h
r o u
d o k
a p s
střípky z (nejen) rádiového orientačního běhu (nejen) v Brně a okolí
2 0 1 8
Toto je archív. Toužíte-li po aktuálních informacích anebo po "vizitce" Hroudokapsu, přejděte na titulní stránku.
26. 12. 2018
Co si přát do příštího roku? Jak se to tak přává, zdraví, pohodu a aby se nám dařilo, v životě i ve sportu. A co poradit robákům, aby se jim dařilo? Pár rad by se našlo - tyhle jsou zjevně z minulého století (podle útržku výsledků by se to možná dalo dohledat i přesně), ale hodí se pořád, nebo ne?
Jakub Oma je po zásluze nejlepším robákem roku 2018; mistra světa na pomyslnou bednu doprovodili vicemistři Bětka Léharová a Ondra Šimáček. Mezi juniory hlasující víc ocenili dvě zlaté z Koreje Dominika Šroma před celoroční dominancí Martina Kince, další zlato z MS stačilo Tomáši Davidovi na třetí místo. U veteránů se dalo čekat, že ani tři medaile z MS (s přinejmenším jedním zlatem) nemusí někomu stačit, takoví byli čtyři ... na pódium se nakonec postavily obě "domácí" Marcela Šrůtová a Eliška Voráčková, ale druhý vavřín putuje do Bílovic zásluhou Tondy Šindelky (no, v jeho případě vlastně možná spíš taky do Prahy :o). Dvakrát slavit může i Turnov, o objevu roku v osobě Míši Novotné asi nebylo moc pochyb, a vyhlášení závodu roku spravilo náladu Pardubákům, nejvíc se letos líbila červnová trojkombinace ve Svitavách. Výsledky letošní i z předchozích let najdete na stránce ankety, záznam vyhlášení natočil Jakub Šrom.
Na sklonku pětatřicáté sezóny už si dovolím trochu koporovatět (pro Brňáky) nebo sosnovatět (pro Pražáky), tenhle les jsem tenkrát mapoval... Ale když na vašem někdejším kousku mapy někdo postaví část nejlepší tratě na světě, stejně to zahřeje u srdce. Samozřejmě gratulace Jindrovi Kořínkovi, český orienťák zkrátka boduje na všech frontách!
Jsou plastové kelímky ideální pro občerstvení na tisícíhlavém závodě, a pokud ne, jaká je rozumná alternativa? Dobrý rozbor situace a reálných možností přuináší rozhovor s Ladislavem Trylčem na o-news. Doporučuji k přečtení nejen samotný rozhovor, ale i komentáře pod ním - až po ten od Aleše Petráčka: "Daleko víc než nějaké kelímky mně vadí bordel, který po sobě zanechávají závodníci na shromaždišti – zbytky svačin, PET lahve, použité popisy, tejpovačky apod. Pořadatel může být zcela zelený (tedy EKO), ale dokud obyčejný úklid nepřijmeme všichni jako obyčejnou slušnost, tak budou pořadatelé pouze zelení vzteky..." Vybavuje se mi 11 let starý rozhovor s borcem z Kokořínska o tom, jak po sobě uklidili účastníci několikatisícové technoparty v Kuřivodech (s vědomím toho, jak má veřejnost technaře "na mušce") ve srovnání s tím, jaký mrdník zůstal na shromaždišti pětidenních u Střezivojic - přesně takový drobný odpad, o jakém píše Aleš. Jak vidět, orienťáci se od té doby příliš nezměnili - tak se zkusme zamyslet a "zamést si před svým prahem". Hezký nový rok!
První Anděl páně se odehrával v časech temného feudalismu, Anděl páně 2 pak v době vykořisťovatelského kapitalismu. Bude-li natočen Anděl páně 3, zavede nás do éry reálného socialismu? :o)
18. 11. 2018
Už jsi to slyšel? Libor nám umřel. První slova od kamarádů při setkání na včerejším závodě - pár obyčejných slov, která v sobě skrývají hlubokou pravdu: Libor NÁM umřel. Nám všem, pro které v oddíle dělal první poslední. Libor Hirš nikdy nebyl člověkem, který by se rád vyhříval na výsluní - vždycky byl tím obětavým mravencem v pozadí, díky kterému všechno fungovalo tak, jak má. Jasně, musíme tam všichni, někdo dřív a někdo později a nikdo neví dopředu za kolik to má, ale dobrý člověk prostě bude chybět. Ať je ti země lehká, Libore!
Zřejmě poslední pěkný víkend před opravdovým nástupem zimy (i když ani teď nebylo extra teplo, ale podzimní les v záři slunečních paprsků inspiroval některé odvážlivce i ke krátkým rukávům) využil tradiční RBK Cup k zakončení sezóny menších oddílů jihomoravské oblasti. Tentokrát v režii Bety v již párkrát proběhaném, ale pořád pěkném prostoru nad Rénou - povětšinou čistý listnatý les, ale se svahy, které dají zabrat a v pasážích se skalkami přinutí i řádně zpomalit. Pro dospělé kategorie tratě na pokračování se změnou měřítka a s vychytávkami v podobě chybějících cest, pasek aj., a ještě si pořadatelé vyhráli s tím, že potenciálním favoritům toho v mapě chybělo víc. :o) Polévka s gulášem jako bonusová nabídka (hojně využitá), výsledky jsou na ORISu a tady jsou vybrané mapy s tratěmi (579 kB).
12. 11. 2018
Sezónu celostátních závodů v ROB uzavřelo Akademické mistrovství České republiky. Kompletní výsledky jsou na ardf.cz (bacha, i s mapama to má asi 9 MB), jednotlivé závody (pro rychlé načtení) pak na webu Radiosportu; za mistrovstvím se ohlédl Jakub Šrom a v poněkud odlehčeném tónu Šárka Jelínková.
Kyselá prdel pro České dráhy za systematické omezování flexibility cestování maskované jako "změny k lepšímu".
Jako by nestačilo, jak před časem zkomplikovaly možnost využití skupinové jízdenky pro dětské výpravy, které namísto jednoduchého odbavení skupinové jízdenky při odjezdu musely začít (při více než 5 lidech) objednávat jízdenky nejméně 3 dny předem - kdo někdy na takové výpravy jezdil, asi ví že leckdy na poslední chvíli někdo odpadne nebo přibude (jasně, částku za nevyužitou osobu vám dráhy vrátí, ale musíte otravovat v pokladně nebo průvodčího o potvrzení a pak řešit vratku) a zejména při návratu se situace někdy vyvine tak, že by se hodilo jet dřív nebo později než předpokládaným vlakem (který musíte 3 dny předem objednat). Že vám k tomu dají místenky a můžete si rezervovat místa pro kola, to je hezké, ale to si člověk mohl objednat i tak a když nechtěl, tak nemusel. Ano, na lokálce s jedním vagónkem se hodí vědět, zda vám tam nenastoupí celá třída, ale na dálkových tratích s vlaky pro stovky cestujících...
Mimochodem, v posledních letech průvodčí přitvrdili s prokazováním věku. Ano, pořádek musí být, ale občas to někdo fakt přehání - požadovat průkaz s fotkou a datem narození od dětí, co mají metr třicet, a pak půlku výpravy skásnout dospělým jízdným (protože děcka ani rodiče ani vedoucí nenapadlo, že po takových špuntech bude někdo chtít průkaz, pokud vůbec takový mají - karta pojišťovny nestačí, když tam není fotka) je sice z pohledu předpisů oprávněné, ale selský rozum zůstává stát. Naštěstí většina průvodčích je v tomto ohledu normální, ale občas se najde důležitá osoba...
V letošním roce pak "došla řada" i na individuální dopravu. Dvě dekády tady ke spokojenosti cestujících fungovala pod různými jmény nejdřív e-liška, poté sporotiket a nakonec včasná jízdenka - možnost koupit si na konkrétní den mezi různými městy (z každého krajského do zhruba stovky měst po republice a naopak) lístek za hodně solidní cenu (ve třech úrovních, čím dřív tím líp). Koupit se dala v pokladně aspoň den předem a v automatech na velkých nádražích i těsně před odjezdem - tedy do letošního jara, kdy byly automaty zrušeny a odmontovány. No a v září naše slavné dráhy zrušily i včasné jízdenky jako takové. Na pokladně už teď koupíte lístky jen za obyčejné jízdné (nebo odpovídající in25 nebo in50, pokud máte inkartu) - a co se vám nelíbí, můžete si přece přes internet koupit superakční jízdenku za nejlepší cenu! Jasně, superakční = povinně vázanou na konkrétní vlak. Co když při návratu jste závislí na příjezdu autobusového přípoje, který se může zpozdit? Smůla. Jedete do jiného města na jednání a nevíte, do kdy se protáhne? Jedete na závod a nevíte přesně, kdy skončí vyhlášení? Jedete na vyšetření do nemocnice a nevíte, jak dlouho bude trvat a kdy se odtud dostanete? Smůla, smůla, smůla. Sice podle letáčku z 10. 12. 2017 si v e-shopu ČD můžete zakoupit jízdenky přes vyhledávač spojení, které platí od času odjezdu zvoleného vlaku, nebo mimo vyhledávač spojení, které platí od půlnoci prvního dne platnosti, což je přesně to, co by se hodilo, ale (a) při koupi jízdenky na webu ČD jsem musel vždy zadat vyhledání spojení (nenašel jsem jak to obejít), no a (b) v poslední době už aplikace automaticky nabízí buď superakční jízdenky vázané na povinný vlak (ani ne na daný a pozdější vlaky, jako tomu bylo ještě do léta), nebo už jen klasické plné jízdné...
Celkový dojem: České dráhy zřejmě v rámci konkurenčního boje s jinými dopravci usoudily, že nejlepší bude se těmto dopravcům (ať už provozují autobusy nebo dálkové vlaky) co nejvíc přípodobnit. Chcete cestovat za dobrou cenu, musíte si tedy předem zvolit spoj, my vám k tomu dáme místenku zdarma (na kterou stejně spousta lidí kašle a sedne si jednoduše tam kam nastoupí, takže pak jsou místa akorát virtuálně "obsazená místenkou"). Cíleně tím pošlapávají to, co dělá vlak vlakem - volnost v cestování, kterou umožňuje hustota naší železniční sítě a pravidelnost spojů, o které si pořád myslím, že nám ji většina Evropy může závidět. Když je populistická vládní reforma donutila dát mladým i starým čtvrtinové jízdné, tak se aspoň zahojily omezením výhodných jízdenek - nebo si páni manažeři myslí, že typický cestující ČD si koupí superakční lístek z mobilu cestou na nádraží? Jasně, pro dost lidí už je to dnes rutina, nicméně podle front u pokladen je pořád dost i obyčejných lidí - ti už "národního dopravce" nezajímají?
10. 10. 2018
Pohár přátelství, "vlajková loď" pořadatelů z pražského Fox-klubu a po letech zároveň i mistrovství ČR na klasických tratích, zavítal do Píseckých hor. Lesy od nevidím do nevidím, protkané docela hustou sítí cest a i mimo ně většinou dobře běhatelné, ale zato pár pořádných kopců, na které si kromě nejkratších tratí vyběhli škoro všichni a někam i v obou dnech. Pro zpestření si pak člověk mohl vložit třeba kilák po asfaltu (ty rovné cesty jsou fakt trochu na morál, když konce nedohlédneš :o) a šup zase do terénu. Celkem lze ale říci, že tratě Tondy Blomanna se docela povedly, pro hlavní kategorie řádně kolem hodiny pro vítěze, ale podobně si v lese pobyli zejména v neděli i mnozí mladší.
Když už jsme u hlavních kategorií, tam to bylo letos mimořádně fádní - mistry ČR na 80m jsou Fučík a Fučíková, na dvoumetru pak Fučík a Fučíková. Mezi muži místa na stupních doplnili Šimáčci (oba dny 2. Ondra, 3. Martin), v ženách si stříbra rozdělily Lenka Voráčková s Natálií Hiklovou, bronz bere podvakrát Markéta Havelková. Dvojnásobnými mistry republiky jsou po víkendu i Aneta Hendrichová (D12), Kristýna Bártová (D16), Eliška Voráčková (D60), Antonín Šindelka (M40), Jozef Fekiač (M60) a Jaroslav Jirásek (M70), po jednom titulu mají na kontě Michaela Novotná a Alžběta Sobotová (D14), Anna Sobotková a Anna Chmelařová (D19), Blanka Adámková a Ľubica Toporová (D35), Anna Šimečková a Leona Soukupová (D50), Albert Plevný a Jakub Habel (M12), Jakub Klec a Tomáš Jelínek (M14), Samuel Svatek a Tomáš Jurčík (M16), Martin Kinc a Tomáš David (M19), Ján Košut a Pavel Mokrý (M50).
Tady jsou pro představu mapy s tratěmi: sobotní 80m (599 kB) a nedělní 2m (566 kB). Kdo by chtěl vědět víc, ať zabrousí na stránky soutěže, a protože ty plachty A3 pokryly tak půlku zmapovaného prostoru, podíváme se do Písku napřesrok znovu. O pár kiláků vedle, na Velký Mehelník už si možná nevylezeme (i když kdo ví, na vrcholu jsme letos nebyli :o), ale les už známe a víme, na co se těšit. Tak za rok na třiačtyřicátém Přáteláku!
P.S. Postřeh z M14: Ta otázka se před víkendem nabízela - vyhrají letos všechny národní a nominační závody Jakub Klec a Kryštof Milanovský, nebo jejich hegemonii nakonec někdo prolomí? Povedlo se v posledním závodě, a nebyl to nikdo z dalších reprezentantů, ale "šestý vzadu" Tomáš Jelínek. Přitom mohlo být vše úplně jinak - jak by se vám líbila "vzpoura outsiderů" a mistrovská bedna v pořadí Ondrouch, Šiml, Jelínek? Přesně takové pořadí totiž bylo na poslední lišce, kousek před cílovým kolečkem, a mohlo být i v cíli, kdyby Martin s Vaškem (podobně jako Šimon, který se tím připravil o bronz) fatálně neulítli cestou na maják.
V minulém týdnu se Česká republika ocitla v centru pozornosti světa orientačního běhu - vedle kongresu IOF hostily Praha, Valdštejn a Mladá Boleslav závěrečnou sérii světového poháru. A pro domácí běžce úspěšnou jako už dlouho ne - s řadou umístění v top ten, korunovanou vítězným KO sprintem Vojty Krále a krátkou tratí Miloše Nykodýma.
Brnem teď hýbe a bude hýbat, kdo vlastně na radnici povládne a co je zač - to ať si komentují jiní.
Ale trefný postřeh mimo "hru o trůny" (ač by tomu titulek mohl napovídat) přináší Michal Stehlík - přesně tak, i ve velkém městě politika nemusí být jen o tom, kdo vládne miliardami, ale i o tom, kdo co dělá pro obyčejné lidi.
A když jsme u toho, mezi 4-5 procenty zůstali i další. Skoro bych řekl, že když dva dělají totéž, není to totéž, a průměrný volič má krátkou paměť. Zatímco hnutí ANO teď boduje s levným jízdným po celé republice, levnější šalinkartu pro Brňáky máme už pár let. Byla to programová priorita Zelených, se kterou šli do minulých voleb a kterou se v průběhu tohoto volebního období povedlo připravit a realizovat. Jenže to už je nějaký pátek, kdo by se pamatoval, že? Takže děkujeme, odejděte, voliči teď vypoklonkovali Zelené z magistrátu a namísto nich tam pozvali zástupce hnutí SPD - asi aby nás chránili před záplavou imaginárních uprchlíků, kdyby se tu potají rozlezli z teroristické líhně U tří ocásků...
4. 10. 2018
Do nového měsíce pro změnu s dobrou náladou: znáte Pozitivní zprávy? Pokud ne, doporučuju - takový ostrov dobrých zpráv v moři internetu (s pravidelným zásobováním :o).
A aby té "neplacené reklamy" nebylo málo, rovnou si dovolím zařadit odkaz na nedávný článek z Krkonoš, doplněný o osobní zkušenost z letošního léta: Alena Dušková je fakt super ženská a Rýchorská bouda docela fajnové ubytování. Nic pro zpovykané rekreanty (ani vlastním autem tam nevyjedete, ale dá se domluvit odvoz bagáže), klasická horská bouda s bufetem v přízemí (jen bacha, pokud vás výlet zavede kolem, tak bufet jen do čtyř odpoledne) a třeba i dobrá základna pro tréninkový víkend, ať už na běžky nebo na sucho. A když už tam náhodou budete, tady máte tip na výběh od Honzy Petržely.
30. 9. 2018
Zase jednou pár "dobrých" zkušeností:
• Jak se nakupuje přes internet u firmy RegioJet? Zajímavě. Člověk si vybere spoj v určitém čase s určitou cenou, ale než se dostane k dokončení transakce, dozví se "změněná data: Vámi vybraná cena už není aktuální" (s dodatkem, že jsme pravděpodobně překročili určený čas - nesmysl, sami na tom webu uvádějí, že na dokončení nákupu máme 20 minut) a může nakupovat znovu od začátku, jen za vyšší cenu. Shodou okolností zrovna dnes si Radim Jančura v televizním vystoupení neodpustil své tradiční výpady proti konkurenci, padala tam slova jako "podvod" a "okrádání" - a když se mi během nákupu změní cena, to je jako co, pane Jančuro?!
• Máte slevový kupón na nákup obleku od firmy Bandi? Myslíte si, že vám platí, když si koupíte sako a kalhoty? Chyba lávky. Pokud vám sedí sako v jedné velikosti a kalhoty v jiné, už to není kompletní oblek a nárok na slevu nemáte. Tomu říkám "seriózní" podnik pro nóbl klientelu...
27. 9. 2018
Vždy znovu a znovu je třeba se poučit: při stavbě tratí pro ROB nemyslet jako orienťák. Pokud závodník neví přesně, kde má své kontroly, dost často nebude volit takové postupy, jaké by šel, kdyby to věděl. Buď se bude držet cest víc než by musel, anebo právě naopak. Když jsem řešil, zda na této trati vynechat pro M50 jedničku nebo trojku, dospěl jsem k názoru, že od startu na jedničku by měli tupou atletiku po cestě a 1–5 by pak šli zase 2 kiláky po cestě, no dva takové postupy za sebou jim prostě nedám. To dám raději na začátek postup terénem na 3 a pak jeden dlouhý postup s volbou obíhačky zleva - jenže myslíte že tudy někdo šel? Zlatý voči, všichni to práskli přímo, takže jsem jim akorát zbytečně přidal pár set metrů a krpál navíc, někteří si i tu jedničku vzali, když šli kolem ní, takže šli vlastně M20. Ale je pravda, že nebýt toho, tak by Pavel Mokrý neměl skalp Martina Kince. :o)
9. 9. 2018
Ohlédnutí za koncem prázdnin: na východě Čech tradiční CVČ, na západě pak už také tradiční West Cup. "Rodinné" třídenní pro pět stovek lidí, první etapa sídlištní sprint, další dvě už klasicky lesní. Krušnohorský terén s pořádnými kopci, hlavně smrčáky s borůvčím (po letošním létě i tady docela proschlým), místy kamenité - žádná extra houbařinka, závody hlavně na fyzičku a volby postupů, závěrečný free order i na volbu pořadí kontrol. Vložený sobotní nočák se úplně nepovedl a není asi důležité, jestli tam ta kontrola fakt nebyla nebo byla tak zarochaná v náletu, že ji nikdo nenašel, ale vlastní tři etapy v pohodě a myslím že jinak vládla spokojenost. I pro pár set lidí (a přímo v kempu to vypadalo, že je jich tak polovina) se vyplatí občerstvení po celou dobu se sladkým hned po ránu a teplým jídlem přes den, co víc si přát. Bruslení na přilehlém zimáku jako třešnička na dortu. :o)
Plusové body za připravené tréninky - přímo v místě s různými variantami (plná mapa, bez cest, vrstevnice, výřezy), pár kiláků vedle si člověk mohl zaskočit na paměťák. Tréninky byly k dispozici už od čtvrtka, po celé čtyři dny až do neděle, takže si člověk mohl zaběhnout co chtěl a kdy chtěl. Tomu říkám ideální přístup - pořadatele to tolik nestojí (roznést předem terčíky na místa kontrol a natisknout nějaký počet map), člověk si toho může zaběhnout kolik chce, když už sem jede - a kdo nechce, tomu stačí každý den jedna etapa. Výsledky a další informace jsou na ORISu, mapy s tratěmi tady: trénink + E1 (240 kB), E2 (460 kB), E3 (377 kB).
Už je to nějaký pátek, co jsem v cíli občas ztropil scénu, o jaké se vypráví ještě po letech. :o( Nedostal jsem za to po čuni, ani mě nevyloučili ze závodu, i když bych se v některých případech nemohl divit. Teď ale konečně vím, proč mi to vlastně vždycky prošlo - přece proto že jsem chlap. Jasný sexismus!
5. 9. 2018
Mistrovství světa v rádiovém orientačním běhu odstartovalo - kdo chce vědět víc, pro toho má Kuba průběžně aktualizovaný přehled odkazů na výsledky, mezičasy, mapy, fotky, ...
28. 8. 2018
Pěší orientační běh už má své letošní mistrovství světa zdárně za sebou (viz stránku o MS u Bédi), stejně jako cykloorienťák (skoukněte srpnové zprávy o medilových zářezech na mtbo.cz).
To reprezentanti v úspěšném divnosportu :o) mají svůj vrchol sezóny teprve před sebou. Webový rozcestník (základní informace, odkaz na stránky MS, nominace nejsilnějších výprav) přináší Kuba Šrom.
22. 7. 2018
4 dny ROB tradičně o červencových svátcích, i letos v přímé návaznosti na žákovské mistrovství. Vlachovic sestava tak přímo z vedení národního týmu skočila do pořadatelského zápřehu - řeklo by se že měli den na oddech, ale kdo kdy něco pořádal, ví že den před startem vícedenních závodů je příprav nad hlavu a člověk je rád, když mu před prvním dnem zbyde trocha času na spánek.
Ještěže úvodní mistrovství ČR štafet je krátký závod, který může začít až odpoledne. Klidně i o čtvrt hodiny později, aby stíhaly start všechny štafety, jejichž členové cestou uvázli v kolonách a uzavírkách (ale nebojte, vlakem to tentokrát nebylo rychlejší :o). Čistý rovinatý les je pro sprintovou trať štafet docea ideální, rozhodovala rychlost a méně chyb, ze strany stavitele žádná záludnost, i když objektivně se našlo pár věcí, které na výsledek vliv mít mohly - na poslech různá síla vysílačů (bližší tišší) asi mohla být způsobena drobně rozjetými frekvencemi, dřevěné tyčky s červenobílými fábory (kterými byl les posetý - to jsem jinde neviděl a nemám ponětí, k čemu tam vlastně jsou) si člověk na dálku snadno splete se sprintovým stojanem a neplánovaný lampion na kontrole (pošlete na obsluhu orienťáka :o) také někomu z dětí sebral pár minut (inu věřte že je to ona, když má mít jen stojan). Jinak ale závod zvládnutý s přehledem, tentokrát bez viditelné divácké kontroly (viz mapu, 145 kB), ale s dlouhým úsekem od majáku a hlášením doběhů na předávku. Hlavním kategoriím v současnosti vládnou Pardubice, berou zlato mezi ženami i muži, ale uvidíme třeba už za rok, jak jim dokáží zatopit letos suverénní bílovičtí junioři (ostatně už letos vedl po prvním úseku Robert Polák, Pardubáci to pak otáčeli v dalších úsecích).
Dvoumetr na malém prostoru, dosti svažitém, ale bez výrazných vrcholů - dalo se čekat, že tratě tu nebudou dlouhé, ale leckoho si pěkně povodí. Ostatně kdo tu před dvěma lety běžel výběrové soustředění, věděl své. "Nejzákeřnější" se nakonec ukázal pár kontrol v pruhu lesa nad silnicí - jednak tam je pěkná buš (což by vyřešilo oběhnutí po loukách, kdyby ovšem člověk měl jistotu, kde kontrola je) a za druhé signál dvojky (viz mapu, 437 kB) se spíš točil v širokém údolí pod silnicí než že by zamířil nad ni. Zatímco pro delší tratě byly nakonec časy v normě, v některých mladších a starších kategoriích (MD14, MD16, D60) si i medailisté pobyli v lese pořádně dlouho. (Čtete správně, medailisté - Chebáci se vytáhli a medaile udělovali ve všech závodech, i když neměly status mistrovství.)
Těžký terén s kopci, kameny a klacky přivítal závodníky na osmdesátce; jen vody, která by při jiném počasí ještě více ztěžovala pohyb v některých pasážích lesa, bylo letos pomálu. Stometrový krpál pro všechny po startu předurčil ráz závodu, běžci na tratích s R4 (viz mapu, 798 kB) vystoupali až 300 metrů nad start, jiní o něco míň, ale obecně to byl závod na houževnatost, zatnout zuby a nezabalit to ani v obtížně schůdných místech. V dámských kategoriích byla jen D12 na půl hodiny, jinak se žádná vítězka nedostala pod hodinu (ale ve většině případů to bylo právě kolem hodiny); mužské tratě byly trefené docela dobře prakticky všechny (perličkou může být asi první výhra Steva Chalka /M50/ v českém nároďáku - aby taky neběžel rychle, potřeboval stihnout autobus zpět do centra, když Anglie hrála fotbalové čtvrtfinále :o).
To byl nakonec jediný závod, na který se jelo do vzdálenější části Slavkovského lesa; nedělní mistrovství ČR ve foxoringu už bylo zase těsně u Mariánek, stejně jako v případě dvoumetru na dojití od centra soutěže. Mapa (393 kB) možná zbytečně ve formátu A3, je pěkné že jsme dostali celý prostor, ale do západní části tratě nevedly; v severní polovině větší převýšení a hůř běhatelný les s náletovým podrostem, vysokým bejlím nebo kopřivami, v jižní půlce pak les "pěkný", čistý a rychlý. Tratě zajímavě postavené s možnostmi volby, i při menším počtu kontrol se nabízely různé varianty pořadí. Hlavní ženská kategorie poznala poprvé nepardubickou vítězku v osobě Natalie Hiklové (na klasických tratích se na nejvyšším stupínku vystřídaly Alžběta Léharová a Pavla Horová), zato mužská kategorie tady má svého suveréna - Jakub Oma ovládl všechny tři individuální závody a razantně si tak spravil chuť po ne zcela vydařeném nominačním soustředění o měsíc dříve.
Centrem celé akce byl letos Zlatý zámek, některým našim i zahraničním reprezentantům známý z tréninkových dnů před ME 2015. S potěšením můžeme zmínit, že tu mají pořád stejně dobré jídlo - takový balzám na duši pro účastníky dokeského mistrovství. Vzhledem k omezené kapacitě to sice nebylo jediné ubytování, z alternativní tělocvičny v Hleďsebi bylo třeba si dojet na tréninky a vyhlášení, ale dobře že byla tato možnost, v pohodě tak bylo dost místa pro všechny a v různých cenových relacích. Všechny potřebné informace jsou hezky pohromadě na stránce soutěže (sympatické je, že tam zůstaly i veškeré propozice, pokyny a startovky, kdyby se kdokoli do nich chtěl ještě mrknout, no a pak samozřejmě kompletní výsledky, mezičasy a mapy s tratěmi).
Orientační běh má za sebou pár mistrovských týdnů - zatímco na akademickém MS českým barvám necinklo, dost úspěšně pro nás skončilo MS juniorů (2 stříbra a 4 bronzy, mimořádná je především série 3.-2.-4.-2. místo Terezy Janošíkové, dvě bronzové medaile má Dan Vandas) i MS veteránů (zlato Aloise Lázničky, dvě stříbra Petra Henycha a 2., 3., 4. místo Jany Smutné), ale především mistrovství Evropy v MTBO (souhrnný článek je na stránkách českého cykloorienťáku) - z hromady medailových úspěchů dospělých i juniorů vyčnívají tituly v hlavních kategoriích v podání Martiny Tichovské, Vojtěcha Ludvíka, Kryštofa Bogara a nakonec i smíšené štafety.
V březnu zde byly vzpomenuty letošní devadesátiny Richarda Samohýla. Nyní můžeme doplnit, že jeho i dalšího už pomalu legendárního trenéra Miloše Nováka koncem května ocenila za celoživotní práci i Pražská tělovýchovná unie (... a Sparťani to komentovali po svém :o).
13. 7. 2018
Kroměříž 2000, Karlovy Vary 2005, Řásná 2009, Tři Studně 2013, a teď Doksy 2018. Popáté hostila Česká republika mistrovství Evropy žáků a dorostu v ROB, v pořadí již devatenácté - tedy oficiálně to bylo druhé mistrovství světa, ale když Číňani zase nepřijeli a účastnilo se celkem 11 výprav z Evropy (zřejmě reálný obraz toho, ve kterých státech dnes tento sport děti běhají), stává se označení MS už trochu fraškou. :o(
Za centrum šampionátu byl vybrán Poslův mlýn na jižním okraji Doks - docela velké rekreační středisko, pro prázdniny fungující jako táborový komplex. Zasazení centra mistrovství mezi dětské tábory v principu jde, myslím že jiné skupiny nám nevadily ani my jim (někteří se i přidali k aplausu při vyhlášení :o), je tu dost prostoru pro volný čas a rybník hned vedle jako ideální místo pro relax. Na druhou stranu aplikace táborových zvyklostí na vrcholnou sportovní akci není nejlepší nápad - chtít po výpravách, aby po sobě utíraly stoly (z pohledu ostatních táborníků pochopitelný požadavek, když ve svých oddílech mají úklidové služby) a na závěr svlékly postele, to není dobrá vizitka hostitelské země, i když to jsou v zásadě malé nedůstojnosti, nad kterými by leckdo mávl rukou.
Nad čím ale mávnout rukou nelze, to je jídlo - za své prachy by si výpravy zasloužily dostat (s prominutím) pořádně nažrat. Táborová strava se dá skousnout (i když ke guláši bych čekal knedlík i na táboře, závodníci z ciziny jen nevěřícně koukali na pár kousků masa na talíři a nikdo jim neřekl, že chleba u okýnka si mají vzít jako přílohu) a říká se, že chleba se nepřejí, ale ... kdyby aspoň byl ve všech balíčcích čerstvý a kdyby k snídani byl víc než jeden krajíc a šáteček - na to se klasická trať (když poslední startují šest hodin po snídani) fakt běžet nedá... (Aby nedošlo k mýlce, kritika nemíří na ženy, které tam makají celé dny a nedělám si iluze, kolik jim za to platí - tady jde zřejmě spíš o systém, jaký je v daném provozu nastavený.) Jasně, musejí-li nakrmit stovky krků, tak to musí valit stylem velkovýkrmny, že se porouchá stroj na kaši, to se může stát a pro jednou pochopit, ale když opakovaně není to, co bylo domluveno (ta chybějící kaše byla už jen poslední kapka), nemám pro to jiný výraz než katastrofa a obávám se, že o zdejší stravě si výpravy budou ještě léta vyprávět. :o(
Klobouk dolů před pořadatelským bufetem v cíli všech závodů (a nejen to - po pondělní "hladové" večeři operativně rozložili stánek i v centru, aby si kdo chtěl mohl aspoň koupit klobásu) a občasrtvením na hamfestu, to si závodníci fakt pochvalovali a za vše velký dík - je ale otázkou, do jaké míry tento nesporný nadstandard může překonat fakt, že standard prostě dodržen nebyl. A ještě jedno poučení: Až zas na některých našich závodech budou problémy s jídlem (vzpomeňme na Vidnavu 2012) a někteří závodníci budou vykřikovat, že je to proto že pořadatel chce na všem šetřit, ať si vzpomenou na Doksy. Není-li vůle na straně provozovatele (myslím teď provozovatele jako celek, ne jednotlivce, kteří pak řešili situace, za které třeba osobně ani nemohli), organizátoři závodů se můžou třeba posrat a stejně to bude stát za pendrek.
Pojďme raději k něčemu přijemnějšímu: terény a tratě. Terén Máchova kraje je zas něco jiného, než zdejší pořadatelé nabídli závodníkům při předchozích akcích, jež hostila Česká republika. Převážně jehličnaté lesy (borové, případně smrkové) na písčitém podloží, s nevelkým absolutním převýšením, ale i malé kopečky, jimiž byla zejména mapa pro osmdesátku poseta, berou hodně sil a zbytečné vyběhnutí stojí cenné minuty. Ve většině prostoru všech závodů borůvkový podrost tu po kolena, tam do pasu (podle místa a výšky jednotlivých závodníků :o), který pěkně ztěžuje běh mimo cesty (i když ani tam to občas není výhra, je-li cesta hodně písčitá) a zejména v obou klasických závodech se opravdu vyplatilo pořád vědět, kde jsem v mapě, a volit optimální postupy.
Dovolím si tvrdit, že všechny tři tratě se povedly. Společným faktorem obou klasik je, že byly hodně na přemýšlení - žádný jasný postup hned od startu, kontrola pro někoho náběhová mohla být pro jinou kategorii koncová a většina tratí skýtala různé varianty pořadí. Již zmíněné kopce zpestřily při osmdesátce pískovcové skály, to mohla být pro řadu děcek docela exotika, ale závodníkům na předních místech zjevné problémy nedělaly. Prostor pro dvoumetr vypadal na pohled dost jednoduše, většinou bílý les a skoro žádné kopce (ty byly až za okrajem mapy - nejen Bezděz, na který byl nádherný výhled z cílové louky, ale i Slatinný vrch, na jehož úpatí byla trojka), ale třetí závod v nohách a těžko běhatelný podklad udělaly své, vždyť kilometrový postup 4-5 šli i vítězní borci za 11 minut a víc. Perfektně se povedlo trefit vítězné časy, na osmdesátce pro všechny za 36 až 38 minut a na dvoumetru takřka přesně kolem 40 minut pro čtrnáctky a 45 minut pro šestnáctky!
Docela na bednu byl i sprint, kdo bezhlavě vletěl do lesa s tím, že kontroly "nějak naskáčou", ten splakal nad výdělkem. Zejména ve druhém okruhu se vyplatilo zvolit optimální pořadí a komu se to nepovedlo, ten v závěru namísto pohody na cestě obíhal hustník nebo bušil louku s vysokou trávou. Tratě se úspěšně vyhly i přilehlým mokřadům, jen nepěknou daní za toto omezení byl dlouhý doběh od majáku - Alenka Kubalová a Kosťa Petrenko asi jen ztěžka zamáčkli slzu, že je o medaili v sedmnáctiminutovém závodě připravil víc než minutový kros po cestě a bultovištěm se zdupanou trávou. Překvapivě (na rozdíl od Slováků, kteří ve sprintu zazářili) tento závod moc nesedl našim borcům - asi se budeme muset začít loučit s dobou, kdy sprint býval na vrcholných akcích naší doménou. O to víc si to naši vynahradili na klasikách, kde v obou případech sebrali polovinu všech titulů - ale k tomu se dostaneme víc u jednotlivých kategorií.
Dvanáct mistrů vzešlo z letošního šampionátu - nikdo nevyhrál dvakrát: Jakub Klec a Michaela Novotná, Dmytro Denysenko a Daria Čamina (80m), Danylo Dvornikov a Jelena Petrovská, Daniil Dančišen a Terézia Kuriaková (sprint), Volodymyr Ljachovyč a Alžběta Sobotová, Dmitrij Melnikov a Markéta Střítecká (2m). Celkem osmkrát (včetně družstev) se hrála česká hymna, šestkrát ukrajinská, pětkrát ruská a jednou slovenská; řady medailistú pak rozšířili ještě Litevci zásluhou bronzu Migle Šarpilo a Poláci díky taktéž bronzovému Mateuszi Kuziovi. A jak se v jednotlivých kategoriích vedlo českým borcům?
M14: Kuba Klec naplnil očekávání, titul z osmdesátky (ve zdařilém tandemu s obhájcem titulu Redkou z Ukrajiny, kterého Kuba doběhl na první lišce) a bronz ze sprintu je dobrá bilance naší letošní jedničky. Kryštof Milanovský s Kubou Unčovským jsou určitě trochu zklamaní, 6. a 4. (zejména "brambora" z dvoumetru asi mrzí, ale nachcípané tělo už prostě na víc nemělo), resp. dvakrát 5. místo je solidní a oba přispěli k medailím družstev (zlato a stříbro), ale oba určitě v duchu mysleli i na cenný kov mezi jednotlivci. Neztratili se ani mladší kluci, Šimon Hrouda pokaždé do desítky, Petr Král 7. ve sprintu (druhý z našich) - to je dobrý základ pro další rok a uvidíme, kdo se ke klukům napřesrok přidá.
D14: Krasojízda pokračuje! Letos sice ne pět zlatých jako loni, titul ze sprintu nám vyfoukla Ukrajinka Petrovská, ale sedm z devíti individuálních medailí zůstává doma a k tomu samozřejmě dvě zlaté pro družstvo. Johana Klecová se tentokrát musela spokojit se dvěma bronzy z klasik, třetí přidala na sprintu Věra Staňková (kterou den předtím ztracená relace na poslední lišce srazila ze zlaté na čtvrtou příčku). V pravou chvíli dokázala zabrat Bětka Sobotová, která v dosavadní průběhu sezóny byla ta "čtvrtá vzadu" - teď pátá, čtvrtá a na dvoumetru zlatá, jako jediná tu dokázala obhájit titul v téže disciplíně, byť o nicotné 4 sekundy. Ty čtyři sekundy nakonec chyběly Míše Novotné, nejrychlejší čtrnáctka dokázala stáhnout půlminutovou ztrátu z poslední lišky, ale doběh měla Bětka rychlejší - Míšu to ale tak moc mrzet nemusí, se zlatem z osmdesátky a dvěma stříbry k tomu je nejúspěšnější závodnicí mistrovství (stejnou bilanci mají mezi kluky Ukrajinci Dvornikov v M14 a Denysenko v M16) a myslím, že už dlouho nebylo tak dopředu jasné, kdo by měl být ve výroční anketě objevem letošního roku. Abychom neopomněli zbývající děvčata, Lenka Marešová opět zůstala na dvoumetru kousek za stupni vítězů (nakonec 5., ale k bronzu stačilo ztratit o relaci míň) a Laura Gillarová ochutnala atmosféru mistrovství v posledním závodě, přičemž obě spolu s Bětkou a Míšou zůstávají ve čtrnáctkách i pro příští rok - tady se o budoucnost bát nemusíme.
M16: Rusko-ukrajinská dominance v šestnáctkách trvá - dva bronzy družstev jsou pěkné, ale kluci asi čekali víc. Běhali solidně vyrovnaně, ale individuálně to zkrátka necinklo. Maximem jsou pátá místa Pavla Kolského na osmdesátce (36 sekund za medailí) a Honzy Trpáka na dvoumetru, oba byli dvakrát ze tří závodů v první desítce, stejně jako Šimon Dukát, zatímco Tomáš Ráliš se Samem Svatkem se prokousli do desítky aspoň ve sprintu, ale zejména Sam (letos na domácí půdě suverénní) si své poslední mistrovské starty mezi dorostenci asi představoval jinak.
D16: Největší bomba nakonec - ruské favoritky ovládly jen úvodní osmdesátku, ve sprintu deklasovaly konkurenci Slovenky a na dvoumetru... Bára Jirásková, Kristýna Bártová a Nela Stahlová nechť prominou - neběhaly špatně, ale poslední den byly prostě zastíněny. Protože kdo by si před mistrovstvím vsadil na to, že Markéta Střítecká s Petrou Liďákovou si rezervují první dvě místa v závěrečném závodě? Řada soupeřek šla určitě lepší pořadí než Markéta a běžely rchleji než Petra, ale právě ony dvě ten den udělaly nejméně chyb, výrazně neztratily na žádné kontrole a to se ukázalo jako rozhodující. Co dodat - excelentní rozloučení s dorosteneckou kategorií a zároven sedmá+osmá zlatá (první dvě místa = samozřejmě zlato pro družstvo), které pojistily celkový triumf domácího týmu v hodnocení národů.
Informační přehled nabízí stránky mistrovství, články s přehledem všeho důležitého přináší stránky českého ROB a Jakub Šrom, na obou webech je pak i rozcestník odkazů na výsledky, mapy (vše dohromady v PDF), fotky, videa a reportáže, ...
Game is over, nashledanou za rok, tentokrát v ukrajincké Vinnici. Generace dnešních juniorů se tam ve čtrnáctém roce nepodívala (máme ještě v paměti přeložení šampionátu s ohledem na nejistou prognózu situace po anexi Krymu a vpádu "zelených mužíků" na východ Ukrajiny), tak doufejme že dnešní mladí už se dočkají pohodového mistrovství v klidné zemi (západ Ukrajiny byl nakonec klidný pořád, ale kdo mohl tušit jak se to vyvine...). Ukrajinci si tu čest být jeho pořadateli určitě zasouží.
28. 6. 2018
Zatímco seriál nominačních závodů dospělé reprezentace ROB pro letošní MS v Koreji má za sebou teprve první část, mlaďoši a mlaďošky už mají vymalováno a šťastná dvacítka se může těšit na start na domácí půdě v tradičním termínu prvních červencových dnů. Krátkou reportáž k proběhlým nominačkám i nadcházejícímu šampionátu žáků a dorostu přináší Kuba Šrom, jehož web je i dobrým rozcestníkem užitečných odkazů.
Pěkné zhodnocení závěru nominačních bojů a představení žákovských a dorosteneckých reprezentantů přináší příspěvek Marcely Šrůtové na stránkách AROB; tamtéž pak najdeme i články k předchozím nároďákům v Oseku a Svitavách (odkazy doplněny i níže).
19. 6. 2018
Po pěti letech, ale tentokrát pod taktovkou jiných pořadatelů, se celostátní soutěž vrátila na česko-moravské pomezí severozápadně od Svitav. Pomyslný štafetový kolík převzali od místního oddílu Pardubáci a naložili si rovnou trojitou porci - kromě obvyklé jarní sestavy klasiky a krátké trati se letos ujali i "osiřelého" sprintu.
Právě mistrovství ČR ve sprintu víkendový program zahájilo a odpoledne pak rovnou navázaly další boje o domácí tituly - mistrovství ČR na krátké trati v pásmu 2m. Po kopcovitých terénech minulých nároďáků lze ten zdejší označit za "mírně zvlněný", povětšinou i docela dobře běhatelný - i když nějaké svahy se také najdou, což člověk docela cítil hlavně v neděli, kdy po "předkrmu" dvou kratších (jak pro koho :o) závodů přišla na řadu klasická trať (viz mapu, 700 kB).
Z hlediska uspořádání vše klapalo, snad jen startovka na neděli mohla být dříve, ale nad tím člověk přimhouří oči, pokud se mu mezitím samy nezavřou :o). Podobně jako před dvěma týdny v Oseku, i zde bylo bydlení rozděleno na dvě místa, což vidím spíš jako větší záběr pro pořadatele (zajistit přísun informací pro všechny), z pohledu závodníka v zásadě žádný velký problém. Stejně tak není problém jídlo ve vlasní režii ve městě, kde se dá nakoupit a kde je večer kam zajít - zajistí-li jinde pořadatel vývařovnu, je to pro účastníky pohodlné, ale na tom ty soutěže nestojí. Hlavní jsou kvalitní závody, a ty byly i zde.
Mistry ČR ve sprintu jsou Natalia Hiklová (2. Léharová, 3. Marečková) a Jakub Oma (2. Fučík, 3. Voráček), na krátké trati pak Hanka Fučíková (2. Léharová, 3. Čadová) a Andrej Gomzyk (2. Ondra Šimáček, 3. Voráček); kompletní výsledky jsou na stránce soutěže, článek s přehledem medailí ze závodů MČR na ardf.cz.
Zpět na začátek června: česko-německý nároďák aneb po devíti letech do stejné řeky. To člověka napadlo, když z rozpisu pochopil, že Tepličákům se letos opět povedlo pro své závody sehnat podporu z přeshraničního projektu, a probudilo očekávání, co tento malý, ale aktivní oddíl po desetiletí pořadatelských zkušeností předvede. Kdo chcete, mrkněte na ardf.cz nebo čtěte dál.
Travelling Fox Race očekávání nezklamal. Po delší době a mnoha závodech, kde pořadatelé šli "cestou nejmenšího odporu" a celý víkend protočili v jednom lese, Tepličáci nabídli dvě klasické tratě ve dvou odlišných prostorech; v obou případech to byly náročné závody v těžkém terénu, a každý den jiném.
Sobotní dvoumetr v horském lese na saské straně Krušných hor - povětšinou (asi přirozená) smrčina, místy podmáčená, s hustšími pasážemi, nepravidelně ohraničenými mýtinami a hlavně vysokým podrostem trávy, borůvčí a místy i nepopulárních kopřiv. I když asi čtvrtinou mapa zasahovala na české území, Němci postavili všecky vysílače na své straně - kdo si tuto možnost zavčas uvědomil, mohl si ušetřit pročesání svahů v místech, kam žádné tratě nevedly. Celý závod (486 kB) se tak vešel na plochu asi 4 km2, ale jak časy ukazují, byla to docela slušná klasika. :o)
Když jsme se před časem ptali Honzy Tojnara, proč v Českém Středohoří nejsou žádné mapy, odpověděl lakonicky: "Protože jsou tam hnusný lesy. Nikdo to nechce mapovat a nikdo moc netouží tam běhat." Tak vězte že mapa už tam je, a v prostoru kolem Březiny (nad Kostomlaty, západně od Milešovky) ani moc nenajdeme středohorský extrém, tedy strmé suťové svahy, porostlé trnitými křovinami. Zato podrost tu je, pasáže s vysokou trávou a hlavně kopřivy v takové míře, že včerejší nadílka byla jen drobným předkrmem. :o( I když šlo o 80m, kilometrové průměry odpovídaly spíše dvoumetru, nejedna kategorie nastoupala v úvodu tratě přes sto metrů a zejména ty delší to pak zas ke konci klesly prudkým svahem, kde základním uměním bylo rozpoznat, kde jsou v terénu hranice vyšrafované rezervace. Největší lahůdka pak čekala v SV koutu mapy (515 kB), kam se kromě elity podívali třeba i M60 (ti měli vůbec "zajímavou" trať, sice jen 3 kontroly, ale diagonálně přes celou mapu) - bejlí do pasu a v něm klacky a klády, takový menší boj o zdravé nohy. :-o
I zde ale platí, že zážitek nemusí být pěkný, hlavně když je silný. Nejsou všude hezké čisté lesy a nejsme z cukru, že? Tepličákům i saským spolupořadatelům patří dík za to, že namísto "pohodlného" pořádání "za humny" nabídli pro celostátní soutěž asi to nejlepší (= nejtěžší), co jejich kraj nabízí. A díky tomu, že šlo souběžně o německý nároďák a není to sem daleko ani pro Poláky, sjela se tu dost kvalitní konkurence (viz výsledky obou závodů, s mezičasy a variantami tratí pak na německé stránce) - řeklo by se možná nejlepší v tomto roce, ale to bychom poněkud předbíhali a zejména čtyřdenky, navazující letos na ME žáků v Česku, mohou tuto laťku ještě překonat.
19. 5. 2018
Když se něco můpže podělat, tak se to taky podělá - Petr Matula by mohl vyprávět. Předloni na Brněnské bergle měl pečlivě připravené tratě na krátkou trať 2m, vycházeje ze srovnání délek, převýšení a časů v jednotlivých kategoriích na několika předchozích závodech, a na co to bylo, když jsme zapomněli že závody se uskuteční o prvním víkendu v měsíci a je tak potřeba, aby se oba dny běžela osmdesátka...
I pro letošní Bílovické krpály s pečlivostí sobě vlastní připravil tratě mistrovství ČR na KT, tentokrát od počátku na 80m - a přece nezůstaly všechny v původním stavu. První námitku, že M14 nemají mít rychlé vysílače (přiznejme že oprávněnou) ještě obratel vyřešil záměnou kontrol při zachování přibližně stejné délky trati. Když pak navečer přišla další, že šestnáctky (M i D) by měly mít čtyři kontroly a ne tři, měli jsme trochu obavy, že už ho klepne. Jasně, šestnáctky na vrcholných akcích neběhají tři kontroly (a jsou-li závody pro ně nominační, měly by mít obvyklý počet), na druhé straně jsou ale směrné časy a jak je v kopcovitém terénu dodržet. Tak extrémní terén, že by nebyl vhodný pro ROB, tu zase není. (Aby si to někdo nevykládal špatně, šlo o upozornění, žádný protest, a obhajoba pořadatele byla závodníkem přijata. Vítězné časy ve většině kategorií pak vyšly velice dobře.)
To ale není zásadní věc, na kterou budou lidé po neděli vzpomínat. Ohlídejte si sto různých věcí a podělá se sto první - že na startu začnou docházet mapy, to člověka nenapadne, dokud se to nestane. (Mezi námi, když jsem před měsícem šéfoval startu na nočním, také mě nenapadlo přepočítat balík map, které jsem dostal do ruky.) V tu chvíli těžko řešit, kdy kdo a kam odložil část map (tisko se 200), důležité je aby závodníci měli s čím odstartovat, a tak děkujeme všem doběhnuvším, kteří se obětavě vzdali v cíli svých map, aby mohly být obratem poslány na start.
I když dvoumetr Jirky Marečka dal leckomu pořádně zabrat (však také vytěžil pro své tratě prakticky celý nově přemapovaný prostor se všemi jeho kopci a údolími), budou na sobotní závod asi lidé vzpomínat jako na vcelku standardní - tedy možná až na souběh celostátního závodu v ROB a oblastního OB v jeden den v jednom lese (proč ???). Své o tom může vyprávět obsluha kontroly, která vyšla poblíž orienťáckého startu (viz mapy: ROB a OB) a mnozí neváhali si z daného místa udělat předstartovní observatoř. Jistě, oblastní závod není tak výdělečný, aby pořadatelé mohli mít na startu pro pár desítek lidí mobilní WC (i když ROBáci těch pár tisíc vyplázli a měli Johnnyho budky na startech pro oba dny pro 150 lidí), ale chodit srát k cizí kontrole, notabene osazené člověkem, to je trochu silné kafe. Brněnští orienťáci, nezlobte se na mě, ale jste prasata. (Jistěže ne všichni - každý ať si srovná se svým svědomím, zda je takový problém jít ten kabel položit o sto metrů dál.)
Mimochodem všímáte si, že vše, co se při závodech povede, člověk přejde jako samozřejmost a v paměti mu zůstane to, co se obvykle nestává? Tento text budiž důkazem. O všem, co se standardně povedlo, vám poví stránka soutěže s výsledky, mapami a dalšími informacemi. No a uvidíme, co si přečteme ve zprávě delegáta (až se objeví u kalendáře závodů).
10. 5. 2018 (mapy s tratěmi doplněny 19. 5. 2018)
Jsou-li na začátku května dva dlouhé víkendy, obvykle alespoň jeden z nich patří úvodnímu nároďáku v ROB. Letos tomu tak není, obvyklí pořadatelé z O-sportu se soustředí na pořádání červencového ME žáků a dorostu a bílovický dvojzávod bude až příští víkend. Čtyři dny s osmým květnem tak daly prostor pro jihomoravské přebory v ROB coby "ostrý test" před startem celostátní sezóny (především pro žáky a dorost, dospělí už přece jen mají za sebou noční a DT). Terén u Protivanova už byl pro leckoho notoricky známý z loňska, i nová místa pro kontroly už se hledala těžko, ale zase se trochu prostřídaly prostory pro jednotlivé disciplíny. Dvoumetr délkou tak akorát, zato foxoring dal většině lidí pořádně do těla (délky nebyly nic extra, ale nepředvídatelné polomy v některých částech lesa udělaly své), a tak možná leckdo i uvítal, že nedělní osmdesátka i sprint byly spíš kratší než by odpovídalo zvyklostem. Zvlášť když víkendem zápřah nekončil, v pondělí čekal další dvoumetr (tentokrát krátká trať) a štafety a vše zakončil úterní orienťácký skorelauf s hodinovým limitem.
Tady máte mapy s tratěmi (2 MB) a výsledky se časem objeví na stránkách SK Radiosport.
Atletickým světem teď hýbe rozhodování o testosteronu ... holky, buďte rády, že to nemusíte řešit, pokud neběháte po oválu na světové úrovni. Na jedné straně máme v jiných sportech terapeutické výjimky, které umožňují užívání látek, jež mohou pomoci ke zvýšení výkonu (aby to nebylo bráno ve zlém - pokud tím jen kompenzují zdravotní handicap, je vše OK), na druhé straně sportovkyně s přirozenou hladinou určité látky jsou (pod hrozbou zákazu startů) nuceny kurvit si zdraví - omlouvám se za ten výraz, ale zásah do hormonálních poměrů v organismu asi moc zdravý není. A když už jsme u toho, co přijde pak? Budou vytrvalci z vyšších nadmořských výšek nuceni uměle snižovat počet červených krvinek? Nebo dotaženo ad absurdum, dáme ve skoku vysokém výškový limit dva metry, aby přerostlí neměli výhodu? Přitažené za vlasy, že - ale precedens tu je...
3. 5. 2018
Ačkoli v jarním období by mělo být vody nejvíce, aktuální stav vodních toků leckde odpovídá spíš vrcholnému létu. Že nedostatek vody už není jen problém vzdálených krajin a sucho ohrožuje českou krajinu čím dál víc, to už nejen monitorují odborníci, ale začala řešit i státní správa.
To vše v době, kdy je v Ćeské republice posuzována možnost výstavby soustavy plavebních kanálů Dunaj-Odra-Labe - aspoň šedesát metrů šířky a čtyři metry hloubky na stovkách kilometrů délky (nejen vlastní průplavy mezi řekami, ale i prohloubení stávajících koryt nebo výstavba souběžných kanálů). Různé pohledy hovoří ve prospěch výstavby, ale i proti ní z hlediska ekologického a zejména ekonomického - názor ať si udělá každý sám.
2. 5. 2018 (odkaz na reportáž doplněn 7. 5. 2018)
Jana Kosťová je vicemistryní Evropy v trail-O, spolu s Pavlem Dudíkem a Hankou Doležalovou pak mají zlato ze závodu štafet. Další výsledky i kompletní informace hledejte na stránkách ME, které na přelomu dobna a května hostila Bratislava. Pěkná reportáž se o následujícím víkendu objevila na o-news.
Krátce z kultury:
Monty Python’s Spamalot: Městské divadlo Brno umí výborně klasické kusy i převzaté muzikály, ale tenhle pokus o vlastní tvorbu... Schválně hovořím o vlastní tvorbě, to už se snad ani nedá nazvat předělávkou, protože zatímco v první polovině se děj ještě docela drží dějové linie originálu, po přestávce už berou z pythonovského zpracování jen pár dílčích scének, většina času je vyplněná vlastní "vatou" (ve které jako divák přestávám chápat, o čem to vlastně je) a - co je nejtrapnější - jakýmsi "vrcholem" je otevřená sebeprezentace zdejšího hudebního divadla. Jako laciná fraška spolku ochotníků by to bylo dobré, ale od tak kvalitního souboru, jaký má MDB, člověk čeká přece jen jinou úroveň. Absolutně tím nechci shazovat výkony herců, kostýmy, scénu atd., to vše je na úrovni, ale pokud hra samotná je slátanina bez pořádného děje, sebelepší ansámbl to nezachrání. :o(
Hastrman: Vždycky je důvod k obavám, když se umělec "nedrží svého kopyta". Ondřej Havelka je výborný hudebník i příležitostný herec, ale jako režisér? Tak v tomto případě se obava nenaplnila - Hastrman je výborný film, trochu šmrnclý Švankmajerem a trochu F. A. Brabcem, s trochou tajemna a trochou hororu, ale od všeho tak akorát. Snad jen poslední minuty budí trochu dojem, že autor nevěděl, jak to zakončit, ale možná mu křivdím a byl v tom záměr - ať tak či onak, jako celek je to film, který shlédnete se zatajeným dechem. Palec nahoru!
(Oba příspěvky vyjadřují osobní názor, někdo to může vidět klidně naopak.)
Republiku teď zaplavily billboardy propagující zavedení 75% slevy na jízdné. Ponechme teď stranou diskusi, kde na to vláda vezme, a podívejme se na Slovensko, kde již před časem s velkou slávou zavedli pro seniory jízdné zdarma. Ovšem není to vždy a pro všechny - počet jízdenek zdarma je omezený, a tak se důchodci může snadno stát, že přijde na nádraží, jízdné zdarma je vyprodané a důchodce si tak musí koupit lístek za plné jízdné. Žádné důchodcovské jízdné za polovic, jak je obvyklé a jak to dosud funguje i v našich vlacích - prostě zaplať plnou cenu, nebo necestuj. Důchodce tak má na výběr - buď pár dní předem zajet na nádraží pořídit jízdenku (což je cesta navíc, pokud nemá zažité nákupy přes internet, což zrovna u seniorů není úplně běžné, o rizicích spojených s nezkušeností nemluvě) nebo riskovat, že se bude muset praštit přes kapsu.
23. 4. 2018
Sezóna sportů v přírodě se rozběhla naplno, a tak se podívejme na disciplínu, která na této stránce ještě představena nebyla - zkusili už jste někdy turistický závod? Podobně rodinný sport jako ROB, s podobnou strukturou soutěží, přičemž duben je měsícem krajských závodů - na uplynulý víkend vyšlo jihomoravské mistrovství na kraji Brna, konkrétně v oblasti Mniší hory u Kníniček.
Co je pro orienťáky pravěk (během let se orientační sporty zkrátka posunuly jiným směrem), to právě dělá tento sport tím, čím je - dovednostní úkoly na trati. Jaké disciplíny konkrétně, na to se můžete mrknout na stránkách TZ; leckomu se asi vybaví táborové olympiády, plížení, krikeťák, uzlovačky,... ale i znalost dřevin, mapových značek či pamětihodností. Do určité míry je tu podobnost s krosovou formou letního biatlonu - běh terénem po dané trati s nutností na daných místech "ubrat plyn" a zkoncentrovat tělo či hlavu, aby člověk nastřádal co nejmíň trestných minut. Aby to nebylo jen stupidní drcení po fáborkách a na své si přišli i příznivci orientace, jsou součástí tratě i azimutové úseky - člověk se nestačí divit, jak v zahuštěném podrostu i na stovce metrů ulítne ze směru (přece nepůjde přímo bordelem, když se to křáčí dá oběhnout, že...), o odhadu vzdálenosti nemluvě (a už vůbec ne o tom, že držet v jedné ruce buzolu s propiskou není nejlepší nápad :o).
Teď je před námi období celostátních a mistrovských závodů (některé postupové, některé otevřené); další krajský závod v Brně bude na přelomu září a října (bývá obvykle zahrnut v programu Brněnských dnů pro zdraví, ale zatím je tam jen loňský program).
16. 4. 2018
Sezónu vrcholných závodů v ROB otevřela o prvním dubnovém víkendu tradiční dvojkombinace mistrovství ČR v nočním ROB a na dlouhé trati. Noční závod - pokud se člověk popasoval s tradičním večerním ruchem na pásmu 3,5 MHz - byl vcelku na pohodu s vítěznými časy něco přes 40 minut ve většině kategorií, snad jen proti náběhové pětce bylo pár námitek ze strany těch, kteří ji nebrali (a do čtvrté minuty tak vlastně naslepo běželi do prostoru, kde nic neměli).
Dlouhá trať zavedla závodníky v úvodní osmdesátkové části až do prostoru, kde se běžel noční a DT před pěti lety, ale většina závodu se pak odehrála v prostoru novém, dvoumetrová část vlastně celá. Ačkoli by se na pohled zdálo, že stavitelka "milosrdně" dala celý dvoumetr do prostoru mezi Kanicemi a údolím Svitavy, leckdo si po předávce vydrtil kopec k Babicím, aby po kratší či delší době zjistil, že tady opravdu nic nebude, a hodinové lítání po všech čertech nebylo výjimkou. Oproti předchozím DT v režii Radiosportu (Březina 2013, Řásná 2016) to tentokrát byla fakt poctivá dlouhá (vítězné časy až na výjimky mezi dvěma a třemi hodinami) a speciální uznání patří těm, kdo si na zdolání trati vybrali skoro celý pětihodinový limit.
Mistry republiky v nočním jsou v hlavních kategoriích Šárka Jelínková (2. Bára Matoušková, 3. Míša Marečková) a Martin Šimáček (2. Honza Baxa, 3. Ondra Šimáček), na dlouhé trati pak Šárka potvrdila double (za ní si dámy místa prohodily), zatímco mezi muži všem vytřel zrak Honza Baxa (2. Ondra Šimáček, 3. Honza Priessnitz). Dvojnásobnými mistry jsou pak už jen domácí Martin Kinc (M19) a Jirka Mareček (M50), jinak si tituly z noci odvážejí Chmelařová (D19), Spáčilová (D35), Skřivanová (D50), Šindelka (M40) a Fekiač (M60), z DT pak Bouchalová (D19), Šimáčková (D35), Soukupová (D50), Pátková (D60), Bouchala (M40) a Baxa (M60).
Kompletní výsledky a další naleznete na webu soutěže a fotky i tentokrát u Pavla Krejčího.
26. 3. 2018
Žijící legenda českého orientačního běhu Richard Samohýl, dlouholetý závodník, organizátor a trenér (mimo jiné držitel Ceny Otakara Jandery - volně vzato obdoba dnešního Díky trenére, jen o držitelích nerozhodovalo internetové hlasování :o) letos vstupuje do kategorie H90. Jestli mě paměť neklame, takovou kategorii u nás pro sebe měla naposledy před 24 lety jeho oddílová kolegyně Milada Lexová. Tak Ríšo, hodně štěstí do dalších let!
25. 3. 2018
Před týdnem proběhla 2. jihomoravská oblastka v ROB. Začnu od konce, tedy od odpoledního závodu - ano, dvoumetrová pětka i pro čtrnáctky (viz mapu, 303 kB) byla prasárna, stavitel zřejmě otestoval kam až může zajít (nojo, nemůžu stavět jen pěkné tratě). Snad jako kompenzaci za to, že dopoledne byl víceméně jednoduchý běžák. Nejrychlejší byl tentokrát v obou závodech Ondra Šimáček, kompletní výsledky a další naleznete na pořadatelské stránce SK Radiosport Bílovice a fotky jako obvykle u Pavla Krejčího.
12. 3. 2018
Letošní výlety po zimních ligách zakončí jihočeský Sněhulákův kufr. Docela štěstí, že během týdne roztál sníh i na okraji České Kanady, protože v tomto prostoru by byla věčná škoda, kdyby závod ovlivnila stopovaná. Jaro na dohled, sezóna klasických tratí za dveřmi a terén jako stvořený pro middle, byť trochu delší - na osmi kilometrech (v případě nejdelší trati) nabídl jednodušší pasáže, rozbitá místa s jámami, oblast skalek a kamenů i žlutozelenou mozaiku na rovině s vodními kanály. A protože i jednodušší přeběhy člověka donutily (až na pár výjimek) přibrzdit v dohledávce, podařilo se staviteli na necelých třech kilometrech postavit trať na sedmdesát minut, na které rozhodovala hlavně plynulost bez velkých chyb (malých se stejně nikdo nevyvaroval). Tady je mapa s tratí (317 kB), odkaz na stránku závodu v ORISu a kdo by litoval, že si zdejší proběhnutí nechal ujít, může přijet za tři měsíce na béčkový nároďák v sousedním prostoru (na východ od silnice).
9. 3. 2018
Ačkoli se 1. jihomoravská oblastka v ROB koná tradičně v březnu, posledních několik let jí přálo počasí. Takže to, že se letos běžela na sněhu, zákonitě jenou muselo přijít - a buďme rádi že na víkend se pěkně oteplilo (aspoň k nule, zem byla stejně zmrzlá), teploty hluboko pod nulou by asi neměly rády vysílače ani prsty závodníků. Úspěšnou premiéru v roli pořadatele si odbyl Martin Kinc, který zvolil blízký, leč neoběhaný prostor mezi Líšní a Horákovem. Tratě tažené od horákovské kapličky využily hlavně rovinatější prostor nahoře, do svahů nad Říčkou se závodníci dostali jen okrajově (viz mapu, 233 kB). Konkurencí domácím běžcům byla hlavně pardubická výprava, i v nejrychlejší mužské kategorii si výhry podělili Kuba Šrom s Martinem Šimáčkem. Výsledky a další naleznete na pořadatelské stránce SK Radiosport Bílovice, obvyklé fotky servíruje Pavel Krejčí.
Takhle to viděl Zelený Raoul koncem minulého století. Což teprv po dalších dvaceti letech, to by zanechalo stopy na psychice i u zdravého člověka...
2. 3. 2018
Palec nahoru: dobrý názor Zuzany Kocumové (pro neznalé: bývalá reprezentantka v běžeckém lyžování, posléze komunální a krajská politička - dobrý základ pro to, aby viděla problematiku sportu z obou stran).
Před pár lety český stát hodil přes palubu irácké křesťany, kteří sem mohli uniknout z válečné oblasti s Islámským státem za humny (mám na mysli ty desítky lidí, kterým už nebylo umožněno přijet - tehdejší ministr vnitra je tak "potrestal" za to, že se skupina jejich soukmenovců nechala zblbnout k cestě do Německa). Nyní český stát hází přes palubu čínské kresťany (viz tady nebo tady), kterým v případě nuceného návratu do Číny "určitě nic nehrozí" (vždyť čínská strana přece deklaruje, že doma nebyli nijak perzekuováni...). To je ta naše "křesťanská tradice", na kterou se kdekdo z politiků i prostých občanů leckdy odvolává?
Kdo to vidí jinak a rád by jim vyjádřil podporu, bude mít možnost v pondělí v Brně.
P.S. A co na to nejvyšší představitel nejpočetnější české církve, tedy katolické? Určitě by se mohl do věci vložit přinejmenším jako "morální autorita" (rozhodovací pravomoc v tomto případě nemá, ale jeho slovo by jistě mělo váhu). Zatím jsem nezaznamenal, že by se k záležitosti nějak vyjádřil - je mu osud souvěrců u prdele, nebo jejich "odsun" tiše schvaluje?
18. 2. 2018
Hanácká zimní liga bývá tradičně vměstnána do listopadu a prosince, což ovšem nebrání tomu, aby se v těchto končinách mohlo běhat i v únoru. Koničáci to obvykle neřeší moc dopředu, když nasněží, udělají LOB jako loni, a když už to na pořádnou zimu nevypadá, tak Předjarní kotár. Pravda, do předjara je přece jen ještě trochu daleko a v týdnu napadlo deset čísel, ale běželo se v povětšinou čistém lese na čistém sněhu, který vzhledem k teplotě pod nulou nebyl ani moc mokrý. Sice dík sněhu trochu stopovaná, ale kdo kouká před sebe a ne tolik pod nohy, nemusí stopy moc vnímat a místy jich stejně bylo dost na to, aby člověk musel koukat do mapy a nenechal se jen slepě vést. Drahanský terén je spíš na klasiku, žádná houbařinka (kterou by stopy poněkud degradovaly), na druhou stranu se běželo na malé lampiony, takže kontroly nesvítily do dáli. Prostor mapy tratě vytěžily tak akorát (nejdelší A už byla propletená až dost, aby se do prostoru vešla), jen pasáž kolem potoka pod cílem si stavitel mohl odpustit, tence zamrzlé mokřiny pod sněhem nevidíte a nikdo si rád nevymáchá nohy v ledové vodě, ať už na začátku nebo na konci závodu. Pro úplnost mapa s tratí (381 kB) a odkaz na stránku závodu v ORISu.
No dobrá, už neřeším zda sjezdové nebo alpské lyžování, když máme zlato. :o) Na okraj, před pár dny (odposlechnuto v rozhlase) si jakýsi reportér rozhořčeně stěžoval, že Ester Ledecká je snad jediná ze všech sportovců na olympiádě, kdo se odmítá bavit s novináři ... tak teď snad uznají že ví co dělá, když si před startem drží média od těla. Jen tedy doufejme, že i v následujících dnech ji nechají koncentrovat na další závody, a kdyby to někdo nechtěl pochopit, tak ho tým odkáže do patřičných mezí.
P.S. "Největší senzace v historii olympiád" - jasně, bomba to je, ale pár takových už světové lyžování zažilo: Fernández Ochoa 1972, Bill Johnson 1984, ... Ostatně když už jsme o roku 1984, Olgu Charvátovou tehdy připravila o podobně senzační zlato ve sjezdu jen pomalejší stopa ve spodní části trati - na prvních mezičasech vedla a Švýcarky v cíli už se docela klepaly. Tak tentokrát to vyšlo! :o)
13. 2. 2018
Česká média rezignují na tradiční český výraz a spokojí se s otrockým překladem z angličtiny. Namísto sjezdového lyžování teď ze všech stran slyšíme a čteme "alpské lyžování" a svahy brázdí "alpští lyžaři" bez ohledu na to, odkud pocházejí. (Ve Stardance to člověk přešel jako diletantismus laiků, ale od sporťáků...?) No nic, může být hůř, už jsem taky zachytil termín "norská kombinace" (tam jde přímo o chybný překlad) ... teď už jen zbývá aby někdo vymyslel "přespolní lyžování" a o překladu pro figure skating raději neuvažovat. :o)
P.S. Kdyby se ve sportovní branži vyhlašovalo nejpoužívanější slovo poslední doby, velkou šanci by asi mělo sloveso "smutnit". Když nevyjde závod či zápas, když někdo nezajede či prohraje, tak ústy novinářů všichni "smutní". Všimli jste si toho?
31. 1. 2018
Z pohledu učitele: Nekoukejte na Dabing Street během zkouškového období. Když proti vám seděj zoufalý prvačky, z kterých to leze jak z chlupatý deky a když konečně něco vypotí, je to totální hovadina, máte chuť říct: "Sundejte si tričko, půjde Vám to líp!" :oP
29. 1. 2018
Zas jeden ISOB na odlehčenou: I když All right race sliboval "vemte si neklouzavé boty, bude to v zástavbě i v lese", byla nakonec v lese jedna kontrola, ale Jundrov je taková "vesnice", kde ani v podvečerní špičce není kdovíjaký provoz (kromě hlavní ulice dole, přeběh na 9 a zpět byl z tohoto pohledu zbytečný). Křižovatky s omezením (viz mapu s tratí, 159 kB) zpestřily jinak v zásadě jednoduchý závod, chtělo to hned po startu vyzobnout D a C, aby si člověk ušetřil obíhačky mezi 5–7. Jinak pohodové proběhnutí a zázemí v teple, co víc si přát. Stránka závodu je tady.
Poděkování za Návrat ke kořenům: Rendovi a klukům za pomoc s organizací, faře Bedřichov za zázemí, Mejzlíkovým a Hrubým za sladké občarstvení (ani o tom nevědí :o) a bílé peřině za to, že máme po minulých víkendech konečně umyté kopačky. Ztráty a nálezy: kdo postrádá jednu rukavici, co zůstala na faře?
Poněkud nezaslouženě ve stínu nadšení či zklamání z prezidentské volby zůstává jedna věc: otočka Milana Chovance. Vzpomínáte, že tento muž byl prvním z účastníků nechvalně proslulé "lánské schůzky", který pochopil že zatloukat už nemá smysl, hodil své spoluspiklence přes palubu, kápnul božskou a veřejně podržel Sobotku, který ho za to odměnil ministerským postem a silným vlivem v ČSSD. Uběhlo pár let, situace se změnila, Sobotka je politicky mrtvej, a tak Chovanec neváhá a rychle spěchá do náruče tatíčka Zemana. Gumovější páteř aby člověk pohledal...
Paradox doby: Kdo před třemi měsíci volil "ANO, bude líp", teď volí "líp už bylo". :o(
(Jen tak na okraj, čí příznivci to před pár dny alarmovali, že volby budou určitě zfalšované? :o)
25. 1. 2018
Už jsem se začínal bát, že v těchto dnech nepřistane v mailboxu žádná alarmující zpráva - ale osvědčený zdroj hromadných mailů z okruhu známých nakonec přece jen nezklamal. :o) Kdybyste to nevěděli, tak volby 2017 byly zfalšované a ty nadcházející budou taky - takže prosímvás, běžte k volbám až v sobotu a ten druhý lístek hlavně neházejte do odpadního pytle ve volební místnosti. A pošlete to samozřejmě všem!
P.S. hroudokaps doporučuje: Kdo by se i tak bál ovlivnění přirozenými i nadpřirozenými silami, ať pro jistotu přijde k volbám až v sobotu po čtrnácté hodině. A kdyby omylem přišel dřív, tak hlavně neházet nic do urny! :o)
20. 1. 2018
Pokračujeme ve výletech po regionech: Valašská zimní liga u Kroměříže, příjemné proběhnutí v čistém lese, místy jednoduchém a místy s jemnou mapařinkou - viz mapu s tratí (483 kB). Aby to nebylo tak jednoduché, část trati bez cest a závěr vrstevnicový s volným pořadím kontrol; tam to chtělo pěkně přibrzdit stejně jako v otevřeném prostoru s rozptýlenými lesíky (přibrzdit a nejdřív vyčíst trať ve změti barviček, laserový tisk lepší nebude - pro trénink dobrý, ale při štafetách bych to mít nechtěl). Zázemí outdoorové, bouda, oheň a kadibudka :o), nicméně na leden netradičně teplo a pokud si člověk dělal iluze, že si ve sněhu umyje boty, tak v lese sice trochu bílo bylo, ale mokré hlíny víc. Výsledky a další najdete na ORISu.
Kolik českých závodníků zavítá na letošní mistrovství světa v ROB do Koreje? Muži, ženy a junioři/juniorky nejspíš v plném počtu, veteránské řady asi oproti jiným rokům trochu prořídnou. Kdo by tam taky jezdil, můžou tam být nějaké bombičky... :o)
Ještě nemáte jasno, kdo dostane váš hlas ve druhém kole prezidentské volby? Zajímá vás, kdo mluví pravdu, kdo lže a jak často? Proto je tu už několik let demagog.cz, který teď přináší ověření různých výroků z aktuálních rozhovorů a lze předpokládat, že si nenechá ujít ani závěrečné debaty.
13. 1. 2018
Brněnské zimní orienťáky se nově jmenuje web, který od letoška představuje ucelenou nabídku zimních závodů ve městě a okolí - díky, Adame! Není důležité, že nejde o jednotnou zimní ligu; řada lidí stejně na tyhle zimní závody chodí, aby potrénovali a nějaké body do celkového hodnocení mohou být příjemný bonus, který ale není nezbytný. No a protože dobré zboží se chválí samo, tradiční závody najdou své příznivce, ať už se nějkam počítají nebo ne.
Co ale v Brně zůstává, je převaha sprintových a městských závodů. Takže se sem tam podíváme jinam, kde si člověk může dát pořádně do těla. Začneme - možná jak jinak - na Pražské zimní lize a konkrétně Nad údolím Kocáby. Nebylo to úplně zimní, žádný sníh a žádný mráz, ale přece jen všudypřítomné vlhko udělalo z přeběhů údolí docela boj o přežití na šikmé ploše. Ona taková břidlicová drť pokrytá vrstvou mokré hlíny je docela dobrá klouzačka - pro zajímavost podobné podmínky (i s nízkou teplotou, tehdy i smírným deštěm) mohli zažít na začátku září 2013 závodníci na ME v ROB v Polsku (viz mapu). Kdo ovšem teď přežil seběh (místy spíš "driftování" v jedoucí suti) a následný výběh do svahu korytem tekoucího potoka, čekala ho většina trati v normálním středočeském lese (jen o 24 let starším), než na závěr musel přeběhnout/přeplazit :o) to údolí zpátky. Díky za teplé zázemí u masečínského hřiště, tady je mapa s tratí (619 kB) a výsledky najdete na ORISu.
Filmový tip pro prezidentskou ochranku: kdyby si jako instruktážní video pouštěli Revival, nemohlo by je nic zaskočit. :o)