h r o u d o k a p s
střípky z (nejen) rádiového orientačního běhu (nejen) v Brně a okolí
2 0 1 3
Toto je archív. Toužíte-li po aktuálních informacích anebo po "vizitce" Hroudokapsu, přejděte na titulní stránku.

V měsících září až prosinci 2013 si vzal Hroudokaps neplánované volno.

11. 8. 2013
Trochu zvláštní je letošní sezóna celostátních závodů. Došly nové terény. Nebo spíš pořadatelům došla inspirace? Nebo došli pořadatelé? Počítejme spolu: Mistrovství ČR v nočním a na dlouhé trati - zde OK. Hrčavský vlk - tam byly závody vloni, sice oficiálně jen slovenské, ale s českou účastí. Nový terén u Aše, pro druhý závod recyklace po třech letech. Svitavy - předloni v témže prostoru mistrovství ČR žáků, vloni východočeská oblastka. Pětidenní nabídly prostory, kde se předloni běžely nominačky, k tomu jeden nový les u Jihlavy pro sprint. Podzimní Pohár přátelství (počítejme že bude i mistrovstvím ČR) - jeden prostor déle nepoužitý, ve druhém byla vloni dlouhá trať. Celkem tedy 3 prostory protočené po 2-3 letech a celých 5 závodů přímo "na výjimku" (prostor jednou využitý pro ROB by neměl být znovu použit pro národní žebřík po méně než 2 letech). Jasně, v těch loňských závodech startovalo vždy jen pár desítek lidí, ale právě ti už letos ten prostor znají.
Tak a teď zpátky do reality. Kecy to jsou hezké, ale buďme rádi, že ty závody někdo chce dělat. Když je v republice pár velkých oddílů (a letos ještě dva z nich dělají pětidenní dohromady) a někteří obvyklí organizátoři měli navíc v tomto roce "na krku" ME žáků a dorostu, buďme rádi že se najdou takoví, kteří i v pár lidech zmáknou nároďák. A že se běží v oběhaném terénu, to v tu chvíli opravdu musí být bráno jako nepodstatný detail. Takže díky Slovákům za Hrčavu, díky za Svitavy i za to, že na podzim bude vrchol domácí sezóny. A větším oddílům, které nabídly/nabídnou pro ROB skutečně nové terény, samozřejmě taky. :o)
31. 7. 2013
Závěrečné nominační soustředění reprezentace ROB, rozhodující čtyři klasické tratě hostily Zlaté Hory. Třikrát v kopcích mezi městem a Příčnou horou (vzorek mapy, 144 kB), jednou u polských Glucholaz (vzorek mapy, 84 kB). Úvodní dva závody docela dlouhé a v červencové výhni pěkně na morál, poslední dva závody celé série pak naopak překvapivě krátké. Nominační dvoumetry mají letos všechny start pod kopci, na které se musí nejprv vyběhnout, pokud člověk chce vše rozumně zaměřit; osmdesátky hodně na fyzičku, tady se ukazuje kdo na co má...
Velmi jasně letos vykrystalizovaly první trojice, ve všech kategoriích bylo jasno už před posledním závodem - ženy: Verča Krčálová, Zuzka Sukeníková (kdo by s ní před sezónou počítal, ale zcela zaslouženě), Hanka Fučíková; muži: Karel Fučík, Jakub Oma, Martin Baier; juniorky: Bětka Léharová, Pavla Horová, Petra Lněničková; junioři: Ondra Šimáček, Jakub Šrom, Martin Šimáček.

Jak napovědělo poděkování ve vzkazovníku ardf.cz, 5 dnů ROB se vydařilo. Jaké byly jednotlivé závody?
Etapa 1 - start pětidenních, mistrovství ČR ve foxoringu, lehčí terén na rozjezd. Délky tak akorát, vcelku vydařená stavba tratí (to bude platit víceméně pro všecky závody), i když třeba přesun 2-1-cíl (kilák a čtvrt po cestě) byl dost primitivní i pro děti. Jinak ale trať s volbou pořadí, postupy se většinou chodily rovně, pokud nestála v cestě zelená plocha. Škoda nových oplocenek, které "vynesly" pár lidí mimo postup R3-R4 (a ty, kdo měli výřez 1:10000, i mimo mapu) a hlavně "slyšitelnosti" vysílače na 4. Ohledně této kontroly: respektuji výrok rozhodčích, i když se neztotožňuji s názorem, že kontrola byla v normě - stačí se podívat do mezičasů, kolik závodníků právě zde nechalo víc minut než je zdrávo (a razili pak s hromadou dalších, kteří se postupně seběhli a pročesali okolí). Víc než co jiného je to poučení pro příští závody - nevolám po slyšitelnosti na sto metrů ani po kontrolách ve středu kolečka, ale když je mimo kolečko, tak ať ji v pohodě zaměří i přelaďující závodník - tak jak tomu bez problémů bylo u zbylých devíti kontrol.
Etapa 2 - klasická trať 2m dle očekávání v severní části mapy Malý Špičák, otázkou bylo jen kam až ji stavitelka zatáhne, zda do východního výběžku či zda případně bude překryv s prostorem foxoringu. Nakonec skoro ani jedno, zato některé tratě měly vytaženou náběhovku až úplně na severní okraj mapy. Start pod kopcem, takže člověk mohl reálně zaměřit až pár minut po startu. Klasický dvoumetr, některé kontroly na pohodu, některé pěkně točily (no asi jak komu, když koukám na Fučíkovy přeběhy5-R2 za tři a půl minuty a R2-R4 za pět a půl). eklamaci si neodpustím k 1, zašité pod skalkami ve svahu odkloněném ze závodního prostoru (budiž, kdyby ji nebraly všechny děti), jinak ale přiměřeně těžký závod. Plusové body pro pořadatele za operativní zařazení liniové trati pro přítomná děcka - i když je to pro ně akorát práce navíc, ideálně tím podpoří pojetí pětidenních jako akce pro celé rosiny (i s dětmi, které na mistrovské tratě ještě nemají).
Etapa 3 - pěkně postavené mistrovství ČR ve sprintu. Dva okruhy různého charakteru, první víc kopcovitý, místy zahuštěné porosty, ve druhém pak "letecký" seběh k cíli - tam už moc rozdíly nenaskakovaly, chléb se ve většině případů lámal na volbě pořadí, postupech a dohledávkách kola prvního. Co oceňuji, že se stavitelka nesnažila udělat z "S" nutně diváckou kontrolu (což je stejně trochu pochybné, vidět probíhající závodníky bez okamžité informace o jejich časech a pořadí nemá moc smysl), ale umístila ji právě tak, ay umožnila výše popsané rozložení trati. Co se naopak nepovedlo (pro ty, kteří šli od startu koridorem ke 4), bylo zhruba minutové stoupání podél drátěné oplocenky - speciálně po startu, kdy člověk potřebuje zaměřit všechny kontroly, je "kovová stěna" po boku dost nepříjemná a nejednoho závodníka otočila více doprava (místo 1 ke 4 a místo 4 někam na sever od plotu).
Etapa 4 - člověk už pěkně cítí nohy a čeká ho klasická trať v pásmu 80m - závěrečný závod čtyřdenní soutěže jednotlivců v nejkopcovatějším terénu se skalkami, balvanovými poli, podmáčenými místy. Trať s vůbec ne jednoduchou volbou pořadí, kde bylo třeba se prakticky běhěm prvního cyklu rozhodnout odkud začít. Docela vymakané i postupy mezi kontrolami, žádné moc triviální cestovky (v tomto je Mešnice přece jen lepší než asfaltkami protkaný Malý Špičák pro dvoumetr), i když občas člověk musel hledat kudy projít hustší pasáže (typicky západně od R2). Určité mínus lze vidět v množství nových pasek a oplocenek - přece jen je mapa 5 let stará, pořádně zrevidovat 15 kiláků by bylo zjevně nad síly pořadatelů, a tak je férové na startu upozornit, že novější paseky a oplocenky nejsou v mapě (spíš než nahrubo proběhat prostor, zakreslit některé změny a na mapu pak napsat "revize 2013", jak také občas vidíme). No a podobně jako ve čtvrtek plusový bod za krátký závod pro malé děti v cílovém prostoru.
Etapa 5 už se nepočítala do celkového hodnocení; závěr pěti dnů ROB patřil mistrovství ČR štafet. Ani tentokrát žádná rovina, tratě natočené kolem vrcholu Čeřínku, a dosti jednobarevný pohled na galerii letošních mistrů: v těch pár kategoriích, kde nevyhrály Bílovice, si zlato odvážejí Rusové...
Tady jsou mapy s tratěmi jednotlivých závodů: foxoring (288 kB), 144 MHz (434 kB), sprint (257 kB), 3,5 MHz (433 kB), štafety (206 kB). Výsledky komplet PDF na ardf.cz, detaily po kategoriích na stránce výsledků ROB (kromě štafet), zato na stránce soutěže je poslední aktualizace měsíc stará, před startem první etapy...
P.S. Zajišťovat při soutěži jídlo, či nezajišťovat? Po zkušenostech posledních let fakt babo raď. Předloni se Turnováci soustředili na sportovní úroveň pětidenních, starost o jídlo nechali závodníkům a dočkali se za to reakcí typu "no ještě že dělají aspoň ty závody". Vloni ve Vidnavě pořadatelé nechali jídlo zajistit a sami se nestačili divit reklamacím strávníků. Letos nebylo jídlo zrovna levné, ale řekl bych že ke všeobedné spokojenosti - je pak trochu mimo chápání, když někdo jde odnést skoro netknutý talíř, jak to v míře větší než malé předváděli hosté z Povolží. To by pak měl člověk chuť se na všechny vysrat a sorry jestli to vyzní xenofobně, ale až tyhle "bohaté děti" příště přijedou, ať radši žerou suchej chleba, než aby vraceli celé porce...
Hradecké mistrovství světa juniorů v OB nejenže vyšlo pořadatelsky a po štafetách i výsledkově, ale zabodovalo i v České televizi - tomu říkám průlom v sledovanosti.
2. 7. 2013   (odkaz na animace postupů doplněn 11. 8.)
Události posledních týdnů ve stručném přehledu:
• Nebývalo zvykem, aby se úvodní nominačky reprezentace ROB konaly celé v jednom prostoru. Pro tentokrát reáltým využil toho, že v dubnu (kdy zde bylo plánováno výběrové soustředění) se na Šajtavě dalo prohánět leda na běžkách, a tehdy nevyužitý terén si nechal na červen.
Dvoumetr ve svazích nad Polankou, Kačerovem a Zdobnicí, se startem v údolí na západním okraji mapy - masakr na úvod, vítězné časy (kromě Ondry Šimáčka) hodně přes hodinu a řada lidí bez některé z kontrol. Přiměřeně rychlá osmdesátka ve vrcholové partii kolem vrchu Pláň (to jsou ty kóty na mapě /318 kB/). Sprint u základny v záplavě trávy - třtinový podrost je ve většině prostoru, ale tedy to bylo znát asi nejvýrazněji. Zmoklý foxoring na konec a ani v posledním závodě stavitel závodníky nešetřil - co bych tady vyzdvihl, že různé kategorie měly úplně jiné optimální pořadí a teoreticky tak byl vyloučen delší souběh závodníků z jiných kategorií.
Jak to prozatím vypadá? Juniorky bez dle předpokladů, Pája Horová a Bětka Léharová, bojovat se bude o třetí místo. Skoro jasně se rýsuje sestava juniorů, Ondrovi Šimáčkovi by měli sekundovat Kuba Šrom a Martin Šimáček, cokoli jiného by bylo překvapením, i když Matěj Žáček se ukazuje v docela dobrém světle. Hodně otevřená budenominace žen, při absenci Mišky Omové zde trochu odskočila Verča Krčálová, ale o pár míst se asi popere více děvčat, první závod tu vyhrála Šárka Jelínková, v dalších zabodovala Zuzka Sukeníková a reprezentantky z minulých let nemají vůbec nic jistého. Mezi muži klasické závody ovládli Voráček s Baierem, ve sprintu a foxoringu se prosadil Fučík (kterému se v úvodních závodech tolik nedařilo) před Omou, vyrovnané výsledky zaznamenal Lněnička - zatím to vypadá, že o místa pro Evropu se popere nejspíš tato pětice.

• Mistrovství Evropy žáků a dorostu, Tři Studně (obecně oblíbený omyl, hotel Horník coby centrum soutěže je na katastru Vlachovic), 12.-16. června 2013.
Vyšlo počasí, takže lidi v pohodě. Závody bez vězších průserů. Spokojení cizinci, tedy aspoň ti, kteří neměli problém s teplou vodou. Češi na domácí půdě opět nejlepší - ale tak zhruba akorát, aby to nevypadalo úplně blbě.Upřesněme to - deset z dvaceti mistrovských titulů zůstává doma. V každém závodě přesně v polovině případů stojí Čech na nejvyšším stupni a nejinak i v soutěži týmů. A co je snad nejdůležitější - v žádné kategorii naši nevyšli naprázdno. Martin Kinc a M14 na dvoumetru, Kačka Bžatková (D16) ve sprintu, Danča Trpáková a D14 na osmdesátce, no a samozřejmě suverénní M16 v čele s Martinem Šimáčkem a Matějěm Žáčkem - to je výčet nových mistrů Evropy v českých barvách.
Více viz stránky mistrovství, speciál Kuby Šroma, Voryho fotky a animace postupů (odkazy pod Video, soubory mají kolem 20 MB)...
P.S. Na rozdíl od oficiálních závodů se dekorování vítězů open sprintu (veřejného závodu pro trenéry, hosty, diváky, ...) obešlo bez hymny. I když měli jsme takové cukání nechat Bajeříkovi zahrát tu jeho. :o)

• V sudých letech Nový Jičín, v lichých letech Svitavy. Co mají společného? Že i docela malý oddíl, ze kterého za celý rok potkáme na závodech pár lidí, umí dobře uspořádat velké závody. Letos přímo ve Svitavách, 8. a 9. června.
Klasická trať v pásmu 2m vyvrátila obavy, zda jako při loňské oblastce nebudou kontroly u cest. Po "masakrech" ve vodou nasáklých lesích při květnových soutěžích to byl dokonce přijatelně těžký dvoumetr - zas jednou "obyčejný" českomoravský terén, i když taky si leckdo v lese pobyl. :o)
Mistrovství ČR na krátké trati v jižní části téhož prostoru za rybníkem Rosničkou, tratě tažené v opačném směru a při 10 kontrolách prostor závodu docela slušně "vyplněný" - to je snad jediné mínus závodu s dvěma frekvencemi, že když člověk potká "cizí" kontrolu, nemusí dalších 400 metrů na nic myslet, místa pro tu "jeho" už v některých pasážích moc nezbývá a závod se tím stává jednodušším. To ale platilo jen místy, celkově se tratě povedly a spolu s dobrým zázemím myslím že můžeme mluvit o vydařeném víkendu.
Mapy s tratěmi: sobota (392 kB), neděle (205 kB); výsledky na ardf.cz, kde máme i odkazy na průběžné hodnocení národního a reprezentačních žebříků (hledejte Žebříčky všelijaké ...).
2. 6. 2013
Události posledních týdnů ve stručném přehledu:
• Mistrovství ČR na krátké trati a klasická trať, 18. a 19. května u Aše:
"Dlouhá" krátká trať? Alespoň podle časů určitě. A to se přitom stavitel snažil postavit opravdu krátkou, kontroly nebyly od sebe o moc víc než potřebných 400 metrů - jenže když člověk v mokrém lese občas rozumně nezaměří, do toho přelaďuje mezi rychlými a pomalými vysílači a nakonec už ani nevěří správnému směru, je to pro některé "masakr". A na Kozině asi suchý les nebude, i kdyby přes noc nelilo...
"Krátká" klasika? Alespoň podle časů určitě. Zatímco před týdnem byla klasická trať na 80m závodem na houževnatost a ztráta relace nemusela nic znamenat, osmdesátka na Hainbergu byla opravdu rychlým závodem, kde soupeři mohli potrestat každé drobné zaváhání, větší chyby se neodpouštěly a vítězné časy se moc nelišily od ideálních. A nejvíc zabrat dalo asi každému stoupání na cíl.
Odkaz na výsledky závodů (PDF, 1,4 MB včetně map), případně jednotlivé mapy: KT 144 MHz (206 kB), 3,5 MHz (355 kB).

• Hrčavský vlk - dvě klasické tratě a noční foxoring, 11. a 12. května v Hrčavě:
80m - opravdová klasika, dlouhý závod a extra pro MD19-20 se startem vytaženým na Trojmezí - zajímavé volby pořadí (třeba i začít na "cílové" 5) a nakonec je na vážkách, co bylo vlastně optimální pro kterou kategorii. Obecně se říká, že závod by měl mít jednu optimální variantu (lepší než ty druhé), ale podle mě má taková nejednoznačnost taky svou zajímavost. Jinak závod na fyzičku, zkrátka bojovat po celou dobu.
Noční foxoring - blé, mlha a ještě k tomu tma, kdo by tam lez... Sympaticky krátká trať, mezi dvě klasiky tak akorát. Kontroly nedaleko od atředů koleček, ale bylo třeba se domapovat fakt na místo - slyšitelnost na krátkou vzdálenost (osobní dojem tak do 50 metrů) + brajgl na pásmu (večerní špička radioamatérského vysílání). Někdy člověk dřív než uchem signál ulovil okem lampion, případně reflexní prvky na oděvu obsluhy.
2m - čtyři z pěti kontrol svahovky, vlastně jen 4 na kopci na kraji mapy. Pro "velké" závodníky jednoduše drsný závod, poněkud přes hranu je 3 v rozplizlém svahu, v zeleném, když ji berou i všechny děti. Výsledky u někoho zaručí zkušenosti, u někoho štěstí a u každého hlavně morál, kdo ještě vyškrábne zbytky sil po včerejším záběru.
Odkaz na výsledky závodů (PDF, 3,6 MB - další takoví, co zařazením map vytvořili soubor jako kráva), případně jednotlivé mapy: 3,5 MHz (419 kB), noční foxoring (114 kB), 144 MHz (318 kB).

• Pražská oblastní soutěž, 5. května v Klánovicích - příjemné proběhnutí v rovinatém a porostově nenáročném lese, pravý opak toho, co čekalo za týden u polských a slovenských hranic. A zatímco pár kiláků vedle lilo jako z konve, u satelitního městečka z konce 19. století ani nekáplo. :o)
Odkaz na výsledky závodu a mapu s tratí (272 kB).

2. 5. 2013
Události posledních týdnů ve stručném přehledu:
• Kvapem se blíží mistrovství Evropy žáků a dorostu (Tři Studně, 12.-16. 6.) - kromě oficiální stránky šampionátu můžete aktuální dění směřující k prvnímu vrcholu sezóny sledovat na speciální stránce na Foxtimes.
• První máj patřil brněnskému přeboru na krátké trati 144 MHz, jen o fous vedle prostoru pro noční a dlouhou trať, ale na přece jen o trochu starší mapě Prosba lesa. Více na stránce závodu.

• Jihomoravské oblastní přebory, 27. a 28. dubna, letos od Brna co by kamenem dohodil. Klasické tratě a foxoring v nejjižnější části prostoru u Zastávky, který hostil před 9 lety mistrovatví světa - typicky "brněnský" les, spíš porostově pestrý, místy ostružiny, leccos se spíš vyplatilo oběhnout po cestách. Kopce by se na mapě našly, ale stavitelé závodníky spíše šetřili a kromě přeběhu jednoho hlubšího údolí se závody odehrály spíš na "náhorní plošině". Co trochu mrzí, že tratě všech tří závodů byly vedeny prakticky v tom samém prostoru, člověk už nakonec běhal takřka "po paměti" známými místy. (Jistě, bylo tu omezení dané ideálním místem pro startocíl a nutností nevést dětské tratě přes silnici, ale aspoň jeden závod mohl jít do svahů nad tratí.) Délky tratí a celková náročnost naopak víceméně ideální pro závody této úrovně.
Liniové tratě pro pár mrňousů tentokrát za branami základny u Zbraslavi, závěrečný krátký sprint přímo v areálu. Tady je stránka závodů, tady pak mapy s tratěmi: klasické tratě (250 kB) a foxoring (201 kB).

• Mistrovství ČR na dlouhé trati, 21. dubna - dost velká mapa a vcelku ideální rozvržení, první část 3,5 MHz v kopcovitém prostoru Malého lesíka, druhá 144 MHz pak v prostoru nočního závodu, tedy obě tratě zcela oddělené a přeběh silnice v místě předávky (viz mapy s tratěmi, 602 kB). Možná trochu škoda že prostor pro 3,5 MHz nebyl úplně využit, tato část tak byla relativně krátká, nejlepší ji šli pod 50 minut a v součtu se pak vítěz elitní kategorie dostal pod 100 - dlouhá by mohla být přece jen o trochu delší. Na druhou stranu je to samozřejmě relativní - odstupy dalších v pořadí byly v řadě kategorií poměrně značné a nejlepší šli sice kolem stovky, ale běželo se za docela ideálních podmínek a dvoumetr měřil docela dobře - kdyby tohle neplatilo, byly by i vítězné časy asi o něco vyšší. Mistryní republiky v dámské elitě je Veronika Krčálová před Andreou Moučkovou a Urszulou Byrdy, mezi muži Andrej Gomzyk před Karlem Fučíkem a Jakubem Lněničkou. Podruhé vítězí Léharová (tentokrát mezi juniorkami, naopak junioři si na DT zaběhli mužskou trať, Ondřej Šimáček dosáhl na čtvrté místo), Ondrouchová, Hrouda, Mareček a Pietrzykowski, přehled vítězů pak doplňuje v D50 Anna Šimečková ze Slovenska.
• Mistrovství ČR v nočním ROB, 20. dubna - návrat k tradičnímu nočáku na 3,5 MHz (s tradičním ruchem na pásmu ve večerních hodinách, naladit vysílače je pak trochu záhul). Terén Moravského trasu, tedy mírně zvlněný, se směsí porostů a dost hustou sítí cest a pěšin, sem tam popadaná tyčkovina, ale jinak vcelku dobře přůběžný. Tratě na relativně malém prostoru s dobrými možnostmi využití cest, stavitelé závodníky evidentně šetřili a nejlepší časy 32 minut, to je spíš krátká trať. Prvními mistry ČR roku 2013 v elitních kategoriích jsou (věkem ještě juniorka) Alžběta Léharová před Míšou Marečkovou a Urszulou Byrdy z Polska a Jakub Oma před Andrejem Gomzykem a Jakubem Lněničkou; dalšími vítězi jsou Ondřej Šimáček (M19), Ludmila Ondrouchová (D35), Petr Hrouda (M40), Marcela Šrůtová (D50), Jiří Mareček (M50) a Wladyslaw Pietrzykowski (m60). Tady je mapa s tratí (195 kB) a tady stránky soutěže. Tam jsou výsledky i s mapami ve skvostném rozlišení, ale zase má celý soubor tři a půl mega - chápu, že dělat vše jen v jedné PDF verzi je pro pořadatele úsporné a pro leckoho praktické, ale mít na webu výsledky i v jednoduché formě (ne jen ve velkém souboru s mapami) by možná nebylo na škodu. Opět mi to nedá, abych nepochválil grafiku, jak na webu, tak v pro tisk určených souborech (jako již tradičně, chce se mi říct).

7. 4. 2013
Vrstva mokrého sněhu, to je dubnová realita na kraji Brna. 2. jihomoravská oblastní soutěž je tak vcelku rozumně omezena na jeden závod - vzhledem k souběžnému soustředění reprezentace (v Orlických horách mají sněhu trochu víc :o) je účast i tak menší, na odpolední závod obvykle nazůstávají všichni a pro děti je určitě líp, když jedou po doběhu do tepla. Údolími rozbrázděný svah mezi Soběšicemi a Mokrou Horou se ukazuje jako ideální terén a Míra Látal z něj vytěžil dost dobrou trať, posuďte sami (186 kB). Více na stránce závodu.

27. 3. 2013
Mapové tréninky pro rok 2013 přinášejí jižní Moravě pozitivní změnu - opět po pár letech společné tréninky dětí a dospělých. Aktuálně v podobě pár autobusových výjezdů - jejich zajištění se v poslední době jevilo jako luxus, takže máte mé uznání. Ale i kdyby příště zas na autobusy nebylo, tak pár možností vidět v akci své starší vzory je pro děcka solidní motivace.

Smajlíci místo fáborků na dětské trati? Dobrý nápad, překlenující propast mezi fáborky, na kterých závodník v krajním případě mapu ani nepotřebuje, a skutečným orientačním během, kde ho zas nic nezadrží, když letí do pryč.

11. 3. 2013
Přes stovku lidí přilákal v neděli odpoledne Bílovický koláč, pro změnu městský sprint ve stejnojmenné obci nad Svitavou. Tímto se zároveň uzavírá letošní OBliga, mrkněte na výsledky a těšte se na příští ročník.

První jarní ROB je od soboty za námi, u Hvozdce proběhla 1. jihomoravská oblastní soutěž. Sněhu už jen zbytky, ale v lese ještě pěkně mokro, na cestách bahno a místy zmrazky. Co se během závodu posralo a zpozdilo, vědí ti co tam byli nejlíp sami a nemám moc chuť to rozpitvávat, každopádně oba závody proběhly (i když dvoumetr už skoro se setměním na krku). Co se povedlo, je tradičně pomoc obětavých lidí, takže díky Forestovi za rozhodcování a SI support, Jurovi za kompletní přípravu techniky, Tomovi s Pavlem za roznos kontrol (letos si opravdu užili, ať už svah nad Bílým potokem nebo neplánovanou druhou návštěvu odpoledních kontrol) a Vaškovi s Valerií za zajištění liniové trati (jejíž výsledky snad ještě najdu, přece jsem je dostal do ruky a snad se nepropadly do země...) a Bílovické pekárně za hromadu dobrých koláčů! :o).
Tady jsou mapy s tratěmi (433 kB) a k nim pár komentářů: Jistěže by bylo jednodušší mít starty i cíle v místě shromaždiště, letos to bylo opravdu poněkud víc roztahané než bývá na oblastce zvykem. Základní řešené dilema bylo, zda pustit dětské tratě přes lesní asfaltku (sice s minimálním provozem, ale taky jsem při probíhání tratí potkal magora v červeném bouráku, co si tam honil ego) nebo raději tratě přizpůsobit tak, aby přes tu cestu nemusely. Že byla zvolena druhá možnost, je asi zřejmé, a stejný důvod mělo i vysunutí odpoledního startu (a vlastně i majáku, aby 1 mohla být tam co byla).
Co zaujalo na dopolední osmdesátce (kromě častého nešel/nešla jsem dolů do toho svahu, dokud jsem neměl/a smutnou jistotu, že tam opravdu musím), že nikdo si netroufl jít nad cíl, aby zvolil podle mě optimální variantu 2-1-5-4 (resp. 3-2-1-5-4). Nechat si 1 na konec je sice kratší, ale přece jen pořádný kopec v závěru závodu, no a ti hrdinové, kteří šli 5-1-4-cíl, mají můj obdiv nebo soustrast, vyberte si... Odpoledne překvapilo, že jediný Karel Fučík začal na 1, i když mužský koridor vedl na ni (nebo aspoň tak byl míněn, přiznám že nevím jak to od startu měřilo), a šel pak zřejmě ideální pořadí 1-2-3-4-5 (ačkoli sám o tom přesvědčen nebyl).
Tady je stránka závodu na Foxtimes a kdo chce mít z první ruky výsledky a mezičasy, najde je u Foresta. Hlavní kategorie ovládli Kuba Šrom a právě Fučík (tratě si proběhl i Matula, dopoledne by byl nejrychlejší), mezi ženami pak Ája Moučková (i když kdyby měly veteránky stejnou trať, byla by nejspíš hvězdou dne Lída Ondrouchová). Tímto se na nějaký čas loučím s Bílým potokem (podvakrát stačilo) a za rok na shledanou (po pár letech) zas v lesích Pohádky máje.
P.S. Buďme rádi, že se děti ve chvílích volna věnovaly sběru asfaltových holubů nebo stavbě babylonské věže z polen. Taky si mohly všimnout nedalekého dvacetimetrového stožáru s dřevěnou budkou navrchu, která má na bohu kladku a na ní lano s sedačkou, na které by se mohly krásně spouštět dolů... :o)

Zase jednou z Čech: Mapově jednodušší závod na výdrž nabídl koncem února Cimrmanův trénink na Jasoně Drsoně (24. 2.). Trochu jako ve stylu horského OB, ale na to zas bylo docela hodně kontrol a přece jen podrobnější mapa s domapovanou sítí cest, nahrubo porosty a sem tam nějakou oplocenkou. Hlavní roli ale stejně hrály vrstevnice (s příhodnou poznámkou o skalách, které lze očekávat v místě jejich zhuštění) a dvacet čísel sněhu, který ještě den předtím byl krásným prašanem, ale během noci na neděli už rtuť pod nulu neklesla a přes den tomu nebylo jinak. Takže mokro, nahoru do kopců občas pěkné klouzolezení a dolů pěkné sešupy. Tady je mapa s tratí (547 kB), tady stránky závodu a tady stránky Pražské zimní ligy.

6. 2. 2013
Třináct let uplynulo od chvíle, kdy se naposledy na mapě Pohádka máje objevil rýhami rozbrázděný svah nad dálnicí u Kývalky. Asi stejnou dobu čekal na to, až sem vstoupí noha orienťáka (vzhledem k provozu na silnici 602 sem ani na přelomu století tratě moc často nevedly). Teď se dočkal přemapování v podrobném měřítku pro desátý ročník O-mikronu a nabídl sprint se třemi typy postupů: rychlé přeběhy, počítání přebíhaných rýh (nebo nabrat směr a koukat po lampionu) a houbařinka v hustníku, kde byl bohužel trochu problém jemné detaily vůbec přečíst (běžný laserový tisk prostě není dokonalý, na webu je čitelnost výrazně lepší). To je ale jediná připomínka, jinak pěkný lesní sprintík.
Že je Ondra Novotný rychlejším běžcem než Karel Fučík, to už dnes asi nikoho nepřekvapí. Ale že Karla porazí na lesním sprintu, na trati plné terénních detailů, to do jisté míry překvapení je. Tedy bylo by, kdyby orazil všechny kontroly svoje (a nebyl sám, jak možno číst na stránce závodu) - takhle putuje výhra zase za zkušeným harcovníkem. Oproti tomu mezi ženami vyčtení kontrol nic nezměnilo na senzační výhře Verči Grycové - vítěze tak dělí "pouhých" 26 let. :o) Druhá Lucka Matulová se během víkendu musela podvakráte sklonit před mláďaty, poté co ji v sobotu v Blansku porazila Gabča Hiršová.

Uzavřením cíle O-mikronu má za sebou svůj třetí díl OBliga - druhý brněnský seriál zimních orienťáků vedle zavedené Brněnské zimní ligy. Vidíme že zájemců o pořádání zimních závodů je v Brně dostatek, ale proč tu vlastně vznikla alternativní řada závodů namísto rozšíření BZL (jak by se logicky nabízelo)? To je na trochu delší povídání v širších souvislostech...
Když se v půli listopadu objevil na webu přehled závodů Brněnské zimní ligy 2012/2013, na první pohled zarazilo, že jeden ze dvou tradičních závodů, spjatých s BZL takřka od samého počátku (delší tradici má v BZL jen Adamna Cup), v letošním ročníku chybí. "Kde je o-mikron?" ptám se tehdy Jiřího Zelinky. "BZL je žabiňácká akce" cituje Jirka vyjádření Libora Zřídkaveselého, dlouholetého koordinátora většiny orienťáckých aktivit v jihomoravské oblasti. Zelinka letos opustil SK Žabovřesky, souvislost je tedy zřejmá. Nehodlám tu dělat arbitra v cizích sporech, jen mám dost smíšené pocity z toho, že výsledkem zhoršení vztahů mezi dvěma lidmi (které vedlo jednoho z nich k založení vlastního oddílu) je vyřazení tradičního, dobře organizovaného závodu ze série zimní ligy.
Nedá mi to, abych se trochu neohlédl za dvaceti lety, během kterých se v brněnském orienťáku pohybuji (i když nikdy v úplném centru dění, pořád jako řadový závodník). V devadesátých letech tu probíhaly zimní mapové tréninky, pořádané různými lidmi z různých oddílů. Zhruba před deseti lety tyto tréninky "umřely" - nikoli apriori na nezájem účastníků (pamatuji jak i po plese a v hnusném počasí přišlo 24 lidí), jako spíš na to, že občas se některý nekonal - na tehdejší nářek "že by se měli lidi chytit za nos" se mi dostalo i pohledu z druhé strany: "Co naděláš, když někdo dopředu natvrdo vyhlásí termín, který se pak nikomu /rozuměj kdo by trať stavěl/ nehodí?" (V tu chvíli jsem si uvědomil, že pro zimu je možná vhodnější formát Pražské zimní ligy, která je organizována zdola, koordinátor akorát plní termínovku a lidi se sami hlásí kdy a co uspořádají - když si sám vybereš kdy a co uděláš, tak k tomu určitě přistoupíš jinak než když je přidělen termín a "někdo" to musí udělat.) Mapové tréninky v té době úspěšně vystřídala Brněnská zimní liga, z počátečních pár desítek se počty účastníků vyšplhaly přes stovku v nejobsazenějších závodech - přiznejme ale, že sprint ve městě vždycky přitáhne víc lidí než dlouhý "lesní" závod. Co je zajímavé, že na počátku to ještě nebyla čistě žabiňácká akce, v prvním ročníku pořádali Petr Přikryl (tehdy PBM) nebo Honza Hladký (VBM). Že by oddílová příslušnost nakonec nebyla až tak rozhodující?
Ještě v jednom můžeme srovnat Prahu s Brnem: Pražský pohár žactva a Liga brněnských škol. V Praze pořádají PPŽ různé oddíly (obvykle každý závod někdo jiný), v Brně probíhá liga škol kompletně v režii SK Žabovřesky. Dá se říci "kdo jiný", když Libor Zřídkaveselý je ředitelem jedné z velkých škol, má na této úrovni kontakty a má schopný tým pomocníků, se kterými může pořádat školní závody na stabilně dobré úrovni. To v Praze býval (záměrně mluvím v minulém čase, už tam nějaký pátek nejsem a neznám aktuální stav) některý závod výborný a některý průměrný, podle toho kdo zrovna pořádal a jak se hlavní pořadatelé popasovali se skutečností, že pro děti je třeba dělat závody v něčem trochu jinak než obvykle. Zejména co se týče stavby tratí - dobrý závodník někdy postavil super tratě podle svých představ, akorát vítězové dvanáctek pak byli na dvou kilometrech hodinu a půlka závodníků nenašla do tmy všechny kontroly... Co je ale zásadní přínos takových závodů, že zde mohou dostat šanci začínající organizátoři, dorostenci a junioři, kteří mají čerstvě nejnižší třídu rozhodčího a na "malém" závodě mohou ukázat své schopnosti v pozici ředitele, hlavního rozhodčího či stavitele tratí. Samozřejmostí by měla být supervize někoho zkušeného, kdo zkoriguje případné úlety (dojde-li k výše zmíněnému přestřelení tratí, je to selhání právě takové supervize) nebo zasáhne v krizové situaci (protest, zranění atd.). Každopádně bez zkušeností v pořadatelských úlohách, získaných na té nejnižší úrovni, těžko mohou vyrůstat budoucí špičkoví "bafíci", pořadatelé oblastních, národních i celostátních závodů.
Co podle mého mohl leckdo Brňákům závidět, byly v sezóně každý týden mapové tréninky pro všechny kategorie - od dubna do června a pak celé září, čtyři úrovně obtížnosti, od jednoduchých kontrol pro nejmenší žáčky po pestrou paletu tréninkových forem pro elitní dorost a dospělé. Od počátku devadesátých let pod taktovkou Libora Zřídkaveselého, který vždy s velkým předstihem připravil rozpis, rozvrhl místa konání a mapy (tak aby typ terénu a tratí co nejvíc odpovídal nejbližším "velkým" závodům), rozdělil pořádání mezi oddíly v oblasti - za tuhle práci, kterou dělá už dvě desetiletí, má můj velký respekt. Prostě paráda a vůbec by nevadilo, že přestal být finančně udržitelný luxus autobusových výjezdů, když je Brno ze tří stran obklopeno lesy s širokým spektrem terénních i porostových typů. Proč tedy hovořím o těchto trénincích v minulém čase? Před třemi roky došlo k rozložení dobře fungujícího celku na dvě okleštěné části - oblastní tréninky jen na žákovské úrovni a "elitní" tréninky SK Žabovřesky (i když nikoli uzavřené). Důvody, které tehdy Libor uvedl, byly podle něj slabá úroveň dosavadních tréninků ("cca 15 let se snažím o zvýšení kvality a žádné jsem se nedočkal") a potřeba dělat tréninky pro špičkové běžce v kvalitních terénech dál od Brna, neb blízké prostory jaksi nejsou dost dobré. Co na to říci - že přímo v katastru Brno-město, v dosahu městské dopravy, jsou prostory využité v uplynulých letech pro závody poháru elity, mistrovství ČR, world ranking či světový pohár, a tyto prostory nejsou dost dobré pro mapové tréninky?
První z uvedených důvodů mě zklamal i trochu osobně - řadu let jsem dělal některý z tréninků a vždy jsem se snažil si s tratěmi vyhrát, někdy i za tu cenu, že pro stavbu hromady kontrol pak nezbýval čas ještě věšet fáborky od MHD ke startu, striktně vyžadované i v době, kdy místo konání mohlo být klidně na webu. Ale nebyla vůle a všichni byli odkázáni na ty fáborky - ještě v květnu 2011 tak někteří bloudili po okolí, když fáborky včas nevisely, a jiní zas čekali na startu na opozdilého pořadatele, co ještě věšel fáborky ... možná to byla poslední kapka, po které začali pořadatelé žákovských tréninků zveřejňovat místa konání aspoň na oddílových webech. Zásadní zlom pak přinesl počátek roku 2012, kdy se na oblastní stránce (po mnoho předchozích let aktualizované značně sporadicky) začal před jednotlivými tréninky objevovat podrobný rozpis o jaký trénink půjde, místo konání s odkazem na mapu, možnosti příjezdu MHD. To byl rok, kdy se pořádání ujal v plném rozsahu Jiří Zelinka, navázal na tradici kvalitních tréninků z dřívější doby a rozšířil spolupráci, když tradiční středu někdy doplnil (na stejných tratích) páteční trénink Průkopníku pro ty, kdo ve středu nemohli.
Když už jsem tu zmínil květen 2011, pamatuji že tehdy se hovor přítomných trenérů z různých oddílů točil kolem jediného bodu - rozhořčení nad tím, že po mnoha letech v tomto roce nebylo jarní oblastní soustředění žactva. Sami trenéři žáků se během jara dohodli na vyhovujícím termínu začátkem května - na jednání oblasti však tento návrh byl smeten se stolu s tím, že termín oblastního soustředění je dávno stanoven na velikonoce. Ty se časově nehodily žákovským trenérům, jimi vybraný termín zas neakceptovalo vedení oblasti - a tak soustředění prostě nebylo... O rok později už si naopak žáci mohli vybrat mezi soustředěním v Českých Velenicích, organizovaném Zhustou, a víkendem tréninků kolem Brna, které připravil opět Zelda - člověk, kterého ve zdejší oblasti považuji s Adamem Chromým za nejaktivnější orienťáky své generace. Docela by mě zajímalo, zda bude mít možnost pracovat pro mladé orienťáky i v dalším roce - úroveň, na které vedl tréninky letos, by ho k tomu opravňovala.
Nepopírám, že SK Žabovřesky je aktuálně vůdčím oddílem jižní Moravy. Na výborné úrovni pořádá i vrcholné závody - a nic na tom nemění ani chyba, která se stala na mistrovství štafet. (Osobně považuji za ptákovinu kvůli tomu nedat či snížit třídu rozhodčího hlavnímu rozhodčímu a staviteli tratí. To bych považoval za odpovídající trest za chybné rozhodnutí nebo chybnou stavbu trati, ale ne za záměnu kontrol - blbou chybu, která se i při nejlepší vůli může stát každému a hlavní funkcionáři za ni sice zodpovídají, ale při vší snaze se někdy nepovede ohlídat vše. Před pěti lety se to přihodilo na štafetách Bety s Moirou, teď na závodě Žabin - jasně, závod je na zrušení a škoda když je to mistrovství, ale stalo se, tečka. To bych se spíš pozastavil nad tím že budoucí mistři ČR byli před závodem na hraně závodního prostoru /výzva "navštivte náš tréninkový prostor" je pro závodníky odjinud, kteří přijedou v pátek za tmy, spíš výsměchem do tváře/.) V čerstvé paměti je teď i mistrovství ČR v horském OB - hlavní pořadatelé již zmíněný Adam Chromý (1988) a Jakub Zimmermann (1989). Podle ohlasů bylo toto mistrovství připravené na výborné úrovni a jsem přesvědčen, že na tom má lví podíl možnost pořadatelského růstu, kterou v podobě pořádání malých i větších závodů tito kluci již řadu let dostávají.
Na druhou stranu vloni jsem na tomto místě citoval "Hlavně, že každý rok na VH oblasti přemlouváme pořadatele, aby pořádali závody..." Vtírá se otázka, v kolika oddílech tu ještě vyrůstají schopní pořadatelé s chutí pořádat závody, když takřka všechny oblastní aktivity zajišťuje jeden oddíl?
Pamatujete si ještě začátek této úvahy, proč v jedné oblasti vznikla druhá řada závodů? Nyní je na místě odpověď: OBliga nechce být "uzavřenou společností", ale nabízí alternativu pro další pořadatele. Odkazy na stránkách oddílů na závody obou seriálů svědčí o tom, že nejsou brány jako nevítaná konkurence, a účast běžců z různých oddílů zase o tom, že větší výběr není na škodu. Pro brněnský orienťák snad jedině dobře.

Pokud by teď měl někdo morální právo uvažovat o emigraci, není to neřízená střela s bílým knírkem, ale prezidentský kandidát s knírkem o něco tmavším. Protože tyto volby nebyly čestným střetem - tyto volby vyhrála štvavá kampaň, založená na aktivizaci mas proti "sudeťákovi s nácky v rodině", kampaň plná zavádějících zjednodušení, polopravd i vyložených lží podaných formou, na kterou jednodušší voliči* tak snadno slyší. Kampaň jako ve stylu někdejších komunistů, před kterými jeho rodina už kdysi z vlasti utekla.
(* jednodušší voliči = takoví, kteří se rozhodují na základě jednoduchých úderných prohlášení o někom či o něčem; následné uvedení na pravou míru nebo popření nepravdivých tvrzení už je pod jejich rozlišovací schopnost)
Pane Schwarzenbergu, pevně věřím, že Vy teď utíkat nebudete. Nemyslím z této země (tak zlá doba snad přece jen není), ale z politického života v ní. Přeji Vám, abyste úspěšně pokračoval v práci ministra zahraničí a důsledně hájil ve světě reputaci České republiky. Myslím, že to pořád bude hodně potřeba.
/Ještě poznámka: Nejsem snad fanatickým přívržencem KS; v prvním kole jsem nevolil jeho ani MZ. Ale pak už jsem jen s otevřenou hubou sledoval, co se v kampani pro druhé kolo děje a čeho je jedna ze stran schopna./