Hroudokaps

h r o u d o k a p s

střípky z (nejen) rádiového orientačního běhu (nejen) v Brně a okolí

2 0 2 1

Toto je archív. Toužíte-li po aktuálních informacích anebo po "vizitce" Hroudokapsu, přejděte na titulní stránku.

31. 12. 2021 (html verze odkazovaného souboru doplněna 6. 1.)
Trocha bilancování se závěrem roku a vlastně i dvou dekád - jako samostatný text, přece jen je to víc osobní než se na tenhle web sluší.

To by mě zajímalo, v jakém režimu letos proběhne závod nazvaný O-mikron. (Ale když si vzpomenu, že jsem před třiceti lety dělal podobné sprinty na mapách velkého měřítka pod názvem MikrOB - taky žádná výhra. :o)

28. 11. 2021
Druhý bystrcký Adamna Cup proběhl na konci listopadu v prostoru sousedícím s tím dubnovým. Tentokrát to byla dost zajímavá trať, nejen jako obvykle v zástavbě (mezi Starou dálnicí a potokem Vrbovcem), ale se zhruba půlkou tratě i ve svažitém lese na Pekárně a zahuštěných porostech u dálnice, pár kontrol i biketrialovém areálu (viz mapy s tratí, 804 kB). Vzhledem k čerstvé a mokré sněhové nadílce pěkná klouzačka, ale pro nejlepší v zásadě žádný problém a vítězné časy H i D se srovnaly na úrovni delšího sprintu kolem 21 minut. To spíš odstupy těch méně namakaných se natáhly na větší než obvyklou míru. Výsledky, mezičasy, vyhodnocení self-choice a vše ostatní naleznete na stránce závodu.

28. 9. 2021
Jihomoravská liga v OB letos posunutá z jara do léta, z léta do podzimu - formálně tak, reálně jsou to závody jako jindy. Poslední víkend v září v Lelekovicích, v jihovýchodní části mapy Babí lom - pro krátkou trať stačil docela malý prostor, viz mapu se všemi kontrolami (156 kB). Ale pro tento typ závodu vhodný terén s rýhami a nezřetelnými porostovými detaily, dobrým zpestřením pak bylo několik kontrol na louce s rozptýlenými porosty, kde leckdo vyběhl a najednou nevěděl kudy kam. :o) Informace na ORISu.

Tak nám sněmovna schválila povinnost objíždět cyklisty o 1,5 metru. V pořádku, je rozumné to dodržovat tam kde to jde, cyklista je tvor zranitelný.
Teď ještě abychom i my cyklisté jezdili tak, aby řidiči měli šanci ten odstup dodržet. Jezdili rozumně u kraje silnice. Nejezdili dva vedle sebe. Pokud jede větší skupina, tak nejet v dlouhém hadu, ale nechat po pár lidech mezery, kam se předjíždějící auto může zařadit, když mu pojede něco naproti (jinak se nám tam prostě natlačí, protože čelní srážku asi riskovat nebude).
A co cyklisté, neměli by také mít nastavený odstup při předjíždění? Stezka podél Svratky, prakticky v celé délce sdílená pro chodce a cyklisty. Kolik tam jezdí čuráků, kteří míjejí druhé "o fous"? Přiřítí se zezadu, aniž by aspoň cinkli nebo zavolali. Ani nepřibrzdí, i když míjejí děti nebo psy. Předjíždějí v plné rychlosti, i když mají někoho naproti (úsek podél Kníničské před kamenolomem, dva metry šířka, z jedné strany obrubník, z druhé betonová bariéra). Řídítka na řídítka, o pár centimetrů.
O chodnících ve městě nemluvě. Kola, koloběžky, elektrické jednokolky. I PĚŠÍ zónu (vidíte to slovo) mají za svoji. Někteří slušní, někteří hovada. Tak ať na ty druhé dopadne bič zákona stejně jako na hovada mezi motoristy. Chodec je taky tvor zranitelný - a není povinen si na chodníku hlídat, kdo ho sestřelí.

6. 9. 2021 (mapy doplněny 28. 9.)
Už počtvrté v tomto století hostilo mistrovství světa nebo Evropy v rádiovém orientačním běhu Bulharsko - v předchozích třech případech (2006, 2009, 2016) to ovšem bylo vždy na východě u moře. Do bulharských hor se šampionát vrátil přesně po čtvrt století - v roce 1996 hostilo ME jiné horské středisko, Borovec na úpatí majestátních vrcholů masívu Rila. V letošním roce se evropská elita sešla zhruba o sto kilometrů dál, v lůně druhého nejvyššího horstva země, Pirinu. Centrem se stalo Bansko, asi nejznámější středisko zimních sportů v zemi - městečko s pěkným, upraveným centrem a pásem hotelů po okraji, které na přelomu srpna a září povětšinou zely prázdnotou, ale na zimu se zřejmě zaplní (což se asi nedá říci o hotelech rozestavěných, kterých je mezi těmi funkčními také dost, a je otázkou, zda se své dostavby v brzké době dočkají, nebo měli místní developeři jen velké oči a nadlouho z nich budou jenom betonové skelety).
Protože v loňském roce žádný šampionát neproběhl a neuskutečnilo se ani o rok odložené "dětské" mistrovství, uspořádali letos Bulhaři obě akce zároveň - spolu s třiadvacátým mistrovstvím Evropy v ROB tak našlo v Bansku své zázemí i osmnácté mistrovství Evropy žáků a dorostu (reálně tedy jednadvacáté, ale tři ročníky byly nazvány "mistrovstvím světa", i když se jich účastnili pouze Evropané). Pro příští rok, proběhne-li "dětská Evropa" v tradičním termínu na začátku prázdnin, bude určitě dobrý návrat k tradičnímu rozdělení (trenéři dorosteneckých výběrů jsou často zároveň aktivními závodníky v dospělých kategoriích a rozhodně není optimální, museli-li zde obě role skloubit, přece jen to vždycky jde alespoň zčásti na úkor jedné či druhé), ale protentokrát šlo určitě o ideální řešení, dva roky bez vrcholné akce by pro mladé závodníky byly asi už dost frustrující (zejména pro šestnáctky, kdyby po dvouleté pauze napřesrok vpadly rovnou do juniorské konkurence), a tak díky pořadatelům za to, že se organizace společné akce v tomto rozsahu ujali. Pro žáky a dorostence to sice znamenalo netradičně málo kontrol - třeba na klasických tratích měli i kluci v M16 jen tři - ale na druhou stranu mohli zažít atmosféru "velkého" mistrovství po boku těch nejlepších, se kterými tvořili po pět dní jeden národní tým.
Základní informace přináší stránky mistrovství, výsledkový přehled včetně variant postupů a mezičasů je tradičně na německé stránce (pokud jde o výsledky, stránky ME odkazují sem), jednotlivce i týmy na jedné stránce pak nabízí české výsledky, fotografie jsou v Nečíkově fotogalerii a videa ze závodů i vyhlášení na facebooku českých robáků.

Pojďme se podívat blíže na samotné závody a začněme rovnou pochvalou: Pro tři různé typy závodů - sprint, klasické tratě a foxoring - se povedlo vybrat v okolí Banska tři různé typy terénů. Sprint se běžel na mírně nakloněné rovině (absolutní rozdíl 30 metrů mezi nejnižším a nejvyšším bodem trati) u vesnice Betolovoto. Už stará mapa prostoru vypadala hodně žlutě a stejný pohled se naskytl i závodníkům na startu (viz mapy na německé stránce) - ale pokud by z toho někdo hádal, že se běželo v nějakém semiopenu nebo na loučkách s rozptýlenými stromy, kde je vidět na sto honů, dost by se mýlil. Ve skutečnosti šlo o mozaiku zahuštěných porostů, kde dohlednost nebyla velká a přeběhnout kontrolu bylo docela snadné (mapa, 206 kB). Hned první závod přinesl dvakrát českou bednu v prestižních kategoriích - mezi juniorkami bere zlato Věra Staňková, stříbro Markéta Tollarová, bronz Johana Klecová a v hlavní kategorii mužů se první tři seřadili v pořadí Jakub Oma, Ondřej Šimáček a Jakub Šrom; v hlavní kategorii žen pak přidala bronz Hana Fučíková. Medailové pozice v dalších kategoriích: W35 2. Lenka Voráčková, 3. Blanka Adámková, W45 1. Jitka Šimáčková, 2. Pavla Hažmuková, W55 2. Renata Čadová, 3. Leona Soukupová, W65 1. Eliška Voráčková, 3. Ludmila Poláková, M35 1. Michal Voráček, M60 2. Miroslav Vlach, 3. Jiří Mareček. Mistrovství žáků a dorostu: W14 1. Karolína Novotná, W16 3. Kristýna Novotná, M14 3. Michal Tollar, M16 3. Martin Folwarczny.
Prostor pro obě klasické tratě byl vybrán v dolní partii horského lesa nad sedlem Predel. Start (společný pro oba dny) i cíle obou závodů se nacházely při hlavní silnici spojující Bansko s Blagojevgradem, čímž byl v zásadě rovnou dán průběh tratí v obou závodech - první půlka do kopce, druhá zpět s kopce. Svah rozbrázděný spoustou potůčků a vodotečí, místy s bažinkami, pokrytý vzrostlým bukovým a smrkovým lesem, zejména v horní partii čistým, v okolí startu a cílů s převahou hustších porostů. První klasika (pro W16 až W21 a M16 až M40 dvoumetr, pro mladší a starší 80m) měla své kontroly ve vysokém lese, těmi hustšími porosty bylo potřeba se proplést jen po startu a na doběhu, ale ani "bílý" les v mapě (311 kB) neznačil nějak letecký terén. Naopak, nerovný podklad s popadanými klacky a větvemi, místy souvisle kamenitý, kde se mimo cesty běží pomalu a nesnadno drží směr, znamenal pro všechny závod v těžkém terénu, kde i zdánlivě pomalý postup nemusel znamenat zásadní ztrátu. Tím spíše, když kontroly nejsou vidět nijak zdálky, ať už díky nerovnostem terénu, bylinnému podrostu nebo přítmí pod větvemi stromů, a minout je mimo relaci je dosti snadné - tady ani ztráta pár minut neznamená vypadnutí ze hry o medaile, a na dvoumetru to platí dvojnásob. V hlavních kategoriích se tentokrát z našich prosadila jediná Hanka Fučíková, ale zato hned na nejvyšší stupeň a v soutěži družstev berou ženy stříbro; družstva mužů, juniorů a juniorek pak přidávají shodně bronz. Medailové pozice v dalších kategoriích: W35 2. Lenka Voráčková a 2. družstvo, W45 2. Pavla Hažmuková, 3. Jitka Šimáčková a 1. družstvo, W55 1. družstvo, W65 2. Eliška Voráčková a 1. družstvo, M40 3. Michal Voráček a 2. družstvo, M50 2. Petr Hrouda a 2. družstvo, M60 3. Jiří Mareček a 2. družstvo. Mistrovství žáků a dorostu: W14 1. Karolína Novotná a 1. družstvo, W16 1. Michaela Novotná, 3. Barbora Novotná a 1. družstvo, M14 3. družstvo, M16 1. Martin Folwarczny a 2. družstvo.
Start druhé klasické trati (pro W16 až W21 a M16 až M40 pásmo 80m, pro mladší a starší 2m) navedl závodníky do stejného prostoru jako o dva dny dříve, jen se tentokrát tratě neotočily na západ, ale na východ. Oblast úvodních kontrol tedy už většina lidí znala, v dalším průběhu byl les i trochu lépe průběžný (ne tak kamenitý jako v západní části prostoru), ale v závěru čekala všechny rozsáhlá pasáž borových hustníků - v těch byly pro obě pásma doběhové kontroly (sice na loučkách, ale museli jste se vynořit z hustníku ve správnou chvíli na správném místě), na osmdesátce i předposlední (kde to chtělo mít vyloženě štěstí vychytat ji na relaci nebo být na správné cestě) a pak dlouhý postup napříč zeleným (mapa, 299 kB). Nejlepší v hlavních kategoriích ale i tak zvládli závod v relativně krátkých časech kolem čtyřiceti minut - mezi muži ovládl závod Ondřej Šimáček před Jakubem Šromem, což samozřejmě značí i zlato družstva, mezi ženami bere bronz Iveta Šístková a družstvo stříbro, a další dvě zlata přidávají do sbírky juniorky, týmové i individuální Markéty Tollarové. Medailové pozice v dalších kategoriích: W35 2. Blanka Adámková, 3. Ilona Zusková a 1. družstvo, W45 3. Pavla Hažmuková a 2. družstvo, W55 1. Renáta Čadová a 2. družstvo, W65 1. Alenka Pátková, 2. Eliška Voráčková a 1. družstvo, M40 3. družstvo, M50 3. Jaroslav Zach a 3. družstvo, M60 3. Jiří Mareček a 1. družstvo. Mistrovství žáků a dorostu: W14 2. Karolína Novotná a 2. družstvo, W16 2. družstvo, M14 3. Albert Plevný a 2. družstvo, M16 3. družstvo.
Terén pro závěrečný foxoring u vsi Bačevo byl ze všech nejkopcovitější; zatímco na klasikách šlo sice o velké absolutní převýšení, které ale bylo třeba "jen" nastoupat a klesnout, prostor foxoringu rozbrázděný řadou údolí a bočních zářezů skýtal na mnoha tratích různé varianty pořadí i postupů a vybrat tu správnou byl mnohdy docela oříšek, jak ukazují různé volby v rámci jednotlivých kategorií. I když kopce daly každému zabrat, bílá barva v mapě (540 kB) tady značí opravdu čistý borový les, takže kdo na to fyzicky měl, mohl být rychlý i mimo cesty. Vysílače byly tentokrát slyšitelné na relativně velkou vzdálenost, ale byly přitom leckde i dost mimo kolečka, nejednou v hustším porostu, takže s nabíháním na střed kolečka "že ji tam někde uvidím" se nedalo uspět, chtělo to opravdu dobře naladit, precizně dohledat a pak vědět kde jsem v mapě pro další postup, jinak se na kontrolách ztrácely i desítky sekund. Medailovou žeň v hlavních kategoriích obohatili stříbrem Iveta Šístková a Jakub Oma, bronzem Ondřej Šimáček (v mužích zřejmě hrála volba pořadí zásadní roli, to optimální šlo prvních šest nejrychlejších a nikdo jiný); mezi juniorkami přidala další zlato do sbírky Markéta Tollarová, zatímco juniorům individuální cenný kov i v posledním závodě unikl. Medailové pozice v dalších kategoriích: W35 1. Hana Fučíková, 2. Blanka Adámková, W45 3. Jitka Šimáčková, W65 3. Eliška Voráčková, M40 3. Daniel Šístek, M50 1. Petr Hrouda, 3. Zbyněk Žáček, M60 2. Jiří Mareček. Mistrovství žáků a dorostu: W14 3. Karolína Novotná, W16 1. Michaela Novotná, 2. Alžběta Sobotová, M14 1. Albert Plevný.
V medailovém hodnocení sice byl český tým nejlepší na sprintu a foxoringu, ale bilance z klasických tratí rozhodla o tom, že v celkovém součtu tentokrát uctivě kouká na záda Ukrajincům - na druhou stranu s přehledem nechal za sebou Rusy, o dalších výpravách nemluvě.

Čtyři závody, dvanáct kategorií "velkého" mistrovství a čtyři žákovské a dorostenecké, desítky závodníků, kteří se vystřídali v českých barvách na tratích jednotlivých závodů, a v každém z nich by se dal najít nějaký příběh ... to by vydalo na celou knihu a na webu by to nikdo nedočetl do konce. :o) Pojďme si tedy vybrat pár osobních příběhů z jednotlivých závodů, a snad nám ostatní odpustí, že na ně se tentokrát nedostalo.
Když řeknu, že do bulharských hor se mistrovství Evropy vrátilo po dlouhých 25 letech, není to nic nového. A přece pro pár lidí mohla mít cesta k úpatí Vichrenu zvláštní nádech - právě na ME 1996 odstartovali svou dlouhou a úspěšnou reprezentační kariéru. Pro Jakuba Omu to tehdy byl debut jako hrom, když v 16 letech překvapil suverénním vítězstvím na dvoumetru, a průběh tohoto závodu vám i dnes dokáže popsat do detailu - neméně úspěšně ovšem vstoupil i do letošního mistrovství. Zatímco generační souputník a věčný soupeř Michal Voráček již zamířil mezi veterány, Jakub v 41 letech vytrvává na špici mužské kategorie - a i když klasiky letos nevyšly podle představ, už po sprintu bylo jasné, že "návrat na místo činu" je i tentokrát zlatý. Navíc to vůbec nevypadá, že by chtěl říci poslední slovo, takže pokud zdraví vydrží...
Spolu s Jakubem debutovala v ženské kategorii Hanka Fučíková, tehdy vlastně ještě Lotreková - a zatímco Kuba už má nespočet titulů z juniorské i mužské kategorie, Hanka na individuální zlato za celou dobu nedosáhla. Už předloňské stříbro a bronz brala jako "třešničku na dortu" své kariéry, se kterou už ani moc nepočítala ... ale "show must go on", platnou členkou ženské reprezentace je pořád a zkušenosti se počítají, i když věk nezastavíte a rychlost už není co bývala. A když se jednoho krásného dne všechno sejde a i po nepovedeném doběhu zůstane největší soupeřka o jedinou sekundu druhá, může se vám ve čtyřiačtyřiceti houpat na krku první velká zlatá medaile z té nejprestižnější kategorie. Že z toho Hanka byla po dvoumetru řádně naměkko, asi netřeba moc dodávat...
Třetí příběh ze třetího závodu bude také o debutu, ale ne čtvrt století starém, nýbrž letošním, a navíc vlastně náhradnickém - Ilona Zusková naskočila do týmu v W45 na poslední chvíli za Báru Tomáškovou. A protože ve své kategorii měly holky přetlak a v W35 naopak volné místo, vyšel na ni dvoumetr mezi "mladými". Vyšel náramně, a její bronzový doběh znamenal nejen nečekanou medaili pri ni samotnou, ale zároveň i zlato pro celé družstvo. Když na ni za cílovou čarou holky naskákaly na "fotbalovou hromadu" (kde, jak to tak bývá, "úspěšný střelec" zůstane vespod :o), nebylo se ani co divit.
Z třetího závodu přidám ještě jeden příběh, a na rozdíl od těch předchozích ne se šťastným koncem. Závodů, ve kterých zůstala těsně pod pódiem, už si Bára Jirásková užila od žákovských let dost a dost; před čtyřmi lety na Slovensku dokonce přišla o bednu až na úmorně dlouhém doběhu od majáku. Letos to do poslední chvíle vypadalo, že se na ni konečně usměje štěstí, dlouho byla druhá, pak třetí ... vždycky je krutou ironií osudu, když vám to štěstí zašlápne někdo z vlastního týmu. Zlatý doběh Markéty Tollarové znamenal zároveň triumf pro družstvo, o dvacet sekund to holky nandaly Ukrajinkám, které se seřadily mezi nimi, ale slzy, které se za cílem Báře koulely po tvářích v dlouhém objetí se šťastnější kamarádkou, to nebyly slzy radosti z týmového zlata... Jasně, má ještě jeden juniorský rok před sebou, ale už letos nebyla zadarmo ani samotná nominace poté co mezi děvčata vlétla kometa Markéta, a až mezi ně přijde ročník 2005 se sestrami Novotnými, budou to mít letošní juniorky setsakra těžké. Tak Báro mákni, ať to ten příští rok vyjde!
A právě u nastupující generace své příběhy můžeme zakončit - snad nikdo nevyhrál závěrečný foxoring tak suverénně jako Míša Novotná. Srovnání v rámci kategorie nemá smysl, a tak raději srovnejme časy napříč všemi - třeba kdo dokázal závěrečných 1800 metrů z F4 na maják zaběhnout pod sedm minut? Michaela Novotná v W16, Světlana Raikova, vítězka hlavní ženské kategorie, Jehor Redka, vítěz M16, a Danilo Dvornikov, hvězdný junior (vítěz obou klasik) startující tu v mužské kategorii. Nikdo další z těch, kdo šli shodný doběh v M20 (včetně třeba Tomáše Hikla) ani M40 (včetně nejrychlejších Štanka a Gnědova), o dalších kategoriích nemluvě. Lenka Novotná, která získala titul na klasice v 15 letech (1994), a o rok starší Míša Omová (1997) už asi navždy zůstanou nejmladšími mistryněmi v ženské kategorii (samostatné mistrovství žáků bylo založeno v roce 2000 a samostatná kategorie juniorek zavedena o rok později - ostatně kdo si vzpomene, že první juniorskou mistryní Evropy se stala jistá Natalia Bubenina, která je od té doby dvacet let stálicí na nebi světového ROB?), ale můžeme spekulovat jak by to tady mohlo dopadnout, kdyby letos běžely foxoring ženy bez rozdílu věku...

26. 8. 2021
Takhle vypadal známý les u Vidnavy před pěti lety, při zatím posledním přemapování před letošní sezónou. Letos už to tam vypadá o poznání jinak, i tento prostor už zasáhlo rozsáhlejší kácení, přičemž na místech pasek i v prosvětleném lese to zarůstá prakticky stejně jako u Brna - tedy rychle, kopřivami a ostružinami.
Až tam pojedete na mistrovství štafet a klubů (poběží se v západní části prostoru), buďte připraveni na to, že prokáceným pasážím se může vyplatit spíš vyhnout. (Aby nedošlo k podezření: kdo tam byl teď na soustředění, říjnové MČR nepoběží.)

28. 7. 2021
Pro náš neolympijský tým sice nepoletí žádná mimořádná linka, ale příhodná vykopávka z minulého století by se našla i pro autobusový výlet do Bulharska. Tak nashle v konečné stanici! :o)

26. 7. 2021
Na drsné hory v Bulharsku drsná příprava v Jizerkách. Pár dní poté, co pořadatelé letošního ME zveřejnili aktuální bulletin s prostory jednotlivých závodů a je tak jasné, že klasické tratě se poběží v jednom velkém horském svahu se spoustou stékajících potoků a foxoring v prostoru rozbrázděném hlubokými údolími, se rozběhla na severu Čech závěrečná fáze nominačních bojů pro dospělé kategorie.
Jako první přišli na řadu veteráni, jejichž nominační žebříček uzavřela stejná sestava závodů, jaká se poběží na ME - tedy dvě klasiky, sprint a foxoring. I když předpověď hlásila deště prakticky na celý víkend, počasí bylo nakonec vcelku milosrdné a s pořádným deštěm se museli závodníci poprat jen v úvodním závodě v pásmu 3,5 MHz; s ohledem na odložený start (vzhledem k prognóze ustávání deště) šli poslední už vlastně jen do mokrého lesa. První ochutnávka typicky horského lesa, místy vyšší tráva, místy borůvčí, takže kde to šlo, vyplatilo se rozmyslet obíhačky po cestách, ale tratě jich zas tolik nenabízely; i v těžkém terénu se staviteli podařilo trefit délku vcelku optimálně, časy vítězů kategorií M40, M50 a M60 se dokonce vešly do rozmezí 8 sekund. Sprint se mohl jevit zdánlivě kratší než mnozí čekali, v řadě případů se ztrácely i minuty přeběhnutím kontrol, které byly od těch předchozích "co by kamenem dohodil", ale i tady byly nakonec časy dobře trefené, žádný letecký den. Dalo se to brát jako lehká dopolední předehra k tradičně prubířskému kamenu v pásmu 144 MHz - tam ale jako by se stavitel možná zalekl že se nestihne večeře :o) nebo si uvědomil, že v druhém závodě za den už se veteráni do kopců spíš plazí, nebo chtěl být prostě hodný, zkrátka z velké mapy byla využita půlka a kdo dobře odhadl všechny kontroly, prakticky nemusel slézt z hlavního hřebene, nastoupal slabých sto metrů a stačilo mu 35 minut (kdo neodhadl, proběhal si i tu druhou půlku mapy a měl z toho pořádný dvoumetr). Zato závěrečný foxoring v okolí základny nikoho nešetřil, delší tratě zavedl do skalnatých pasáží, kde se člověk brodil borůvčím do pasu, s během měl jeho pohyb pramálo společného a cesty v nedohlednu, všechny pak v závěrečné pasáži do podmáčeného lesa se spoustou vodotečí, některé postupy i dohledávky v zahuštěných porostech; zatímco pro mladší kategorie to byla drsná, ale férová zkouška zbývajících sil, tak pro starší se závod měnil na boj s limitem a zejména nejstarší dámy už dobíhaly bez pár kontrol, aby to vůbec stihly. Mapy s tratěmi: 80m (378 kB), sprint + 2m (485 kB) a foxoring (355 kB).
Veteránské karty jsou rozdány, dorostenecká nominace je známa už dva týdny (pokud se ještě něco nezvrtne, bude bulharský šampionát letos společným pro všechny kategorie) a jak chutnaly jizerské borůvky borcům v hlavních a juniorských kategoriích, to se dozvíme v příštích dnech na webu Asociace ROB.

13. 7. 2021
ROB na Slovensku nabídl o prvních dvou víkendech v červenci dvě soutěže kousek za českou hranicí - po Kysuckém poháru u Klokočova to bylo o týden později Mistrovství Slovenska ve sprintu a foxoringu na Záhoří, konkrétně ve známém prostoru u Šaštína. Rychlý les na rovině s jemnými terénními tvary, běh trochu zpomaluje jen schnoucí tráva pod nohama (silný kontrast uplynulého týdne - zatímco západní Čechy byly solidně zalité, tady bylo dlouhodobě vyprahlo; v pokynech sice bylo varování před bažinami, ale přinejmenším v těch čárkovaných nebylo po vodě ani památky). V obou závodech dobré tratě přiměřených délek, na foxoringu pro delší tratě s volbou kdy vzít rychlou 1 uprostřed (viz mapy s tratěmi, 638 kB), některé vysílače byly slyšet možná až moc daleko. Sprint pěkný hned z několika úhlů pohledu - trať vedená "dopředu", téměř bez vraceček nebo protiběhů (prakticky jen při volbě 4/5), ideální prostor pro rychlý běh, přitom však mírně zahuštěný spoustou drobných náletových porostů (takže stojany ani jiní běžci nebyli vidět na sto honů), nelehký na udržení stálého kontaktu s mapou, který se pak mohl hodit při náběhu na S (dobré umístění v široké prohlubni, takže lampion nezářil do dáli) nebo na maják (aby tam člověk nekroutil volantem jak trotl, když je línej si ho naladit :o). Na stránce slovenského ROB jsou výsledky z Kysuckého poháru a budou výsledky i z Šaštína (Slováci tam rovnou navázali letním soustředěním a když organizace všeho lezí na bedrech pár lidí, tak výsledky asi nahrají na web až se k tomu dostanou).

Ze zimní ligy v Brně letos moc nezbylo, tak tu máme i letní tréninky. První na rozběhnutí na bystrckém sídlišti (213 kB), další v srpnu už by měly být v lese. Informace na ORISu.

Atletky z Namibie nesmějí na olympiádu, protože mají víc testosteronu, než je pro pány z IAAF přípustné. Zato s velkou slávou na OH nastoupí mezi ženami vzpěračka, která byla do třiceti chlap, takže má vyvinutou chlapskou kostru, chlapské svaly ... z olympiády se stává šaškárna pod vlajkou genderové hyperkorektnosti. :o(
Na okraj: V druhém článku se dočteme i tohle: "Na druhou stranu zastánci účasti transgenderových sportovců tvrdí, že proces změny pohlaví výhodu ohledně mužského dospívání výrazně snižuje a že i jinak existují velké rozdíly mezi vrozenými fyzickými dispozicemi sportovců." Pokud ale přirozeně existují velké rozdíly v dispozicích, tak je normální i různá hladina testosteronu a nemá smysl za ni atletky vylučovat, nebo ne? Nebo spíš jde o to, že Namibie není "těžká váha" ve sportovní diplomacii - kdyby měli takhle "odstřelit" třeba Američanky, možná by si to v IAAF dvakrát rozmysleli...

10. 7. 2021
Skončilo mistrovství světa v orientačním běhu. Klobouk dolů před všemi pořadateli a pár postřehů z pohledu diváka:
- plusy: (1) Dobrý výběr prostorů, odlišné terény jak pro sprint (Terezín super volba, žádný běžný rychloběh po ulicích, ale ani štafety v Doksech nebyly čirá atletika), tak zejména pro lesní disciplíny - horský terén pro middle, extrémně obtížný závod, ale přesně tak by to mělo být, v top závodě taky top obtížnost, no a klasické české skály pro závěrečné závody asi není třeba moc komentovat. (2) Navenek bezchybná organizace, včetně schopnosti operativně reagoval na měnící se podmínky, parta organizátorů a stovky pomocníků zaslouží absolutní respekt. Tým nastupující generace pořadatelů světových akcí v čele s "neschopným, nepracujícím mladíkem, který jen ryje do ostatních" (tak nějak ho před pár lety označil jeden zkušený kolega ve vedení svazu :o) odvedl skvělou práci. (3) Pro pohodlné gaučoležce televizní přenosy na špičkové úrovni, před nějakými deseti lety by málokdo věřil že je možné pokrýt les tak jako třeba okruh pro běžecké lyžování a tady se vize stala realitou, prostě kdo umí ten umí. Navíc televizáci dokázali udělat perfektní sestřihy, které člověka vtáhly do děje - vlastně jen díky zrychlenému průběhu si nakonec mohl uvědomit, že to, co sleduje, neběží v reálném čase. Jedním slovem paráda.
- mínusy: (1) Pusťte lidi do arén a urvou se ze řetězu, v orienťáku stejně jako na fotbale. Čest výjimkám, ale kolik procent diváků opravdu dodržovalo podmínky pro pohyb v aréně, když u doběhu řvali jeden druhému do ucha? Pak ať si v TV někdo stěžuje, že kvůli "nesmyslným protiepidemickým opatřením" tam těch lidí nebylo násobně víc. (2) Bafíci obětovali mistrovství světa přímým přenosům. Těžko si můžeme stěžovat že ve čtvrtek nevyšlo počasí, protože večerní slejvák v tuto roční dobu je normální věc a může přijít kdykoli (vzpomeňme na každodenní podvečerní bouřky v prvním týdnu července 2009), takže klidně můžeme mluvit naopak o štěstí, že to odnesl "jen" jeden závod ze všech. Nicméně štafety jsou pro mnoho týmů vrchol, běžci se na MS rok připravují, stejně tak pořadatelé, aby všechno klaplo, a jejich snaha je pak "spláchnuta" tím, že namísto pohodového závodu ve dne jim na trati padaj hovna s hákama a poslední úseky z toho mají napůl nočák. Doběhl a předběhl Kyburz Ojanaha proto, že je opravdu lepší, nebo prostě jen proto, že si vzal silnou čelovku, zatímco Fin to risknul a šel bez světla? - rozhoduje-li se o medailích v takovýchto podmínkách, je to prostě výsměch regulérnosti. Nechtěl bych být v kůži Radka Novotného a muset to v TV okecávat, že ti nejlepší v přítmí umějí běhat, protože Tiomila se taky běhá v noci (irelevantní, sorry jako, mistrovství světa není Tiomila, kde každý dopředu ví že je to napůl noční závod), no a argument že to bylo podle pravidel, protože poslední doběhli příslušný čas před astronomickým západem slunce, to je obyčejný alibismus.
Po sportovní stránce vše určitě důkladně rozeberou orienťácké weby - silnou trojku aktuálně tvoří Švédsko (5 zlatých Tove Alexandersson vstoupilo do historie, další dvě přidali chlapi ve sprintu a štafetách), Norsko s Kasperem Fosserem a Švýcarsko s Matthiasem Kyburzem, tyto tři výpravy si rozebraly všechny tituly a většinu medailí, pak má Rusko dvě stříbra Natalie Gemperle, další paběrkují po bronzech (Dánsko, Nový Zélend, Ukrajina). Čechům to poprvé na domácí půdě necinklo, ale za to, co předvedli, se rozhodně stydět nemusejí - zkrátka aktuálně nemáme superstar typu Galíkové, Cieslarové nebo Brožkové ani se ve štafetách vše nesešlo tak jako chlapům v letech 2001 nebo 2012, ale co nevyšlo letos, může klidně vyjít příští rok - třeba pod menším tlakem.

17. 6. 2021
O prvních dvou víkendech v červnu se rozjela sezóna celostátních závodů v ROB, pořád v omezeně kontaktním módu se samostatnou cestou na start i odchodem z cíle. Tu zahájil u Plzně Třemošenský šotek v režii Radioelektroniky Cheb a v klasické jarní sestavě závodů, tedy krátká trať + klasika. Borový les, vcelku rovinatý, jen místy rozbrázděný pár údolími, ale mimo cesty pomalejší díky souvislému porostu borůvčí, takže i mírné stoupání dalo zabrat, žádná atletika. Krátká trať v pásmu 80 m vcelku v pohodě, dvoumetr na klasické trati leckoho trochu povodil, jak to tak bývá.
Tady je ukázka map 80m (625 kB) a 2m (736 kB), jinak kompletní informace, výsledky a mapy jsou na stránce soutěže. V hlavních kategoriích vyhráli krátkou trať Iveta Šístková (2. Trpáková, 3. Fučíková) a Ondřej Šimáček (2. Šrom, 3. Kinc), klasickou trať Hana Fučíková (2. Hiklová, 3. Jelínková) a opět Ondřej Šimáček (2. Hikl, 3. Oma).

Zatímco západočeské závody proběhly v původním termínu, pořadatelé z Radiosportu Bílovice se museli vypořádat s posunem, ale v náhradním čase týden po Třemošné už vše klaplo v pohodě. I když Bílovické krpály byly u Svratouchu a nebyly tu žádné krpály, stejně si leckdo pobyl v lese pěkně dlouho. Ani ne tak na klasické trati, kde pořádná klasika to byla pro hlavní kategorie, zatímco tratě s pomalými kontrolami si vystačily s prostorem v jižní půlce mapy, ale i tak to šli vítězové leckde výrazně pod hodinu. Zato krátká trať na dvoumetru byla krátká opravdu jen půlminutovými relacemi, leckomu "šukali hadi" po celé mapě a nemálo lidí si pobylo v lese výrazně déle než na předchozí klasice. Pokud na startu někdo říkal že "kromě Chebu je krátká všude krátká", tak tady jsme Chebáky v dosažených časech bohatě překonali. :o)
Tady je ukázka map 80m (628 kB) a 2m (339 kB), jinak kompletní informace, výsledky a mapy jsou na stránce soutěže. V hlavních kategoriích vyhráli klasickou trať Iveta Šístková (2. Trpáková, 3. Šimečková) a Ondřej Šimáček (2. Šrom, 3. Oma), krátkou trať opět Iveta Šístková (2. Bžatková, 3. Zachová) a opět Ondřej Šimáček (2. Kinc, 3. Martin Šimáček).

Ohlédnutí za nedávnou kauzou v české politice: Smí se říct o nadrženém černouškovi, že je fucking monkey? :o)

17. 5. 2021
Jihomoravský oblastní trénink po měsíci zase na západ od Brna, konkrétně v dosud neoběhaném lese mezi Omicemi, Tetčicemi a Kývalkou, a to v podobě klasické oblastky, tady dvě zkrácené klasiky na obou pásmech. Viz mapy s tratěmi (586 kB) - osmdesátka v kopcovité jižní části, dvoumetr v severní sice s menším převýšením a rychlým rozběhem (čtyřku ve čtvrté minutě stíhalo dost lidí), ale pro leckoho pak s přebíháním ústředního údolí tam a zpět mezi pětkou a jedničkou. Mezi ženami nejlepší Hanka Fučíková a Kačka Bžatková, mezi muži Kuba Šrom minutu před Petrem Matulou a takřka v ideálním čase (na dvoumetru!) Martin Kinc minutu před Karlem Fučíkem (který na startu říkal něco v tom smyslu, že vlastně vůbec nemůže běhat :o). No a zmiňme Markétu Tollarovou, nejen proto že podvakrát vyhrála juniorky, ale na dvoumetru si na doběhu od poslední lišky (s mírným, ale táhlým stoupáním!) namazala všechny včetně nejlepších chlapů.

O týden později proběhl další závod-nezávod s obojakým označením 5. jarní jihomoravská liga (aneb měřený mapový trénink), tentokrát na krátké trati v režii Loko Ingstav Brno. Východní část prostoru Zadní Hády i se strmým "kopcem v údolí", docela pěkná krátká natočená "na pětníku" a zájem o proběhnutí u Brna pořád hojný i v květnu (sice se rozjíždějí i celostátní závody, ale jen pro vybrané kategorie a s přísnými podmínkami pro omezený počet lidí). Informace k akci jsou na ORISu, tady je ukázka mapy s tratí (256 kB).

20. 4. 2021
Když čtu novinové titulky, vybavují se mi historické knihy o tom, kterak husité při spanilých jízdách "holdovali zboží" v okolních zemích. :o)

19. 4. 2021
Do roka a do dne si na své konání počkal Adamna Cup, i když v podobě závodu-nezávodu, s organizací podle epidemických pravidel, tedy bez klasického shromaždiště, s příchodem až na start a odchodem hned po průchodu cílem. V Bystrci už tento závod před lety byl na mapě z poháru elity 2007, tentokrát se běžci podívali do sousedního prostoru za Odbojářskou. Nová sprintová mapa, i když sebereklama "orienteering maps ... are accurate & readable" zní trochu famfarónsky. Místy kostrbaté vrstevnice na pohled prozrazují, že jsou převzaté z laserscanu bez valné snahy o uhlazení, někde to chtělo i opravit dle skutečnosti - viz mapy s tratí (689 kB), například u kontroly 24 není v kolečku svah, ale vrstevnice v tom místě jdou ve zdi, chodník je pár metrů nad silnicí. Tolik k přesnosti, a pokud jde o čitelnost, průchod mezi zahradami na postupu 9-10 v elektronické podobě vypadá dobře (na stránce závodu jsou mapy ve vysokém rozlišení), ale na papíře se pěšina slívá s ploty, mezi kterými prochází. Pro takovýto pouťák v pohodě, ale kdyby byla mapa použita při mezinárodní akci, jak bylo původně plánováno, chtělo by to odpovídající kvalitu tisku. Výsledky a další informace jsou na stránce akce.

O týden později proběhl další závod-nezávod s obojakým označením 1. jarní jihomoravská liga (aneb měřený mapový trénink), tentokrát na klasické trati. Prostor stejný jako nedávno na Bílovickém koláči, jen z druhé strany mapy a tentokrát nepořádal Forest, ale První brněnská. (Jen pro zajímavost, mapu jako celek už si oddíl PBM vloni zavedl na mapový server s vazbou k závodu 5. 9. 2020 - jenže daný závod se běžel jen na výřezu z této mapy, který je na mapserveru také. V tom aby se prase vyznalo... :o) Fakticky to byl spíš takový hojně obsazený mapový trénink, tím že to byla v podstatě akce bez zázemí (dle předpisů, podobně jako předchozí) a s omezeným počtem kategorií (navíc když si srovnáte H21 s D21/H16 - pořadatel ukazuje tratě hlavních kategorií na ORISu, odkaz viz níže - uvidíte že s rozrůzněním tratí si stavitel příliš těžkou hlavu nedělal, sedm postupů z 14/11 je společných), ale hlad po závodění je a lidi rádi přijdou jako na normální ligu, i když normální zatím být nemůže. Informace k akci i s výše zmíněnými mapami jsou na ORISu (výsledky jsou zatím pod odkazem Mezičasy), tady je ukázka mapy s tratí (311 kB).

5. 4. 2021
Taková tour de Brno, to byly čtyři dny velikonočních tréninků v okolních lesích a křovinách. Tady jsou mapy s tratěmi: sprint (541 kB), OB a foxoring (710 kB), 80 m (1052 kB), 2 m (538 kB) - zejména klasiky, i když to podle délek nevypadá, byly pro většinu lidí hodně přes hodinu. Prostě pořádná dávka do těla.

29. 3. 2021
Že na den spadnul sčítací systém? Nevadí, ve srovnání s americkou variací na "nepřišly gumičky" je to docela sranda. Jen tak mimochodem, jak se na kolaps systému, který spadl pod náporem souběžně přihlášeného množství lidí, dívají zastánci elektronických voleb? Není nakonec papír jistota, nejen kvůli hackerům, ale i kvůli chybám, které se mohou vyskytnout? Volby asi nepůjde na den vypnout a posunout deadline...
A ještě ve světle nedávných událostí: Že je Česko rasistická země? No řekněte, kde jinde by se skupina s černou zpěvačkou mohla jmenovat Monkey Business? :o)

21. 3. 2021
Zatímco jiné akce se omezují na čistě tréninkovou formu, Bílovický koláč proběhl, byť s jasným omezením v duchu aktuálně platných restrikcí, tedy určen pro místní s tratěmi v bílovickém katastru. Naplněna byla i slova z rozpisu o mírně kopcovitém terénu, převýšení bylo opravdu přiměřené a do prudkých svahů tratě nevedly. Tady je mapa s tratí (377 kB) - les zatím ještě není zarostlý, povětšinou se běželo v čistém a zabušenou částí prostoru nad Bílovicemi vlastně jen prošel závěr tratě před cílem. I tak to ale nebylo úplně hladké proběhnutí a časy nejrychlejších se pohybovaly mírně nad sedmi minutami na kilák.
P. S. Začátek sezóny bývá těžký a některé návyky je třeba osvěžit. Co na to říci, když člověk místo startovní jednotky strčí čip do vyčítačky, popadne mapu a spokojeně odbíhá? :o)

28. 2. 2021
Březen, za kamna vlezem ... anebo ne, možnosti mapových a ode dneška už i rádiových tréninků jsou, byť striktně v individuáním pojetí. Viz odkazy uvedené před měsícem.

Přírodovědecká fakulta MU je hrdým držitelem HR Award. Co to znamená pro lidi, kteří tam pracují? Přesně v duchu hesla "dej ... funkci a vymyslí lejstro" se rozjela mašinerie "hodnocení zaměstnanců", pro kterou se asi její tvůrci inspirovali v nějakém korporátu - několik stránek webových formulářů celkem s desítkami bodů k vyplnění. Což o to, my řadoví si během pár týdnů k tomu určených vyplníme své Kompetence a odbornost zaměstnance / Iniciativa zaměstnance / Spolupráce a komunikace / Motivace zaměstnance / Prostor pro zlepšení zaměstnance (pro pamětníky: nepřipomíná vám to "provést sebekritiku"?), ale chudáci šéfové pracovišť a pracovních skupin se tím pak budou muset probrat od všech svých oveček (se kterými se normálně znají, normálně spolupracují a když něco potřebují, tak si to normálně řeknou), pak si ještě každého pozvat na pohovor a o všech smolit reporty - hodiny a hodiny práce navíc nad rámec času věnovaného normálnímu vedení svých pracovišť a týmů, své vlastní výuce a výzkumným projektům, a to vše proto, aby si HR oddělení fakulty odškrtlo fajfku, jak se o nás báječně stará.

31. 1. 2021
Kam v čase individuálních tréninků? ROB: viz stránku SK Radiosport Bílovice.
OB: nejlepší rozcestník dlouhodobě nabízí web Loko Ingstav Brno, aktuálně víceméně supluje půl roku zamrzlou oblastní stránku.

3. 1. 2021
Retro neděle je za námi, další akce ve hvězdách a mezi starými mapami pár nových přírůstků.