Konec roku, čas na ohlédnutí. Něco vzal, něco dal. Kdyby nebyla závodní sezóna ořezaná (i když přece jen míň než loni), těžko by se v takové míře rozvinula "samoobslužná forma" pořádání tréninků, závodů i vícedenních akcí. A zjistil jsem, že dělat takové neoficiální a nízkonákladové akce pro pár desítek lidí mě baví víc než jsem si donedávna myslel. Takže pokud bude zájem, třeba se na velikonoční "vícedenní" ROB můžete těšit i v příštím roce.
A ještě jednu věc musím přiznat: Přišel letos čas, kdy mě to běhání začalo fakt srát. Ptáte se kdy? V srpnu, pár týdnů před Evropou. Půl roku člověk na něco maká, někam směřuje, a když je ta vrcholná akce na dohled, tak se prostě zadře. Bylo docela zajímavé v tu chvíli sledovat zprávy z olympiády, jak i největší hvězdy bojují s negativními stavy (aspoň člověk vidí, že není jedinej divnej), ale že by to nějak moc pomohlo, to spíš ne. Prostě druhá půlka srpna byla v modu udělat vše co nejlíp, rozplánovat si čas "jako by se nic nedělo" i s osvědčeným oddechem týden před ME a pak pár dní na vyladění, ale s nějakými ambicemi a těšením na závody jsem tam teda nejel - zbýval jen pocit odpovědnosti za tým, zkus jim to neposrat a ono to nějak dopadne. Jak to dopadlo, už víme, propadák jen v jednom závodě a další vyšly, díky za to - i klukům z týmu, se kterými jsme se složili na placky. A vlastně dík i za to, že jsme se na pokoji sešli s juniory, kteří mi nechali "chambre séparée", že jsem se mohl po celých pět dní zavřít do sebe, hodit za hlavu společenský život v týmu, procházky do města i výlety po kopcích, a "vystrčit nos" jen když jsem chtěl - kamarádi promiňte, není to nic proti vám, ale bylo to možná to nejlepší, co mě mohlo potkat. A promiňte i to, že jsem se moc nezajímal ani o to, jak vy ostatní běháte, místo sprintu vyspával a i na dalších závodech se staral spíš o sebe - je to prostě tak, že všem nejlíp pomůžu když zkusím optimálně zaběhnout, a jak jsem během let zjistil, to jde tím líp, čím méně "žiju mistrovstvím". Bylo by super být jako Zbyňa, nadšeně v cíli sledovat ostatní a nabíjet je svou energií, za což mu budu vždy vděčný, ale sám to mám nastaveno jinak... A v cíli posledního závodu (před kterým se něco otočilo, to byl najednou první závod ze všech, na jehož startu jsem se cítil "naspídovanej") jsem kromě samotného výsledku měl totální radost že je po všem, že už vůbec nic nemusím, přijedu domů, lehnu na gauč a hodím nohy nahoru, ať mi s běháním všichni políběj šos, podzim je mi ukradenej a dokud mě to zas nechytne, tak mě do lesa nikdo nedostane... Nádhernej pocit, kdo nezažil, nepochopí.

Čas na ohlédnutí má ovšem i hroudokaps jako takový. Dvacet let je dost dlouhá doba na to, aby se člověk zamyslel, zda to, co v návalu entusiasmu začátkem století začal dělat, má ještě smysl.
Pamatujete si ještě, jaké stránky tenkrát mohly být inspirací? Sosnoviny, Jak to vidí Béďa, Radovanovy radovánky, Perníkovy postřehy ... nad druhými dvěma se dávno zavřela voda, Sosnoviny jedou v režimu "sem tam zpráva", jen Béďa jede dál, jako by se nechumelilo - ale Béďa je jen jeden a fakt mu závidím ten neutuchající elán, se kterým i v důchodovém věku pravidelně plní svůj web aktuálními informacemi (a pokud už to není elán, ale prostě jen poctivě a pořád stejně podrobně přidává nové příspěvky, tak smekám tím spíš), za což je mu odměnou těch pět milionů přístupů, kterých nedávno dosáhl.
V režimu "sem tam zpráva" už dlouho jede i hroudokaps. Entusiasmus dávno vyprchal, pravidelné zpravodajství nepřináší, je z něj docela obyčejný osobní blog jednoho člověka, na kterém nárazově najdete noticky z akcí, na kterých autor zrovna byl a měl chuť něco napsat. Takových je všude spousta a podstatně lépe vedených, tak k čemu další.
Na druhou stranu je tu udržovaný archív, do kterého občas někdo rád zabrousí, když hledá třeba mapy z první dekády. Dvacet let na stálé adrese, kterou už mají čtenáři uloženou v paměti, nebyla by nakonec škoda to teď zapíchnout? Zvlášť když Fox-klub pořád dává této stránce nezištně prostor na svém serveru, za což mu patří trvalý dík. Je zima, je čas na rozmyšlení, zda i v příštím roce na tomto webu najdete další novinky.
Mimochodem, i po deseti letech v Radiosportu jsem pořád duchem napůl foxklubák...
Petr Hrouda, 31. 12. 2021