POHLED Z DRUHÉ STRANY

(Byl bych dost nerad, kdyby tato úvaha vyzněla jako konfrontace s SK Kotlářka Praha, byť samozřejmě navazuje za causu jejich závodů. Od členů oddílu mám řadu informací ke konkrétnímu případu a je mi jasné, že není správné, aby úřední orgán z roku na rok otočil a začal zakazovat dříve povolované, stejně tak jako aby oficiální rozhodnutí negovalo předchozí ústní domluvu. Reaguji zde hlavně na názory, které se objevily během jara v různých příspěvcích a diskuzích /internetových, časopiseckých i osobních/. Byly to právě některé z nich, které mi hnuly žlučí natolik, že výsledkem je sepsání následujících řádků.
Jo a chcete-li, mrkněte na reakce, připojené za článkem /v časovém sledu/.)

Nejžhavější případy střetu zájmů orientačního běhu se zájmy ochrany přírody jsou stále v živé paměti, omlouvám se tedy, budu-li tímto příspěvkem do diskuse jitřit rány – na druhou stranu velikonoce už jsou dva měsíce za námi, WRE v náhradním terénu dopadl dobře, tak snad už ty rány nebudou tak zcela čerstvé... Dovolím si na tomto místě prezentovat pohled opačný než je ten, který můžeme vidět v příspěvcích naprosté většiny orienťáků – pohled biologa, podpořený též půldruhaletou praxí v ochraně přírody a bohužel nikoli ojedinělým setkáváním s názory lidí typu "les patří nám". Je mi jasné, že takových je i mezi vámi celá řada a názorově se nikdy neshodneme – v tom případě dál ani nemusíte číst a rovnou si mě zaškatulkujte mezi "ekofašisty" či "ekoteroristy".
(K tomu poznámka: Používání těchto slov ve sporech, jichž jsme byli dosud svědky, je samozřejmě blbost. Teror znamená prosazovat své zájmy nebo požadavky násilným činem – není mi známo, že by někdo začal střílet do závodníků, položil bombu pod svazový oblouk apod., takže jakékoli použití slova terorista je zcela nemístné. Jen o chlup méně nemístné je použití slova fašista, které by se vzhledem ke svému původu (odvozeno od italského "fasci" = svazy) teoreticky dalo použít na příslušníky nějaké organizace nebo organizované skupiny, ale historické přivlastnění si tohoto výrazu agresivními režimy posunulo jeho interpretaci do poněkud jiné a pro použití v současných causách nepřijatelné polohy.)

Nemohu se zbavit dojmu, že ve "svatém rozhořčení" nad troufalostí ochránců, jejímž důsledkem může být neuskutečnění závodů, se řada z nás svezla na vlně jakéhosi "homocentrismu" kombinovaného se zažitým socialistickým myšlením, že všechno patří lidu, tedy nám. (Aplikováno na dnešní dobu: co není soukromé, patří nám a jiné aspekty nás nezajímají.) Otázku, zda příroda patří člověku, který ji v rozumné míře využívá, anebo si ji pár "ochránců přírody" ochraňuje jen pro sebe, považuji za základní nepochopení smyslu ochranářské práce. Stejně jako názor, že chráněná území jsou tu od toho, aby si člověk mohl projít a prohlédnout neporušenou přírodu a když lidi někam nepustíme, tak na co a pro koho se to území vlastně chrání ... vezměme si pro přirovnání cenná umělecká díla nebo předměty historické hodnoty. Nikomu asi nepřijde divné, že některé jsou v muzeích pečlivě chráněny za tlustým sklem, jiné se vystaví jen jednou za čas a některé jsou dokonce trvale uzavřeny před okem veřejnosti – chce i zde někdo prohlásit, že nemá cenu je uchovávat, když on/ona je nemůže vidět? Vraťme se k přírodě: ať se to nám (jako jejím uživatelům) líbí nebo ne, základním cílem ochrany jakéhokoli území je (v ideálním případě, kterého samozřejmě nelze 100% dosáhnout, ale cílem je k němu se co nejvíc přiblížit) zachování stavu, ve kterém ekosystém funguje bez rušivých vlivů člověka – a toho, bohužel pro nás, nelze dosáhnout jinak než "s vyloučením veřejnosti".

Pro představu: Situaci, v níž se ocitají "obyvatelé" lesa při konání orientačního závodu, lze přirovnat k situaci obyvatel vesnice, jimž se za humny rozjede technoparty. Zničehonic se kolem nich pohybují stovky (někdy i pár tisíc) neznámých individuí, od kterých nevědí co mohou čekat – technaři se samozřejmě přijeli bavit (tak jako orienťáci závodit) a místní jsou jim ve velké míře ukradení, ale divte se babičkám, které takové "srocení mimozemšťanů" v životě neviděly a při vyslovení slova "tráva" se jim ježí vlasy, že se křižují a volají policajty... Stejně tak pro tu zvěř prostě je stresujícím faktorem už sám pohyb většího množství lidí bez ohledu na to, že běhají tiše, aby na sebe neupozornili soupeře. Osobujeme-li si právo na pořádání závodu i přes nesouhlas subjektu, který daný les spravuje, a důvodem k tomuto nesouhlasu je ochrana klidu zvěře při vyvádění mláďat, je to jako bychom chtěli pořádat technoparty na školním dvoře a cítili se poškozeni skutečností, že nám to ředitel školy nechce povolit.
Apropos, považujeme za normální, že od deseti do šesti je noční klid a nejsou povoleny aktivity, které by rušily odpočívajícího člověka. Nepovažujeme za stejně normální, že v určité době zas potřebují klid jiní tvorové a měli bychom na to brát ohled? Samozřejmě že dohnáno do konců by to znamenalo konec OB mezi dubnem a srpnem, protože všude jsou nějaká mláďata – tak to nemyslím a byl bych docela nerad, kdyby mi to někdo následně "vložil do úst" – ale vždy jde o schopnost dohody a třeba i ochotu ustoupit, zatímco z vyjádření některých orienťáků mám v poslední době pocit spíše opačný (ve smyslu "my máme právo dělat kde chcem co chcem a kdo má něco proti, je škůdce OB"). A pamatuji, že v pohodě dohodnout se dalo i se "zlým" (podle pověsti v OB) hajným, který nedělal pořadatelům problémy – do chvíle, kdy mu načerno vjeli autem doprostřed lesa. Pak ovšem můžeme nadávat jen sami sobě...

Závěrem snad neradostné konstatování, že z poměru "má dáti / dal" nevychází orienťák příliš dobře. Ve vztahu k lesu je v podstatě exploatátorem (české slovo vykořisťovatel zní blbě, spíš by se hodilo využívatel), aniž by se svému "hostiteli" prakticky nějak revanšoval. Za využití tělocvičny, stadionu atd. s naprostou samozřejmostí platíme, zatímco les (který také potřebuje udržovat a chránit před nepříznivými zásahy) bychom se stejnou samozřejmostí chtěli "zadarmo" – trochu divné, ne? Nemyslím teď samozřejmě hned na to, že bychom měli majitelům nebo správcům lesa za vstup platit – ale pamatuji z Kotlářky osmdesátých let, že oddíl kromě víkendů závodních vždy jednu sobotu v roce věnoval dohodnuté brigádě v jednom z okolních lesů (sázení stromků, čištění lesa atd.). Docela by mě zajímalo, kdo ze současných oddílů něco podobného dělá. Čest výjimkám, ale myslím že moc jich nebude...

Petr Hrouda,  30. 6. 2004