ohledu na čas, který si tam někteří pobyli.
Obraťme list a obraťme takřka vše - na 80 m se jede na druhou stranu, pískovce střídají suťové svahy, borůvčí pak porosty o něco hůře běhatelné a přidáme-li únavu v nohách, máme tu typický závod na houževnatost. Pro některé kategorie snad až moc fyzický (oběhnout hlavní hřeben prakticky bez volby pořadí), ale dostatečně dlouhý na to, aby ukázal kdo na to opravdu má a o pořadí nerozhodla náhodná ztráta (či zisk) na některé kontrole. Akorát mapa mohla být určitě 1:15000, nebyla by to taková plachta s viditelně rozrastrovanou kresbou.
Pokud má být český šampionát vrcholem domácí sezóny a skutečně prověřit domácí špičku, tak tady se to opravdu povedlo. Sic slabší mapa, ale kvalitní terény a kvalitní tratě s délkou a obtížností odpovídající mistrovství na klasických tratích. Dík!
Pro úplnost dodejme, že mistry republiky jsou mezi muži Ondřej Šimáček a Jakub Oma (na "svých" pásmech tak vlastně potvrdili zlata z Evropy; 2m: 2. Fučík, 3. Baxa, 80m: 2 Gomzyk, 3. Fučík) a mezi ženami dvakrát Bětka Léharová před Hankou Fučíkovou (2m: 3. Marečková, 80m: 3. Voráčková). Dalšími, kdo dokázali získat oba tituly, jsou Daniela Trpáková /D14/, Kateřina Bžatková /D19/, Pavla Hažmuková /D35/, Vojtěch Bžatek /M16/, Zbyněk Žáček /M40/ a Lubomír Winter /M60/. Více na ardf.cz, u Jakuba Šroma, tady jsou výsledky a tady mapy s tratěmi: 2 m (371 kB), 80 m (516 kB).

18. 9. 2015
Kdo si chtěl zaběhnout skutečný sprint, byl o druhé zářijové sobotě v Telči. Komu stačil formálně sprint (mapa 1:4000), charakterem tratě však kratší middle (i když také s atletickými vložkami, zejména v první části), tomu stačilo dojet na Rosničku (208 kB), kde našla útočiště 11. jihomoravská liga. Převýšení kolem 10 procent bylo bohužel skutečné, ve svazích to moc na běhání nebylo (viz výsledky na stránce závodu), a tak se už raději těšte na pořádné proběhnutí v pořádném lese. :o)

Pokec o mistrovství Evropy v ROB se tu časem snad také ještě objeví, ale prozatím si můžete poslechnout dojmy dvou úspěšných juniorů z bílovického Radiosportu. S redaktorkou rádia Petrov se o ně podělili Honza Priessnitz a Martin Kinc - tady je odkaz.

13. 8. 2015
Máme za sebou mistrovství světa v OB, o kterém jako vždy zasvěceně referuje Béďa (tentokrát na to nemá samostatnou stránku), a před sebou domácí mistrovství světa v MTBO, o kterém čekejme zprávy na mtbo.cz.

Shodou okolností ve stejném týdnu se taktéž na české půdě odehraje mistrovství Evropy v ROB (to při podávání přihlášek před pár lety asi nikdo netušil, robáci a bajkeři se navzájem takhle nesledují). Centrum v Mariánských Lázních, úvodní závod ve foxoringu v úterý 18. 8. (osada Javořina ve Slavkovském lese), sprint ve středu 19. 8. (koupaliště Lido u Mariánek), klasické tratě pak ve čtvrtek 20. 8. (Studánka u Tachova) a v sobotu 22. 8. (Maršovy Chody, obé na okraji Českého lesa). Kromě stránek mistrovství očekávejme průběžné zpravodajství na ardf.cz a předpokládám že pozadu nezůstane ani Kuba Šrom. Tady je přehled, kdo nás bude reprezentovat v hlavních a juniorských kategoriích.

25. 7. 2015 (mapy k jednotlivým závodům doplněny 30. 9.)
Události posledních týdnů - ohlédnutí za časným létem dle kalendáře, leč vrcholným dle teploměru:
Východní Čechy o prázdninách, to není jen tradiční CVČ. Pískovcové skály o prázdninách, to není jen Valečov či neméně tradiční Bohemia či PPčka. Borci z Dobrušky nabízejí při svém Advanta Cupu ochutnávky zajímavých terénů - začínali před pár lety sprintem v cihelně, předloni zavedli závodníky do klečových porostů na hřebeni Orlických hor a letos zase do Mordoru - skalnatého kousku lesa vedle Adršpašských skal, který již důkladně prověřil domácí elitu při loňském mistrovství ČR na krátké trati.
Začalo se ale ve čtvrtek v podvečer sprintem v Teplicích - takový normální sprint v zástavbě městečka a svahu nad Metují, některé postupy nebyly úplně "zadarmo", ale celkově tento závod velké odstupy nenadělal. Rovnou zde zmíním, že pořadatelé zvolili zajímavou změnu v celkovém hodnocení - ne prostý součet časů (jak je na vícedenních zvykem), ale "žebříčkové" hodnocení, tedy přepočet na body a započítání čtyř nejlepších výsledků do celkového součtu. Vzhledem k malým odstupům ale sprint započítal skoro každý, protože v dalších etapách se nabíraly ztráty podstatně větší.
Hned další den totiž čekaly dva "skalní sprinty" v prostoru Lada (kam patří i zmíněný "Mordor", jak od loňska vědí čtenáří časopisu Orientační běh) - prakticky normální krátké tratě na půl hodiny pro nejlepší, jen na mapě 1 : 5000. Tady už šlo do tuhého, chvilková ztráta kontaktu s mapou může v tomto terénu vyústit v několik minut bloudění. Některé tratě se dostaly přes 10 % převýšení a prakticky všechny přes 10 minut na kilák i pro vítěze. Ve druhé etapě ještě s primitivním rozběhem (prvních pár kontrol vedle jedné cesty), ve třetí už do skal hezky od startu (mimochodem, z těch kanystrů s vodou, co pořadatelé vytáhli pro závodníky i na "vrcholové" starty třetí a páté etapy, jim asi vibrujou svaly ještě teď). Vzhledem ke zvolenému způsobu počítání (100 bodů pro vítěze, ne za průměr prvních tří časů) se v těchto etapách dalo hodně ztratit, ale ne získat - vítěz bral prostě stovku bez ohledu na náskok, který si na trati vypracoval. Zatímco MD10–12 měly tratě hodně jednoduché (ve 3. etapě i na "vlastní" mapě"), už se čtrnáctkami se pořadatelé vůbec nemazali a vyžraly si skály podobně jako starší.
Sobota, přejezd do Polska a klasická trať v Mirošovských stěnách. Délkou "zkrácená klasika", obtížností terénu a stavbou tratí spíš delší middle - pár "klasických" pasáží by se našlo, ale v mapově těžkém terénu nemá cenu trať degradovat přílišnou snahou o "přizpůsobení klasice". Už ne vyloženě skalní terén, spíš na svazích rozsypané skalky a kameny nebo pasáže s neurčitě ohraničenými porosty. Co si pořadatelé mohli odpustit, byly zbytečně zašívané kontroly - jistě, když je kolem skalky hustý podrost náletových smrčků, tak s tím nic nenadělají (i když pár nenápadných šrafů v mapě člověka moc nevaruje před skutečností), ale "zabít" dlouhý postup na volbu dohledávkou vývratu v hustníku by stavitel nemusel a "vrcholem dne" pro mnohé asi byla těsně před cílem kamenná jáma - metr hluboká, s kolmými stěnami, způli zakrytá větvemi a pod nimi vražený lampion. Dobrušáci sorry, ale tohle už je fakt vyjebávka, kterou si závodníci nezaslouží...
Čtvrtý den, pátá etapa: trochu delší, ale jinak typický middle v prostoru Lysého vrchu přímo nad Teplicemi. Pěkný závěr závodů, také už nebylo moc skal a rozhodně žádná "houbařina", ale přece jen závod vyžadující jít plynule, dostatečně rychle a přitom neztratit kontakt s mapou. Nejnáročnější pasáž na závěr, kamenitý svah na jižním úbočí - z mapy nevypadá nijak záludně, ale kamenů tu je mnohem víc než v mapě (bez generalizace by to tu nešlo), takže mít pořád pod kontrolou který je ten pravý (zmapovaný) a kde se vyplatí jít přímo terénem (těžkým a pomalým) nebo vyběhnout na cestu.
Ve všech etapách pořadatelé zvolili sympatický kompromis, pokud jde o balení map - mapníky k dispozici na startu, kdo chce ať si mapu vloží minutu předem. Teoreticky v tom případě mohlo být buď jasně řečeno (ideálně v pokynech) "smíte rovnou koukat do mapy" (není to běžné, ale v zásadě proč ne) nebo naopak ne, ale v tom případě víc hlídat, kdo na startovní čáře kouká na mapu víc než je potřeba pro zasunutí a kontrolu kategorie (při sprintu to hlídáno bylo, v dalších etapách už to lidé mohli vědět). Prakticky bych řekl, že jsme na prázdninových závodech a každý ať si srovná se svým svědomím, jakou výhodu na startu získal a zda z toho má dobrý pocit... Apel na fair play zde platí stejně jako při nevybírání map v cíli.
Shrnuto jednou větou: díky za pěkné čtyřdenní. Různé tratě v různých prostorech, povětšinou dobře postavené, a problémy s tiskem mezičasů člověk v pohodě překousne, pokud není zažranec, který se bez toho neobejde. (Když pořadatelé vyvěsiliz jednotlivých etap výtisky mezičasů pro všechny kategorie, bylo zajímavé sledovat, kteří zažranci hned naklusali a vystřihli z nich proužek s těmi svými. Jen srovnání pro ostatní tím poněkud bralo za své...) Tady je stránka soutěže, tady mapy s tratěmi (1. etapa /237 kB/, 2, a 3. etapa /633 kB/, 4. etapa /531 kB/, 5. etapa /382 kB/) a na závěr doufejme, že lední medvěd se ve svém kožichu úplně neuvařil. :o)

4 dny ROB nebudu hodnotit objektivně, jsa jedním z týmu pořadatelů. Objektivně je zhodnotili delegáti a myslím, že jak Marcela Šrůtová (štafety), tak hlavně Tomáš Hladina (závody jednotlivců, tedy ostatní 4 etapy) se této úlohy zhostili dobře. Škoda, že zprávy delegátů nejsou veřejně přístupné.
Namísto nich tu máte pár neuspořádaných myšlenek (výsledky s mapami jsou na stránkách soutěže /PDF, 5,4 MB/):
• Osmdesátka (mapa /327 kB/): Standardní závod, bez znatelných problémů, snad jen náběh do středu mapy (a kdo z něj jak brzy uhnul) byl věcí častých diskusí v cíli.
• Sprint: Jedna věc je, když se stane chyba - obyčejná lidská chyba, přesně tento případ (divácká kontrola mimo mapu). Chyba asi podobná jako se stala 2009 u Teplic (kontrola hluboko v kolečku) nebo 2003 na Bizon Cupu na Landštejně (povinná kontrola nebyla zavedena na místo). Ovšem pořadatel si může zachovat tvář jedině tím, že se k tomu postaví čelem - takový závod prostě nemůže být uznán jako regulérní! Zcela souhlasím s delegátem, že pořadatel (konkrétně hlavní rozhodčí) by měl sám říci "výsledky nelze uznat jako oficiální" bez ohledu na to, jestli někdo podá protest nebo ne. Jakákoli snaha o bagatelizaci snižuje kredit pořadatele víc než samotná chyba a jestli někdo řekl (mám to jen z druhé ruky, neověřeno), že "závod zrušil Vory svým protestem", tak to je totální úlet. Závod prostě nebyl regulérní, a to pro všechny kategorie (ne jen pro M20, ze které vzešel protest). Tečka.
Poznámka: Pokud Andrej rozhodl, že veteránům se výsledky sprintu počítají do nominačního žebříčku (navzdory návrhu jury), je to interní věc reprezentace. Pro srovnání Slováci sprint nepočítají (také ho měli mezi nominačními závody) a místo něj započítali výsledky sprintu z Kysuce. Můžeme ne/souhlasit s jedním či druhým přístupem, ale toto řešení je v kompetenci vedení konkrétního týmu.
• Štafety: Dlouho si někteří mysleli, že "v mapě nejsou zákresy startu/divácké/cíle" je pokračující humor v návaznosti na ráno. Bohužel nebyl... V principu je to na zrušení úplně stejně (resp. závody proběhly, ale nemohou mít statut mistrovství). Tady má Kuba Š. bohužel pravdu, že zde chyběl nebo nezafungoval nějaký kontrolní mechanismus. Rozdělení práce je dobrá věc, kontrolovat jeden druhého může zavánět buzerací, ale tohle se dalo odchytit. Ale teď jsme po bitvě generálem, budiž to poučení pro příště.
• Dvoumetr (mapa /372 kB/) - dá se vymlouvat na vedro a náročný terén, ale takřka ve všech kategoriích nebyly dodrženy směrné časy ani s tolerancí pro toto pásmo. D16 a D19 byly přestřelené o hodně, první kolem stovky, to je masakr (i když šestnáctky šly trať D19 dobrovolně kvůli nominaci). Podobně dlouhé časy měly kategorie D60 (ale srovnej s tím, co šla Trpáková v D14 na stejné trati) a M70 (ti měli dokonce o kontrolu míň, ale i tak to na ně bylo dlouhé...).
• Foxoring (mapa /142 kB/) - pěkná trať a zde mám drobnou odbočku k výsledkům: Ještě před Kysucí jsem mluvil jinak, ale přesvědčivými výhrami v posledních dvou závodech dokazuje Petr Matula, že on by si zasloužil nominaci na ME v této disciplíně.
• Celkově: Tentokrát jsme se snažili o to, aby každý závod byl v jiném prostoru. Včetně domluvy s Mirkem Hlavou (KOB Konice) o využití prostorů, abychom se nesešli v jednom lese s Cenou střední Moravy. Jestli za pár let budeme zas pořádat čtyřdenní, tak třeba bude zase všechno v jednom lese kolem centra soutěže (přiznejme že je to jednodušší na logistiku a ocení to řada lidí, pro které jsou 4D hlavně prázdninová rekreace a o sportovní úroveň jim až tolik nejde). Ale to je hudba budoucnosti...
• Hlavní pořadatelé (Mareček, Látal, Matulovi, Hažmukovi, ...) si nezaslouží kritiku. Jirka Mareček je člověk, ktery dokáže uřídit organizaci vícedenních závodů, předem vybavit formality, pak rozdělit práci a kočírovat tým lidí, aby ty závody proběhly. Že se někde neco posere, to se prostě stane, ale blbé je, když za to pak všichni nadávají hlavnímu šéfovi (dle principu, ze on může za všechno). A je docela otázkou, kdo bude organizaci řídit příště. Jirka se nechal slyšet, že už toho má plné zuby a příště jde tak maximálně na lišku. Přiznám, že se mu vůbec nedivím.
• Je zaděláno na problémy, když se při pořádání střídají běžci / pořadatelé na různé etapy? Pak nemůže být pevná souhra a z toho může pramenit chaos? Princip není špatný. Každý závod má svého garanta, který rozhodne o základních věcech (umístění startu a cíle, stavba tratí, časový harmonogram, cesty pro příjezd/odjezd) a před vlastním závodem instruuje startéry, cílaře a obsluhy. Vlastní organizaci startu už samozřejmě řídí šéf startu, obdobně v cíli (na startu/cíli bývají stabilní sestavy, jen u cílového počítače seděl Matula nebo Helán). Alternace je hlavně na postech obsluh a tam to v principu nevadí, důležité je aby jich bylo dost na konkrétní závod a každý uměl postavit vysílač, jinak jen plní pokyny, které dostane. Chyby při sprintu a štafetách byly chyby jednotlivců, ne důsledek chaosu.
• Voda, když je vedro - na start, na kontroly, do cíle...? Vodu na start ať si každý vezme. Nejsme orienťáci, kde velké závody pořádá sto lidí, a raději nezavádějme nadstandard, do kterého by pak byli nepřímo tlačeni i další pořadatelé. Ať lidé natvrdo vědí, že na startu voda nebývá, než aby to jednou bylo, podruhé ne, někdo na to začal spoléhat a pak tomu druhému pořadateli nadával. Nebo se z toho poserem.
Za podmínek, které byly, to prostě masakr byl. Pravidla hovoří o jedné občerstvovačce, tady byla voda na všech kontrolách a přece se múže stát, že někde dojde - to předem neodhadneš, že na jedné kontrole se napije pět lidí a na druhé padesát (resp. odhadnout se to dá, ale nikdy ne úplně). Že na dvoumetru došla voda i v cíli - stalo se. Pavle jsem fakt nezáviděl, že kromě vlastního děcka a věcí ze startu dováží ještě další vodu, ale snad tuhle půlhodinu čekání na pití závodníci skousli. Valerie v tu chvíli řekla, že už má dost kanystrů a kelímků (poznatek na okraj: můžeš koupit nových kolik chceš, stejně začne někdo brblat, že recykluješ použité - stačí aby se objevil jeden a už se šíří, že "všechny byly špinavé"). Že příště bude chtít, aby každý v cíli dostal petku a hotovo. Z toho mi tedy běhá mráz po zádech. Pět etap, necelých 200 lidí, to by bylo skoro tisíc plastových lahví. Klidně řekněte že jsem ekoterorista a že na OB bývá tisíc lidí na jeden závod, ale na tom, jak byly vodou ošetřeny tyto závody, bych nic neměnil. Vytvořit během pár hodin horu plastového odpadu, to fakt ne... (Jeden úhel pohledu je "nevhodné a nehygienické", druhý úhel pohledu je ekologické stopa, kterou za sebou zanecháváme. A vůbec nejde o to, jestli kelímek stojí 30 haléřů.)

Neříká se mi to lehce jako odrodilému foxklubákovi, ale Kysucký pohár má delší tradici než nejstarší závod v České republice. Na čtyřicátý ročník pozvali organizátoři ve velkém i Čechy (o zařazení do českého kalendáře už bylo popsáno dost), a to na slovenskou stranu Beskyd.
Na první závod se ovšem stejně všichni vrátili na Moravu - klasická trať 80m se běžela ve svazích nad Černou Ostravicí, tesně u hraničního přechodu Konečná. Na obvyklé poměry krátká klasika (vítěz M20 za 42 minuty), i když jak pro koho (když D35 měly stejnou trať s M40, D60 delší než D16). Škoda toho, že optimální postup pro tratě začínající na 2 by vedl po silnici (která byla závodníkům po právu zapovězena) a 4 coby pro někoho optimální náběhovka byla až ve čtvrté minutě (dost tady rozhodovalo, kdo to risknul a šel do středu mapy nebo to hned stočil směrem ke 2). Jinak ale pěkná osmdesátka v karpatském terénu, i když zdaleka nebyl tak těžký, jako při Srdci Beskyd před třemi roky. A pokud jde o ty délky, tak pořadatelé sami přiznali, že stavěli tratě spíše kratší s ohledem na to, že všechny odpoledne čeká ještě sprint.
Sprint kolem Sudoparku? Drsný svah, horský les, co to může být za sprint? Takové otázky padaly předem, a když navíc cesta na start stáhla běžce 50 výškových metrů pod cíl, nedělal si už leckdo žádné iluze. Co to proboha ti Slováci vymysleli? Vymysleli to dobře, musím říct. I když těch padesát metrů jsme nastoupali hned během prvního kola a za diváckou přišel další svah, co se spíše lezl po čtyřech. I když pořadí v prvním kole vůbec nebylo jasné, 1 byla zašitá vě větvoví a ve druhém kole se zas někomu nelíbily čtyři kontroly skoro "v lajně". To poslední by mi vůbec nevadilo, zkrátka každé kolo jiné činí trať zajímavější a pokud to shrnu, tak Kysučané ukázali, že i v horském terénu se dá postavit sprintová trať s víceméně odpovídajícími časy.
Že třetím závodem bude foxoring, to se vědělo dávno. Ale že se bude startovat handicapově, to bylo překvapení sobotního večera. Aspoň to vysvětlilo, že v sobotu večer byla vyhlášena "pouze" tombola (ale s docela slušnou řádkou cen, to se musí nechat) a hlavní vyhlášení si pořadatelé nechali až pro celkové pořadí. Prostor nad Klokočovem se ukázal být náročnější než nad Ostravicí; se dvěma závody v nohách a v postupně sílícím dešti se foxoring stal pořádnou prověrkou zbylých sil. I když byl pro někoho docela krátký (třeba vítěz M16 za 22’, obecně dorostenecké kategorie byly dost podceněné), pro většinu se natáhl čas kolem hodiny. U většiny kategorií se podařily různé varianty pořadí (přinejmenším po/proti směru); k dokonalosti to dovedly D35, kde Pavla startovala 10 sekund před Jitkou, celou trať se neviděly a doběhly 15 sekund za sebou (v nezměněném pořadí), a to ještě takřka stejného času dosáhla Lída, jen s tříminutovým odstupem.
V hlavní kategorii mužů se na stupně vítězů probojoval Karel Fučík (vedl po sobotě o parník, v neděli už mohl jít v klidu) před Petrem Matulou, který se vyšvihl z šestého místa a na bronzový stupeň odsunul Ondru Šimáčka. Mezi ženami ho napodobila Bětka Léharová o minutu před mocně stahující Jankou Macinskou, třetí příčku obsadila (po sobotě druhá) Hanka Fučíková. Výsledky s mapami (PDF) jsou na stránkách slovenského ROB; mapová záloha zde: 80 m (280 kB), sprint, foxoring (268 kB).
Celkem vzato, jubilejní Kysucký pohár se vydařil. Bylo vidět, že Slováci se snaží vytáhnout a i když by se mouchy našly (hlavně pokyny byly dost strohé a informační servis po celé závody mohl být lepší), tak pozitiva převažují - luxusní centrum na Sudoparku (jak třešinka na dortu zdarma zdejší atrakce - koupací sudy s teplou vodou), komentování závodů (i když spíkr v tom občas dost plaval, české závodníky znát nemohl, ale je to hozená rukavice zdejším pořadatelům) a vcelku vydařené tratě v terénech, do jakých si moc často cestu nenajdeme.

21. 6. 2015
Za příkladného parna navázal minulou sobotu Pohár Adastu, letos se statutem oblastního mistrovství na klasické trati. Rovnou řekněme, že vzhledem k podmínkám nebylo na škodu, když tratě byly znatelně kratší, než by pro mistrovskou klasiku odpovídalo, a stavitel závodníky šetřil i v tom, že s nimi zbytečně nevymetal strmé svahy po obvodu mapy. Protože jinak, i když zmapovaný prostor v zásadě není moc velký, by se tu dal postavit závod hodně tvrdý a časově pořádně dlouhý. Ostatně třeba starší žáky musela i jejich trať (885 kB) docela bolet - pro ty to byl opravdu mistrák, v jejich věkové úrovni vrcholný závod. Jako správné mistrovství měl tento závod (oproti běžným jihomoravským ligám) i svého komentátora - styl Tondy Věžníka je prostě nenapodobitelný. :o) Hlavní kategorie vyhráli Magda Tužilová (o parník) a Adam Chromý (o minutu před Davidem Vedrou), více najdete ve výsledcích.
Poznámka: Svůj názor na povinnost balit mapy na všech závodech jsem vyjádřil už před pěti lety. Teď mi nezbývá než dodat: euroobal přelepený prožkem izolepy přes otevřenou stranu (takže mapa nevypadne, ale při dešti by tam stejně nateklo) není dobrý mapník. Euroobal, který při troše zmuchlání nepřiléhá k mapě, není dobrý mapník. Buďme ale rádi, že nám i malé oddíly dělají závody, a pořád tvrdím, že na oblastní úrovni mapy být balené nemusejí.

Tradičně v páteční podvečer v půli června se koná jihomoravské mistrovství štafet - rozsahem i pojetím nevelký závod, ale letos se slušným obsazením i v dospělých kategoriích. Jeden z tradičních prostorů kolem Brna - Horákovský les nad Mariánským údolím - se dočkal nového přemapování a závodníci půlhodinové cesty na start. :o) Za to ale byli odměněni centrem závodu uprostřed lesa v přiměřeně rovinaté partii, což zejména dětem mohlo přijít vhod. Zvolené místo se ukázalo být dobrým ještě z jednoho důvodu - v blízkém okolí je "bílý" les opravdu čistý, zatímco v okolních částech závodního prostoru se zelená tak, jak je poslední dobou kol Brna zvykem. :o(Více o charakteru terénu i tratí vypráví komentář stavitele (zveřejněný před závodem, aby se lidi mohli těšit i bát) a takhle to vypadá na mapě (150 kB). Většinu kategorií ovládly Žabovřesky, žáky MD14 a veteránky Tesla a dorostenky Beta; více na stránce závodu.
Dodatek: Tenhle komentář je sice dost ujetě napsaný, ale jestli se zakládá na pravdě, tak je to fakt blbý. Není to první renonc, loni bylo v MD10 vyhlášeno pořadí po dvou úsecích. Závody jinak pěkné, ale proč tohle? Vyhlášení výsledků není třeba "co nejdřív" (jak taky někdo tlačil na pořadatele), ale ať je v pořádku.

Mistrovství Evropy žáků a dorostu v ROB už máme za sebou dva týdny, letos proběhlo začátkem června v polské Zamośći. Dvojnásobným mistrem je Dominik Šrom (2m a sprint, pokaždé před Vojtou Bžatkem), Daniela Trpáková, Vilém Hrubý (sprint) a Dalibor Matoušek. Více s odkazy na různé zdroje najdete u Kuby Šroma a na stránce mistrovství.

V dalším týdnu pak hostilo Portugalsko evropský šampionát v MTBO a i zde se česká výprava vrací s řadou cenných kovů - ty nejcennější mají Martina Tichovská (sprint), Veronika Kubínová (middle, juniorky) a na závěr Češi ovládli štafety v obou hlavních kategoriích. Více ma mtbo.cz (novinky v pravé části stránky) a na stránce mistrovství.

9. 6. 2015 (mapy a souhrn výsledků doplněny 21. 6.)
Události posledních týdnů - ohlédnutí za květnem:
Tři týdny po Žďárských vrších nedaleké Železné hory - pár desítek kilometrů od centra O-sportu se odehrálo další dějství národního žebříčku v ROB. Pardubičáci využili čerstvě zmapovaný terén u Nasavrk - většinou dost rovný les s rozsáhlými zelenými plochami, místy protkaný modrými čárkami. Sobotní klasická trať v pásmu 80 m využila především východní část závodního prostoru - vzhledem k jeho charakteru to byl hlavně běžecký závod s kalbou po cestách (mrkněte na mapu /405 kB/, úsek start-R3-2 šel Kuba Oma za 12:20). Převýšení nevelké, síly spíš ubývaly v mírnách, leč táhlých stoupáních a při běhu terénem, kde i "bílý" les byl místy docela zapráskaný. Časově spíš kratší klasika, viz výsledky.
Nedělní mistrovství ČR na krátké trati, to byla spíš časově delší krátká trať, v různých kategoriích se vítězné časy moc nelišily od sobotních. Tak už to ale na dvoumetru bývá. :o) Ani tento závod nebyl příliš náročný na volbu pořadí a komu se povedlo vše dobře zaměřit na začátku (což při startu uprostřed prostoru může být zásadní), ten už pak mohl ztrácet spíš na postupech a dohledávkách. Více viz na mapě s tratěmi (249 kB) a ve výsledcích - víkendové double tu získali Daniela Trpáková (D14), Kateřina Bžatková (D19), Pavla Hažmuková (D35), Eliška Voráčková (D60), Martin Kinc (M16), Jan Priessnitz (M19), Jakub Oma (M20) a Mojmír Sukeník (M60). (Jen tak na okraj, závodníkům se na závěr dostalo poučení, jak správně před startem položit bobek. Ale spíš by se hodila rada kam, když start je na kraji vsi a kolem je buď zástavba nebo závodní prostor.)

Krátká trať mezi Jehnicemi a údolím Ponávky, to byla 8. jihomoravská liga. Oproti dřívější době les docela zezelenal, což je dobře vidět i z mapy (262 kB) ve srovnání s předchozí verzí. Mimo hustníky a náletové porosty pak pěkný les s drobnými detaily, na KT tak akorát, i když delší tratě už musely být namotány "na pětníku" dvakrát kolem dokola. Relativně slušná účast (na to, že šlo jen o krátkou trať vraženou mezi dva víkendy celostátních závodů), ale bylo to v Brně a někteří občas dál nedojedeme. :o) Stránka závodu a výsledky.

Jaký byl letošní O-sport Cup, už dobře popsal Michal Skrbek na stránkách Asociace ROB ČR. Po šesti letech vyšel 8. květen na pátek, a tak pořadatelé zvolili podobný model jako tehdy, tedy tři závody ve třech dnech.
Program zahájilo i tentokrát mistrovství ČR na krátké trati - v lecčem skoro okopírovaný závod 2m z ME žáků a dorostu 2013. Start skoro stejný, cíl jen kousek vedle, jiné akorát kontroly a samozřejmě pásmo 80 m. Kdo ještě neznal Medlov, ten ho poznal - těžká podložka a potřeba se držet v mapě v méně přehledných pasážích. Jestliže sousední prostor pod Pohledeckou skálou označili vloni orienťáci z Tesly za "nejvysočinovatější Vysočinu", tak pro Medlov (zejména oblast v závěru tratí) to platí jakbysmet. Menší chybky udělal skoro každý, a tak se leckde závodníci ve výsledcích naskládali těsně za sebou, ale třeba pár minut za vítězem, kterému závod sedl ideálně. Cíl od centra závodů co by kamenem dohodil a zbytek došel pěšky. :o)
Klasická trať 2m podle předpokladů na Odranci, od startu do cíle přes celou mapu - tady bych řekl, že zas jednou byly děti obětovány stavbě "velkých" tratí, dvanáctky i čtrnáctky měly prakticky různé variace na "sebrat kontroly ± na spojnici k cíli, případně po startu s odbočkou na trojku. Přitom ovšem přičtěme staviteli ke cti, že každá z těchro čtyř kategorií měla svoji trať. (Na rozdíl od starších, kde se společné tratě pro 19/35 nebo 16/50 opakovaly i v různých závodech. Na jednu stranu dobré pro srovnání, na druhou stranu závod s více naž 5 kontrolami většinou umožňuje postavit tratě, které by se lišily.) Pokud jde o závod jako takový, tak na to, že šlo o dvoumetr v provlhlém lese a prostor byl jeden velký skloněný svah, to docela slušně měřilo.
Ještě poznámka ke startu - zde se pořadatelé vytáhli ve chvíli, kdy hrozilo že se spustí déšť. Čtyři stany (tři pro lidi, jeden pro věci na cíl) byly postaveny během chvilky, dřív než spadly první kapky. Co se naopak nepovedlo, byla potřeba zakreslení zakázaných oblastí do mapy v předstartovním prostoru. Pro příště už víme, že v takovém případě je třeba buď natisknout mapy rovnou s nimi nebo dát lidem víc času, klidně je volat 15 minut před startem (ale přetlak u zakreslovacích stolků, kde se míchají dvě várky závodníků, to nevyřeší - takže radši ten tisk).
Foxoring se startocílem v obci budil trochu obavy, jak to pořadatelé pojmou, zvlášť když v pokynech upozorňovali, že vesnicí probíhat jen po cestách. Nakonec ale vše v pohodě, kontroly normálně v lese a vsí se opravdu jen probíhalo. Dobrým nápadem bylo sečíst pro handicap časy krátké 80m s polovinou času 2m - i tak dvoumetr leckde "rozdal karty", ale rozdíly nebyly nijak propastné. Kladné body přičtěme za zákresy hustníků s prasečí osádkou do všech map, záporné pak za načmáraný zákres v některých z nich (člověk by nemusel za běhu luštit, jaké číslo má vlastně u kontroly napsané). Pokud se mapy tisknou pro konkrétní závod, mohou se tisknout i se zákresem. (Pak je k úvaze, zda po tratích s konkrétními kontrolami nebo natisknout všechny kontroly a některé vyškrtat - to umožňuje připravit mapy přesně na počet i večer před závodem, na druhou stranu přihlášky se uzavírají dříve a mít v mapě právě svoji trať je přehlednější.) Pro většinu tratí start/cíl uprostřed prostoru (s výjimkou dětí, které šly jen západně od Tří Studní) umožnil volbu jít po nebo proti směru hodin - různé varianty i různě výhodné pro různé kategorie. Jen pro příště důrazně doporučuji, aby pro handicapový start, kde rozhoduje pořadí v cíli, byly aspoň dvě razicí jednotky na majáku.
Co výsledky? Svět se zbláznil, dvoumetr vyhrávají orienťačky. Ještě že to na bedně vyvážila Terka Skládanková, aspoˇněkdo ukázal že rychlý běh není vše a pranic nevadí že ba se do ní ty první vešly obě. :o) Celkově výhru s přehledem vyválčila Iveta Šístková před Zuzkou Sukeníkovou a Miriam Královou, která v 45 letech stále válí v elitní kategorii. Mezi muži neměl moc konkurenci Jakub Oma, akorát dvoumetr vyhrál čtyřicetiletý Peter Viskup a na druhé místo celkově se prosadil ještě o pár let starší Vít Pospíšil, jenž v handicapu předstihl Andreje Gomzyka. ťvrté místo pak zbyla na Jaromíra Baxu (stříbrného na 2m), který jen potvrzuje úspěšný vstup do letošní sezóny. Mazi juniorkami se děvčata na bedně prostřídala s celkovým triumfem pro Kačku Bžatkovou, mezi juniory vládne Martin Šimáček.
Výsledky z jednotlivých etap, jakož i originální mapy s tratěmi najdete na stránce soutěže; záložní mapy s tratěmi jsou tu: 80 m (207 kB), 2 m (316 kB), foxoring (320 kB).

7. 5. 2015
Buřt Cup aneb 5. jihomoravská liga u Karolína: příjemné vypadnutí z brněnských lesů, na rozdíl od sousední Palavy už je zdejší les vpravdě drahanského typu, tedy hlavně smrčáky, ale docela čisto pod nohama a ostružiní pomálu. Tratě (516 kB) z blanenské dílny stavěné spíše na fyzičku než orientační vychytávky, což ale na klasické trati na oblastní úrovni v zásadě nevadí a kdo na to aspoň trochu má, mohl být spokojen i přes občasné cestovky nebo drcení kopců. Hlavní kategorie vyhráli ex-blanenská Magda Tužilová a ex-blanenský Petr Matula.
P.S. Ze stránky pořadatele: "Podle nás je lepší jeden závod v pořádném lese, něž 3 parkové sprinty v zástavbě, jak je letos zařazeno v jarní části /míněno jihomoravské ligy/." Moje řeč, jako by toho tady nebylo dost za celou zimu (i když je pravda, že jeden z těch jarních sprintů je letos náhradní řešení).

Pro robácké nadšence je tu mapa s tratí (130 kB) před-o-sportového tréninku na dvoumetru (nejrychleji Karel za 39’, Hanka bez dvojky za 49’).

1. 5. 2015
Pro ty, kteří nebudou na víkendovém soustředění žákovského výběru nebo výjezdu reprezentace, byl poslední prověrkou před květnovými nároďáky brněnský přebor na krátké trati. Tentokrát v malém lesíku (105 kB) na jih od Brna, hlavně dubovém a zčásti akátovém, jenž stihl v posledních dnech pěkně zezelenat. Vzhledem k zmíněným akcím o navazujícím prodlouženém víkendu šlo spíš o komorní akci pro pár dětí a veteránů; Fučík, Mokrý a Šindelka se srovnali v rozmezí jedné minuty, Lída Ondrouchová si střihla též všechny kontroly o 12 minut pomaleji.

29. 4. 2015
Orientačním běžcům začala sezóna nočních závodů 25. dubna u Brna nočním mistrovstvím. Vše potřebné najdete na stránkách závodů, tady jen vypíchnu jak zabodovaly závodnice, které získaly základy svého orientačního umění mezi robáky: 1., 3. a 6. místo v hlavní ženské kategorii.

Radiovým orientačním běžcům začala sezóna nočních závodů 25. dubna u Turnova nočním mistrovstvím. Podobně jako před rokem u Kytlice čekal pískovcový terén s borůvčím, letos naštěstí bez bažin po ko(u)lena. Čtyři desítky závodníků, to už je na nočák docela ustálená účast, přičemž někteří "specialisté" si střihli jenom noční.
Na Mistrovství ČR v nočním ROB navázalo v neděli Mistrovství ČR na dlouhé trati - dvojnásobnou porci kilometrů si naložilo 60 borců, letos pro všechny najprve 2m a pro unavené nohy pak 80m. Podobně jako loni byly kontroly pro obě pásma promíchané, i když s výjimkou 4 kus po startu (o kterou se dalo "zakopnout" cestou na dvoumetrovou 1) moc nehrozilo předčasné nalezení kontrol z druhého pásma. Možná mohla být víc využita východní část mapy (za silnicí Žehrov-Podkost), zatímco západní část u Nové Vsi byla už vytěžena v noci. Ale to je kdyby a celkově pěkné tratě a pestrý terén (i když pro někoho třeba už léty oběhaný, vždyť se tu běžela mimo jiné i DT před 8 lety) přispěly ke všeobecné spokojenosti. Stejně jako jednoduchá, leč účelná organizace prvního letošního mistrovství republiky.
V hlavních kategoriích putují všechny tituly do Pardubic, Bětka Léharová tu neměla rovnocennou konkurenci a Ondra Šimáček s Kubou Lněničkou odsoudili ke druhým místům domácí borce Baiera s Omou. Za zmínku stojí i výkony Míry Baxy, který po bronzu z noci zůstal v neděli čtvrtý jen za trojicí borců z širšího výběru reprezentace. Přehled všech mistrů dává článek na stránkách českého ROB, tady jsou výsledky a tady je mapa s tratěmi (374 kB).

23. 4. 2015
Po 15 letech přemapovaná Pohádka máje byla dějištěm letošního Mistrovství Moravy. Oproti plachtám z přelomu století teď na mapu v "patnáctce" stačila A4 (ještě s "dírou" pro autodrom uprostřed), nevyužita zůstala oblast s erozními rýhami v jižní partii lesa (nepovoleno správcem lesa). Sobotní klasiku i nedělní štafety tak hostil pro delší kategoprie stejný les, zatímco kratší kategorie si v sobotu vystačily se západní částí a všichni si po letech proběhli čtverec lesa za vedením, kam obvykle při dřívějších závodech tratě nedosáhly (možná naposledy při poháru elity před 18 lety); nejkratší tratě tu byly namotány celé, takže děti a kmeti ani nemuseli přes silnici. Štafety pak šly pro všechny za silnici a tratě se otočily tam a zpět v úzké nudli směrem k Žebětínu - viz mapy s kontrolami (734 kB). Natalia Hiklová a Martin Poklop, to jsou jména vítězů hlavních kategorií, ve štafetách pak triumfovaly ženy Slavie Hradec Králové a muži Lokomotivy Pardubice. Vše potřebné na stránkách závodů.

Jedete mapovat do zahraničí a domluvený parťák nemůže, je měsíc před odjezdem. Kolik mapařů musíte obvolat, abyste sehnali náhradu? Tipy zasílejte do konce dubna, vítěz vyhraje dobrý pocit. :o) Nesoutěží Chrobák a všichni, kteří už vědí.

Pro všechny hravé je tu ještě kva kva kvíz. Trefíte správné odpovědi? :o)

31. 3. 2015
Den poté, jen na druhou stranu od Soběšic, tedy směrem k Bílovicím, hostil nově přemapovaný prostor 2. jihomoravskou oblastní soutěž v ROB. Les stejného charakteru, tedy místy zarostlý a takřka všude kopcovitý. Tradiční dvojzávod, tedy dvě klasické tratě se zkrácenými délkami, na kterých se ovšem časy nejlepších v tomto terénu pohybovaly kolem deseti minut na kilák. I když je zmapovaný prostor svým způsobem "nudle" a startocíl byl na jednom konci, takže prostor obou závodů se překrýval, povedlo se staviteli (Tom Látal) namíchat kontroly tak, že člověk dopoledne prakticky neměl šanci zavadit o odpolední kontrolu. Pokud člověk dobře zaměřil a neméně dobře vyhodnotil své záměry, mohl dopolední osmdesátku takřka celou (kdo nebral 1, tak úplně celou) oběhnout po vrstevnicové pěšině (červené Morávkově stezce, která kopíruje svah s převýšením asi 40 metrů na 5 km délky). Kdo se zmýlil v odhadu či měření, ten šplhal nahoru dolů... Odpoledne už si šplhli všichni s výjimkou dětí, dvoumetrová trať vytáhla závodníky přes údolí Melatín na hřeben U luže a tam už to je hlavně o morál, kdo ve druhém (případně po včerejšku třetím) závodě ještě ty kopce běží nebo aspoň rychle jde. Mapa s tratěmi (307 kB) to ukazuje názorně a výsledky obou závodů budou na pořadatelské stránce.

1. jihomoravská liga oficiálně zahájila jarní sezónu OB v této oblasti. Notoricky známý les mezi Soběšicemi a Mokrou Horou, v tuto roční dobu ještě ne tak zelený na pohled, ale klacky a ostružiny jsou tu stejně celý rok. K tomu spousta cest, jak se na příměstský les sluší - a přece se tu staviteli povedlo postavit pěknou klasiku. Ne jako svěťák v Tasmánii (jeden postup přes celý prostor a pak se zbytek závodu motat na třetině mapy), ale trať, která skutečně dobře využila to, co prostor nabízí. V tomto případě reliéf terénu, takže to bylo s kopce a do kopce, což samozřejmě nemuselo každému vonět (tesláci asi věděli, proč nikde neuvádějí převýšení :o) - ale i když si člověk moc neodpočal hlavně fyzicky, byla tu řada voleb, které nutily jít spíš terénem, neb obíhačky horem či dolem by byly povětšinou ztrátové. V hlavních kategoriích ujeli o parník Markéta Tesařová a Petr Palát; tady jsou ukázky map s tratěmi (843 kB) a tady stránka závodu s odkazem na kompletní výsledky.

10. 3. 2015
Šrom a Hiklová nepoznali o víkendu porážku, oba přidali třetí výhru v neděli na Bílovickém koláči - ale měli to o fous. Kuba rozhodl o své výhře v seběhu, Natálka na rovině, oba na postupu na sběrku. Zázemí ve škole, příjemné teplo a dobře uspořádaný závod = spokojenost. I když se pořadatelé museli vyrovnat s množstvím dohlášek (hromada během soboty a další ještě v neděli na prezentaci, celkem několik desítek), dělali co mohli a na každého se dostalo. :o) Dojem z dospělácké tratě pěkný, ač sprint v zástavbě, tak dost pestrý, s terénní vložkou, kratší "ťukačka" i postupy na volbu (to spíš chlapi, ženy si jich moc neužily), rovina, kopec, rovina, kopec - podle ohlasu navíc bílovičáci napotřetí protáhli trať zas trochu jinými kouty své vesnice. Bohužel jako den a noc vychází srovnání s dětskou tratí - kratší kategorie měly učetřenou cestu na start, ale za cenu tratě našněrované v centru obce, celkem 4x přeběh hlavní ulice, z toho 2x v zatáčce, kde sice je přechod, ale není tam vidět úplně ideálně ... sorry, ale tohle se fakt nepovedlo. Posuďte sami (81 kB), mapy všech kategorií jsou spolu s výsledky na stránce závodu. (Co jsem prohodil pár slov s pořadatelem, tak jsou si toho vědomi. Takže příště to bude možná lepší...)
Nedá mi to, abych se na tomto místě nepodíval celkově na zimní závody v Brně a okolí (z tohoto pohledu asi ne poprvé). Jsou pořadatelé, kteří přímo udělají závod mimo zástavbu - jedno zda v lese (v posledních letech Vintrovna či Rybstole) nebo na trávě s křovinami (Bílá hora, Planýrka), hlavně ale v prostoru, kde děcka vůbec na ulice nemusejí. Nemusí být problém udělat pro děti i speciální trať v lese, i když dospělí mají klasický sprint, pokud člověk zvolí pro závod místo, kde to jde (Zelda na Hobrtenkách, Chrobák v Jundrově). Pak je ale řada závodů (v rámci BZL i OBligy, tady moc rozdíl není), na kterých jde celá trať zástavbou s ulicemi a "děti, dávejte si pozor". I výsledky takového závodu lze pak brát s rezervou, někdo může mít ulice zrovna prázdné, zatímco jiný ne, někdo bezstarostně letí, zatímco jiný ustrašeně čeká, až nebude žádné auto ani v dohledu - možná ten druhý je ještě lepší případ. Berme v úvahu i skutečnost, že na sprintových zimních ligách už i dvanáctky běhají "dospělé" kategorie H a D, a tady už se s tím pořadatelé vůbec moc nemažou (letos třeba přeběh ulice Údolní s tramvajovou tratí). Napsat do pokynů, že během závodu není omezena doprava, je sice hezké, ale na této úrovni asi samozřejmé a kdo si na to za běhu vzpomene?
Za patnáct let, co se městské sprinty ve zdejší oblasti běhají, se snad ještě žádnému děcku nic nestalo (nebo o tom nevím) - osobně to považuji za malý zázrak. Víc než kde jinde tady může platit "až se ucho utrhne" a nechtěl bych být v kůži pořadatele, na jehož závodě někdo vběhne pod kola. Zatím to ale vypadá, že si z toho nikdo moc těžkou hlavu nedělá a stavitelé tratí vesele "soutěží", kdo bude ten první... :o(

Málokdo si asi zaslouží letošní úspěšnou sezónu víc než Michal Šlesingr. Juniorský mistr světa, za pár let stříbro a bronz mezi dospělými - pak ale slabší léta, zdravotní trable, skoro už to začínalo vypadat že si nejlepší formu vybral jako mladý a teď už se jen marně snaží přiblížit někdejší slávě. Zároveň borec, který se (možná jediný z našich) nenechal svázat "olympijskou korektností" a nenechal si pro sebe, co v Rusku viděl a jaká je odvrácená strana pozlátka pod Kavkazem. Když se tohle sečetlo, vyrojily se na internetu mraky expertů, co v diskusích odborně zhodnotili, jak Šlesingr má plnou hubu keců a kdyby radši něco slušného zajel... Tak co, budou ho teď plácat po ramenou? (Ale myslím, že tihle experti momentálně na Šlesingra kašlou, neb mají právě plnou hubu Lukáše Rosola...)

8. 3. 2015 (odkaz na výsledky doplněn 22. 3.)
Rozkvetly podléšky a je tu 1. jihomoravská oblastní soutěž v ROB. Díky ŠLP Masarykův les za rychlé povolení (poté co dva týdny před závody přišlo zamítnutí z Náměšti) a hromádce lidí za pomoc - Lucce a Petrovi Matulovým za zajištění prostoru, map a přihláškového systému, Jirkovi Marečkovi za tradiční přípravu techniky a výsledky z SI, Vali Helánové za startování a cílování, Tomovi Mazouchovi a Pavlovi Krejčímu za roznos kontrol, Pavlovi předtím ještě za oponenturu tratí, Kubovi Šromovi za web a možná ještě někomu. Tradičně závod pro pár desítek lidí, zato ale letos s kvalitní mezinárodní účastí - své kategorie tu vyhráli Natalia Hiklová a hromádka Slováků. Oba závody kromě Natálky ovládli Jáchym Hažmuk (M12), Tomáš Jurčík (M14), Edit Lazoríková (D19), Jan Priessnitz (M19), Jakub Šrom (M20) a Jiří Mareček (M50). Tady je mapa s tratěmi (378 kB; letos bez liniové trati), výsledky jsou na stránkách SK Radiosport a AROB ČR.

Nemělo by se slovo "robkári" psát raději dohromady? Věta "Prajem mladým ROB károm pekný deň :-)" zní docela zajímavě. :o) /zdroj: www.rob.sk/, novinka z 5. 3./

19. 2. 2015
Ohlédnutí za minulým týdnem: Už ne jen Hana Hančíková, medaile z MS v lyžařském orientačním běhu vezou domů i další - Ondřej Starý mezi dorostenci na krátké trati a mužská štafeta v hlavní kategorii! Na to, že dva týmy ze silné čtyřky závod diskly, se historie ptát nebude - důležité je v pravou chvíli porazit zbytek světa.

Lidovky, Lidovky, kam to spějete... "Vyzkoušejte si svoje znalosti češtiny", láká jeden článek a hned další pod ním má chybu v nadpisu. Najdete ji? (zdroj: lidovky.cz, 19. 2. 2015)

8. 2. 2015
V Brně pokračuje doba sprintová, aspoň zkrácenou trať nabídla Zimní hradubická liga (zřejmě nejstarší ze současných zimních lig po republice, leč na této stránce se objevuje poprvé). Avizovaná jako "přespolák s mapou" - to nakonec přesně sedělo. Mapově jednodušší, sem tam volba kudy oběhnout vodu nebo privát, ale většinou valit rovně nebo zvoleným postupem a víc moc neřešit - na druhou stranu dobrý trénink běhu v těžším terénu, ať už to byly louky poseté krtinci, místy bulty mokřadních travin (ostřice nebo sítiny nebo co to tam bylo), vše pokryté několika centimetry sněhu (sem tam i mokro pod nohama, v čárkované bažince někdo i pěkně brodil) a když se na rovné pláni do člověka opřel protivítr, začal se už těšit do tepla. Tady je stránka závodu s výsledky a tady mapa s tratí (188 kB).

26. 1. 2015
Díky za realistické zhodnocení, článek na tesláckém webu docela přesně popsal, jak to na letošní retroakci vypadalo. "Jako zábava možná, ale nic víc." - pokud dosadím "trénink" místo "zábava", tak to přesně vystihuje, proč jsem něco takového začal před pár lety dělat (nejdřív jako klasiku, v posledních letech skorelauf). S vymakanými závody BZL či OBligy nelze Návrat ke kořenům srovnávat, ale ani to není účelem. Nemá cenu dělat ze zimních lig další oblže, kde se do pořádání zapojí půlka oddílu. Kdo chce přijít, ať si radši zaběhne, aspoň tak to vidím.
Jasně, člověk navíc by se tu hodil a start/cíl mohl vypadat lépe. Osobně mě štve čas, který zde někteří závodníci ztratili přípravou map a strkáním do mapníků - tady byla minuta předem pro leckoho málo (u pár lidí, které jsem evidentně pozdě pozval do přípravy, jsem to zohlednil v posunu startovního času, ale i mnozí další odbíhali když už jim běžel čas); nebojte, příště už tři mapy nebudou. Ruční měření bez pevné cílové čáry také znamená že "sekunda žádná míra", takže přinejmenším 4./5. místo v ženách je třeba brát s rezervou. Výčitky mám i vůči lidem, kteří nedošli ke 12, aby nedostali stromem po hlavě - to jsem měl asi řešit jinak, buď se už při roznosu zkusit s chlapem domluvit (ale člověk nechce upozorňovat na trénink, co nikde nehlásil) nebo kontrolu jednoduše vypustit (přesunout už těžko, mapy byly nakreslené), ale nespoléhat na to, že v neděli snad těžit nebude. Protože ale už nezjistím, kdo byl skoro u kontroly a kdo ji záměrně vynechal, nemám lepší než poněkud nespravedlivé řešení "nemáš oraženo - nemáš kontrolu". Stejně tak nemám lepší řešení v případě dvojky, kde pár lidí (zejména ze začátku) hlásilo, že u ní nejsou kleště, ale do konce tam byly (zřejmě zpočátku zasněžené, pak někdo lampion i kleště pověsil do výšky). Tady je blbé, že to byla i dětská kontrola - vůbec dětské tratě byly spíš slabinou letošního ročníku a jsem si toho vědom. V tomto případě je daní za zázemí v teplé místnosti skutečnost, že přilehlý kus lesa je pro stavbu tratí nejhorší z celé mapy (tady už fakt sedí jen cesty a někde mizí i ty - HDD měly v mapě mezi 1-2 škrtnutý úsek cesty, jen jsem na to zapomněl upozornit u popisů), ale dávat tady kontroly na cesty (kde denně projdou stovky lidí) je nemístné riziko, tahat děcka o kilák dál je hovadina, hnát je za silnici jakbysmet a do rezervace tratě nepovedu. Každopádně u dětských tratí pevně doufám, že příště to bude lepší.
Ivo má naprostou pravdu, že jeden dva lidi navíc by zajistili pohodový průběh. Jinak bych na charakteru tohoto tréninku nerad něco měnil - je spíš otázkou, zda výsledky, jejichž regulérnost není srovnatelná s ostatními, maji být počítány do hodnocení nějakého seriálu (byť jde o ligu zimní a tréninkovou). Chápu, že zvlášť pro děcka, zvyklá na zimněligový standard, to mohla být pecka (a sám vím, jak děti bolí nějaká neregulérnost) - kdyby šlo o mimo-ligovou akci, mohlo by to být varování. To můžeme zhodnotit do dalšího roku, jak budou lidi chtít. Každopádně už přemýšlím, jakou vychytávku zvolit pro příště, aby byl dech historie ještě věrnější. Tisk na plotru asi neseženu, ale mohl bych se vykašlat na web a výsledky poslat poštou týden po závodě. :o)
Na závěr (ale přesně by se tu hodilo "last but not least") patří poděkování panu Sedlinskému za poskytnutí zázemí na Klajdovce a paní Dítětové za zajištění občerstvení na trati. Díky, bylo to fajn!
P.S. Borec na konec je Martin Beneš - ne za to, že tam byl 130 minut, ale že to šel v botách, proti kterým mají prestižky traktorový vzorek...
A ještě: Komu by se mapa z druhé půlky osmdesátých zdála moc nová, měl možnost se podívat ještě více do historie o den dříve na žabiňáckém výběhu.

14. 1. 2015
Zatímco Brno hostilo o víkendu další z tradičních městských sprintů na přemapované Kraví hoře, v rámci Pražské zimní ligy byl na programu již neméně tradiční Opět na Kozla. Extra teplá sobota přeměnila poslední zbytky sněhu (pokud v lese ještě nějaké byly) ve vodu a hlínu v bahno, místy čvachtavo; na otevřených pláních to bylo chvílemi pěkně proti větru (nebo s větrem, jak kde :o). Pro nejdelší trať po "zahřívacím" kole na normální mapě směska různých mapových podkladů od roku 1980 po současnost, tady se oddělovalo zrno od plev. Na to, jak se vyhrává, si u Popovic vzpomněl Tomáš Dlabaja; odkaz na další výsledky najdete na stránce závodu a tady jsou mapy s tratí (931 kB). K tomu snad jen dodat, že jednoduché postupy 1-2-3 jsem bral jen jako blbý pokus o natažení délky, až komentáře k závodu vyjevily sladké tajemství, že snad bylo ideální začít na X (u které mi do té doby přišla dost stupidní volba před/po 21). Tak proto tohle umístění jedničky, dobrá vychytávka! :o)

4. 1. 2015
Kalendáře akcí v rádiovém orientačním běhu 2015: kalendář závodů (zatím celostátní a mezinárodní), akce reprezentace a žákovské a dorostenecké reprezentace.